(Tento článek se objevil v The Youths Instructor 11. 8.1898 pod názvem „Zmrtvýchvstalý Spasitel - 2.část“)

Když Kristus zvolal na kříži: „Dokonáno jest" (J 19,30), počalo zemětřesení, hroby mnohých věrných a oddaných se otevíraly a ti zmrtvýchvstalí vydávali svědectví proti všem zlým skutkům a velebili Pána zástupů. I dárce života prohlásil po vyjití z hrobu: „Já jsem vzkříšení i život." (J 11,25) Povolal z hrobů ty svaté, kteří za svého života vydávali neúnavně své svědectví pravdy, nyní se mu stali svědky, které vzkřísil z mrtvých. Kristus řekl: Toto už nejsou nadále zajatci satana. Spasil jsem je, vyvedl jsem je z hrobů jako prvé plody mé moci, aby byli se mnou, kde i já jsem a již nepoznali smrti ani bolesti.

Během svého působení, Ježíš vzkřísil mrtvé k životu. Vzkřísil syna vdovy z Naim, dceru Jairovu a Lazara. Ale ti nepřijali nesmrtelnost. Po svém vzkříšení i nadále podléhali smrti. Ale ti, kteří vyšli z hrobů při Kristově vzkříšení, vstali k věčnému životu. Byli ^{1SM 305} tím množstvím zajatých, kteří s Ním vystupovali jako znamení vítězství nad smrtí a hrobem.

Po svém vzkříšení se Kristus neukázal k zachránění žádného ze svých následovníků; neboť nebylo zapotřebí svědectví k Jeho vzkříšení. Ti, co vstali s Kristem „ukázali se mnohým" (Mt 27,53) a prohlašovali, že Kristus vstal z mrtvých a oni vstali s Ním. Přinesli do města svědectví, aby se naplnila Písma. „Oživou mrtví tvoji, těla mrtvá má vstanou. Prociťte a prozpěvujte, obyvatelé prachu. Nebo rosa tvá jako rosa na bylinách…" (Iz 26,19) Tito svatí byli tak protikladem lži šířené římskými vojáky, že učedníci přišli v noci a ukradli Ježíšovo tělo. Toto svědectví nemohlo být umlčeno.

Kristus byl prvním plodem z těch, kteří spali. To bylo k slávě Boží, že Kníže života se stal prvotinami úrody, protiobrazem zmítaného snopu obilí. „Nebo kteréž předzvěděl, ty i předzřídil, aby byli připodobněni obrazu Syna jeho, aby On byl prvorozený mezi mnohými bratřími." (Ř 8,29) Tato opravdová scéna, vzkříšení Kristovo z mrtvých bylo jako ceremoniální předobraz u Židů, když na polích dozrály první klasy obilí a byly pečlivě sbírány. Když lid odešel do Jeruzaléma, byly předloženy Pánu jako díkuvzdání. Lid mával zralými snopy před Pánem a uznávali Ho za Pána žně. Po tomto obřadu mohl být srp zaseknut do pšenice a shromážděna úroda.

Tak ti, kteří vstali z mrtvých byli představeni vesmíru jako příslib vzkříšení všech těch, kteří uvěřili v Krista jako svého osobního Spasitele. Stejná síla, která vzkřísila Krista z mrtvých, vzkřísí i Jeho církev a postaví ji s Kristem jako svou nevěstu, nade všechna panství, všechny moci, nad všechna známá jména nejenom v tomto světě, ale i ve světech nad námi, v nebeských sborech. Vítězství svatých, kteří spali bude slavné v den vzkříšení. Satanův triumf skončí, ^{1SM 306} až Kristus zvítězí ve slávě a cti. Dárce života dá korunu nesmrtelnosti všem, kteří vyjdou z hrobu.

Nanebevstoupení Kristovo

Dílo Spasitelovo bylo na zemi ukončeno. Nadešel čas Jeho návratu do nebeského domova. „I vyvedl je (učedníky) ven až do Betany, a pozdvihl rukou svých, dal jim požehnání. I stalo se, když již žehnal, bral se od nich, a nesen jest do nebe." (Lk 24,50-51)

Jak Kristus stoupal stále výš a žehnal svým učedníkům, zástup andělů Ho obklopil jako mrak. Kristus vzal s sebou mnohé zajatce. Chtěl přinést první plody z těch, kteří spali, jako důkaz Svého vítězství nad smrtí a hrobem. U bran města Božího nespočetný zástup andělů očekával Jeho příchod. Když se přiblížili, doprovázející andělé oslovili shromáždění u brány vítězným zpěvem:

„Pozdvihněte, ó brány, svrchků svých, . pozdvihněte se vrata věčná, . aby vejít mohl král slávy."

„Kdo jest ten král slávy?" ptali se čekající andělé.

„Hospodin silný a mocný, Hospodin udatný válečník. Pozdvihněte, ó brány, svrchků svých, pozdvihněte se vrata věčná, aby vejít mohl král slávy."

A opět se ptají čekající andělé, „Kdož jest to ten král slávy? Hospodin zástupů, on jest král slávy." (Ž 24,7-10) Pak se úplně otevřely brány města Božího a zástup andělů vešel.

Tam je trůn a nad ním duha zaslíbení. Je tam serafín a cherubín. Andělé krouží kolem Něho, ale Kristus jim pokyne zpátky. ^{1SM 307} Vstupuje do přítomnosti svého Otce. Ukazuje na své vítězství v tomto předobrazu sebe sama - snop obrácení - a ti, kteří s Ním povstali, představují zajatce smrti, kteří vystoupí ze svých hrobů, až zazní hlas trubky. Přibližuje se k Otci, jaký obraz se to naskýtá, když v nebi se radují i z jednoho hříšníka, který činí pokání, když Otec se raduje zpěvem nad každým. Kristus říká: Otče, skončil jsem. Splnil jsem Tvoji vůli, můj Bože. Dovršil jsem dílo spásy. Je-li naplněná tvá spravedlnost, „kteréž jsi mi dal, chci, kdež jsem já, aby i oni byli se mnou." (J 17,24) Je slyšet hlas; spravedlnost je naplněna. Satan je poražen. „Milosrdenství a víra potkají se spolu, spravedlnost a pokoj dají sobě políbení." (Ž 85,11) Otec objal svého Syna a bylo slyšet Jeho hlas. „Klanějte se Jemu všickni andělé Boží." (Žd 1,6)