(Tento článek vyšel v The Review and Herald 3.6.1890)
„Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha, a to Slovo byl Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všecky věci skrze ně učiněny jsou, a bez něho nic není učiněno, co učiněno jest. V něm život byl a život byl světlo lidí. A to světlo v temnostech svítí, ale tmy ho neobsáhly. Byl člověk poslaný od Boha, jemuž jméno bylo Jan. Ten přišel na svědectví, aby svědčil o tom světle, aby všickni uvěřili skrze něho. Nebyl on to světlo, ale přišel, aby svědectví vydával o tom světle. Tento byl to pravé světlo, kteréž osvěcuje každého člověka přicházejícího na svět." (J 1,1-9)
Byla mi položena otázka: „Myslíte, že Pán má pro nás jako lid více světla?" Odpovídám, že má světlo, které je pro nás nové a je i vzácnější než staré světlo, které vyzařuje ze Slova pravdy. Máme jen odlesk paprsků tohoto světla, které k nám ještě přijde. Nežijeme úplně podle světla, které nám už Pán dal, proto se nám nedaří 1SM 402 přijmout větší světlo. Nejdeme ani ve světle, které se už nad námi rozestírá.
Říkáme si, že jsme lidem, který dodržuje přikázání, ale nechápeme nesmírnou šířku a dalekosáhlost zákona Božího, nepoznáváme svatost jeho povahy. Mnozí, kteří si činí nárok být učiteli pravdy, nemají reálnou koncepci, jak postupovat při poznávání zákona Božího, protože nemají živé poznání Pána Ježíše Krista.
Čteme-li Luthera, Knoxe a další známé reformátory, obdivujeme sílu, statečnost i odvahu, kterou měli tito věrní služebníci Boží a rádi bychom zachytili ducha, který je oživoval. Přáli bychom si poznat zdroj, z něhož vycházeli, který je učinil silnými v slabosti. I když tito velcí mužové se stali nástroji Božími, nebyli bez chyb. Byli to lidé omylní a také se dopouštěli velkých chyb. I my bychom měli usilovat o tyto ctnosti, ale nebrat si je za vzor. Tito lidé měli vzácnou schopnost povznést dílo reformace a vedla je k tomu moc shůry. Ale nemá to být člověk, nástroj použitý Bohem, který má být vyvyšován a ctěn, ale Pán Ježíš, který nechal na ně sestoupit své světlo i moc. Ať tedy všichni, kteří milují pravdu a spravedlnost, neoslavují tyto reformátory, ale ať velebí Boha, zdroj veškerého světla.
Kdyby bylo oznámeno, že andělští poslové odkryli před člověkem poklady poznání nebeských věcí, jaký rozruch by to způsobilo v křesťanském světě! Nebeské ovzduší by obklopovalo posly a jak lačně by mnozí naslouchali slovům, která by splývala s jejich rtů. Lidé by psali knihy, které by upozorňovaly na slova andělů. Ale na našem světě byl Někdo větší než andělé. Sám Pán přišel, aby člověk uvažoval o nebeském světle. Sám sdělil, že je zajedno s Otcem, že v Něm je plnost milosti a pravdy, že je jako člověk zjevující Otce.
Pán Ježíš, který je znázorněním neviditelného Boha, dal svůj život za hynoucího člověka a jaké světlo, jakou moc s sebou přinesl! 1SM 403 V Něm přebývá všechna plnost božství. Jaké tajemství ze všech záhad! Je nesnadné rozumově obsáhnout majestát Kristův a pochopit tajemství spasení. Byl vztyčen potupný kříž, hřeby probily Jeho ruce i nohy, zkrvavené kopí probodlo Jeho srdce a za lidské pokolení byla zaplacena cena spasení. Neposkvrněný Beránek Boží nesl naše hříchy na svém těle na dřevo kříže; vynesl i naše trápení.
Nevyčerpatelné téma
Spasení je nevyčerpatelným tématem pro naše nejdůvěrnější rozjímání. Přesahuje chápání nejhlubších myšlenek, rozsah naší nejživější představivosti. Kdo může při svém úsilí vystihnout Boha? Poklady moudrosti i poznání jsou otevřeny všem lidem a tisíce nadaných jedinců zasvětilo všechen svůj čas, aby nás přiblížili poznání Ježíše, zobrazili Jeho nedosažitelný půvab. Přesto však poznání Jeho osobnosti zůstalo nevyčerpáno.
Ačkoliv slavní a talentovaní autoři předali poznání překrásných pravd a umožnili růst poznání lidí, nacházíme ještě i dnes nové myšlenky i neomezená pole působnosti, neboť téma spásy je nevyčerpatelné. V každém století postupovalo vpřed dílo, které kladlo kamínky poznání o životě i o povaze Kristově i o lásce Boží, jak se projevila ve smírné oběti. Téma spasení upoutá myšlení spasených po celou věčnost.
Kdyby Ježíš byl dnes s námi, jistě by nám řekl jako kdysi svým učedníkům: „Ještě bych měl mnoho mluviti vám, ale nemůžete snésti nyní." (J 16,12) Ježíšovým přáním bylo odkrýt před zraky svých učeníků hluboké a skutečné pravdy, ale jejich pozemskost, jejich zastřené, neúplné chápání to znemožnilo. Nemohli mít prospěch z nesmírných, vznešených a slavných pravd. Potřeba duchovního 1SM 404 růstu může mít uzavřené dveře před bohatými paprsky světla, které září z Krista. Nikdy nedosáhneme období dospělosti, když by pro nás ustal růst tohoto světla. Kristova slova byla vždy ve svém významu dalekosáhlá. Ti, kteří měli své předsudky, když naslouchali Jeho učení, nikdy nemohli postihnout patřičný význam Jeho slov. Ježíš je zdrojem, původcem pravdy.
Závažné starozákonní myšlenky byly nesprávně chápány a vykládány. Posláním Kristovým bylo vysvětlit pravdu, které neporozuměli ti, jimž byla dána. Ani prohlášení proroků jim neodhalilo duchovní význam toho, co bylo napsáno. Nepoznali smysl pravdy. Ježíš vytýkal svým učedníkům jejich nechápavost. Jeho mnohá vzácná naučení byla pro ně marná, protože nepochopili duchovní vznešenost Jeho slov. On jim však slíbil, že přijde Utěšitel a připomene jim opět to, co bylo řečeno. Dal jim znát, že jim zanechá vzácné klenoty pravdy, jejichž cenu dosud nepoznali.
Vzácné drahokamy v dole pravdy
Po ukřižování a zmrtvýchvstání Kristově Jeho učedníci s úžasem a s obdivem naslouchali Jeho učení o pravdě: Zdála se jim ve zcela novém pojetí, ale On jim řekl: „Tatoť jsou slova, kteráž jsem mluvil vám, ještě byv s vámi.... Tedy otevřel jim mysl, aby rozuměli písmům." (Lk 24,44-45) Pravda se stále vysvětluje a předkládá lidem v novém pohledu. Všichni, kteří kopou v nalezišti pravdy, stále objevují vzácné a cenné drahokamy. Byli bychom rádi, aby všichni, kteří tvrdí, že uvěřili nově poznané pravdě a zvláště ti, kteří převzali na sebe odpovědnost této pravdě učit ostatní, měli sami jasnější představu o všech důležitých a závažných tématech Bible.
Ti, kteří stojí jako zastánci zákona Božího, potřebují ve svém postavení hojnost Ducha Božího. Vzplanou-li kazatelé při napadení 1SM 405 snadno hněvem, pak je zřejmé, že potřebují Boží osvícení a pokoru. Lidé musí projevit milost Kristovou při své práci pro druhé. Pravda, která je v Ježíši, bude mít zcela opačný vliv na myšlení nevěřících, pokud bude vylíčena jako teorie nebo jako předmět polemiky.
Budeme-li usilovat jak nejlépe umíme předkládat pravdu v jejím podnětném charakteru spolu s nápady a myšlenkami druhých, bude nesprávně vykládána, užívána i vylíčena chybujícím lidem, jen aby se jevila ve světle možných námitek. Jen velmi malému počtu z nich přinesete poznání pravdy, těm, kteří neokusili víno Babylona. Poznání pravdy je takto pro ně velmi těžké. Je nutno je učit pravdu tak, jak je v Ježíši.
Ti, kteří tvrdí, že jsou milovníky pravdy, mohou být pokorní a milující srdcem, jako byl jejich velký Učitel. Ti, kteří s celým svým úsilím pracovali na odhalení Božích slov a objevili bohaté zdroje pravdy v Božích tajemstvích, která byla skryta po věky, ti vyvýší Pána Ježíše, zdroj veškeré pravdy a odhalí ve svých povahách tu posvěcující moc, ve kterou uvěřili. Ježíš a Jeho milost musí vyzařovat z nitra svatyně duše. Pak On se projeví ve slovech, modlitbách, dobrých radách, v projevu svatých pravd, neboť On je největším tajemstvím duchovního úspěchu.
Když naše srdce je protkáno vlastním já, pak pravda, kterou přinášíme druhým, neposvěcuje, neočisťuje a nepovznáší naše vlast-ní srdce, nedosvědčuje, že jsme dobré Boží nádoby pro Mistrovy záměry. Jedině vroucí modlitbou si můžeme udržet něžné společenství s Kristem a tímto požehnaným spojením se duch a slova stanou stej-ně milými, jako je Duch Kristův. Každé srdce by mělo bdít. Ježíš, předrahý Spasitel má radost z bdění. Dohled na vlastní já nesmí polevit ani na okamžik. Srdce musí zůstat horlivé, neboť to je rozhodující pro život. Proto měj bdělost a ukázněnost myšlení, abys nehřešil svými rty.
Copyright © 2010-2016 - Tisk - Kontakt