(Vyšlo v Notebook Leaflets, Methods, č. 4)

Sv. Heleny, Kalifornia 19.5.1890

Milý bratře K:

Domnívala jsem se, že se uvidíme a pohovoříme si, ale nestalo se tak a ani v budoucnu nebudu moci. Ale velmi na Tebe myslím a proto Ti píši. Přála bych si, aby ses neodděloval od díla Božího. Je nad mé síly zachovat se při rozhovoru s Tebou nezaujatě a spravedlivě. Rychle chápeš, Tvoje řeč když mluvíš je souvislá. Obávám se, že bych pozbyla trpělivosti a to, co bych Ti měla říci, bylo by Ti nejasné, nepochopitelné.

Pro Tvou práci vidím pro Tebe nebezpečí v tom, že snadno své myšlenky vyjadřuješ slovy. Kladeš je do ostrého světla (vyjadřuješ se o věcech přesvědčivě), ale svá mluvená slova nehlídáš, Tvůj názor na některé nejasné věci je vyjádřen tak, že bratři Tě poslouchají, ale jsou naplnění úzkostí. To by nemělo být. Neměl bys se neuváženě od bratří vzdalovat a dokazovat, že to právě tak nevidíš jako oni.

Bylo mi ukázáno, že Tvůj vliv k dobrému se velmi zmenšil, protože si pokládáš za povinnost vyjádřit své představy na určité ^{1SM 177} otázky, které jsi sám plně nepochopil a které při svém plném úsilí nemůžeš srozumitelně říci ostatním. Bylo mi ukázáno, že jsi nebyl naléhavě nutkán k tomu, abys kladl zvláštní důraz na patřičné otázky, či body. Některé Tvé názory jsou správné, ostatní nepřesné až mylné.

Kdybys chtěl obšírně hovořit třeba o Kristově ochotě odpustit hříchy, přijmout hříšníka, spasit to, co je ztracené, o tom, co inspiruje k naději a odvaze, obdržel bys požehnání. Ale protože usiluješ o to být originální a zaobíráš se extremním přístupem k otázkám a při tomto podání používáš tvrdá slova i kletby, je nebezpečí, že napácháš mnoho škod a zla. Někteří se mohou pevně uchopit Tvých myšlenek a mohou si připadat jako požehnaní, ale když budou pokoušeni a přemoženi v pokušení, ztratí odvahu bojovat dobrý boj víry a nezvítězí nad pokušením.

Budeš-li se méně zabývat těmi myšlenkami, které se ti zdají tak důležité a potlačíš-li své přehnané názory, budeš více pod vlivem víry a nebudeš mluvit o svém pojetí jednotlivých bodů. Viděla jsem, že Tvoje mysl byla svého času nevyrovnaná z námahy usilovného studia vysvětlit tajemství zbožnosti, která zůstala stejně tak velkým tajemstvím po Tvém studiu a vysvětleních, jako byla předtím.

Rozdílné zkušenosti při uvěření v Ježíše Krista

Veďte lid, aby vzhlížel k Ježíši, jako jejich jediné naději a pomocníku, dovolte, aby vůle Boží a láska Boží působila na mysl, promlouvala k duši a dala člověku možnost porozumět a obrátit se k Bohu. Není pro vás podstatné znát a vysvětlovat ostatním všechna proč a proto, která jsou nepodstatná k získání nového srdce, nebo k jejich postoji, který mohou či musí dosáhnout, aby již nikdy nehřešili. V tom nespočívá vaše působnost.

Vcelku vzato, lidé nemají stejnou povahu, proto rozhovory s nimi o Božích věcech nemohou být stejné. Ježíš učiní dojem na srdce každého hříšníka a hříšník se znovuzrodí pod vlivem Ježíšovy lásky k novému životu. Často byly duše přitahovány ke Kristu nevhodným způsobem, ačkoliv nebylo u nich výrazné vědomí viny, neměli rozervanou duši a kajícný pocit. Vzhlíželi k ukřižovanému Spasiteli a ožili. Pochopili potřebu své duše, utrpení Spasitelovo a Jeho požadavky a zaslechli Jeho volající hlas „Následuj mě." A oni ^{1SM 178} se obrátili na cestu, po které šel On. To byl pravý způsob pozvání a náboženský život byl rozhodnut právě tak, jako u těch, kteří podstupovali boj mocného procesu se sebou samým.

Naši kazatelé by neměli zdůrazňovat vlastní ožehavé názory a city, ale měli by dát na slova Ježíše Krista. „Musíte spatřovat stejný záměr jako já, jinak nemůžete být spaseni." Pryč s egoismem. V každém případě musíme zaměřit své úsilí k získání hříšné duše pro Krista - poukazováním na Ježíše Krista a Jeho lásku k hříšníkovi. Lidé musí vidět Ježíše na kříži, musí se na Něj dívat a žít. Nejsou to naše názory, kterými se oni musí sytit, ale je to tělo a krev Syna Božího. On praví: „Tělo mé právě jest pokrm." (J 6,55) „Slova, kteráž já mluvím vám, Duch jsou a život jsou." (J 6,63)

Poddejte se Kristově vůli při konání Jeho díla

Duše, která přijímá Krista, svěřuje se do péče Velkého Lékaře. Člověk, pacient naplněný obavou, jako ostatní pacienti, čeká na lékaře a Lékař, který posuzuje potřeby duše a těla, Kristus, chápe jejich obavy, ví o jejich obavách a chorobách a rozumí jim, ví, že svou krví a obětí pacienty vyléčí. To, čeho má duše nedostatek, On může nejlépe poskytnout. Ale lidé jsou tak soběstační, chtějí sami tolik udělat, sami chtějí léčit a nedovolují Kristu vykonat dílo záchrany.

Kristus nejlépe může dát prostředky na ztvárnění a přetvoření duše. Když není hříšník přesvědčen o moci Kristově ale přece jen doufá v uzdravení a přichází ke Kristu, ukřižovanému, který právě za jeho hříchy umírá, láska Kristova a Jeho oběť prolomí všechny přehrady a odstraní pochybování. Kristus se ujal díla spasení všech, kteří mu důvěřují, že je spasí. Vidí zlo, které je třeba napravit, zlo, které je třeba odstranit. Přišel, aby hledal a zachránil toho, kdo je ztracen. Říká: „Toho, kdož ke mně přijde, nevyvrhnu ven." (J 6,37).

Dobrotou a milostivou láskou Kristovou je hříšník znovu vrácen k Božské podobě. Bůh v Kristu denně naléhavě prosí lidi, aby se smířili s Bohem. S otevřenou náručí je ochoten přijmout a radostně uvítat nejen hříšníka, ale i marnotratníka. Jeho láska k hříšníkům před smrtí na kříži, je pro hříšníka ujištěním z přijetí ^{1SM 179} odpuštění a pokory. Učte v nejjednodušší formě, že hříchem zastíněná duše, může opustit světlo, které vychází z oběti na kříži.

Satan působí různě a chytře tak, aby mnozí z těch, kteří chtějí kázat poselství o spasení, byli zaneprázdněni nepatrnými, nepodstatnými teoriemi a že tyto teorie nabudou na velikosti a plně zaujmou jejich mysl. Takto satanem svedeni si myslí, že pokračují rychlými kroky v poznání a zbožňují některé své myšlenky. Je to na újmu jejich vlivu aniž o tom vědí a říkají vskutku málo ve prospěch Pána.

Každý kazatel ať se opravdově usilovně učí a pátrá v Písmu, jaké je přání Kristovo. Dokud si vaše myšlení lépe nevychováte k Božím věcem, váš osobní postup vás oddělní od díla Kristova a nepoznáte, v čem klopýtáte. Budete dále pokračovat v myšlenkách a svých představách, které nikdy neměly vzniknout.

Jsou i takoví, kteří vybírají z Božího Slova a také ze svědectví jednotlivé části a myšlenky, aby tyto posloužily jako výklad, hodící se jejich názorům, kladou na ně důraz a utvrzují lidi ve svých tvrzeních, protože Bůh je nevede. V tom spočívá nebezpečí pro vás.

Například vyberete ze svědectví statě, které hovoří o ukončení zkoušek, o strachu mezi lidem Božím a budete hovořit o vyvedení svatějších a opravdovějších z tohoto lidu, kteří jsou připraveni uvítat Pána. Takový postup se líbí nepříteli. Neměli bychom v řeči zbytečně postupovat směrem, který činí rozdíly mezi lidem Božím a vytváří neshody. Neměli bychom na lidi působit dojmem takovým, že se neřídíme jednotlivými názory jen proto, že kazatelům se nedostává pochopení i víry a kráčejí ve tmě.

Vaše mysl byla po dlouhou dobu nepřirozeně přepínána. Máte mnoho pravdy, ale smíšené s předpoklady. Vaše extrémní myšlenky a silná slova zmaří často výsledek vašeho nejlepšího úsilí. Kdyby mnozí přijali vaše názory, které podporujete, hovořili a jednali podle nich, byli bychom svědky jednoho z největších fanatických nutí, které vůbec kdy bylo pozorováno mezi Adventisty sedmého dne. To je to, co chce satan.

^{1SM 180} Tajemství ať zůstane tajemstvím

V učení Kristově je spousta námětů, o nichž nemůžete hovořit. A záhady, či tajemství, kterým vy ani vaši posluchači nemohou porozumět nebo je vysvětlit, by bylo lépe nechat bez povšimnutí. Nechte prostor samotnému Pánu Ježíši Kristu, aby učil; ať vám pomocí Ducha Svatého umožní pochopení překrásného plánu spasení. Čas soužení přichází na lid, aby ho držel na uzdě. Čas soužení, který je na dosah, poslouží sice k probuzení mezi lidem Božím, ale není to přítomnou pravdou, která se má vnášet do církve.

Kazatelé by neměli mít pocit, že mají nějaké skvělé, pokrokové myšlenky o pravdě. Kdyby všichni neobdrželi Ducha svatého, byli by otřeseni vpravdě a lid by nepovstal a nepokročil k vítězství. Někteří z těch, kteří se staví na odpor základním principům poselství Božího, poslaného pro tuto dobu, uvádějí právě takové případy. Poukazují na vaše extrémy, na různá názorová stanoviska i v učení, a slouží jim jako vytáčka, proč nechávají bez povšimnutí poselství Páně.

Pro satanovy záměry dokonale poslouží i ten, kdo chodí před Kristem a koná dílo, které ale nikdy nevložil do Jeho rukou. Stejně tak i ti, kteří jako Laodicejští jsou vlažní, cítí se bohatí, zbohatli a ničeho nepotřebují. Obě tyto skupiny lidí se stejnou měrou dostaly se na scestí.

Jsou i tak bláhoví lidé, kteří se snaží veškerou svou energii vložit do originality; dopouští se tím velkého omylu, když usilují o něco překvapivého, obdivuhodného, vzrušujícího před lidmi a myslí si, že to ostatní nepochopí. Ale sami nerozumějí, o čem hovoří. Přemýšlí o Slově Božím, kladou pro lid výsady myšlení, ale ty ani v nejmenším neprospívají jim ani církvi. V této době mohou podnítit obrazotvornost, ale nastane zvrat a stanou se sami zábranou. Víra je smíšena s fantazií, domněnkami a jejich stanovisko v takové víře vynese mysl z rovnováhy nežádoucím, špatným směrem.

^{1SM 181} Ponechejte jasné, jednoduché zásady Slova Božího jako duchovní potravu, neboť přemyšlení o ideálech, které nejsou správně postaveny, je nebezpečnou záležitostí.

Jako bojovníci Páně, jste přirozeně bojovní. Neděláte si mnoho starostí, zda jste či nejste v souladu s ostatními bratry, kteří rovněž bojují. Chcete vstupovat do sporu lidí, rádi byste bojovali za své dílčí názory. Měli byste je raději odložit stranou; jimi se neprojevují křesťanské ctnosti. Celá váha vašeho úsilí ať je odpovědí na modlitbu Kristovu, aby jste jako Jeho učedníci, byli s Ním jednotní, jako On je zajedno s Otcem.

Duše nikoho z nás není v bezpečí, dokud se denně neučíme od Ježíše, jeho pokoře a skromné poníženosti srdce. Přijdete-li kamkoliv, nebuďte panovační, zlí, nevyvolávejte rozpory. Kažte lásku Kristovu, která způsobí u lidí pokání a podmaní si jejich srdce. Usilujte o jednomyslnost a dokonalou shodu se všemi bratry a i jim říkejte totéž.

Nehovořte o tom, co rozděluje

Toto mluvení o rozděleních, protože všichni nesdílejí stejné názory jako momentálně vy sami, není dílem Páně, ale naopak dílem nepřítele. Hovořte prostou pravdu, o níž jste přesvědčeni. Mluvte o jednotě, nebuďte úzkoprsí a domýšliví; rozšiřujte své obzory.

Kristus neměří charakter měřítkem lidského srdce. Říká: „Já když budu povýšen od země, všecky potáhnu k sobě." (J 12,32) Každá duše, která odpovídá na toto zaslíbení a ujištění Páně, obrací se od špatnosti. Kristus může do posledního zachránit všechny, kteří k Němu přicházejí. Každý, kdo přichází k Ježíši, stoupá po žebříku, který sahá od země až do nebe. Učte slovem i písmem, že Bůh je nad tím žebříkem; zářivé paprsky Jeho slávy ozařují každou příčku žebříku. Laskavě se dívá na všechny, kteří s námahou stoupají vzhůru, aby jim poslal pomoc, Božskou pomoc, když se zdá, že ruce zemdlívají a nohy se třesou. Ano, řekněte to, že chce vstoupit do našeho srdce, aby všichni ti, kteří vytrvale stoupají po žebříku dosáhli vstupu do ^{1SM 182} věčného království našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista. Ti, kteří věří v Krista, nikdy nezahynou a nic je z Jeho ruky nevytrhne.

Zatímco musíme často ovlivnit své myšlenky skutečností, že křesťanský život je životem zápasu a boje, že musíme bdít, modlit se a pracovat, že nebezpečí pro duši je v uvolnění duchovní bdělosti, třeba jen na okamžik, je nám Ježíšem nabídnuta plnost spásy, Ježíšem, který nás miluje a dává Sebe, abychom nezahynuli, ale měli věčný život. To je vhodné téma.

Den za dnem smíme chodit s Bohem, den po dni setrvávat v poznání Pána, pronikat k nejposvátnějšímu skrze Ježíšovu krev, používat možnosti naděje nám předložené a předem připravené. Chceme-li dosáhnout nebe, musí se tak stát spojením duše s Prostředníkem, který se stal podílníkem Božské přirozenosti. Máte pravou víru opíráte-li se o Krista, je-li váš život skryt s Kristem v Bohu a pod vedením Jeho Ducha.

Věříme-li plně v účinnost Jeho smírčí oběti, stáváme se spolupracovníky Božími. Důvěřujíce v Jeho zásluhy, nepracujeme ve strachu a obavách o naše vlastní spasení; neboť Bůh vytváří v nás chtění i konání, obojí podle Jeho libosti. Přidržujeme-li se Krista, vždy stále více se přibližujeme Bohu. Ježíš si přeje, abychom to měli neustále na paměti. Nenechte se unést bojovným duchem. Moudrost, která je shůry, je pravdivá, čistá, pak mírumilovná, snadná k vyprošení, plná milosti a dobrých plodů....

Žijte ve shodě se svými bratry

Nemyslete, že musíte zdůrazňovat každou myšlenku, kterou připustí vaše fantazie. Ježíš řekl ke svým učedníkům: „Ještě bych měl mnoho mluviti vám, ale nemůžete snésti nyní." (J 16,12). Oč více my, kteří jsme stále náchylní hřešit, bychom se měli vyvarovat ^{1SM 183} svého vnucování se druhým, kteří nejsou připraveni to snést. Při neustálém vzhlížení na Ježíše, potlačte své důrazné a kritizující řeči. Pokud jste neopatrní ve slovech i skutcích, přesto nepřestávejte pracovat pro Pána. Snažte se o soulad s bratry, poněvadž na vinici Páně je pro vás mnoho k vykonání. Vyvyšujte Krista, ne svoje myšlenky a názory. Oblečte si zbroj, držet krok s Božími pracovníky, bok po boku, klaďte důraz na boj proti nepříteli. Skryjte se v Ježíši. Dovolávejte se prostých, Kristových naučení, syťte stádo Boží, pak pevně zakotvíte, načerpáte nové síly, upevníte se a budete působit na upevnění druhých v nejposvátnější víře.

Nebudete-li se shodovat s bratry, pokud jde o vaše pochopení milosti Kristovy a působení Jeho Ducha, neměli byste tyto názorové neshody zdůrazňovat. Díváte se na věc z jednoho zorného úhlu; druzí, právě tak zasvěceni Bohu, nahlíží na tutéž otázku z jiného úhlu a hovoří o věcech tak, aby zanechali největší a nejhlubší dojem, jiný dojem je zcela odlišného rázu a ukazuje na zcela jinou fázi, jak je bláhové vést o těchto věcech spor, když na nich není nic k debatování. Ať Bůh působí na vaše myšlení a ovlivní vaše srdce.

Pán se stále snaží otevřít cestu k porozumění, urychlit naše poznání, abychom měli správný názor na hřích a o dalekosáhlých požadavcích zákona Božího. Neobrácený člověk se domnívá, že Bůh je bez lásky, přísný, mstivý. Jeho přítomnost se považuje jako stále omezující činitel. Jeho povaha je vystižena slůvkem „nesmíš". Na Jeho službu se pohlíží jako na pochmurnou s tvrdými požadavky. Ale když je viděn Ježíš na kříži, jako Boží dar, protože miloval člověka, oči jsou otevřeny ke zcela novému poznání. Bůh zjevený v Kristu není přísným soudcem, mstivým tyranem, ale soucitným a milujícím Otcem.

Vidíme-li Ježíše umírajícího na kříži pro spásu ztraceného člověka, pak v srdci zaznívají Janova slova: „Pohleďte, jakou lásku ^{1SM 184} dal nám Otec, totiž abychom synové Boží slouli. Proto svět nezná nás, že Jeho nezná." (1J 3,1) Nic jiného nerozlišuje podstatněji křesťana od člověka světského, než ocenění, které má od Boha.

Z těchto pohnutek Božích někteří hlasatelé Písma byli ochotni obžalovat hříšníka. Do pozadí též byla kladena milost a láska Boží, že dal svého Syna za hříšné lidstvo. Učitel potřebuje pro svou vlastní duši milost Kristovu proto, aby mohl hříšníkovi vysvětlit, co vlastně Bůh je, že je Otec, čekající s tou věčnou láskou, aby přijal vracejícího se marnotratného syna, kterého nezahrnuje obviňováním v hněvu, ale připravuje hostinu, aby ho uvítal při návratu. (Sof 3,14-17)

Ó, kéž bychom poznali cestu Páně v získávání duší pro Krista. Poznali bychom a předávali vzácné ponaučení ve světle, které září z oběti na kříži Golgatském. Je to jediná cesta, která vede ze záhuby a stále stoupá u víře, z tmy do světla v každé době, dokud člověk nespočine u trůnu Božího. Všichni, kteří to pochopili, přijali světlo jim dané k poznání. Jim tato cesta vzhůru není temnotou, nejistým přechodem, není cestou omezující myšlení, ani stezkou lidské vynalézavosti, ani cestou, na níž se od každého poutníka vybírá poplatek.

Nemůžete si získat vstup na tuto cestu pokáním, ani žádným jiným pro vás dosažitelným dílem. Ne, jedině Bůh má tu důstojnost zajistit cestu, a ta je tak úplná, tak dokonalá, že k jejímu zdokonalení nemůže člověk přidat nic, co by bylo v možnostech jeho konání. Je dosti široká k tomu, aby jí dosáhnul i největší hříšník, když činí pokání a při tom je tak úzká, posvátná a strmá, že hřích se tam nedostane.

Když pohlédneme na Boha tak, jakým je, požehnání pravdy září novým, jasnějším světlem. To, co poutalo myšlení v úzkosti, se rozptýlilo v zářivých paprscích Slunce spravedlnosti. Je mnoho věcí, které nemůžeme pochopit, ale máme nebeské blažené ujištění, že co nyní nevíme, nechápeme, poznáme a pochopíme později.

- Letter 15a, 1890.