(Tento článek se objevil v Signs of the Times 19.12.1892)

Je nemožné, aby se člověk sám zachránil. Může sám sebe klamat, ale nemůže se spasit. Jedině Kristova spravedlnost může přispět k jeho spasení a to je Boží dar. To je ten svatební šat, v němž se ukážete jako pozvaný host na svatební hostině Beránka. Bez dalšího odkládání se vírou přidržte Krista a stanete se novým stvořením v Ježíši, světlo světa.

Kristus je nazýván „Pán naše spravedlnost" a vírou může každý říci, „Pán moje spravedlnost". Když vírou přijmeme tento Boží dar, s našich rtů bude splývat chvála Bohu a budeme o tom moci říci ostatním. „Aj, Beránek Boží, kterýž snímá hřích světa." (J 1,29) Pak budeme moci vysvětlit ztraceným plán spasení, neboť dokud svět byl pod kletbou hříchu, Pán předkládal milost padlému hříšníkovi, který ztratil naději a zjevil hodnotu a význam své milosti. Milost je nezasloužená laskavost. Andělé, kteří nemají poznání hříchu, nemohou pochopit ve vztahu k sobě, proč potřebujeme milost; ale ^{1SM 332} naše hříšnost vyžaduje použití milosti laskavého Boha. Touto milostí byl seslán náš Spasitel, aby vyhledal nás poutníky a přivedl nás zpět do stáda.

Máte smysl pro potřeby vaší duše? Lačníte a žízníte po spravedlnosti? Pak je to důkazem, že Kristus působil na vaše srdce a vytvořil tento smysl pro potřebu a proto usiloval, aby se tak stalo skrze Ducha svatého, protože sami nejste schopni. Pán neudává zvláštní podmínky, kromě těchto, že lačníte po Jeho milosti, přejete si Jeho radu a toužíte po Jeho lásce. „Žádejte!" Pán to přislíbil svým Slovem a to nelze změnit. Již to, že cítíte a víte, že jste hříšní, je dostatečným důkazem pro Jeho milost a soucit. Podmínkou vašeho příchodu k Bohu není vaše svatost, ale vaše žádost k Bohu, aby vás očistil od všeho hříchu, vší nepravosti. Nač tedy prodlévat? Proč se nepřidržet Božího slova a neříct:

„Zde jsem, Pane, cele se Ti oddávám, je to vše, co mohu udělat?"

Když přijde satan, aby vrhl stín mezi vás a Boha, bude vás obviňovat z hříchu, svádět k pozbytí důvěry v Boha a k pochybování o Jeho milosti. Nepřipustím, aby moje slabost se postavila mezi mě a Boha. Vždyť On je má síla. Spoustu svých hříchů jsem vložil na Ježíše, svého božského Zástupce a Oběť.

„Nic Ti nepřináším ve svých dlaních, ale ve své upřímnosti se přivinu ke Tvému kříži."

Žádný člověk nemůže při pohledu do svého nitra najít nic ve své povaze, co by ho mohlo doporučit Bohu, nebo mu zajistit přijetí. Otec dal Ježíše pro život světa a jedině skrze Něj může hříšník najít přístup k Bohu. Jedině Ježíš je naším Spasitelem, naším Obhájcem a Prostředníkem. V Něm je naše veškerá naděje na milost, pokoj a ^{1SM 333} ospravedlnění. Působením krve Kristovy, duše obtížená hříchem může být obnovena k bezúhonnosti. Kristus je vůní, svatým zápalem, který vaši prosbu činí přijatelnou Otci. Což nemůžeš říct:

„Jaký právě jsem, bez jediné omluvy, Ale i za mně byla prolita Tvá krev, A Ty mi nabízíš, abych k Tobě přišel, Ó Beránku Boží, už chvátám."

Abychom přišli ke Kristu, to vyžaduje velké duševní úsilí a zápas; je to prosté přijetí podmínek spásy, které Bůh ujasnil ve svém Slovu. Požehnání je určeno pro všechny. „Ej, všickni žízniví, pojďte k vodám, i vy, kteříž nemáte žádných peněz. Pojďte, kupujte a jezte, pojďte, kupujte bez peněz a bez záplaty víno a mléko. Proč vynakládáte peníze ne za chléb, a práci svou za to, což nenasycuje? Poslechněte mne raději, a jezte to, což jest dobrého, a nechť se kochá v tuku duše vaše." (Iz 55,1-2)

Spravedlnost založená na Kristu

Tak pojď, hledej a nalezneš. Zásobárna moci je otevřená, naplněná a přístupná. Pojď s pokorným srdcem a nemysli si, že musíš činit dobré skutky, aby sis zasloužil přízeň Boží a nebo, že se musíš stát lepším, dříve než přijdeš ke Kristu. Jsi bezmocný v konání dobra a nemůžeš zlepšit své postavení. Odděleni od Krista jsme bez nároku na odměnu, bez ospravedlnění. Naše hříšnost, naše slabost, naše lidská nedokonalost nám zmenšuje a znemožňuje ukázat se před Bohem, leda že bychom byli oblečení do neposkvrněné Kristovy spravedlnosti. Své základy máme v Něm, nemáme vlastní spravedlnost, ale máme spravedlnost jaká je v Kristu. Pak můžeme ve jménu, které je nad všemi jmény, jediném jménu daným lidem kterým mohou být zachráněni, uplatnit zaslíbení Boží voláním: „Pane, odpusť mi mé hříchy, ruce své vkládám do Tvých o pomoc prosím, musím se jich přidržet, jinak zahynu. Teď jsem věřil.“ Spasitel říká ^{1SM 334} kajícímu hříšníkovi: „Žádný nepřichází k Otci než skrze mne." (J 14,6) „A toho, kdož ke mně přijde, nevyvrhnu ven." (J 6,37) „Spasení tvé jáť jsem." (Ž 35,3)

Když se ozýváte na volání Kristovo, spojujete se s Ním, zjevujete spásnou víru. Příležitostné hovory o náboženských věcech, kázání o duchovních požehnáních, bez opravdového hladovění duše a živé víry, přinášejí malý užitek. Obdivuhodný zástup, který se tísnil kolem Ježíše, nebyl si vědom vzrůstu vitální síly z tohoto styku. Ale když chudá, trpící žena po dvanácti letech nemoci, ve své veliké nouzi vztáhla svoji ruku a dotkla se Jeho oděvu, pocítila léčivou sílu. Byl to dotek její víry a Kristus poznal tento dotyk. Znal sílu, která z Něho vycházela a obrátil se k zástupu s otázkou. „Kdo se mne dotekl?" (Lk 8,45). Překvapeni z takové otázky učedníci odpověděli: „Mistře, zástupové Tebe tisknou a tlačí, a pravíš: Kdo se mne dotekl? I řekl Ježíš: Dotekl se mne někdo, nebo poznal jsem já, že moc ode mne vyšla. A vidouci ta žena, že by tajno nebylo, třesoucí se, přistoupila, a padla před Ním, a pro kterou příčinu dotkla se ho, pověděla Jemu přede vším lidem, a kterak jest hned uzdravena. A On řekl jí: Dobré mysli buď, dcero, víra tvá tebe uzdravila. Jdi v pokoji." (Lk 8,45-48) Víra, která prospívá našemu přenesení do přímého kontaktu s Kristem, vyjadřuje naši nejvyšší přednost, dokonalou důvěru, vnitřní zasvěcení. Víra působí láskou a očišťuje duši. V životech Kristových následovníků způsobuje poslušnost k Božímu přikázání; proto i láska k Bohu a láska k člověku je výsledkem živého spojení s Kristem. „Kdo pak Ducha Kristova nemá, ten není Jeho." (Ř 8,9)

Ježíš praví: „Já jsem vinný kmen a vy ratolesti." (J 15,5) Můžeme si představit důvěrnější vztah než tento v sobě zahrnuje? Vlákna větví jsou totožná s vinným kmenem. Spojení života, síly a ^{1SM 335} výživy z kmene do větví je otevřené a tvrdé kořeny posílají výživu skrz větve. Takový je i vztah věřících ke Kristu, když setrvají s Kristem a odebírají svou výživu od Něho. Ale duchovní vztah mezi Kristem a duší může být založen jedině na osobní víře. „Bez víry pak nemožné jest líbiti se Jemu." (Žd 11,6) neboť víra nás spojuje s nebes-kou mocí a dává nám sílu k boji s mocnostmi temna. „To je to vítězství, které přemáhá svět, víra naše." (1J 5,4) Víra obeznamuje duši s existencí a přítomností Boží, zaměřuje život k slávě Boží a stále více poznáváme krásu Jeho povahy a vznešenost Jeho milosti. Naše duše sílí duchovní mocí, neboť vdechujeme ovzduší nebes, uvědomujeme si, že Bůh je nám pravou rukou a že s námi nic nemůže pohnout. Pozvedáme se nad svět, hledíme na Něho, který je nad deseti tisíci jediný všemi milovaný a při tomto pohledu měníme se k Jeho obrazu.