(Tento článek se objevil v Signs of the Times 12.12.1892)

Při lítosti nad hříchem se nepotřebujeme zavírat do cely jako Luther, činit dojem lítosti pro usmrcení našich nepravostí a myslet si, že takovým konáním získáme Boží přízeň. Je položena otázka: „Dám-liž prvorozeného svého za přestoupení své, plod života svého za hřích duše své? Oznámiltě tobě, ó člověče, co jest dobrého, i čehož Hospodin vyhledává od tebe, jediné, abys činil soud, a miloval milosrdenství, a pokorně chodil s Bohem svým." (Mi 6,7-8) Žalmista praví: „Srdcem zkroušeným a potřeným, Bože, nezhrzíš." (Ž 51,19) Jan píše: „Jestliže pak budeme vyznávati hříchy své, věrnýť jest Bůh a spravedlivý, aby nám odpustil hříchy a očistil nás od všeliké nepravosti." (1J 1,9) Jediný důvod, proč nám nebyly odpuštěny hříchy, spočívá v tom, že jsme nepoznali Toho, který byl zraněn pro naše přestoupení, kterého jsme probodli našimi hříchy a že jsme v plné vině a potřebě milosti. Vyznání, které tryská z nitra duše si najde cestu k srdci nekonečného slitování, neboť Bůh je blízký těm, kteří jsou zkroušeného srdce a zachraňuje ty, kteří jsou kající mysli.

Jak se mýlí ti, kteří si představují, že vyznání hříchů jim ubere na jejich důstojnosti a zmenší jejich vliv mezi jejich přáteli. ^{1SM 327} Lpí na tomto mylném názoru, ačkoliv vidí své chyby. Mnohým se nedaří je vyznat a raději jdou ve špatnostech, které dělají ostatní a ztrpčují tak svůj vlastní život a zastiňují životy druhých. Vyznáním vašich hříchů neutrpí vaše důstojnost. Odhoďme takovou nesprávnou důstojnost. Padni na Skálu, aby ses roztříštil a Kristus ti dá pravou, nebeskou důstojnost. Ať pýcha, sebeúcta a sebe ospravedlňování nebrání nikomu ve vyznání hříchů, aby se mohl dožadovat zaslíbení: „Kdo přikrývá přestoupení svá, nepovede se jemu šťastně; ale kdož je vyznává a opouští, milosrdenství dojde." (Př 28,13) Nevzdaluj se od Boha a nezapomínej na vyznání svých vin bratřím. „Vyznávejte se pak jedni druhým z hříchů, a modlete se jedni za druhé, abyste uzdraveni byli." (Jk 5,16) Mnohý hřích zůstává nepoznán a postaví se proti hříšníkovi v den konečného účtování; je lepší postavit se proti hříchům nyní, vyznat je a oprostit se od nich, pokud se smírčí oběť staví ve váš prospěch. Neopomíjejte v tomto poznání vůli Boží. Spása vaší duše i spasení ostatních závisí na vašem úsilí. „Pokořte se tedy pod mocnou ruku Boží, aby vás povýšil v příhodný čas, vložte na Něj všechnu svoji starost, neboť Mu na vás záleží." (1Pt 5,6-7) Ponížení a zkroušené srdce ocení Boží lásku i smrt na Golgatském kříži. Hojné bude požehnání pro toho, kdo uzná podmínky a stane se účastníkem Boží milosti.

Odevzdejme se při povolání

Máme odevzdat Bohu naše srdce, aby nás mohl obnovit, posvětit a uschopnit pro Své nebeské výsosti. Nemáme vyčkávat na nějaké zvláštního údobí, ale již dnes se Mu máme odevzdat a oprostit se od sloužení hříchu. Představujete si snad, že se zbavíte hříchu po nějaké době? Ihned zanechejte hříchu. Pojměte nenávist k tomu, co i Kristus nenáviděl, milujte to, co Kristus miloval. Neučinil snad svou smrtí a utrpením opatření pro vaše očistění od hříchu? Když začneme pokání realizovat jako hříšní a padneme zlomení na Skálu, ^{1SM 328} jsou na nás vloženy věčné paže a jsme přivinuti až k srdci Ježíšovu. Pak budeme okouzleni Jeho nádherou a znechuceni svou vlastní spravedlností. Potřebujeme se co nejvíce přiblížit k patě kříže. Čím více se zde ponižujeme, tím více vyvýšená se nám jeví láska Boží. Milost a spravedlnost Kristova nic nebude prospěšná tomu, kdo se cítí dokonalý, kdo si myslí že svým rozumovým zdůvodněním je dobrý a kdo je spokojen se svými vlastnostmi. Pro Krista není místo v srdci těch, kteří se nedomáhají božského světla a pomoci.

Ježíš praví: „Blahoslavení chudí duchem, nebo jejich jest království nebeské." (Mt 5,3) V tom spočívá plnost Boží milosti a v širokém rozsahu můžeme mít jeho Ducha i moc. Nebuďme uspokojeni sebe ospravedlněním, ale jděme k Pánu. Má to nejkrásnější roucho, které vám obleče a Jeho náruč zůstává otevřená. Kristus chce říci: „Odeberte mu zašpiněný šat a oblečte mu roucho proměnné."

Přijďte jako kající hříšníci

Máme snad čekat, až pocítíme, že jsme očištění? Ne. Kristus zaslíbil, že „jestliže pak budeme vyznávati hříchy své, věrnýť jest Bůh a spravedlivý, aby nám odpustil hříchy, a očistil nás od všeliké nepravosti." (1J 1,9) Jste osloveni Bohem, Jeho Božím slovem. Nemusíte čekat na úžasné citové vzrušení, abyste uvěřili, že Bůh vás vyslechl. Pocity ať nejsou vaším vodítkem, neboť emoce se mění jako mraky. Za základ vaší víry musíte mít něco spolehlivého. Slovo Páně je slovem nekonečné moci, na které smíte spolehnout, vždyť řekl: „Žádej a obdržíš." Pohlédni na Golgatu. Neřekl Ježíš, že je tvým Přímluvcem? Neřekl, že obdržíš, budeš-li cokoli žádat v Jeho jménu? Nejste závislí na vlastní dobrotě a dobrých skutcích. Staňte se však závislí na Slunci Spravedlnosti a uvěřte, že Kristus sňal vaše hříchy a připočetl nám svoji spravedlnost.

Pojďte k Bohu jako kající hříšníci, ve jménu Ježíše, božského ^{1SM 329} Přímluvce, milostivého, odpouštějícího Otce a věřte, že učiní vše, tak jak slíbil. Ať říkají ti, kteří touží po Božím požehnání a čekají u trůnu milosti s pevným ujištěním: „Vždyť Ty Pane jsi řekl: „Každý kdo žádá obdrží, kdo hledá, najde, tomu kdo tluče bude otevřeno." Pán touží po těch, kteří hledají Boha a důvěřují Mu, že může všechno učinit.

Pán si přál, abychom poznali do jaké míry je Bůh ochoten vyslyšet naše požadavky a použil důvěrně známou a běžnou příhodu. Řekl: „Který z vás jest člověk, jehož kdyby prosil syn jeho za chléb, dal by jemu kámen? A prosil-li by za rybu, zdali dá jemu hada? Poněvadž tedy vy, jsouce zlí, umíte dobré dary dávati dětem svým, čím více Otec váš, kterýž jest v nebesích, dá dobré věci těm, kteříž ho prosí?" (Mt 7,9-11). Kristus se na nás obrátil a argumentoval přirozenou láskou rodičů ke svým dětem ve snaze ukázat ochotu Boží pomoci. Který otec se může odvrátit od svého syna, který žádá o chléb? Může někdo zneuctít Boha představou, že nechce odpovědět na volání svých dětí? Mysleli byste si, že je rodič schopen své dítě trápit nadějemi, které se stejně nesplní? Může otec slíbit, že dá svému dítěti dobrou a výživnou potravu a pak mu dá kamení? Když tedy vy, v podstatě zlí, jste ve svých projevech lidští a dáváte dobré dary svým dětem, tím spíše váš Otec, který je v nebi, dá jen dobré těm, kteří ho prosí. Pán ujišťuje ty, kteří Ho požádají, že dostanou Ducha svatého.

S vyznáním kajícího hříšníka, který uvěřil, Kristus spojuje svou vlastní spravedlnost a modlitba padlého člověka stoupá jako vůně kadidla k Otci a milost Boží je propůjčena duši, která uvěřila. Ježíš řekl chvějící a kající se duši: „Zdali sváže sílu mou, aby učinil se mnou pokoj, aby, pravím, učinil se mnou pokoj?" (Iz 27,5) „Pojďte nu, a poukažme sobě, praví Hospodin: Budou-li hříchové vaši jako červec dvakrát barvený, jako sníh zbělají; budou-li červení jako ^{1SM 330} šarlat, jako vlna budou." (Iz 1,18) Dovolíte, aby s vámi rozumně rozmlouval? Svěříte se mu jako svému Stvořiteli, aby vládl vaší duší? Nuže pojďme, ať můžeme žít v záři Jeho podoby a modlit se jako David. „Vyčisť mne yzopem, a očištěn budu, umej mne, a nad sníh bělejší budu." (Ž 51,9) Vírou dosáhni pro své srdce krve Kristovy, neboť po ní jedině zbělíš nad sníh. Ale ty říkáš: „Jak se vzdám všech svých model, to mě zničí." Toto vzdání se všeho pro Boha je ukázáno vaším pádem na Skálu a jste změněni. Všeho se vzdej pro Něho, dokud se nezměníš, budeš bezcenný.

Když se odvrátíte od špatné cisterny, která neudrží vodu, a ve jménu Ježíše, svého Obhájce půjdete k Bohu s prosbou o potřebné, spravedlnost Kristova se projeví jako vaše spravedlnost, ctnost Kristova, jako vaše ctnost. Pak pochopíte, že ospravedlnění přijde samo skrze víru v Krista, neboť v Ježíši je zjevena dokonalost povahy Boží. Jeho život prokázal přesvědčivost zásad svatosti. Smírčí obětí krve Kristovy je hříšník osvobozen z otroctví a zatracení. Skrze dokonalost bezhříšného Zástupce a Ručitele, mohl běžet závod pokorné poslušnosti ke všem Božím přikázáním. Bez Krista zůstává v odsouzení podle zákona, stále jako hříšník, ale vírou v Krista je před Bohem spravedlivý.