(Ranní proslov v Battle Creek, Michigan, 29.1.1890, který byl vytištěn v The Review and Herald 18.2.1890)

Rádi bychom porozuměli době, v níž žijeme. Nerozumíme jí ani z poloviny. Nepřijali jsme však z poloviny ani pravdu. Srdce se mi chvěje při pomyšlení, s jakým nepřítelem se musíme střetnout a jak bídně jsme na toto setkání s ním připraveni. Soužení dítek Izraele a jejich postoj právě před prvým příchodem Kristovým, jak nepřítel vyhledával každou příležitost, aby mohl řídit myšlení Židů, mi stále znovu přicházelo na mysl a znázorňovalo mi postavení lidu Božího při jeho zkoušce před druhým příchodem Kristovým. Dnes se snaží nepřítel zaslepit myšlení Božích služebníků, aby nemohli rozpoznat vzácnou pravdu.

Když Kristus přišel na náš svět, satan byl na zemi a snažil se zmařit každý pokrok na Jeho cestě od jeslí na Golgatu. Satan obvinil Boha, že od andělů vyžaduje sebezapírání, ačkoliv sám neví, co to znamená a že by také nebyl schopen přinést oběť za druhé. Toto byla ^{1SM 407} podstata obvinění, které satan vznesl proti Bohu v nebi. Když zlo bylo z nebe vypuzeno, stále obviňoval Pána, že vyžaduje vzornou službu, kterou by sám nevykonal. Kristus přišel na tento svět, aby vyvrátil toto falešné obvinění a aby zjevil Otce. Nejsme schopni si představit míru ponížení, kterou snášel přijetím naší lidské přirozenosti. Potupa nezáležela ve své podstatně na tom, že patřil k lidské-mu pokolení, ale že On, Majestát nebe, Král slávy se sám ponížil a stal se malým dítětem, aby trpěl potřebami a strádáním smrtelníků. Ve svém ponížení nepřijal vysoké postavení, nestal se bohatým a mocným člověkem, ale místo bohatství přijal chudobu pro naše spasení, abychom my z Jeho chudoby se stali bohatými. Každý jeho krok byl projevením Jeho pokory. Chodil od města k městu, ale lidé nepřijali světlo světa. Byli ve svém postavení úplně spokojeni.

Kristus položil vzácné drahokamy pravdy, ale lidé je odvrhli na smetiště pověr a omylů. Předal jim slova života, ale oni nežili podle toho slova, které vycházelo z úst Božích. Poznal, že se svět nemůže dopátrat Božího slova, neboť bylo zakryto lidskou tradicí. Přišel, aby představil světu význam nebe a země, aby i pravdě dal místo, které jí náleží. Ježíš sám mohl jen potud zjevit pravdu, pokud bylo člověku třeba ji poznat, aby tak mohl získat spasení. Jeho posláním bylo oprostit pravdu od omylů a představit ji člověku v nebes-kém světle.

Satan byl vyburcován, aby vzdoroval, vždyť od pádu nevynaložil dosud všechny síly, aby dokázal, že světlo je tmou a tma světlem. Jakmile Kristus chtěl lidem ukázat pravdu v jejím vztahu ke spasení, satan začal působit prostřednictvím židovských vůdců a vložil jim do srdce nepřátelství ke Spasiteli světa. Ti se rozhodli učinit vše, co je v jejich moci i možnostech, aby mu zabránili učinit dojem na lid.

Ó, jak si to Kristus přál a Jeho srdce hořelo touhou, odkrýt kněžím větší poklady pravdy. Ale jejich myšlení bylo natolik ^{1SM 408} zdeformováno, že bylo skoro nemožné zjevit jim pravdu o svém království. Písma nebyla správně pochopena. Židé očekávali příchod Mesiáše, ale mysleli, že musí přijít v plnosti slávy, která bude provázet jeho druhý příchod. Protože nepřišel v plnosti královského majestátu, naprosto ho zamítli. Ale nebylo to jen proto, že nepřišel v slávě, proč Ho odmítli. On byl ztělesněnou čistotou a oni byli nemravní. Taková povaha uprostřed ponížení a zla, nebyla v souladu s jejich přáním a proto byl uvržen v potupu a opovržení. Jeho neposkvrněný život zažehl světlo v srdcích lidí a odkryl jim nepravosti v jejich povaze, což budilo odpor.

Syn Boží je na každém kroku ohrožen mocnostmi temna. Po svém křtu byl Duchem puzen na poušť a po čtyřicet dní trpěl pokušení. Dostávala jsem dopisy, které dosvědčovaly, že Kristus nemohl mít povahu stejnou jako člověk, protože kdyby ji měl, musel by za podobných pokušení padnout. A kdyby neměl lidskou přirozenost, nemohl by nám být příkladem. Kdyby neměl naši povahu, nemohl by být pokoušen jako člověk. Kdyby pro Něho nebylo možné odolat pokušení, nemohl by být našim pomocníkem. Bylo vznešenou skutečností, že Kristus přišel svést boj jako člověk v lidské podstatě. Jeho pokušení i vítězství nám říkají, že lidstvo musí napodobit Jeho vzor; člověk se musí stát účastníkem Božské přirozenosti.

Božství i lidství spojeno v Kristu

V Kristu je spojeno Božství i lidství. Božství nebylo degradováno k lidství; Božství si své postavení udrželo, ale lidství svým spojením s Božstvím postavilo se na odpor kruté zkoušce pokušení na poušti. Kníže tohoto světa přišel ke Kristu po jeho dlouhém půstu, když byl vyhladovělý a vnuknul mu, aby proměnil kamení v chléb. Ale plán Boží stanovený pro spásu člověka určil, že Kristus má poznat co je hlad, bída a vše, co zakusí člověk. Vzdoroval pokušení tou ^{1SM 409} mocí, kterou má i člověk. Vzdal úctu trůnu Božímu a není ani jednoho člověka, který by neměl přístup ke stejné službě, svou vírou v Boha. Člověk může přijmout účastenství Božské přirozenosti. Ta duše, která v pokušení a zkoušce nepovolá nebeskou pomoc, ta nežije. Kristus přišel, aby zjevil zdroj své moci, aby člověk nikdy nespoléhal na přispění svých lidských schopností.

Ti, kteří chtějí zvítězit, musí se tomuto požadavku připojit celým svým bytím. Musí na kolenou bojovat před Bohem o Jeho sílu. Kristus přišel, aby byl naším příkladem a dal nám poznání našeho účastenství na Božské přirozenosti. Jak? - Únikem ze zkaženosti, kterou ve světě působí rozkoš. Satan nezvítězil nad Kristem. Nevkročil do duše Spasitele. Nedosáhl jeho hlavy tím, že rozdrtil jeho patu. Kristus svým příkladem dokázal, že člověk může zůstat bezúhonný. Člověk může mít moc, aby odolal zlu, - moc, kterou si nemůže podmanit země, smrt či peklo; moc, která ho povede k vítězství tak, jako vedla k vítězství Krista. Spojí se v něm Božství i lidství.

Kristovým posláním bylo projevit pravdu v rámci evangelia a zjevit poučení i zásady, které dal padlému člověku. Každá podaná myšlenka byla Jeho vlastní. Nemusel ji čerpat od někoho jiného, neboť On byl původcem veškeré pravdy. Mohl uvést myšlenky proroků a filozofů a zachovat jejich originalitu, neboť všechna moudrost byla Jeho. On byl zdrojem, pramenem veškeré pravdy. On byl v čele všeho a svým učením byl duchovním vůdcem všech věků.

Byl to Kristus, který promlouval jako Melchisedech, kněz nejvyššího Boha. Melchisedech nebyl Kristus, ale byl hlasem Božím ve světě, zástupcem Otce. Kristus promlouval ve všech pokoleních minulých dob. Kristus vedl svůj lid a byl světlem světa. Když Bůh ^{1SM 410} vybral Abraháma jako představitele své pravdy, vyvedl ho ze země od jeho příbuzenstva a oddělil ho. Chtěl ho zformovat podle své představy. Chtěl mu dát poznání svého plánu, podle nějž by ho nemohli zformovat žádní učitelé světa. Musel být poučen, jak vést své děti i svoji domácnost podle Boží vůle, aby i oni kráčeli cestou Páně, činili spravedlnost a soud. To jsou skutky, které Bůh od nás vyžaduje. Chce, abychom poznali, jak vést své rodiny, děti a domácnosti a zachovali cestu Páně.

Jan povolán ke zvláštnímu poslání

Jan byl povolán ke zvláštnímu poslání; měl připravit cestu Páně a učinit jeho cesty přímé. Pán ho neposlal do školy proroků a mistrů. Vzal jej ze společenství lidí na poušť, aby se mohl učit z přírody a z Boží přirozenosti. Bůh si nepřál, aby byl formován kněžími a vládci. Byl povolán ke zvláštnímu postavení. Pán mu dal poselství. Šel snad za kněžími a vládci se žádostí vyhlásit toto poselství? Ne. Bůh ho od nich oddělil, aby nemohl být ovlivněn jejich duchem, ani učením. Byl hlasem volajícím na poušti: „Připravte na poušti cestu Hospodinovu, přímou učiňte na pustině stezku Boha našeho. Každé údolí ať jest vyvýšeno, a všeliká hora i pahrbek ať jest snížen; což jest křivého, ať jest přímé, a místa nerovná ať jsou rovinou. Nebo se zjeví sláva Hospodinova, a uzří všeliké tělo spolu, že ústa Hospodinova mluvila." (Iz 40,3-5) To je pravé poselství, které musí být předáno našemu lidu; jsme blízko konce času, ať zní toto poselství. Učiňte schůdnou cestu Králi, odstraňte kamení, pozvedněte před lidem vzor. Není již čas volat mír a bezpečnost. Jsme napomínáni, abychom „Volej vším hrdlem, nezadržuj, jako trouba povyš hlasu svého, a oznam lidu mému převrácenost jejich, a domu Jákobovu hříchy jejich." (Iz 58,1)

Světlo slávy Boží ozářilo našeho Zástupce a tato skutečnost ^{1SM 411} již sama praví, že sláva Boží může osvítit i nás. Svou lidskou náručí, Ježíš objal lidstvo a svým Božským objetím se ujal trůnu nebes. Spojil člověka s Bohem a zemi s nebem.

Světlo, zdroj slávy Boží musí dopadnout i na nás. Je nám třeba svaté masti z výsosti. Člověk může být jakkoliv inteligentní a vzdělaný, nemá však oprávnění učit, pokud sám nemá pevné vedení Boha Izraele. Každý, kdo je spojen s nebem, vykoná skutky Kristovy. Vírou v Boha získá moc působit na lidi. Bude vyhledávat ztracené ovce domu Izraelského. Když se Božská moc nespojí s lidským snažením pak i to největší, co člověk udělá, nemá ani cenu slámy. V naší práci je nám potřebný Duch Svatý. Nic mě neděsí víc, než duch neshody u našich bratří. Jsme na nebezpečné půdě, když se nemůžeme sejít jako křesťané a se vší vzájemnou láskou vysvětlit sporné body. Mám pocit, že z toho místa uteču, abych se snad nenakazila těmi, kteří nechtějí zkoumat učení Bible.

Ti, kteří nechtějí nestranně zkoumat důkazy odlišného stanoviska než svého, nejsou schopni učit v žádném oboru Božího povolání. Potřebujeme křest Ducha svatého. Bez něho nejsme uschopněni vyjít do světa právě tak, jako ani učedníci nebyli schopni před ukřižováním Páně. Ježíš znal tento jejich nedostatek a proto řekl, aby zůstali v Jeruzalémě, dokud nebudou vybaveni mocí shůry. Každý učitel musí být i žákem, aby jeho oči mohly být pomazány a viděly důkazy vyvýšené pravdy Boží. Paprsky slunce spravedlnosti musí proniknout do jejich srdce, jestliže chtějí toto světlo předávat opět dalším.

Nikdo není schopen vysvětlit Písmo bez pomoci Ducha svatého. Ale přijmete-li Slovo Boží v pokoře, se srdcem ochotným poznávat, andělé Boží budou stát při vás, aby vám vtiskli důkazy pravdy. Spočine-li na vás Duch Boží, nepocítíte zášť či nedůvěru při ^{1SM 412} zkoumání jiných stanovisek. Pak nebude přítomen duch obviňování a kritiky, jak ho podnítil satan v srdcích židovských vůdců proti Kristu. Kristus řekl Nikodémovi: „Musíte se znovu zroditi." „Nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůže vejít do království Božího." (J 3,7.5) Musíte být Bohem zformováni dříve, než můžete rozpoznat podané pravdy. Pokud učitel neprošel školou Kristovou jako žák, není uschopněn vyučovat ostatní.

Zvláštní poslání Ellen G. Whiteové

Dospějeme k názoru, že všechny sporné body se rozplynuly. Pokud si myslím, že mám světlo, mám povinnost jej nechat svítit. Lze předpokládat, že se i poradím s druhými o poselství Páně, které mi svěřil pro lid, ale dveře se nemusí otevřít a tak světlo se nedostane těm, k nimž ho Bůh poslal. Když Ježíš jel do Jeruzaléma, celý zástup učedníků počal radostně a hlasitě chválit Boha za všechny mocné skutky, které viděli. Volali: „Požehnaný král, kterýž se béře ve jménu Páně. Pokoj na nebi, a sláva na výsostech. Ale někteří z farizeů, kteříž tu byli v zástupu, řekli jemu: Mistře, potresci učedníků svých. I odpověděv, řekl jim: Pravímť vám: Budou-li tito mlčeti, kamení hned bude volati." (Lk 19,37-40)

Židé se snažili zamezit provolání poselství, jak bylo předpověděno ve Slově Božím; ale proroctví se musí naplnit. Pán praví: „Aj, já pošli vám Eliáše proroka, prvé nežli přijde den Hospodinův veliký a hrozný." (Mal 4,5) Někdo má přijít v duchu a moci Eliáše a když se objeví, lidé budou říkat: „Jsi příliš zbožný, nevykládáš Písmo v jeho pravém smyslu, povím ti tedy, jak vyučovat poselství."

Jsou mnozí, kteří nerozlišují mezi dílem Božím a dílem člověka. Říkám vám pravdu tak, jak mně ji Bůh předal. Proto vám pravím, nepřestanete-li vyhledávat chyby a být ovládáni duchem neshod, nikdy nepoznáte pravdu. Ježíš řekl svým učedníkům: „Ještě ^{1SM 413} bych měl mnoho mluviti vám, ale nemůžete snésti nyní." (J 16,12) Nebyla u nich vytvořena podmínka k ocenění svatého a věčného. Ale Ježíš slíbil, že pošle Utěšitele, který je naučí všemu a připomene jim vše, co jim řekl. Bratři, nesmíte svoji závislost vkládat do člověka. „Přestaňte doufati v člověku, jehož dýchání v chřípích jeho jest. Nebo zač má jmín býti?" (Iz 2,22) Svou duší se musíte upnout k Ježíši. Nesluší se, abychom pili z pramene v údolí, když je pramen v hoře. Opusťme pomalé proudy a pojďme k vyšším pramenům. Naleznete-li tam jediný bod pravdy, který nechápete, s nímž nesouhlasíte, zkoumejte a srovnávejte jednotlivé verše Písma, vykopejte šachtu poznání pravdy uložené v hlubině dolu Slova Božího. Musíte položit sami sebe se svými názory na oltář Boží, odvrhnout od sebe všechny dříve utvořené představy i myšlenky a nechat Ducha Božího, aby vás uvedl do veškeré pravdy.

Kdysi mi řekl jeden bratr, že nemůže poslouchat nic z učení, kterého se přidržujeme, ze strachu, že bude přesvědčen. Nemohl přijít na shromáždění a nebo poslouchat naše rozhovory; potom však poznal podle svého prohlášení, že byl stejně vinen, jako by to byl poslouchal. Bůh mu dal příležitost k poznání pravdy a z této příležitosti ho učinil odpovědným. Jsou mezi námi mnozí, kteří mají předsudky k učení, o němž se stále diskutuje. Nemohou přijít, aby slyšeli, nemohou s pokojnou myslí pátrat, ale ve své temnotě vznášejí námitky. Jsou dokonale spokojeni ve svém postavení: „Nebo pravíš: Bohatý jsem, a zbohatl jsem, a žádného nepotřebuji, a nevíš, že jsi bídný, a mizerný, i chudý, i slepý, i nahý. Radím, abys sobě koupil ode mne zlata ohněm zprubovaného, abys byl bohatý, a roucho bílé, abys oblečen byl, a neokazovala se hanba nahoty tvé. A oči svých pomaž kollyrium, abys viděl." (Zj 3,17-19)

Písmo se obrací k těm, kteří žijí a slyší slova poselství, ale ^{1SM 414} nepřijímají to, co slyší. Jak poznáte, že Pán předkládá nové důkazy o své pravdě, umisťuje je v novém pojetí, aby se mohla připravit cesta Páně? Co jste udělali pro to, aby nové světlo mohlo proniknout k lidu Božímu? Jaký máte důkaz toho, že Bůh neposílá světlo svým dětem? Každá spokojenost se sebou samým, sobectví a pýcha v názorech musí být odložena. Musíme se pokořit k nohám Ježíšovým a učit se u Něho, který je pokorný a milující srdcem. Ježíš neučil své učedníky tak jako rabíni. Mnoho Židů přicházelo a poslouchalo, jak Kristus vysvětloval tajemství spásy, ale nepřišli proto, aby poznali. Přišli jen, aby kritizovali, aby Ho přistihli, že si v řeči odporuje, aby přišli na něco, čím by u lidí vyvolali předsudky. Byli spokojeni se svým poznáním, ale dítky Boží musí poznat hlas věrného pastýře. Nenadešel vhodný čas k půstu a modlitbě k Bohu? Jsme v nebezpečí neshody, v nebezpečí přijmout nepodstatné a nejisté body. Nebudeme-li hledat Boha se vší opravdovostí, v pokoře duše, jak můžeme poznat, co je pravda?

Jdi k fíkovníku

Natanael slyšel Jana, jak říká při spatření Spasitele: „Aj, Beránek Boží, kterýž snímá hřích světa." (J 1,29) Natanael se díval na Ježíše a byl rozčarován při pohledu na Spasitele světa. Mohl být tento, který nesl známky těžké práce a chudoby, Mesiáš? Ježíš byl dělníkem, konal těžkou práci společně s ostatními dělníky a Natanael odešel. Neučinil však konečné rozhodnutí k Ježíšovu charakteru. Klekl si pod fíkovník a prosil Boha, zda tento člověk je opravdu Mesiáš. Jak tam prodléval, přišel Filip a řekl: „O kterémž psal Mojžíš v zákoně a proroci, nalezli jsme Ježíše, syna Josefa z Nazaréta." Ale slovo „Nazaretský" v něm opět vyvolalo pochybnost a řekl: „A může z Nazaréta co dobrého býti?" Byl naplněn předsudky, ale Filip se ^{1SM 415} nesnažil jeho předsudky vyvrátit a prostě řekl: „Pojď a viz." Když Natanael přišel do Ježíšovy blízkosti, Ježíš řekl: „Aj, právě Izraelský, v němžto lsti není!" Natanael byl udiven a řekl: „odkud mě znáš?" Ježíš mu odpověděl: „Prvé než tě Filip zavolal, kdyžs byl pod fíkem, viděl jsem tebe." (J 1, 46-49)

Nebylo by i pro nás dobré odebrat se pod fíkovník a rozmlouvat s Bohem o tom, co je pravda? Nespočine na nás pohled Boží, jako na Natanaelovi? Natanael uvěřil Pánu a zvolal: „Mistře, ty jsi Syn Boží, ty jsi ten král Izraelský. Odpověděl Ježíš a řekl jemu: Žeť jsem řekl: Viděl jsem tebe pod fíkem, věříš. Větší věci nad tyto uzříš. I dí mu: Amen, amen pravím vám, od tohoto času uzříte nebe otevřené, a anděly Boží vstupující a stupující na Syna člověka." (J 1,50-52)

Toto i my uvidíme, zůstaneme-li spojeni s Bohem. Bůh si přeje, abychom byli závislí na Něm a ne na člověku. Přeje si, abychom měli nové srdce, chce nám dát poznání zjevené od Božího trůnu. Musíme bojovat s každou nesnází. Najde-li se však nějaký sporný bod, musíte jít za člověkem, abyste s jeho názorem našli východisko a podle něho si pak učinili závěry? - Ne, jděte k Bohu, povězte mu svá přání, vezměte svoji Bibli a hledejte, jakoby skrytý poklad.

Jsme dosti povrchní

Ve svém hledání pravdy, nejdeme dosti do hloubky. Každá duše, která uvěřila přítomné pravdě, ať podá, kdekoliv je o to požádána, svědectví o naději, která je v ní. Lid Boží bude povolán stát před králi, knížaty, vládci, předními muži světa a musí vědět, že ponese poznání pravdy. Musíte být lidé obrácení na víru. Bůh může vám dát v jediném okamžiku větší poznání skrze svého Svatého Ducha, než vás mohou naučit největší mužové země. Vesmír přihlíží sporu, který jde zemí. Bůh poskytne každému člověku možnost ^{1SM 416} poznat nekonečnou hodnotu, po níž by zmoudřel pro spasení. Jak toužebně vyhlížejí andělé, až uvidí, kdo se chce obrátit touto příležitostí ku svému prospěchu!

Když je lidu Božímu podáno poselství, neměl by se proti němu postavit. Měl by hloubat v Bibli a zkoumat zákon i svědectví. Bůh dal rozšířit naše poznání. Přeje si dát nám svoji milost. Můžeme mít denně hostinu dobrých věcí, neboť Bůh nám může otevřít všechny poklady nebes. Máme být zajedno s Kristem, jak On je jedno s Otcem a Otec nás bude milovat, jako miluje svého Syna. Můžeme přijmout stejnou moc, jakou přijal Kristus, můžeme obdržet sílu pro každou naléhavou potřebu. Vždyť Bůh bude naše první i poslední ochrana. Ochrání nás ze všech stran a budeme-li postaveni před vládce, před autority této země, nemusíme uvažovat předem, co budeme říkat. Bůh nás poučí v ten den, kdy bude potřebí. Nyní nám pomáhá Bůh, abychom se sklonili u nohou Ježíšových a učili se od Něho, než se staneme učiteli druhých.

Bible je základem naší víry

Když Boží slovo studujeme, chápeme a uposlechneme, jasná zář ozáří svět; nové pravdy, které jsme obdrželi a jednali podle nich, ty nás spojí silným poutem k Ježíši. Bibli a pravdy v ní přijímáme vírou. To je záruka jednoty duše. Všichni, kteří žijí v Jeho Svatém Slovu, budou jednotní. Ať nejsme vedeni svými vlastními názory a myšlenkami ve své vlastní síle. Člověk je omylný, ale Boží slovo je neomylné. Místo vzájemného hašteření, ať lidé vyvýší Pána. Všechny rozpory překonejme tak, jako náš Učitel slovy: „Psáno jest." Pozvedněme korouhev, na níž je napsáno: Bible je základem naší víry a kázně.

- The Review and Herald 15.12.1885.