(Tento článek se objevil v The Signs of the Times 30.9.1903)

Adam padl pro neposlušnost. Zákon Boží byl přestoupen. Vláda Boží byla zneuctěna a spravedlnost požadovala zaplacení pokuty za hřích.

Syn Boží vzal na sebe trest za neposlušnost, aby zachránil lidstvo od věčné smrti. Jen ponížením a pokořením Knížete nebes, mohla být odstraněna potupa, naplněna spravedlnost a člověk navrácen do stavu, který měl dříve, než propadl svou neposlušností. Nebylo jiné cesty. Nebylo postačující, aby přišel na zem anděl a kráčel po té zemi, na níž Adam klopýtnul a padl. To nemohlo odstranit jedinou poskvrnu hříchu, ani přinést člověku celou zkušební dobu.

Kristus, rovný s Bohem, nádhera Otcovy „slávy a obraz osoby jeho" (Žd 1,3), zaměnil své božství za lidství a přišel na tuto zem, aby trpěl a zemřel za hříšníka. Jednorozený Syn Boží se ponížil a stal se poslušným až k smrti a to k smrti kříže. Tím, že na svém těle nesl zatracení hříchu, položil štěstí a nesmrtelnost na dosah všech.

^{1SM 309} Byl ctěn celým nebem, přišel na tento svět, aby se v lidské podobě postavil do čela lidstva a dokázal padlým andělům a obyvatelům nepadlých světů, že v případě božské pomoci, každý může jít cestou poslušnosti Božích příkazů. Syn Boží zemřel za ty, kteří nepožadovali Boží lásku. Pro nás strpěl vše, co satan proti Němu obmýšlel.

Ó, jak překrásné je pro člověka poznání Spasitelovy oběti za nás, stínově znázorněné ve starozákonních obětech, ve všech službách ve svatyni. A tyto oběti byly přinášeny. Když připustíme, že Jeho oběť byla nutná pro zajištění našeho věčného dobra, naše srdce jsou zasažena a roztávají. Slavnostně se zavázal, že dosáhne našeho plného spasení způsobem, který vyhovuje požadavkům Boží spravedlnosti, v souladu s vyvýšenou svatostí zákona.

Nikdo méně svatý, než Jednorozený od Otce, nemohl obětovat oběť, která by byla účinnější k očištění všech, i když hříšných a pokleslých, kteří přijali Spasitele jako smírnou oběť za sebe a vstanou s poslušnými zákona Božího. Nic nemohlo spíše vrátit člověka do původního stavu Boží přízně.

Jakým právem vzal Kristus zajaté v rukách nepřítele? Právem učiněné oběti, která uspokojila zásady spravedlnosti, na níž spočívá vláda království nebeského. Přišel na tuto zem, jako Spasitel zatraceného lidstva, aby přemohl lstivého nepřítele a svojí nezlomnou věrností a poslušností sjednal zadostiučinění a zachránil všechny, kteří Ho přijali jako svého Spasitele. Na kříži Golgaty zaplatil cenu za spásu lidstva. A tak získal právo vzít ze spárů velkého svůdce, který se lží postavil proti vládě Boží a byl příčinou pádu člověka, a všechny ty, kteří se provinili, prohřešili proti požadavkům Božím, aby mohli být opět nazváni věrnými poddanými slavného věčného Božího království.

Naše výkupné bylo zaplaceno Spasitelem. Nikdo nemusí být zotročen satanem. Kristus stojí spřed námi jako náš všemocný pomocník. „Ve všem připodobněn býti měl bratřím, aby milosrdný byl, ^{1SM 310} a věrný nejvyšší kněz v tom, což se u Boha k očištění hříchů lidu díti mělo. Nebo že sám trpěl, pokoušín byv, může pokušení trpícím spomáhati." (Žd 2,17-18)

„Do svého vlastního přišel, ale vlastní jeho nepřijali ho. Kteříž pak koli přijali jej, dal jim moc syny Božími býti, těm, kteříž věří ve jméno jeho ... A Slovo to tělo učiněno jest, a přebývalo mezi námi, ... plné milosti a pravdy.... A z plnosti Jeho my všickni vzali jsme, a to milost za milostí." (J 1,11-16)

Ti, kteří jsou přijati za vlastní do rodiny Boží, jsou přetváření Jeho Duchem. Hovění vlastním choutkám a sebeláska jsou změněny v sebezapírání a vrcholnou lásku k Bohu. Žádný člověk nezdědí svatost jako právo prvorozenství, ani žádným způsobem nemůže vymyslet, jak se stát oddaným Bohu. Kristus říká: „Beze mne nic nemůžete učiniti." (J 15,5) Lidská spravedlnost je jak „špinavé hadry." Ale u Boha jsou všechny věci možné. V síle Spasitele slabý a bloudící člověk stane se víc než vítězem nad zlem, které ho tísní.