„Není vaší věcí znát časy nebo doby"

(Kázání v Lansing, Michigan, 5.9.1891)

„Zjevoval sebe samého živého po svém umučení ve mnohých jistých důvodích, za čtyřiceti dnů ukazuje se jim, a mluvě o království Božím. A shromáždiv je, přikázal jim, aby z Jeruzaléma neodcházeli, ale aby očekávali zaslíbení Otcova, o kterémž jste prý slyšeli ode mne; Nebo Jan zajisté křtil vodou, ale vy křtěni budete Duchem svatým po nemnohých těchto dnech. Oni pak sšedše se, otázali se ho, řkouce. Pane, v tomto-li času napravíš království Izraelské? I řekl jim: Není vaše věc znáti časy aneb příhodnosti časů, kteréž Otec v moci své položil." (Sk 1,3-7)

Učedníci toužili poznat přesný čas, který by odhalil království Boží, ale Ježíš jim řekl, že nemají znát časy a doby, proto jim to Otec nezjevil. Poznání, kdy bude obnoveno království Boží, nebylo ^{1SM 186} pro ně důležité poznání. Jejich povoláním bylo následovat Krista, kázat, čekat, bdít a pracovat. Stali se pro svět zástupci Kristova charakteru. To, co bylo podstatné a zásadní, uvěřit Kristu a sát se křesťanem za dnů Ježíšových, zůstává zásadní i pro naše dny. „I řekl jim: Není vaše věc znáti časy aneb příhodnosti časů, kteréž Otec v moci své položil. Ale přijmete moc Ducha svatého, přicházejícího na vás." A co měli činit po sestoupení Ducha svatého? „A budete mi svědkové, i v Jeruzalémě, i ve všem Judstvu, i v Samaří, a až do posledních končin země." (Sk 1,7-8).

Využijte vhodné příležitosti

To je také činnost, kterou bychom se měli zabývat. Místo, abychom žili v očekávání nějakého zvláštního období probuzení, moudře využívejme stávající příležitosti, konajíce to, co musí být učiněno, aby totiž duše mohly být spaseny, místo abychom vyčerpávali sílu svého myšlení ve spekulacích ohledně času a doby, jež si Pán vyhradil pro sebe a lidem nezjevil. Poddejme se raději vlivu Ducha svatého, konejme své povinnosti, přinášejme chléb života bez příměsí lidských názorů duším, které lační a žízní touhou po pravdě.

Satan je vždy připraven zaplnit myšlení teoriemi a kalkulacemi, které by člověka odvrátily od přítomné pravdy a učinily neschopným předat trojandělské poselství světu. Tak tomu bylo vždy, neboť náš Spasitel často ve své řeči káral ty, kteří si libovali ve spekulacích a stále se dotazovali na ty věci, které Pán nezjevil. Ježíš přišel na svět, aby lidstvu zjevil důležitou pravdu, a přál si vtisknout do jejich srdcí a myslí nutnost přijmout a uposlechnout Jeho naučení i nařízení k vykonávání jejich povinností a Jeho sdělení bylo dáno pro jejich bezprostřední a denní užívání.

Ježíš řekl: „Totoť jest pak věčný život, aby poznali Tebe ^{1SM 187} samého pravého Boha, a kteréhož jsi poslal, Ježíše Krista." (J 17,3) Všechno, co bylo konáno i řečeno, mělo na zřeteli jediné - vštípit pravdu do jejich myslí, aby mohli obdržet věčný život. Ježíš nepřišel proto, aby udivil lidstvo nějakou zprávou ve zvláštním čase, v němž by se staly velké události, ale přišel poučit a zachránit zbloudilé. Nepřišel, aby vyzvednul nebo odměnil zvědavost, neboť stejně věděl, že stejně neužitečně vzroste touha po zvědavosti. Jeho záměrem bylo dát vědomí, kterým by vzrostla duchovní síla jít po navržené cestě k poslušnosti a pravé svatosti. Dal jim takové naučení, které by bylo vhodné pro potřeby jejich běžného života, jen takovou pravdu, která by mohla být dána i jiným jako stejně vhodná.

Ježíš lidem nezjevil nic nového, ale otevřel cestu k poznání pravdy, která byla dlouho skryta nebo mylně vykládána kněžími a zákoníky. Ježíš dal drahokamy Božské pravdy na jejich původní místo, předem určené, tak jak byly dány patriarchům a prorokům. A když dal učedníkům toto vzácné naučení, slíbil jim seslání Ducha Božího, který jim připomene vše, co jim řekl, když byl s nimi.

Jsme neustále v nebezpečí vyvyšovat svou pravdu nad jednoduchost evangelia. Toužebné přání mnohých je překvapit svět něčím originálním, co by pozvedlo lid do stavu duchovního vytržení a změnilo současný stupeň poznání. Je opravdu potřebná změna nynějšího stavu poznání; neboť posvátnost přítomné pravdy není uskutečňována tak, jak by měla být a potřebná změna je změna našeho srdce, a lze ji získat hledáním Boha osobně pro Jeho požehnání, přiznáním se k Němu, pro Jeho moc. Pouhým horlivým kázáním nemůžeme okusit Jeho milost, ale když si vyprosíme Ducha svatého, naše povahy se mohou změnit. To je změna, kterou dnes potřebujeme a pro dosažení této změny, podle našeho poznání měli bychom nabádat k vytrvalé práci a sami obětavě sloužit s opravdovostí z celého srdce. Měli bychom se ptát s opravdovou oddaností: ^{1SM 188} „Co mám učinit, abych byl spasen?" Já i můj bližní měli bychom znát ty kroky, které směřují k nebesům.

Varování před určováním času

Kristus předal učedníkům pravdy, jejichž velikost, hloubku i cenu málo ocenili nebo dokonce nepochopili a stejný stav je i dnes mezi lidem Božím. My jsme také opomenuli přijmout v celé hloubce a vnímat krásu pravdy, kterou nám dnes Bůh svěřil. Máme-li postoupit v duchovním poznání, musíme pravdu rozvinout směrem, o němž jsme málo přemýšleli, ale nikdy nás tento způsob nesmí vést k představě, že smíme znát časy a doby, které Otec uložil ve své moci. Neustále jsem byla varována před určováním času. Nikdy do budoucna nebude dáno lidu Božímu poselství, jehož základem by byl čas. Nepoznáme přesný čas ani pro vyliti Ducha Svatého, ani pro příchod Kristův.

Před odchodem na toto shromáždění, prohledávala jsem své rukopisy, uvažovala co vzít s sebou do Austrálie a našla jsem obálku s nápisem „Svědectví dané ohledně určování času, 21.6.1851 v Camden, N.Y. Pán mi ukázal, že poselství musí postupovat rychle a proniknout do celého světa. Nesmí být závislé na čase, neboť čas nebude lidmi odhalen. Viděla jsem, že někteří podlehli klamnému vzrušení na základě zvěstování času, že trojandělské poselství může stát na vlastním základu a nepotřebuje čas k upevnění, že bude postupovat s velkou mocí a konat své dílo, které bude náhle přerušeno ospravedlněním.

„Viděla jsem, že někteří bratři byli nakloněni k tomuto pohledu na čas. Zakládali své uvažování i snažení na svém vlastním vztahu k času. Viděla jsem, že to nebylo správné z tohoto důvodu: že místo, aby se denně přibližovali k Bohu a opravdově si přáli znát ^{1SM 189} svou nynější povinnost, hleděli do budoucna a stavěli své výpočty jakoby věděli, že dílo tímto způsobem v určitém čase skončí a nevykonávali své denní povinnosti vůči Bohu".

- E.G.White.

„Opis z Milton, 29.6.1851. A.A.G."

Na tento doklad jsem přišla minulé pondělí při hledání v mých rukopisech a zde je další, napsaný muži, který rovněž určoval čas na rok 1884 a byl rozesílán jako důkaz jeho teorií. Tuto zprávu jsem se doslechla na shromáždění v Jackson (Michigan) a tehdy jsem řekla přítomným, aby teoriím tohoto muže nevěnovali pozornost. Co předpověděl se nesplnilo. Čas i dobu si Bůh ponechal ve své moci: A proč Bůh nám nedal takové poznání? Protože kdyby tak udělal, nemuseli bychom správně jednat. Z poznání mezi naším lidem by vyplynuly podmíněné okolnosti, tyto by velmi zpomalily dílo Boží v přípravě lidu, aby obstál ve velkém dni, který přijde. Nechceme žít z časových pohnutek. Nechceme na sebe upoutat pozornost spekulacemi o čase a době, které Bůh nezjevil. Ježíš řekl svým učedníkům „Bděte", ale ne pro nějaký vymezený čas. Jeho následovníci zaujímají postavení těch, kteří poslouchají příkazy svého Kapitána; bdí, čekají, modlí se a pracují, aby přiblížili čas příchodu Páně. Nikomu nebude dána předpověď kdy tento čas nadejde proto „o tom pak dni a hodině té žádný neví". Nemůžeme říct, že přijde za jeden, dva, nebo pět let, stejně tak nemůžete Jeho příchod odložit odhadem, že to nemusí být za deset, nebo dvacet let.

Mít přichystané a rozsvícené lampy

Je povinností lidu Božího mít své lampy v pořádku a zapálené a být jako ti, kteří očekávali ženicha, až se bude vracet ze svatby. Ani na okamžik nesmíte ztrácet ze zřetele vám poskytnutou možnost spásy. Čas zkoušky se blíží k závěru. Osudy lidí se pečetí den za ^{1SM 190} dnem a také na tomto shromáždění nevíme, kdo z nás kdy zemře, a hrob bude naším příbytkem. Můžeme zvážit, zda náš život rychle minul. Nejsme si jisti ani jediným okamžikem, dokud náš život nenašel své místo pod křížem. Není naší povinností těšit se na zvláštní čas, na nějaké zvláštní zkoušky, kterými budeme zkoušeni, ale pokračovat v díle a varovat svět, neboť jsme Kristovými svědky, až do nejvzdálenějších končin světa.

Všude kolem nás jsou mladí, zatvrzelí nevěřící a co my děláme pro ně? Rodiče v zápalu své první lásky ke svým dětem usilujete o jejich obrácení na víru, anebo vás natolik upoutaly životní záležitosti, že se nesnažíte být opravdovými spolupracovníky s Bohem. Ocenili jste dílo a poslání Ducha Svatého? Uvědomili jste si, že Duch svatý připravuje okolnosti a způsoby a přivádí nám připravené duše, naše bližní, kteří jsou kolem nás? Až toto shromáždění skončí a navrátíte se domů, zapomenete na upřímné výzvy k vám? Zůstane varovné poselství bez povšimnutí a pravda, kterou jste slyšeli vyprchá z vašeho srdce jako vytéká voda z rozbité nádoby?

Apoštol Pavel říká: „Protož musíme my tím snažněji šetřiti toho, což jsme slýchali, aby snad nám to nevymizelo. Nebo poněvadž skrze anděly mluvené slovo bylo pevné, a každé přestoupení a neposlušenství vzalo spravedlivou odměnu pomsty, kterakž my utečeme, takového zanedbávajíce spasení? Kteréžto nejprve začavši vypravováno býti skrze samého Pána, od těch, kteříž jej slýchali, nám jest utvrzeno. Čemuž i Bůh svědectví vydával skrze divy a zázraky, a rozličné moci, i podělování Duchem svatým, podle vůle své." Žd 2,1-4

Trojandělské poselství přechází v hlasité volání. Když jste osvobozeni od hříchu, nesmíte zanedbávat běžné povinnosti a myslet si, že v budoucnu obdržíte požehnání, kdy bez jakéhokoliv úsilí z vaší strany dojde k úžasnému oživení. Každý den i dnes se máte odevzdat Bohu, aby z vás mohl učinit nádoby počestnosti a připravil ^{1SM 191} vás i vaše schopnosti k službě Jemu. Dnes se máte zasvětit Bohu, abyste se oprostili od závisti, žárlivosti, podezírání, nesnášenlivosti, prostě všeho, co by bylo zneuctěním Boha. Dnes máte vyčistit své nádoby, aby byly připraveny pro nebeskou rosu, pozdní déšť. Pozdní déšť přijde a požehnání Boží naplní každou duši, očištěnou od každého poskvrnění. Naším posláním pro tyto dny je, abychom se poddali Kristu a byli připraveni pro dobu oživení přítomností Páně a tak byli připraveni pro křest Duchem svatým.

- RH 22.3.1892.

Nezjevený čas

Bůh nám nezjeví čas, kdy Jeho poselství skončí, ani kdy bude ukončena doba zkoušek. To, co bylo zjeveno, máme přijmout pro sebe a naše děti; nesnažme se však znát to, co bylo ponecháno jako tajemství z rozhodnutí Všemohoucího. Naším posláním je bdít, pracovat a čekat, každou chvíli usilovně pomáhat hledajícím duším, jimž hrozí záhuba. Neustále máme kráčet ve šlépějích Ježíšových, pracovat podle Jeho příkladu, rozdělovat z Jeho darů, jako dobří správcové nespočetných milostí Božích. Satan ochotně nabídne každému, kdo se neučí denně u Ježíše, znetvořené falešné poselství, aby zfalšoval a překroutil úžasné pravdy pro tuto dobu.

V dopisech, které jsem dostávala, byla jsem dotazována, zda jsem obdržela zvláštní světlo pro dobu, kdy budou ukončeny zkoušky. Odpověděla jsem, že mám přinést poselství pro dobu dokud trvá konání díla Božího skrze vyvolené, neboť až přijde noc, nikdo nebude moci působit. Teď, právě teď, je pro nás čas k bdění, působení i čekání. Slovo Boží zjevuje skutečnost, konec všech věcí je na dosah a toto svědectví je rozhodující. Je potřebné, aby každá duše měla pravdu vštípenou do srdce tak, aby ovládala život a posvěcovala ^{1SM 192} charakter. Duch Páně spolupůsobí při přijetí pravdy inspirovaného Slova a vštěpuje jí do duše, takže ten, kdo se veřejně hlásí za následovníka Kristova, má posvěcenou radost a těší se, že ji může předat druhým. Vhodný čas pro naše působení je právě teď, pokud dny kvapí. Není však žádný příkaz pro nikoho, aby hledal v Písmu a zjistil, pokud by to bylo možné, kdy budou zkoušky ukončeny. Bůh nedal takové poselství žádnému smrtelníkovi. A také žádnému nesvěří to, co ukryl ve Svém svatém plánu.

- The Review and Herald 9.10.1894.

Bděte a modlete se

Neznám a nemohu uvést dobu ani čas, kdy dojde k vylití Ducha Svatého - kdy mocný anděl sestoupí z nebe a spojí se s třetím andělem na ukončení díla pro tento svět. Mým poselstvím je, že naše jediná jistota spočívá v tom, být připraveni pro přijetí nebeského oživení křtem Ducha svatého a mít připravené hořící lampy. Kristus nám řekl, abychom bděli; „nebo v tu hodinu, v kterou se nenadějete, Syn člověka přijde." (Mt 24,44) „Bděte a modlete se", je úkol nám daný naším Spasitelem. Každý den se máme modlit o osvícení Duchem Božím, a o Jeho pomoc v boji se sebou a naší povahou. Kolik času bylo promarněno, že jsme věnovali pozornost malichernostem. Litujte toho a obraťte se s vírou k Ježíši, aby naše hříchy mohly být smazány dříve, než nadejde čas obživení z přítomnosti Páně.

- The Review and Herald 29.3.1892.