(Tento článek se objevil v The Signs of the Times 8.4.1897)

„Na počátku bylo Slovo, a to Slovo bylo u Boha, a to Slovo byl Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všecky věci skrze ně učiněny jsou, a bez něho nic není učiněno, což učiněno jest. V něm život byl, a život byl světlo lidí. A to světlo v temnostech svítí, ale temnosti ho neobsáhly." (J 1,1-5) Svět neviděl Božství v poníženém muži z Nazareta. Jednorozený Syn nekonečného Boha přišel na svět, ale lidé ho nepoznali v Jeho pravé povaze.

„V něm život byl, a život byl světlo lidí." (J 1,4) Není to tělesný život, který je zde uváděn, ale nesmrtelnost, život, který je výhradním vlastnictvím Božím. Slovo, které bylo u Boha, a které bylo Bohem, mělo život. Tělesný člověk je to, co každý jednotlivě obdrží. Není věčný ani nesmrtelný, protože Bůh, dárce života ho opět bere. Člověk nemá moc nad svým životem. Ale život Kristův byl pravý. Nikdo mu nemohl život vzít. „Já jej dávám sám od sebe." (J 10,18). Řekl, že v Něm byl život původní, pravý, neodvozený. Tento život ^{1SM 297} není vrozený člověku. Může ho přijmout jen skrze Krista. Nemůže si ho zasloužit. Je mu dán jako dar, když uvěří v Krista jako ve svého osobního Spasitele. „Toto jest pak věčný život, aby poznali tebe samého pravého Boha, a kteréhož jsi poslal, Ježíše Krista." (J 17,3) On je otevřený pramen života světu.

Pavel říká ve svých radách Timoteovi: „Ale ty, ó člověče Boží, takových věcí utíkej, následuj pak spravedlnosti, pobožnosti, víry, lásky, trpělivosti, tichosti. Bojuj ten dobrý boj víry, dosáhni věčného života, k němuž i povolán jsi, a vyznals dobré vyznání před mnohými svědky. Přikazuji tobě před Bohem, kterýž všecko obživuje, a před Kristem Ježíšem, kterýž osvědčil před Pontským Pilátem dobré vyznání, abys ostříhal přikázání tohoto, jsa bez poskvrny a bez úhony, až do zjevení se Pána našeho Ježíše Krista, kteréž časem svým ukáže ten blahoslavený a sám mocný, Král kralujících, a Pán panujících, kterýž sám má nesmrtelnost, a přebývá ve světle nepřistupitelném, jehož žádný z lidí neviděl, aniž viděti může, kterémužto čest a síla věčná." (1Tm 6,11-16)

Pavel dále říká: „Věrnáť jest tato řeč a všelijak oblíbení hodná, že Kristus Ježíš přišel na svět, aby hříšné spasil, z nichž já první jsem. Ale proto milosrdenství jsem došel, aby na mně prvním dokázal Ježíš Kristus všeliké dobrotivosti, ku příkladu těm, kteříž mají uvěřiti v Něho k životu věčnému. Protož králi věků nesmrtelnému, neviditelnému, samému moudrému Bohu budiž čest i sláva na věky věků." (1Tm 1,15-17)

Nesmrtelnost přinesena Kristem

Kristus „život pak na světlo vyvedl i nesmrtelnost skrze evangelium." (2Tm 1,10) Nikdo nemůže mít samostatný, duchovní život od Něho oddělený. Hříšník není nesmrtelný, neboť Bůh řekl: „Duše, kteráž hřeší, ta umře." (Ez 18,4) Tím je vyjádřeno vše. To sahá dále než smrt, která je známá nám všem - znamená to druhou smrt. ^{1SM 298} Lidé začínají tím, že řeknou: To bys neučinil člověka ničím víc, než zvířetem? To má být ponižující. Ale co povznáší člověka v očích Božích? Je to jeho hromadění peněz? - Ne, vždyť Bůh prohlásil: Zlato a stříbro jsou mé. Jestliže člověk zneuctívá jemu svěřený poklad, Bůh jej může rozmetat rychleji, než jej člověk nashromáždil. Člověk může mít úžasné poznání. Může být bohatý tím, že je nadaný. Ale toto vše mu bylo dáno Bohem, jeho Stvořitelem. Bůh může podle svého uvážení dary odebrat a v okamžiku dopadne člověk jako Nabuchodonozor, ponížený až na úroveň polních zvířat. Bůh tak činí, protože člověk jedná podle své moudrosti a moci a stal se na Něm závislý.

Člověk je jen smrtelný a cítí-li se příliš moudrý k tomu než by přijal Ježíše, zůstane jen smrtelný. Lidé dosáhli i krásných výsledků ve světě rozumu, ale kdo jim dal moc to dosáhnout? Pán Bůh zástupů. Když lidé triumfují ve své domnělé síle a oslavují sebe, pak následují příkladu předpotopního světa; chtějí zahynout. Představa toho tak dlouho žijícího lidského pokolení byla vždy zlá. Byli moudří ke konání zla a země byla těmito obyvateli zkažena. Mohli se spojit s Jediným, který je nekonečný ve své moudrosti, mohli vykonat mnoho překrásného svými schopnostmi a talentem jim daným Bohem. Ale obrátili se od Boha a zvolili si následování satana, jak i dnes mnozí činí. A Pán je smete ze země s celou jejich honosnou moudrostí.

Lidstvo může být vyvýšeno světem, pro to, co udělali. Ale člověk by se měl rychle ponížit v očích Božích, neboť si neprávem přivlastňuje a užívá svěřený talent, který správně řečeno ho povznáší. Zatímco Pán je dlouhoshovívavý a nepřeje si, aby někdo zahynul, v žádném případě však nebude ospravedlňovat vinu. Ať všichni věnují pozornost slovům Páně: „Proč pošlapáváte oběť mou, i suchou oběť mou, kterouž jsem přikázal v příbytku tomto? A víces ^{1SM 299} ctil syny své, nežli mne, abyste tyli prvotinami všech obětí suchých Izraele lidu mého. Protož praví Hospodin, Bůh Izraelský: Řekl jsem byl zajisté, že dům tvůj a dům otce tvého přisluhovati měl přede mnou až na věky, ale nyní praví Hospodin: Odstup to ode mne; nebo těch, kteříž mne ctí, poctím, kteříž pak mnou pohrdají, v pohrdání přijdou." (1Sa 2,29-30)

Bůh poctí ty, kteří ho poslouchají. David řekl: „Odplatil mi Hospodin podle spravedlnosti mé, podle čistoty rukou mých nahradil mi. Nebo jsem ostříhal cest Hospodinových, aniž jsem se bezbožně strhl Boha svého.Všichni zajisté soudové jeho jsou spřede mnou, a ustanovení jeho neodložil jsem od sebe." (Ž 18,21-23)

Jak získat věčný život

Jen ten, kdo věří v Krista, může získat věčný život. Jen máme-li Kristovo tělo a krev za stálou potravu, máme ujištění, že jsme spoluúčastníky božské přirozenosti. Nikdo ať v této věci není lhostejný a neříká: Nezáleží na tom v co věříme, jen když jsme čestní. Nesmíte se vzdát ani jediného semínka života pravdy, abyste se zalíbili sobě, nebo někomu jinému. Nevyhýbejte se kříži. Když nepřijmeme světlo ze Slunce Spravedlnosti, nemáme žádné spojení se Zdrojem všeho světla. A když v nás nezůstává tento život a světlo, nikdy nemůžeme být spaseni.

Bůh učinil veškeré opatření, aby Jeho záměr ve stvoření člověka nebyl satanem zmařen. Když Adam s Evou vnesli svou neposlušností do světa smrt, byla za lidskou neposlušnost a lidské pokolení zaslíbená drahá oběť. Byla za ně přisouzena vyšší cena, než původně měli. Dáním Krista, Svého Jednorozeného Syna jako výkupné za svět, Bůh dal celé nebe.

Přijetí Krista dává hodnotu lidskému bytí. Jeho oběť přináší život a světlo všem, kteří přijímají Krista za svého osobního Spasitele. Láska Boží skrze Ježíše Krista se rozpíná do srdcí každého údu člena Jeho těla a dává život ze zákona Boha Otce. Pán Bůh může ^{1SM 300} přebývat s člověkem a člověk s Bohem. Pavel prohlásil: „S Kristem ukřižován jsem. Živ jsem pak již ne já, ale živ jest ve mně Kristus. Že pak nyní živ jsem v těle, u víře Syna Božího živ jsem, kterýž zamiloval mne, a vydal sebe samého za mne." (Ga 2,20)

Když se vírou člověk stane zajedno s Kristem, může věčný život získat. Bůh miluje ty, kteří jsou spaseni skrze Krista, protože miluje svého Syna. Jaká to myšlenka! Může Bůh milovat hříšníka, jako svého vlastního Syna? Ano, Kristus to řekl a míní právě to, co řekl. Přijme naši náhradu, uchopíme-li se živou vírou jeho zaslíbení a dáme Mu svoji důvěru. Vzhlížej k Němu a žij. Všichni, kteří jsou poslušni Boha, jsou zahrnuti v modlitbě, kterou Kristus pronesl ke Svému Otci. „A známéť jsem jim učinil jméno Tvé, a známo učiním, aby milování, kterýmž jsi mne miloval, bylo v nich, a i já v nich." (J 17,26) Překrásné pravdy, tak nesnadné lidstvu k pochopení!

Kristus prohlašuje: „Jáť jsem ten chléb života. Kdož přichází ke mně, nebude nikoli lačněti, a kdož věří ve mne, nebude žízniti nikdy." (J 6,35) „A tatoť jest vůle toho, kterýž mne poslal, aby každý, kdož vidí Syna a věří v Něho, měl život věčný. A jáť jej vzkřísím v den nejposlednější.“ (J 6,40) „Amen, amen pravím vám: Kdož věří ve mne, máť život věčný.“ (J 6,47) „Nebudete-li jísti těla Syna člověka a píti krve Jeho, nemáte života v sobě. Kdož jí mé tělo a pije mou krev, máť život věčný, a jáť jej vzkřísím v nejposlednější den. Nebo tělo mé právě jest pokrm, a krev má právě jest nápoj. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, ve mně přebývá, a já v něm. Jakož mne poslal ten živý Otec, a já živ jsem skrze Otce, tak kdož jí mne, i on živ bude skrze mne. Totoť jest ten chléb, kterýž s nebe sestoupil. Ne jako otcové vaši jedli mannu, a zemřeli. Kdož jí chléb tento, živ bude na věky." (J 6,53-58). „Duch jest, kterýž obživuje, tělo nic neprospívá. Slova, kteráž já mluvím vám, Duch jsou a život jsou." (J 6,63)