(Tento článek vyšel v The Review and Herald, 5.4.1898.)

Zákon Boží, tak jak je uveden v Písmu, je jasný ve svých požadavcích. Každá zásada je svatá, spravedlivá a dobrá. Zákon usměrňuje lidi k zodpovědnosti vůči Bohu, proniká jejich myšlením a city, vytváří vědomí viny z hříchu v každém, kdo je citlivý na přestoupení jeho požadavků. Kdyby zákon zasahoval jen vnější chování, člověk by nebyl vinen svými špatnými myšlenkami, touhami a plány. Zákon však vyžaduje, aby duše byla čistá a mysl svatá, aby myšlení a city mohly být v souladu se zásadami lásky a spravedlnosti.

Ve svém učení Kristus ukázal, jak dalekosáhlé jsou základní požadavky zákona oznámeného na Sinaji. Jasně vysvětlil i použití zásad tohoto zákona, které spočívají především na vysoké úrovni výchovy spravedlnosti, na vzoru, podle kterého všichni budou souzeni o velkém dni, kdy soud zasedne a knihy budou otevřeny. On přišel, aby naplnil veškerou spravedlnost a jako hlava lidského pokolení ukázal člověku, že může v povinnostech dokázat totéž, podle údajů požadavků Božích. Svou obětavou milostí zprostředkoval člověku skrze svou smrt návrat do nebe. Dokonalost charakteru je ^{1SM 212} dosažitelná pro každého, kdo o ni usiluje. To je pravým základem nové smlouvy evangelia. Zákon Boží je strom, evangelium je vonící květ a ovoce, které nese.

Když Duch Boží zjevuje člověku v plné míře smysl zákona, nastává v jeho srdci změna. Pravdivý příklad v Písmu nacházíme u proroka Nátana, který seznámil Davida s jeho vlastními hříchy a pomohl mu je překonat. David přijal napomenutí pokorně a ponížil se před Bohem. Řekl: „Zákon Hospodinův jest dokonalý, občerstvující duši, Hospodinovo svědectví pravé, moudrost dávající neumělým. Rozkazové Hospodinovi přímí, obveselující srdce, přikázání Hospodinovo čisté, osvěcující oči. Bázeň Hospodinova čistá, zůstávající na věky, soudové Hospodinovi praví, a k tomu i spravedliví. Mnohem žádostivější jsou než zlato, a než mnoho ryzího zlata, sladší než med a stred z plástů. Služebník tvůj zajisté jimi osvěcován bývá, a kdož jich ostříhá, užitek hojný má. Ale poblouzením kdo vyrozumí? Protož i od tajných očisť mne. I od zúmyslných zdržuj služebníka svého, aby nade mnou nepanovali a tehdy dokonalý budu, a očištěný od přestoupení velikého. Ó ať jsou slova úst mých tobě příjemná, i přemyšlování srdce mého před tebou, Hospodine skálo má, a Vykupiteli můj." (Ž 19,8-15)

Pavlovo učení o zákonu

Pavlovo svědectví o zákonu: „Což tedy díme? Že zákon jest hříchem? Nikoli; nýbrž hříchu jsem nepoznal, než skrze zákon. Nebo i o žádosti byl bych nevěděl, kdyby byl zákon neřekl: Nepožádáš. Ale příčinu vzav hřích skrze přikázání, zplodil ve mně všelikou žádost. Bez zákona zajisté hřích mrtev jest. Já pak byl jsem živ někdy bez zákona, ale když přišlo přikázání, hřích ožil, a já umřel. I shledáno ^{1SM 213} jest, že to přikázání, kteréž mělo býti k životu, jest mi k smrti. Nebo hřích, vzav příčinu skrze to přikázání, podvedl mne, a skrze ně zabil." (Ř 7,7-11)

Hřích nezabil zákon, ale zákon zabil v Pavlovi tělesnou smyslnost. Prohlašuje: „Nyní pak osvobozeni jsme od zákona, když umřel ten, v němž jsme držáni byli, abychom sloužili v novotě ducha, a ne ve vetchosti litery." (Ř 7,6) „Tedy to dobré učiněno jest mi smrt? Nikoli, ale hřích, aby se okázal býti hříchem, skrze to dobré zplodil mi smrt, aby byl příliš velmi hřešící hřích skrze přikázání." (Ř 7,13) „A tak zákon zajisté jest svatý, a přikázání svaté i spravedlivé a dobré." (Ř 7,12) Pavel obrací pozornost svých posluchačů k přestoupení zákona a ukazuje jim na to, v čem jsou vinni. Učí je tak, jako učitel učí své žáky a poukazuje jim na cestu zpět na věrnost k Bohu.

Po přestoupení zákona není žádné jistoty, ani odpočinutí, ani ospravedlnění. Člověk nemůže doufat a očekávat na to, že bude stát před Bohem nevinný, v pokoji s Ním skrze Kristovy zásluhy, pokud pokračuje v hříchu. Musí skoncovat s přestupováním a stát se věrným a opravdovým. Když hříšník hledí do velkého morálního zrcadla, vidí svůj vadný charakter. Vidí sebe takového, jaký je, bezcitný, poskvrněný a zavržený. Ale také ví, že zákon nemůže přestupníka žádným způsobem zbavit viny, nebo přestupníka omilostnit. Člověk musí jít dál. Zákon je pouze učitelem, který člověka přivede ke Kristu. Člověk musí vzhlédnout ke svému Spasiteli, který nese jeho hřích. Až uvidí Krista na kříži umírajícího pod tíží hříchů celého světa, Duch svatý mu ukáže vztah Boha k těm všem, kteří litují svých přestoupení a činí pokání. „Nebo tak Bůh miloval svět, že Syna svého jednorozeného dal, aby každý, kdož věří v Něho, nezahynul, ale měl život věčný." (J 3,16)

Je nám třeba osobně věnovat pozornost, jako nikdy předtím výroku: „Tak praví Pán". Jsou lidé Bohu nevěrní, znesvěcují Jeho svatou sobotu, překrucují Slova Písma v jejich původním smyslu a ^{1SM 214} současně se pokoušejí sladit svůj názor a neposlušnost s Písmem. Ale Slovo odsuzuje takové jednání, stejně jako v Kristových dnech odsoudilo zákoníky a farizeje. Musíme poznat, co je skutečná pravda. Chceme žít podobně jako farizeové? Chceme se odvrátit od Největšího Učitele, jakého svět kdy poznal a chceme se obrátit k tradicím, zásadám a lidským výkladům lidským?

Výsledky přestoupení zákona

Jsou mnohé náboženské směry, které zpochybňují Boží charakter. Někteří učí a připouští vymyšlenou pravdu, například, že Adam nezhřešil proti povaze Boží. „I zapověděl Hospodin Bůh člověku, řka: Z každého stromu rajského svobodně jísti budeš; ale z stromu vědění dobrého a zlého nikoli nejez; nebo v který bys koli den z něho jedl, smrtí umřeš." (Gn 2,16-17) Když satan pokoušel Evu, říká: „Takliž jest, že vám Bůh řekl: Nebudete jísti z každého stromu rajského? I řekla žena hadu: Ovoce stromů rajských jíme; ale o ovoci stromu, kterýž jest u prostřed ráje, řekl Bůh: Nebudete ho jísti, aniž se ho dotknete, abyste nezemřeli. I řekl had ženě: Nikoli nezemřete smrtí! Ale ví Bůh, že v kterýkoli den z něho jísti budete, otevrou se oči vaše; a budete jako bohové, vědouce dobré i zlé." (Gn 3,1-5)

Nebylo Božím záměrem, aby naši první rodiče měli poznání viny. Když přijali ujištění satana a zpochybnili Boží lásku a povahu, neposlušností uvedli na svět hřích. Tato neposlušnost k výslovným Božím příkazům, toto uvěření satanově lži, otevřelo bránu pro bolesti a neštěstí na naší zemi. Satan pokračoval v díle, které započal v zahradě Eden. Pracoval se vší pozorností, aby člověk mohl přijmout jeho tvrzení jako důkaz proti Bohu. Usilovně pracoval proti Kristu v Jeho snaze obnovit obraz Boží v člověku a vtisknout jeho duši Boží podobnost.

Uvěření lži neučinila Pavla laskavým, něžným a soucitným. ^{1SM 215} Stal se náboženským fanatikem, nesmírně posedlým proti Ježíšově pravdě. Při svých výjezdech po zemi pronásledoval muže i ženy a dával je do vězení. Sám o tom hovoří a říká: „Já zajisté jsem muž Žid, narozený v Tarsu Cilickém, ale vychován jsem v tomto městě u noh Gamalielových, vyučený s pilností zákonu otcovskému, horlivý jsa milovník Boha, jakož i vy všickni podnes jste. Kterýž jsem se této cestě protivil až k smrti, svazuje a dávaje do žaláře i muže i ženy." (Sk 22,3.4)

Lidská rodina se ocitla v nesnázích pro svá přestoupení Otcovských rad zákona. Bůh však neopouští hříšníka, nabízí mu lék proti hříchu. Smrt jednorozeného Syna Božího, abychom my mohli žít. Sám Ježíš přijal tento úděl, obětoval svůj život, zemřel místo nás za předpokladu, že Ho přijmeme do svých srdcí a uvěříme v Něho a Jeho oběť. Hříšník musí dojít ke Kristu vírou, přisvojit si Jeho záslužnou oběť, své hříchy vložit na Něj, protože On sám je chce nést a přijmout Jeho milost v odpuštění hříchu. Z tohoto důvodu přišel Kristus na svět. Tak je připočtena spravedlnost a nevinnost Kristova hříšníkovi, který činí pokání a uvěří. Stává se členem královské rodiny, dítkem nebeského krále, dědicem Božím a spolupracovníkem Kristovým.

- The Review and Herald 5.4.1898.