EllenWhiteova.cz  (Na úvodní stránku) EllenWhiteova.cz


27. Charakter zákona Božího (1SM 216)

Vybraná poselství - Svazek první


Rejstřík - na začátek na začátek

27. Charakter zákona Božího (1SM 216)

(Tento článek se objevil v The Signs of the Times 15.4.1886)

David praví: „Zákon Hospodinův jest dokonalý." (Ž 19,8) „Dávno vím ze svědectvích tvých, že jsi je stvrdil až na věky." (Ž 119,152) A Pavel svědčí: „A tak zákon zajisté jest svatý, a přikázání svaté i spravedlivé a dobré." (Ř 7,12)

Bůh - nejvyšší Vládce vesmíru - nedal zákony jen pro chování se všech živých tvorů, ale také všemu dění v přírodě. Všechno, ať malé či velké, živé či neživé, podléhá zákonu, který nemůžeme podceňovat. To platí bez výjimky, protože Bůh myslel na vše, co Jeho ruka tvořila, nezapomněl na nic. Všechno, co je v přírodě řízeno přírodním zákonem, včetně člověka, jako inteligentní bytosti, jest odpovědno tomuto morálnímu zákonu, protože jej může pochopit. Jedině člověku - koruně stvoření - dal Bůh schopnost pochopit požadavky svého zákona a dal mu srdce, které je schopno poznat, že tento zákon je svatý, pravý a dobrý. Proto také od člověka je požadována ochotná a dokonalá poslušnost. Bůh ho však nenutí k posluš-nosti; nechává ho jako svobodného jedince jednat.

Pojem lidské osobní odpovědnosti je zřídka kdy chápán ve 1SM 217 své podstatě a důležitosti. Můžeme obojí, poslouchat a žít, nebo můžeme překračovat Boží zákon, urážet Jeho autoritu a obdržet trest, který následuje. Před každého je postavena otázka, máme poslouchat hlas z nebe, deset slov vyslovených ze Sinaje, nebo jít s množstvím těch, kteří tento zákon zašlapávají do prachu? Těm, co Boha srdcem milují, působí nesmírnou radost dodržovat Jeho přikázání a konat ty věci, které jsou Jemu příjemné. Ale tělesné, přirozené srdce nenávidí zákon Boží a staví se proti Jeho svatým požadavkům. Lidé uzavírají duši před Božským světlem, nechtějí jít, pokud nad nimi svítí. Pro svoji sobeckou rozkoš a světský zisk, obětují čistotu srdce, přízeň Boží i svou nebeskou naději.

Žalmista říká: „Zákon Hospodinův jest dokonalý." (Ž 19,8). Jak je zákon Hospodinův krásný ve své jednoduchosti, pochopitelnosti a dokonalosti! Je tak stručný, že každé jeho znění a naučení si můžeme snadno zapamatovat a přitom v plném rozsahu vyjadřuje úplnou vůli Boží a umožňuje poznání nejen vnějších vlivů, ale i vnitřních citů, přání a moci srdce. Lidský zákon to nedokáže. Posuzuje jen vnější projevy. Člověk může být hříšný a jeho skutky zůstávají utajeny v lidských očích. Může být zločinec, zloděj, vrah, cizoložník, ale dokud není odhalen, zákon ho nemůže za jeho vinu odsoudit. Zákon Boží si však všímá žárlivosti, závisti, nenávisti, zlomyslnosti, pomsty, smyslné žádostivosti, které zmítají duší, ale neprojevily se v činu, protože nebyla příležitost nebo vůle. Tyto hříšné pohnutky budou předloženy v ten den, kdy „Bůh všeliký skutek přivede na soud, i každou věc tajnou, buďto dobrou, buďto zlou." (Kaz 12,14)

Zákon Boží je jednoduchý

Boží zákon je jednoduchý a každému srozumitelný. Někteří lidé obzvláště tvrdí, že věří jen tomu, co mohou pochopit. Zapomínají, že v lidském životě a v projevení se Boží moci v přírodě jsou 1SM 218 tajemství, které nemůže vysvětlit ani filozofie, ani to nejdůkladnější bádání. Zákon Boží však nezná žádné skryté věci. Pravdy v něm obsažené může pochopit každý, i ten nejméně chápavý rozum. I zcela nevědomý člověk může podle nich usměrnit svůj život a utvořit charakter podle Božího měřítka. Kdyby lidé plnili podle svých nejlepších možností požadavky zákona, pak by se jejich duševní schopnosti a úsudek tak rozšířily, že by mohli mnohem obsáhleji chápat úmysly Boží. Tento vývoj by přetrval nejen pozemské bytí, ale pokračoval by i ve věčnosti. Jakkoli daleko bychom došli v poznání moudrosti a síly Boží, nikdy bychom ji nemohli vyčerpat.

Boží přikázání nás vyzývá k tomu, abychom milovali Boha nadevšechno a našeho bližního jako sebe samého. Tato láska musí být praktická, jinak jsou i ta nejvznešenější vyznání víry pokrytectvím. „Milovati budeš Pána Boha svého z celého srdce svého, a ze vší duše své, a ze vší mysli své. To jest přední a veliké přikázání. Druhé pak jest podobné tomu: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého. Na těch dvou přikázáních" řekl Ježíš, „všechen zákon záleží i proroci." (Mt 22,37-40)

Zákon požaduje dokonalou poslušnost. „Nebo kdo by koli celého zákona ostříhal, přestoupil by pak jediné, všechněmi jest vinen." (Jk 2,10) Ani jediné z těchto deseti přikázání nemůže být přestoupeno, bez nevěry k nebeskému Bohu. Nejmenší vybočení a opuštění Jeho požadavků, zanedbání, nebo úmyslné přestupování je hřích a každý hřích vystavuje hříšníka hněvu Božímu. Poslušnost byla podmínka, skrze níž mohl starý Izrael obdržet naplnění slibů a stát se vyvoleným lidem Božím. Poslušnost tohoto zákona přinese i nyní stejně velké požehnání jednotlivcům i národům, jako kdysi přineslo Židům.

Poslušnost zákona je velmi důležitá nejen pro naši spásu, ale i pro osobní štěstí všech, s nimiž jsme spojeni. „Pokoj mnohý těm, 1SM 219 kteříž milují zákon tvůj, a nemají urážky." (Ž 119,165), říká inspirované Slovo. A přece bude smrtelný člověk představovat tento svatý, spravedlivý a dobrý zákon, tento zákon svobody, který Stvořitel přizpůsobil potřebám člověka jako jho otroctví, které nikdo nemůže unést. A právě ten je hříšník, který považuje zákon za těžké nepříjemné jho. Je to hříšník, který nespatřuje krásu v Jeho poučeních. Neboť tělesné smýšlení „zákonu Božímu není poddána; aniž hned může býti." (Ř 8,7)

„Skrze zákon je poznání hříchu." (Ř 3,20); neboť „každý, kdož činí hřích, činí proti zákonu." (1J 3,4). Jedině zákonem jsou lidé usvědčeni z hříchu, sami se musí cítit hříšníky, vystavenými hněvu Božímu dříve, než uznají, že potřebují Spasitele. Satan soustavně usiluje o zmenšení lidského odhadu o zločinném charakteru hříchu. Ti, kteří pošlapávají zákon Boží svýma nohama, vykonávají dílo velkého svůdce; neboť zavrhují jediné měřítko, jehož pomocí mohou vymezit hřích a vnést ho, do svědomí hříšníka.

Zákon Boží se dotýká tajemných záměrů, které i když mohou být hříšné, jsou často lehkomyslně přehlédnuty, mají však skutečný základ a zkouší povahu. Zákon je zrcadlem, do něhož se dívá hříšník, chce-li mít správné poznání o svém morálním charakteru. A když se vidí odsouzený velkým vzorem spravedlnosti, jeho příští krok musí vést k litování svých hříchů a usilovat o odpuštění skrze Krista. Nemají-li lidé dostatek sil, mnozí prohlašují zákon za neplatný, protože vytýká nedostatky v jejich životě i povaze.

Žijeme v době velké zkaženosti. Většina je zotročena hříšnými zvyky a zlým jednáním. Pouta, která je svazují, leze těžko zlomit. Zkaženost jako povodeň lstivě svádí zemi. Zločiny, které by lidé nejraději zamlčeli, jsou na denním pořádku. Přesto někteří lidé, kteří se vydávají za strážné na hradbách Sionu chtějí učit, že zákon byl určen jen pro Židy a Evangelium je prý odstranilo a zavedlo nádherné 1SM 220 přednosti. Není nějaký vztah mezi běžnou nezákonností a zločinem a skutečností, že kazatelé a lid se domnívají a také učí, že zákon již není žádnou závaznou mocí?

Odsuzující síla zákona se vztahuje nejen na to, co jsme učinili, ale i na to, co jsme neučinili. Nemůžeme se sami ospravedlnit, že jsme opomenuli udělat to, co požaduje Bůh. Máme nejen přestat s konáním zlého, ale musíme se učit konat dobré. Bůh nám dá sílu, která by nás vedla ke konání dobra. A když tato síla není využita, budeme určitě považováni za lehkomyslné a líné služebníky. Nesmíme dopustit těžké hříchy; takové podlehnutí satanu nesmí být proti nám zaznamenáno v knize Boží; skutečnost, že naše skutky nejsou zaznamenány jako čisté, dobré, ušlechtilé, vznešené, ukazující, že jsme nezdokonalili nám svěřené nadání a schopnosti, řadí nás k odsouzení.

Zákon Boží existoval dříve, než byl stvořen člověk. Byl přiměřený podmínkám svatých bytostí, řídili se jím andělé po pádu člověka, zásady spravedlnosti zůstaly nezměněny. Nic nebylo ze zákona odebráno; ni jeden z jeho svatých předpisů nebyl zdokonalen. A protože existoval od samého počátku, bude jako takový existovat po věčné časy. Žalmista praví: „Již to dávno vím o svědectvích tvých, že jsi je stvrdil až na věky." (Ž 119,152)

Zákon, kterým se řídí andělé a který požaduje čistotu i v nejtajnějších myšlenkách, přáních i snaženích, ten je „upevněný na věčnou věčnost" (Ž 111,8), a celý svět bude souzen v rychle se blížícím dni Božím. Hříšníci si mohou pochlebovat, že Nejvyšší neví a Všemohoucí se nedívá. On je nebude stále podpírat. Brzy obdrží odplatu za své činy; smrt, která je odměnou za hřích. Ospravedlněný lid, který dodržoval s pomocí Kristovou zákon, bude uveden branou z perel do nebeského města a bude korunován nesmrtelným životem v přítomnosti Boha a Beránka.

Rejstřík - na začátek na začátek

EllenWhiteova.cz - Zajímavé webové odkazy