Dokonalost Kristova lidství

My nedovedeme pochopit, jak se Kristus stal malým, bezmocným děťátkem. Byl by mohl sestoupit na zem v takové kráse, že by se jinak nepodobal synům lidským. Jeho tvář mohla zářit jasem a mohl být vysoký a krásný. Byl by mohl přijít tak, aby okouzlil ty, kteří ho měli ve vážnosti. Takový Kristův příchod mezi syny lidské si však Bůh nepřál.

On měl být jako ti, kteří patřili k lidské rodině a k židovskému národu. Jeho rysy měly být jako rysy jiných lidských bytostí a neměl být tak krásný, aby si na něho lidé ukazovali jako na někoho, kdo se od ostatních liší. Měl přijít jako jeden z lidského rodu a stát jako člověk před tváří nebe a země. Přišel, aby zaujal místo člověka, aby se sám zaručil v jeho prospěch, aby zaplatil dluh za hříšníky. Měl na zemi žít čistým životem a ukázat, že satan neříkal pravdu, když tvrdil, že lidský rod mu náleží navždy, a že Bůh nemůže člověka vytrhnout z jeho rukou.

Lidé spatřili Krista nejprve jako nemluvně, jako dítě…

Čím víc přemýšlíme o Kristově příchodu na tuto zemi v podobě děťátko v betlémských jeslích je přesto božským Synem Božím? Třebaže to nedovedeme pochopit, můžeme věřit, že On, který stvořil světy, se kvůli nám stal bezmocným děťátkem. Ačkoliv stál výš než kterýkoliv z andělů, ačkoliv byl tak velký jako Otec na nebeském trůně, stal se jedním z nás. V Něm se Bůh a člověk stali jedno a právě v této skutečnosti nalézá padlé lidstvo svou naději. Tím, že ctíme živého Krista, uctíváme Boží lidství a vidíme v Něm božské slávy, zřetelný obraz Boha Otce.

- ST 21.11.1895.

Kristus sestoupil na úroveň padlého lidstva

Kristus přinesl nekonečné velkou oběť. Dal za nás svůj vlastní život. Jeho božská duše vzala na sebe tíhu hříchu - přestoupení Božího zákona. Odložil svou královskou korunu a snížil se, aby krok za krokem sestoupil na úroveň padlého lidstva.

Od Jordánu vedla Ježíšova cesta do pouště, kde byl pokoušen. „A postil se čtyřiceti dnů a čtyřiceti nocí, potom zlačněl. A přistoupil k němu pokušitel, řekl: Jsi-li Syn Boží, řekni, ať kamení toto chlebové jsou.“ (Mat. 4,2.3).

Kristus zakoušel svíravé bolesti z hladu a toto pokušení bylo těžké. On však musí začít dílo vykoupení právě tam, kde začala zkáza. Adama svedla chuť a zde musí Kristus zvítězit. Noc, kterou mohl dát jedině Bůh. Utkal se s nepřítelem a vzdoroval mu silou výroku „Takto praví Hospodin.“ „Ne samým chlebem živ bude člověk, ale každým slovem vycházejícím skrze ústa Boží“ (verš 4).

Tato síla má být výsadou všech pokušení na zemi. Kristova zkušenost je nám ku prospěchu. Jeho příklad v přemáhání chuti k jídlu ukazuje cestu k přemáhání těm, kdo by chtěli být Jeho následovníky.

Kristus musel snášet pokušení, jako je musejí snášet členové lidského rodu. Bůh si však nepřál, aby prokazoval svou božskou moc ve svůj vlastní prospěch. Kdyby tu Kristus nebyl stát jako představitel člověka, byla by ho Jeho nevinnost osvobodila ode všech muk; ale Jeho nevinnost způsobovala, že satanovy útoky pociťoval tak ostře. Všechno utrpení, které je výsledkem hříchu, se dostalo Synu Božímu, jenž byl bez hříchu. Satan potřel Kristovu patu, ale každou svíravou bolestí, kterou Kristus vytrpěl, každým zármutkem, každým nepokojem se naplňoval velký plán vykoupení člověka. Každý úder, způsobený nepřítelem, se odrážel na něm samém. Kristus potíral hlavu hada.

- IY 21, 12. 1899.

Mohl Kristus podlehnout pokušení?

Ve svém dopise o Kristových pokušení říkáš: „Byl-li zajedno s Bohem, nemohl podlehnout pokušení.“ … Věc, na kterou se mě ptáš, zní: „Protože náš Pán byl při svém velkém zápasu na poušti zjevně v moci satana a jeho andělů, bylo možné, aby ve své lidské přirozenosti podlehl těmto pokušením?“

Chci se pokusit odpovědět na tuto důležitou otázku: Jako Bůh nemohl být pokoušen; jako člověk však pokoušen být mohl, a to silně, a mohl pokušením podlehnout. Jeho lidská přirozenost musela projít stejnou zkouškou, jakou prošli Adam a Eva. Jeho lidská přirozenost byla stvořena a nevládla ani takovou mocí, jako měli andělé. Byla lidská, totožná s naší vlastní. On procházel zemi, kde Adam podlehl pokušení. Byl nyní tak, kde - jestliže vydrží zkouškou a utrpení ve prospěch padlého pokolení - napraví Adamovo potupné selhání a pád naší lidskosti.

Kristus měl lidské tělo a lidskou mysl. - Měl lidské tělo i lidskou mysl. Byl kostí našich kostí a masem našeho masa. Od prvního krůčku na tomto světě byl chudý. Byl předmětem zklamání a starostí ve svém vlastním domově, mezi vlastními bratry. Nebyl obklopen čistými a líbeznými povahami jako v nebesích, byl obklíčen nesnázemi. Přišel do našeho světa, aby si uchoval čistý charakter bez hříchu a vyvrátil satanovu lež, že lidskými bytostem není možno zachovávat Boží zákon. Kristus přišel, aby žil podle zákona svým lidským způsobem právě tak, jak mají všichni žít podle zákona v lidské přirozenosti, chtějí-li jednat jako Kristus. Svatým mužům starověku vnuknul, aby ku prospěchu člověka napsali: „Anebo sváže sílu mou, aby učinil se mnou pokoj, aby pokoj učinil se mnou.“ (Iz. 27,5).

Učinila se dostatečná opatření, aby tvor s omezenými silami, padlý člověk, mohl tak přijít do styku s Bohem, aby skrze týž pramen, kterým Kristus přemohl svou lidskou přirozenost, mohl pevně obstát v každém pokušení, jak to činil Kristus. On byl vystaven těžkostem, kterými je vystavena lidská přirozenost. Dýchal na světě tentýž vzduch, jaký dýcháme my. Stál a putoval v tomtéž světě, který obýváme my a který - jak máme jasně dokázáno - nebyl o nic nakloněn lásce a spravedlnosti, než je dnes.

Jeho vlastnosti mohou být našimi. - Naší výsadou je mít vyšší vlastnosti Jeho bytosti; chceme-li, tato požehnání si můžeme přivlastnit opatřeními, která učinil, a místo zla můžeme pilně pěstovat dobro. Máme rozum, svědomí, paměť, vůli, náklonnosti - všechny vlastnosti, které může lidská bytost mít. Ustanovením, které bylo uskutečněno, když Bůh a Boží Syn učinil smlouvu, aby zachránili člověka ze satanova poddanství, byla vzata v úvahu každá příležitost, aby se lidská přirozenost mohla spojit s Jeho božskou přirozeností. V takové přirozenosti byl náš Pán pokoušen. Byl by se mohl poddat satanovým lživým návrhům, jak učinil Adam, ale my jsem měli uctívat a velebit Beránka Božího, který ani v jediné věci neustoupil ani o vlásek.

Dvě přirozenosti, které se prolínají v Kristu. - Tím, že se podílíme na božské přirozenosti, můžeme být čistí, svatí a neposkvrnění. Božská přirozenost nebyla učiněna lidskou a lidská se nestala božskou společným prolínáním se dvou přirozeností. Kristus neměl tutéž hříšnou, zkaženou nevěru, jakou máme my, protože pak by nemohl být dokonalou obětí.

- MS 94, 1893.

Skutečnost Kristových pokušení. - Když se Kristův následovník setká se strastí a zmateností, nemá se dát odradit. Nemá přestat důvěřovat, když se neuskutečni všecka jeho očekávání. Dostává-li rány od nepřítele, měl by si vzpomenout na Spasitelův život plný strastí a zastrašování. Nebeské bytosti sloužily Kristu v jeho nouzi, avšak toto neučinilo Spasitelův život životem bez zápasů a pokušení. Byl pokoušen všestranně - stejně jako my - avšak bez hříchu. Bude-li jeho lid následovat Jeho příkladu, bude naplněn Jeho duchem a nebeští andělé mu budou sloužit.

Pokušení, jimž byl Kristus vystaven, byla strašlivou skutečností. Jako svobodná bytost byl vydán zkoušce a mohl svobodně podlehnout satanovým pokušením a způsobit vzájemná nedorozumění s Bohem. Kdyby tomu tak nebylo, kdyby nebylo bývalo možné, aby podlehl pokušení, nebyl by mohl být všestranně pokoušen, jako je pokoušen lidský rod.

Kristovo utrpení při pokušeních bylo veliké, protože Jeho ušlechtilá čistá povaha, velmi trpěla. Ale v každé chvíli úzkosti se obracel ke Svému Otci. On se „až do krve zprotivil“ v oné hodině, kdy strach z morálního zhroucení byl stejně velký jako strach ze smrti. Jak se ve svých duševních mukách skláněl v Getsemanské zahradě, z Jeho pórů kanuly krůpěje krve a zvlažovaly trávu na zemi. Při modlitbě, hlasitě volal a plakal a ve své bázni byl slyšen. Bůh jej posiloval, jako bude posilovat všechny, kteří se chtějí pokořit a odevzdat sebe, svou duši, tělo i ducha do rukou Boha, který dodrží svou smlouvu.

Na kříži Kristus poznal - jak nikdo jiný nemůže poznat - hroznou sílu satanových pokušení a Jeho srdce přetékalo soucitem a odpuštěním nad umírajícím lotrem svedeným nepřítelem.

- YI 26.10.1899.

Kristovo srdce bylo probodáno daleko ostřejší bolestí než byla bolest, způsobena hřeby na Jeho rukou a nohou. On nesl hříchy celého světa, snášel náš trest - Boží hněv za přestoupení zákona. K Jeho zkoušce patřilo i prudké pokušení domnívat se, že byl Bohem opuštěn. Na Jeho duši dolehla velká hrůza, aby snad při strašné zkoušce nehnul od své bezúhonnosti.

Neexistuje-li možnost podlehnout, pak pokušení není žádným pokušením. Pokušení se překoná, když je člověk mocně ovlivňován, aby spáchal zlý čin; a u vědomí, že to může činit, odolá vírou, tím, že se pevně přidrží božské síly. Toto byla zkouška, kterou prošel Kristus.

- YI 20.7.1899.

My můžeme odolat, jak odolal Kristus. - Boží láska, spravedlnost a také neměnnost Jeho zákona se jasně projevují na Spasitelově životě, stejně jako na Jeho smrti. On vzal na sebe lidskou přirozenost s jejími slabostmi, její nestálostí, s jejími pokušeními… On „zakusil všechna pokušení jako my“ (Žd. 4,15). Nepoužíval ve svůj prospěch žádnou moc, kterou nemůže používat člověk. Jako člověk poznal pokušení a přemohl je silou, kterou Mu dal Bůh. On nám dává příklad naprosté poslušnosti. Dovolil, abychom se mohli podílet na božské přirozenosti a přesvědčuje nás, že můžeme odolat, jak odolal On. Jeho život svědčí o tom, že pomocí téže božské moci, kterou přijal Kristus, je člověku možno plnit Boží zákon.

- MS 141, 1901.

Bůh poslal na tento svět bytost bez hříchu

Bůh pro nás učinil opravdu to nejlepší, co mohl učinit, když seslal s nebe bytost bez hříchu, aby ukázala tomuto hříšnému světu, jací musí být ti, kteří jsou spaseni: čistí, svatí a neposkvrnění, mající Kristovu podobu. Vyslal svůj ideál ve svém Synu a přikázal lidem, aby utvářeli své povahy v souladu s tímto ideálem.

- Letter 58, 1906.

Člověku byl dán mravní základ bez hříchu

Na shromáždění v nebesích řekl Bůh: „Učiňme člověka k obrazu našemu, podle podobenství našeho… I stvořil Bůh člověka k obrazu svému, o obrazu Božímu stvořil jej“ (Gn. 1,26.27). Pán stvořil mravní schopnosti člověka i jeho tělesné síly. Vše bylo Jeho obrazem, prosté hříchu. Bůh vybavil člověka svatými vlastnostmi a usadil ho v zahradě, vytvořené výslovně pro něho. Jedině hřích mohl zničit bytosti, stvořené rukou Všemohoucího.

- YI 20.7.1899.

Trpěl za jiné jejich nemoci

Jedině Kristus byl schopen nést soužení celého lidského rodu. „Ve všelikém soužení jejich on měl soužení.“ (Iz. 63,9) On sám nebyl nikdy nemocen, ale nesl neduhy jiných. Když ho trpící lidské pokolení tížilo, pak On který se těšil mužného věku, byl s nimi sužován jako jeden z nich…

Za svého života na zemi se Kristus vyvinul v dokonalý charakter, naprosto poslušný přikázání svého Otce. Tím, že přišel na svět v lidské podobě tím, že se podrobil zákonu, a odhalil lidem, že nese jejich neduhy, jejich zármutek a jejich vinu, se nestal hříšníkem. Mohl před farizei říci: „Kdo z vás uvidí mne z hříchu?“ Ani skvrny hříchu na něm nenalezli. Stál před světem jako neposkvrněný Beránek Boží.

- YI 29.12.1898.

Kristova nevinnost znepokojovala satana

Prostředí, které obklopovalo Krista, Vykupitele světa, nebylo takové, aby člověk, žijící v něm, zůstával čistý a jeho morálka bez poskvrny; On se však nenakazil. Nebyl post pokušení, neboť satan byl vytrvalý ve své snaze oklamat a přemoci Božího Syna svými nápady.

Kristus byl z těch, kdo chodili po zemi jediný, na kterém neulpěl ani stín hříchu. Byl čistý, bez poskvrny a ryzí. To, že by měl na zemi existovat někdo bez poskvrny hříchu, velmi znepokojovalo původce hříchu, který se všemožně snažil, aby Krista přemohl svou lstivou, podvodnou mocí. Náš Spasitel se však spoléhal na svého nebeského Otce, že Jeho moudrost a síla odrazí a přemůže pokušitele. Duch Jeho nebeského Otce oduševňoval a řídil Jeho život. Byl bez hříchu. Jeho život byl ctnostný a nezkažený.

- YI únor, 1873

Naše padlá lidská přirozenost spojená s Kristovým božstvím

Třebaže se Jeho povaze neulpěl ani stín hříchu, přece se snížil, aby spojil naši padlou lidskou přirozenost se svým božstvím. Tím, že takto přijímal lidství, vyjádřil lidstvu úctu. Přijetím naší padlé přirozenosti ukázal, čím by se mohla stát, kdyby přijala všechna ustanovení, která jí On dal, a kdyby se podílela na božské přirozenosti. - Letter 81, 1896.

Byl pokoušen jako dnešní děti

Někdo si může myslet, že Kristus - protože byl Synem Božím - nemíval pokušení, jako mívají děti. Písmo říká, že byl pokoušen po všech stránkách, stejně jako jsme pokoušeni my.

- YI duben, 1873

Čeho se dociluje vtělením

Pán nestvořil člověka, aby byl vykoupen, ale aby byl Jeho obrazem. Hříchem však člověk ztratil Boží podobu. Jedině vykoupením člověka může Bůh s ním provést svůj záměr tím, že ho učiní synem Božím.

„Kteříž pak koli přijali jej, dal jim moc státi se dítkami Božími, těm, kteří věří ve jméno jeho, kteří ne ze krví, ani z vůle těla, ani z vůle muže, ale z Boha zrozeni jsou. A Slovo to tělo učiněno jest, a přebývalo mezi námi, (a viděli jsem slávu jeho, slávu jakožto jednorozeného od Otce,) plné milosti a pravdy… A z plnosti jeho my všichni vzali jsme, a to milost za milost“ (J. 1,12-16).

Za výkupné, které bylo za něj zaplaceno, smí člověk z vlastního rozhodnutí poslušně provádět Boží záměr, a skrze milost, danou Bohem, být obrazem Božím, kterým byl už předtím a který pak svým pádem ztratil…

Kristova poslušnost není vcelku jiná než naše. - Veliký učitel nesestoupil do našeho světa jen proto, aby pykal za hřích, ale aby byl učitelem svým příkladem i poučením. Přišel člověku ukázat, jak mezi lidmi zachovávat zákon tak, aby člověk nemohl mít žádnou omluvu pro to, že se řídí svým vlastním nesprávným názorem. Známe Kristovu poslušnost i Jeho život bez hříchu. Jeho celoživotní poslušnost i Jeho život bez hříchu. Kristova poslušnost nemá být odsouvána od každého z nás. Kristus nám ukázal, že celému lidstvu je možné řídit se Božími zákony…

Kristovým dílem nebyla rozdělena služba srdce. Kristus nepřišel konat svou vlastní vůli, ale vůli Toho, který Jej poslal. Ježíš říká: „Jděte ve šlépějích mého synovství ve vší poslušnosti. Já poslouchám jako syn poslouchá svého otce. Vy mě máte poslouchat jako bratři Syna Božího. Často nebudete jasně vidět cestu; pak prostě Boha a On vám dá moudrost, odvahu a víru kráčet vpřed a všechny výsledky svěřte Jeho vůli.“ My chceme - pokud je to možné - pochopit skutečně lidskou přirozenost našeho Pána. Božské a lidské bylo v Kristu sloučeno a obojí bylo dokonalé.

Náš Spasitel vzal na sebe jako Syn Boží skutečnou podobu lidské bytosti. My jsme syny dcerami Božími. Abychom věděli, jak jednat, musíme jít, kam nás vede Kristus. On žil po třicet let životem dokonalého člověka, dosahujícího nejvyššího stupně dokonalosti. Dovolte tedy člověka, dosahujícího nejvyššího stupně dokonalosti. Dovolte tedy člověku - třebaže nedokonalému - ať doufá v Boha, a ať neříká, „kdybych byl jiný, chtěl bych sloužit Bohu, ale přiveďte ho k němu do věrné služby… On tuto přirozenost vykoupil. „Kteříž pak koli přijali jej, dal jim moc státi se dítkami Božími, těm, kteří věří ve jméno jeho“ (J. 1,12) - vy nejste poníženi, ale vyvýšeni, zušlechtěni, mnou očištěni. Ve Mně můžete najít útočiště. Můžete získat vítězství a být víc než dobyvateli ve jménu Něm.

- Letter 69, 1897.

Satan prohlásil, že člověk nemůže zachovávat Boží zákon

Vykupitel světa chodil po zemi, kde Adam podlehl pokušení, když neuposlechl zákona Hospodinova a jednorozený Boží Syn sestoupil na náš svět jako člověk, aby ukázal světu, že lidé mohou zachovávat Boží zákon. Satan padlý anděl - prohlásil, že po Adamově neuposlechnutí nemůže žádný člověk zachovávat zákon Boží. Tvrdil že celé lidstvo je v jeho moci.

Syn Boží se postavil na hříšníkovo místo a chodil po zemi, kde Adam podlehl, a snesl na poušti pokušení, které bylo stokrát silnější než to, kterým kdy bylo nebo pokoušeno lidské pokolení. Ježíš odolal satanovým pokušením stejným způsobem, jakým může odolat každá pokoušená duše, když ho odkázal na spisy proroků svým výrokem: „Psáno jest.“

Lidstvo může zachovávat Boží zákon silou Boží moci. - Kristus překonal satanova pokušení jako člověk. Každý člověk může odolat, jako odolal Kristus. On ponížil sebe pro nás a byl pokoušen úplně stejně, jako jsme pokoušeni my. Vykoupil Adamovo potupné úplně stejně, jako jsme pokoušeni my. Vykoupil Adamovo potupně selhání i pád a zvítězil, čímž dokázal všem světům, které nepodlehly pokušení i padlému lidstvu, že člověk může zachovávat přikázání Boží působením Božské moci, která mu je propůjčena z nebes. Ježíš Syn Boží, ponížil Sebe pro nás, aby nám ukázal, jak můžeme odolat my. Takto Svázal nejtěsnějšími pouty své zájmy s lidstvem a podal nezvratné ujištění, že nebudeme pokoušeni nad své síly, protože On s pokušením ukáže i cestu, jak mu odolat.

Duch svatý nám umožňuje vítězství. - Bylo zaslíbeno, že Duch svatý bude s těmi, kteří zápasí o vítězství, aby se jasně ukázala moc, kterou se lidskému jedinci dostává nadpřirozených sil, a který nevědomého poučuje o tajemstvích Božího království. To, že Duch svatý má být velkým pomocníkem, je nádherný slib. Jaký užitek by to mělo pro nás, že jednorozený Syn Boží se ponížil, snesl pokušení lstivého nepřítele a zápasil s ním po dobu celého Svého života na zemi a zemřel - Spravedlivý za nespravedlivé, aby lidstvo nezahynulo - kdyby nabyl dán Duch jako neustále působící činitel, aby v našich případech prováděl to, co vykonal Vykupitel světa?

Duch svatý umožnil Jeho učedníkům, apoštolům, aby pevně odolávali každému druhu modlářství a vyvýšili jedině Hospodina a Ježíše. Kdo, ne-li Ježíš Kristus, vedl Svým Duchem a božskou mocí péra svatých historiků, aby světu mohl být dán zápis o tom, co Ježíš Kristus mluvil a konal?

Slíbený Duch svatý, jenž seslal, když vstoupil na nebesa ke Svému Otci, působí stále, aby obrátil pozornost na velkou oběť na kříži Golgaty, aby odhalil světu Boží lásku k člověku, aby duši, usvědčené z viny, ukázal cenu Písma svatého a zatemněným myslím odkrýval jasné paprsky Slunce Spravedlnosti, pravdy, které v nich zapalují jejich srdce probouzeným chápáním věčných pravd.

Kdo jiný než Duch svatý v nás vytváří mravní měřítko spravedlnosti, přesvědčuje nás o hříchu a způsobuje zármutek podle Boží vůle, který vyvolává kajícnost, jíž není třeba litovat a nadchne ke cvičení ve víře v Něho, který jako jediný nás může spasit od všeho hříchu.

Kdo jiný než Duch svatý dovede pracovat s myslí lidí, aby přetvářel charakter tím, že se zbavujeme náklonnost k věcem pomíjejícím, podléhajícím zkáze, a kdo jiný než on plní duši naléhavou touhou tím, že ukazuje nesmrtelné dědictví, věčnou podstatu, která je nezničitelná a osvěžuje, zjemňuje a posvěcuje lidské jedince, aby se mohli stát členy královské rodiny, dětmi nebeského krále…

Kristus přemohl hřích jako člověk. - Pád našich prvních rodičů přetrhl zlatý řetěz bezpodmínečné poslušnosti lidské vůle vůli božské. Poslušnost se už nepokládala za naprosto nutnou. Lidští jedinci jdou za svými vlastními představami, o nichž Hospodin řekl, že obyvatelé starého světa byli a jsou stále zkaženi. Pán Ježíš prohlašuje: „Já přikázání Otce svého zachoval jsem.“ Jak? Jako člověk. „Aj jdu… abych činil, Bože, vůli tvou.“ Na obžaloby Židů vystoupil v celé čistotě své ctnostné, svaté povahy a vyzval je. „Kdo z vás zviní mne z hříchu?“

Náš příklad a oběť za hřích. - Vykupitel světa přišel nejen proto, aby byl obětí za hřích, ale aby byl pro člověka příkladem ve všech věcech svatého, lidského charakteru. Byl Učitelem, takovým vychovatelem, jakého svět nikdy předtím neviděl ani neslyšel.

Mluvil jako člověk, který požívá vážnosti, a přece vzbuzuje důvěru všech. „Pojďte ke mně všichni, kteří pracujete a obtíženi jste, a já vám odpočinutí dám. Vezměte jho mé na sebe, a učte se ode mne, protože jsem tichý a pokorný srdcem, a naleznete odpočinutí duším svým. Jho mé zajisté jest rozkošné, a břímě mé lehké.“ (Mat. 11,28-30).

Jednorozený Syn nekonečného Boha nám ve svých slovech i ve svém praktickém příkladě zanechal jasný vzor, který máme napodobovat. Svými slovy nás vychovával, abychom poslouchali Boha a svými činy nám ukazoval, jak můžeme Boha poslouchat.

Kristus nedal jen určitá pravidla, která ukazují, jak se můžeme stát poslušnými dětmi, ale svými vlastním životem i charakterem ukázal, nám jak jednat, aby to bylo správné a libé Bohu; nemáme tedy žádné omluvy, proč bychom neměli činit to, co je v Jeho očích milé.

On vyvrátil satanovo tvrzení. - Máme nýt provždy vděční, že nám Ježíš skutečnými činy dokázal, že člověk může zachovávat Boží přikázání, a vyvrátil takto satanovu lež, že člověk je zachovávat nemůže. Velký učitel sestoupil na náš svět, aby stál v čele lidstva, aby lidství takto vyvýšila posvětil svou svatou poslušností ke všem Božím požadavkům a ukázal, že je možné zachovávat všechna Boží přikázání. Dokázal, že celoživotní poslušnost je možná. Jako Otec dal Syna, tak i On dává světu vybrané představitelé, aby na příkladě jejich života ukázal život Ježíše Krista.

Při zkoušce obstál jako lidská bytost. - Kristovu poslušnost samu o sobě nemusíme pokládat za něco, k čemu byl zvlášť uzpůsoben svou božskou přirozeností, protože On stál před Bohem jako představitel člověka, pokoušený jako jeho náhradník a ručitel. Kdyby Kristus měl zvláštní moc, kterou by člověk mít nemohl, byl by toho satan dokonale využil. Kristovým úkolem bylo dokázat satanovi, že nemá vládu nad člověkem, což mohl učinit pouze tak, že přišel jako člověk, byl pokoušen jako člověk a ukázal, jaká má být poslušnost člověka…

Pamatujte, že Kristovo překonání pokušení i Jeho poslušnost vzešly z Jeho skutečné lidské bytosti. My se ve svých závěrech dopouštíme mnoha chyb, které jsou uzpůsobeny našimi mylnými názory o lidské přirozenosti našeho Pána. Když přičítáme Jeho lidské přirozenosti moc, jakou člověk ve svých zápasech se satanem naprosto nemůže mít, ničíme celistvost Jeho lidství. Milost a sílu, která Mu je přičítána dává všem, kteří Ho přijímají vírou. Kristová poslušnost vůči Jeho Otci byla též poslušnost, jaká se vyžaduje od člověka.

Člověk nemůže přemoci satanova pokušení bez božské moci, spojené s Jeho pomocí. Tak se mohl i Kristus pevně přidržet božské moci. On nesestoupil na náš svět proto, aby prokázal poslušnost menšího Boha vůči většímu, ale aby jako člověk zachovával Boží svatý zákon; tím se stal pro nás příkladem.

Ježíš ukázal, co může udělat člověk. - Pán ježíš nesestoupil do našeho světa proto, aby zjevil, co může dělat Bůh, ale co může dělat člověk pomocí víry v Boží moc v každém nenadálém případě. Člověk se má svou vírou podílet na božské přirozenosti a má jí přemáhat každé pokušení, které na něho doléhá. Hospodin žádá, aby Mu každý Adamův syn i dcera skrze svou víru v Ježíše Krista sloužili v té lidské přirozenosti, jakou máme nyní.

Pán Ježíš překlenul propast, kterou způsobil hřích; spojil zemi s nebesy a konečného člověka s nekonečným Bohem. Ježíš, vykupitel světa, mohl zachovávat Boží přikázání pouze stejným způsobem, jako je může zachovávat lidstvo. „Pročež převeliká dáma drahá zaslíbení dána jsou, abyste skrze ně Božského přirození účastni učiněni byli, utekše pokušení toho, kteréž jest na světě v žádostech“ (2.Petr 1,4).

Musíme jednat podle Kristova příkladu a mít přitom na mysli Jeho Synovství i Jeho lidství. Nebyl to Bůh, který byl pokoušen na poušti, ani tehdy to nebyl Bůh, když měl na sobě snášet vzpouru hříšníků. Byl to nebeský Majestát, který se stal člověkem - snížil se k naší lidské přirozenosti.

Jak máme sloužit Bohu. - Bohu nemáme sloužit, jako kdybychom nebyli lidmi, ale máme Mu sloužit v té přirozenosti, kterou máme, která byla vykoupena Synem Božím. Skrze Kristovu spravedlnost budeme stát před Bohem omilostněni, jako bychom nikdy nebyli hřešili. My nikdy nechceme získat sílu uvažování, co bychom mohli dělat, kdybychom byli anděly. Máme se obracet ve víře k Ježíši Kristu a svou lásku k Bohu ukazovat poslušností při plnění Jeho příkazů. Ježíš „byl zkušený ve všem nám podobně, kromě hříchů.“ Ježíš říká: „Pojď za mnou.“ Chce-li kdo za mnou jít, zapři sebe sám, a vezmi kříž svůj, a následuj mne.“

- MS 1, 1892.

Skutečný význam vtělení

Kristus přijal lidství a dal svůj život jako oběť, aby člověk tím, že se stal účastným božské přirozenosti, mohl mít život věčný. Kristus byl nejen obětí, ale byl také Knězem, jenž oběť nabídl. „Chléb, kterýž já dám,“ řekl, „tělo mé jest, kteréž já dám za život světa.“ (Jan 6,51). On byl prost vší viny. Dal sebe výměnou za lid, který se zaprodal satanovi přestoupení Božího zákona. Dal Svůj život za život lidského rodu, který se tak stal Jeho vykoupeným vlastnictvím.

Ježíš řekl: „Proto mne Otec miluje, že já pokládám duši svou, abych ji zase vzal. Nižádný jí nebéře ode mne, ale já pokládám ji sám od sebe. Mám moc položit ji, a mám moc zase vzíti ji. To přikázaní vzal jsem od Otce svého.“ (Jan 10,17. 18).

„Odplata za hřích jest smrt.“ (Řím. 6,23). Před pádem Hospodin Adamovi řekl: „Ve který den z něho jedl, smrtí umřeš.“ (Gn. 2,17). „Přestoupíš-li můj zákon, zajisté budeš potrestán smrtí.“ Tím, že neuposlechl Božího zákona, ztratil svůj život.

Před svým pádem Adam nepodléhal zatracení. Když byl přepaden pokušitelem, nelpěl na něm ani stín hříchu. Byl stvořen dokonalý v myšlení i v činu. Avšak, že podlehl hříchu, klesl ze své výše a ztratil svou svatost.

Podoba hříšného těla. - Kristus, druhý Adam, přišel v podobě hříšného těla. V zájmu člověka byl vydán žalu, únavě, hladu i ani stín viny. Řekl: „Přikázání Otce svého zachoval jsem (přes můj pozemský život)“ (Jan 15,12). Měl neomezenou moc jedině proto, že plnil beze zbytku vůli Svého Otce. Druhý Adam obstál ve zkoušce strasti i pokušení, aby Mu mohlo patřit veškeré lidstvo.

- MS 99, 1903.