Dopis Dr. Paulsonovi

Sv. Helena, Kalifornie 14.6.1906

Milý bratře,
tvůj dopis mě zastihl v jižní Kalifornii. Už několik týdnů mi bere čas a sílu přemýšlení o věcech spojených s rozvojem našeho zdejšího sanatoria a popisování vidění týkajících se zemětřesení a poučení z něho.

Ale nyní musím odpovědět na dopisy, které jsem dostala od tebe a ostatních. Ve svém dopise mluvíš o tom, že jsi od počátku vychován tak, abys měl bezvýhradnou víru ve svědectví, a říkáš: „Byl jsem veden k tomu, abych rozhodně a co nejpevněji věřil, že každé slovo, které si kdy mluvila na veřejnosti či v soukromí, že každé písmeno, které jsi psala za jakýchkoli a všech okolností, bylo inspirováno stejně jako desatero.“

Můj bratře, pozorně jsi studoval mé spisy, ale nikdy jsi neshledal, že bych si dělala nějaké takové nároky, ani nenajdeš, že by si v tomto případě takové nároky někdy činili průkopníci.

^{1SM 25} V mém úvodu k Velkému sporu věků si bezpochyby četl stať týkající se Desatera a Bible, která ti měla pomoci opravit tvůj názor o této věci. Píše se tam:

„Bible poukazuje na Boha jako na svého autora, a přesto byla psána lidskýma rukama. Rozmanitým slohem svých jednotlivých knih prozrazuje příznačné povahové vlastnosti několika pisatelů. Všechny zjevené pravdy jsou „vdechnuté Bohem" (2Tm 3,16), přesto jsou však vyjádřeny slovy lidí. Nekonečný Bůh rozlévá skrze svého Ducha svatého světlo do mysli a srdcí svých služebníků. Dává sny a vidění, symboly a obrazy a právě ti sami, jimž byla pravda takto zjevena převádějí myšlenku do jazyka lidí.

„Desatero bylo vyřčeno samotným Bohem a napsáno jeho vlastní rukou. Je výtvorem Božským, nikoli lidským. Ale Bible svými Bohem danými pravdami, vyjádřenými jazykem lidí, představuje jednotu Božského a lidského. Taková jednota existovala v přirozenosti Krista, který byl Synem Božím a Synem člověka. Proto platí o Bibli, stejně jako to platilo o Kristu, že „Slovo to tělo učiněno jest a přebývalo mezi námi“ (J 1,14).

„Protože knihy Bible byly psány v různých dobách lidmi, kteří se od sebe lišili svým postavením a zaměstnáním i duševním a duchovním nadšením, přinášejí tyto knihy ostré rozdíly ve slohu, stejně jako je rozmanitá povaha předmětů, které odhalují. Různí pisatelé používají různé výrazové prostředky. Jeden často předkládá tutéž pravdu výrazněji než druhý. A protože několik pisatelů píše o jedné věci z různých pohledů a aspektů, může se povrchnímu, nepozornému nebo zaujatému čtenáři zdát, že jde o rozpor nebo nesrovnatelnost tam, kde přemýšlivý, zbožný student, který se na tuto věc dívá bez předsudků, rozeznává skrytý soulad.

„Protože je pravda předkládána různými jednotlivci, rozvinuje se ve své rozmanitosti. Na jednoho pisatele silněji zapůsobila jedna stránka věci, chopí se těch situací, které jsou v souladu s jeho zkušenostmi a schopností vnímat je a porozumět jim. ^{1SM 26} Další se zastaví v jiném okamžiku. A každý z nich pod vedením Ducha svatého přináší to, co nejmocněji zapůsobilo na jeho mysl. U každého to může být jiná stránka pravdy, ale přesto je vše v dokonalé harmonii. A pravdy takto zjevené se spojují v dokonalý celek, přizpůsobený řešit potřeby lidí ve všech životních okolnostech a situacích.

„Bohu se zalíbilo sdělit svou pravdu světu pomocí lidských poslů a on sám je skrze svého Ducha svatého povolal a uschopnil k tomuto dílu. Vedl jejich mysl při výběru toho, co mají mluvit, a toho, co mají psát. Poklad byl svěřen hliněným nádobám, přesto však pochází z nebe. Svědectví je sdělováno nedokonalým vyjadřováním lidského jazyka, a přesto je to svědectví Boží, a poslušné, věřící Boží dítě v něm spatřuje slávu nebeské moci, plné milosti a pravdy."

Nedotknutelnost Svědectví

V dokonalém souladu s tím jsou mé úryvky ze článku „Svědectví opovrhovaná", napsaného 20. června 1882 a zveřejněného ve Svědectví pro církev, svazek 5, číslo 31, strana 62 až 84. Z něho cituji ke Tvému uvážení několik odstavců:

„Mnozí se dívají se samolibostí na dlouhá léta, během nichž obhajovali pravdu. Nyní si myslí, že mají právo na odměnu za své minulé zkoušky a poslušnost. Ale tato opravdová zkušenost v Božích věcech v minulosti je činí před Bohem odpovědnějšími za to, že si nezachovali svou neporušenost a nesli vpřed k dokonalosti. Věrnost v minulém roce nenapraví nedbalost tohoto roku. Včerejší věrnost člověka nenapraví jeho dnešní falešnost.“

„Mnozí omlouvají svůj nezájem o svědectví těmito slovy: „Sestru White ovlivňuje její manžel; svědectví jsou utvářena jeho duchem a úsudkem.“ Jiní se snaží ode mne získat něco, co by jim umožnilo ospravedlnit své jednání a posílit svůj vliv. ^{1SM 27} Právě tehdy jsem se rozhodla, že z mého pera již nevyjde nic, dokud v církvi nebude vidět Boží moc působící obrácení. Ale Hospodin vložil břímě na mou duši. Pracovala jsem pro vás se vší horlivostí. Kolik to stálo mého manžela i mě, to řekne věčnost. Což pak neznám stav církve, když mi Hospodin po léta znovu a znovu předkládá jednotlivé případy? Byla dávána opakovaně, a přesto nebylo vidět rozhodnou změnu.“

„A ještě nyní, když Vám posílám varovné a káravé svědectví, mnozí z Vás prohlašují, že je to pouze názor sestry White. Tímto urážíte Ducha Božího. Víte, jak se Hospodin projevuje skrze Ducha proroctví. Přede mnou přešla minulost, přítomnost a budoucnost. Byly mi ukázány tváře, které jsem nikdy neviděla, a po létech, když jsem je uviděla, poznala jsem je. Byla jsem probuzena ze spánku tím, že jsem živě vnímala věci, které mi byly ukázány dříve, a já jsem o půlnoci psala dopisy, které šly napříč světadílem a přišly v kritické chvíli a zabránily velkému neštěstí na Božím díle. To bylo mou prací po mnoho let. Nějaká moc mne pobízela k tomu, abych kárala a vytýkala nepravosti, na které jsem ani nepomyslela. Je tato práce posledních třiceti šesti let shůry, nebo zezdola?“

„Když jsem jela do Colorada, byla jsem kvůli vám tak obtížena, že při své slabosti jsem napsala mnoho stránek, které se měly číst na vašem stanovém shromáždění. Slabá a roztřesená jsem vstala ve tři hodiny ráno, abych vám napsala. Bůh mluvil skrze hlínu. Mohli byste říci, že tímto spojením byl jenom dopis. Ano, byl to jenom dopis, ale našeptaný Duchem Božím, aby před vaší mysl přinesl to, co mi bylo ukázáno. V těchto dopisech, které píši, ve svědectvích, která přináším, vám předkládám to, co předložil Hospodin mně. Do novin nepíšu jediný článek, který by vyjadřoval pouze mé vlastní myšlenky. Jsou tím, co přede mnou Bůh otevřel ve vidění - vzácnými paprsky světla zářícími od trůnu.

„Který hlas uznáte za hlas Boží? Jakou moc má Hospodin v záloze, aby napravil vaše chyby a ukázal vám vaše jednání takové, jaké je? ^{1SM 28} Jakou mocí má pracovat v církvi? Jestliže odmítáte věřit, jestliže nebude odstraněn každý stín nejistoty a každá možnost pochybností, neuvěříte nikdy. Pochybnost, která si vyžaduje dokonalé poznání, se nikdy nepoddá víře. Víra se zakládá na svědectví, ne na důkazech. Hospodin od nás požaduje, abychom poslouchali hlas povinnosti, zatímco všude okolo nás jsou jiné hlasy, které nás nutí jít opačnou cestou. Od nás si to vyžaduje napjatou pozornost, abychom rozlišili hlas, který mluví z Boha. Musíme si odříkat a zvítězit nad svými náklonnostmi a poslechnout hlas svědomí bez nějakého dohadování nebo kompromisů, neboť jinak jeho našeptávání ustane a ovládnou nás žádosti a pudy.

„Slovo Hospodinovo přichází k nám ke všem, kteří nevzdorujeme jeho Duchu tím, že bychom ho nechtěli slyšet a poslouchat. Tento hlas je slyšet ve varováních, radách i výčitkách. Je to Hospodinovo poselství světla jeho lidu. Jestliže čekáme na hlasitější volání a lepší příležitosti, světlo může být odňato a my ponecháni v temnotě.

„Moji bratři, s bolestí musím říci, že vaše hříšné zanedbávání chození ve světle vás uvrhlo do temnoty. Nyní jste možná upřímní, když nepoznáváte a neposloucháte světlo. Pochybnosti, které jste pěstovali a nepozornost k Božím požadavkům zaslepily vaše vnímání tak, že temnota je pro vás nyní světlem a světlo temnotou. Bůh vás prosil, abyste šli kupředu k dokonalosti. Křesťanství je náboženství pokroku. Světlo od Boha je plné a bohaté, čekající, jestli ho budeme chtít. Ať dá Hospodin jakékoli požehnání, vždy má ještě nekonečnou zásobu, nevyčerpatelný zdroj, z něhož můžeme čerpat. Pochybovačnost může se svatými požadavky evangelia zacházet s úšklebky, výsměchem nebo popíráním. Duch světáctví může mnohé pohltit a některé ovládnout; dílo Boží však může položit základ jenom s velkým vypětím a stálou obětí, ale nakonec přece zvítězí.

„Heslem je: jděte vpřed; splňte svou osobní povinnost a všechny důsledky ponechejte v rukou Božích. Jestliže jdeme v před tam, kam nás vede Ježíš, uvidíme jeho vrcholné vítězství, budeme sdílet jeho radost. Musíme mít podíl na těžkostech, jestliže nosíme korunu vítězství. ^{1SM 29} Stejně jako Ježíš musíme být zdokonalení utrpením. Kdyby byl Kristův život pohodlným životem, mohli bychom se klidně oddat lenošení. Ale protože byl jeho život poznamenán ustavičným sebezapíráním, utrpením a sebeobětováním, nebudeme si stěžovat, jestliže jsme jeho spoluúčastníky. Můžeme jít bezpečně po té nejtemnější stezce, jestliže máme za svého průvodce Světlo světa.

„Když mi Hospodin naposledy předložil váš případ a oznámil mi, že jste nedbali na světlo, které vám bylo dáno, vyzval mne, abych k vám hovořila otevřeně v jeho jménu, protože se proti vám roznítil Jeho hněv. Byla mi řečena tato slova: „Tvé dílo ti určil Bůh. Mnozí tě nebudou slyšet Velkého učitele; mnozí se nenapraví, protože jsou spravedliví ve svých vlastních očích. Ale přesto jim přines kárání a varování, které ti budu dávat, ať už je slyší nebo ať si je nechají ujít.“

V souvislosti s těmito citáty si znovu prostuduj článek „Podstata a vliv Svědectví" ve 5T 654-691.

Úryvek, který cituješ ze Svědectví číslo 31 (svazek 5, str. 67), je správný: „V těchto dopisech, které píšu, ve svědectvích, která přináším, předkládám vám to, co mi předložil Hospodin. Nepíšu jediný článek, vyjadřující pouze mé vlastní myšlenky. Píšu to, co přede mnou Bůh otevřel ve viděních - drahocenné paprsky světla zářící z trůnu.“ To platí o článcích v našich novinách a v mnohých svazcích mých knih. Byla jsem poučena v souladu se Slovem o zásadách Božího Zákona. Byla jsem poučena o tom, jak vybírat z Kristových naučení. Nejsou postoje zaujímané v mých spisech, v souladu s učením Ježíše Krista?

Nebezpečí klamných výkladů

Na některé z otázek, které mi kladeš, nemohu odpovědět ano či ne. Nesmím činit závěry, které by mohly být nesprávně pochopeny. Vidím a cítím v jakém nebezpečí jsou ti, kteří, jak jsem byla poučena, občas vystavují své duše nebezpečí tím, že naslouchají klamným výkladům ohledně poselství, které mi dal Bůh. ^{1SM 30} Mnohým překrucováním, vyvracováním a nesprávným chápáním toho, co jsem napsala, se snaží potvrdit správnost své vlastní nevěry. Je mi líto mých bratrů, kteří se pohybují pod závojem podezíravosti, pochybovačnosti a nesprávného chápání. Vím, že někteří z nich by byli požehnáni poselstvím rad, kdyby byly rozehnány mračna, zatemňující jejich duchovní rozhled. Ale nevidí jasně. Proto se neodvažuji s nimi komunikovat. Až Duch Boží odstraní pochybnost, potom v poselstvích, která jsem byla pověřena dát, bude nalezena tak dokonalá útěcha, víra a naděje, jaká v nich byla v minulých letech.

Pravda si jistě dobude vítězství. Ten, který dal svůj život, aby vykoupil člověka ze svodů satana, nespí, ale bdí. Až se jeho ovce odvrátí od následování hlasu cizince, kterému nepatří, zaradují se v hlasu, který by bývaly rády následovaly.

Ze studia Kristova života si můžeme vzít vzácná ponaučení. Závistiví farizeové nesprávně vykládali Kristovy činy a slova, kdyby je však řádně přijali, mohly být blahodárné pro jejich duchovní chápání. Místo, aby obdivovali jeho dobrotu, obvinili jej v přítomnosti jeho učedníků z bezbožnosti. „Proč s celnými a hříšníky jí mistr váš?" (Mt 9,11). Místo, aby oslovili přímo našeho požehnaného Spasitele, jehož odpověď by je okamžitě usvědčila ze zaujatosti, hovořili s učedníky a obviňovali tam, kde jako zlý kvas mohli napáchat veliké zlo. Kdyby byl Kristus bezbožným mužem, ztratil by svůj vliv na srdce svých věřících následovníků. Ale díky své důvěře v Krista nedopřáli učedníci sluchu narážkám jeho bezbožných žalobců.

Toužili kritizovat učedníky, a proto tito bezbožní žalobci znovu a znovu chodili ke Kristu s otázkou: Proč Tvoji učedníci dělají to, co není podle zákona? A když soudili našeho Pána, že přestoupil zákon, nemluvili k němu, ale k Jeho učedníkům, aby zaseli semena nedůvěry do srdci Jeho následovníků.

^{1SM 31} Takto pracovali, aby vnášeli pochybnost a rozkol. Byla vyzkoušena každá metoda, jak vnést pochybnost do srdci tohoto malého stádce, aby díky tomu sledovali něco, co by zabránilo dobrému a milostiplnému dílu evangelia Ježíše Krista.

Přesně totéž dílo bude uplatněno na opravdové věřící dnes. Pán Ježíš čte srdce; rozeznává zájmy a cíle s jakými všichni lidé přemýšlejí o Něm a o Jeho věřících učednících. Na jejich myšlenky, týkající se šťouralů, odpovídá: „Nepotřebují zdraví lékaře, ale nemocní“ (Mt 9,12). Sebejistí farizeové měli vysoké mínění o své vlastní zbožnosti a svatosti, zatímco byli vždy hotovi odsoudit životy ostatních.

- Letter 206, 1906.

Posel Páně

Minulou noc jsem ve vidění stála před shromážděním našeho lidu a přinášela jsem mu rozhodné svědectví týkající se přítomné pravdy a přítomné povinnosti. Po kázání mne mnozí obstoupili a dávali mi otázky. Chtěli slyšet tolik vysvětlení o tom bodu, o tom bodu a zase o jiném bodu, že jsem řekla: „Prosím vás, jeden po druhém, jinak mě popletete."

Potom jsem se na obrátila se slovy: „Po celá léta jste měli mnoho důkazů o tom, že Hospodin mně dal dílo, které mám činit. Tyto důkazy mohly být stěží větší, než jsou. Smetete z popudu lidské nevěry všechny tyto důkazy jako pavučinu? Zvláště mé srdce bolí ta skutečnost, že mnozí, kteří jsou nyní zmateni a svedeni, měli nadbytek důkazů a příležitosti k uvažování, k modlitbě a k pochopení; a přesto nerozeznávají podstatu záludností, které jsou jim předkládány, aby je ovlivnily a aby zavrhli varování, které jim Bůh dává proto, aby je zachránil od svodů těchto posledních dnů."

Někteří se pozastavují na tom, že jsem řekla, že netvrdím, že jsem prorok (Zde je odkaz na kázání ze 2. října 1904 v Battle Creeku, ve kterém řekla: „Netvrdím, že jsem prorokyní.“ - Sestavovatelé), a ptají se mě: Proč je tomu tak?

^{1SM 32} Nedělala jsem si žádné nároky, jenom to, že jsem byla poučena, že jsem poslem Páně. On mne povolal v mém mládí, abych byla Jeho poslem, abych přijala Jeho slovo a předávala jasné a rozhodné poselství ve jménu Pána Ježíše.

Brzy ve svém mládí jsem byla několikrát dotazována: Jsi prorok? Vždy jsem odpověděla, že jsem poslem Páně. Vím, že mnozí mě nazývají prorokem, ale nedělám si na toto označení žádný nárok. Můj Spasitel mě označil za svého posla. Poučil mne: „Tvým dílem je přinášet mé slovo. Vyvstanou podivné věci a ve tvém mládí jsem tě oddělil, abys nesla poselství chybujícím, abys přinášela slovo nevěřícím a perem i hlasem kárala ze Slova skutky, které nejsou správné. Napomínej ze Slova, otevřu ti jej. Nebude to pro tebe jiný jazyk. V pravé výmluvnosti, jednoduchosti, hlasem i perem, budou to poselství, která dávám, slyšena člověkem, který se nikdy neučil ve školách. Můj Duch a má moc budou s tebou.

Neboj se člověka, neboť můj štít tě ochrání. Nejsi to ty, kdo mluví, je to Hospodin, který dává poselství výstrahy a napomenutí. Nikdy, za žádných okolností se neuchyluj od pravdy. Dávej světlo, které ti dám já. Poselství pro tyto poslední dny budou napsána do knih a budou zvěčněna tak, aby svědčila proti těm, kteří se kdysi radovali ve světle, ale byli svedeni k tomu, aby se ho vzdali kvůli svůdným vlivům zla.

Proč netvrdím, že jsem prorok? Protože v těchto dnech jsou mnozí, kteří tvrdí, že jsou proroky, pohanou Kristova díla; a protože mé dílo zahrnuje mnohem víc, než co znamená slovo „prorok“.

Když mi tato práce byla dána poprvé, prosila jsem Hospodina, aby toto břímě vložil na někoho jiného. Tato práce byla tak rozsáhlá, široká a hluboká, že jsem měla strach, že ji nezvládnu. Ale svým Duchem svatým mně Hospodin umožnil vykonávat práci, kterou mi uložil.

^{1SM 33} Mnohostranné dílo

Bůh mi objasnil mnoho způsobů mého použití, aby pokročilo zvláštní dílo. Vidění mi byla dána se zaslíbením: „Jestliže předáš poselství věrně a vytrváš do konce, budeš jíst ovoce ze stromu života a pít vodu z řeky života."

Hospodin mi dal velké světlo o zdravotní reformě. Společně s manželem jsem měla být zdravotně misijní pracovnicí. Měla jsem dávat církvi příklad tím, že si budu domu brát nemocné a pečovat o ně. To jsem činila tak, že jsem ženám a dětem dávala řádnou péči. Měla jsem také mluvit o křesťanské střídmosti jako Hospodinův posel. Upřímně jsem se pustila do této práce a mluvila jsem k velkým shromážděním o střídmosti v tom nejširším a nejopravdovějším smyslu.

Byla jsem poučena, že musím těm, kteří vyznávají, že věří pravdě vždy naléhavě připomínat nutnost prožívat pravdu. To znamená posvěcení a posvěcení znamená pěstování a vycvičení každé schopnosti pro službu Hospodinu.

Byla jsem pověřena, abych nezanedbávala a neopomíjela ty, kteří se mýlí. Zvláště jsem byla upozorněna, abych protestovala vůči všem svévolným a panovačným činům úředních představitelů vůči kazatelům evangelia. Ať je tato povinnost sebevíc nepříjemná, mám napomínat utlačovatele a hájit spravedlnost. Mám ukazovat na nutnost zachovávání spravedlnosti a slušnosti ve všech našich zařízeních.

Když vidím v důvěryhodném postavení ty, kteří zanedbávají staré kazatele, musím na tuto záležitost upozornit ty, jejichž povinností je o ně pečovat. Na kazatele, kteří věrně vykonávali svou práci, se nesmí zapomínat, ani je zanedbávat, když slábnou na zdraví. Naše sdružení nemají být nevšímavá k potřebám těch, kteří nesli břímě díla. Bylo to až po tom, co Jan zestárl ve službě Hospodinově, když byl vyvezen na Patmos. A na tomto osamělém ostrově obdržel více spojení s nebem, než se mu kdy dostalo ve zbytku svého života.

^{1SM 34} Po svém sňatku jsem byla poučena, že musím projevovat zvláštní zájem o děti bez matky a bez otce tím, že některé vezmu na čas pod vlastní dohled a potom jim najdu domov. Tím bych dávala příklad jiným, co by měli dělat.

Ačkoli jsem byla často povolána, abych cestovala, a ačkoli jsem měla mnoho psaní, brala jsem si tříleté a pětileté děti a pečovala jsem o ně, vychovávala je a připravovala je pro zodpovědné postavení. Čas od času jsem brávala domů chlapce od deseti do šestnácti let, projevovala jsem jim mateřskou péči a vychovávala je pro službu. Považovala jsem to za svou povinnost předkládat našemu lidu toto dílo za něž by měli cítit zodpovědnost v každém sboru.

Když jsem byla v Austrálii, pokračovala jsem v práci stejným způsobem a brala si domů sirotky, kteří byli v nebezpečí, že podlehnou pokušení, která by mohla přivodit ztrátu jejich duší.

V Austrálii jsme také pracovali jako křesťanští zdravotní misionáři. (Odkaz se týká jejích spolupracovníků. James White zemřel v roce 1881.) Občas jsem ze svého domu v Cooranbongu udělala útočiště pro nemocné a postižené. Moje sekretářka, která měla průpravu v sanatoriu v Battle Creeku, mi stála po boku a pracovala jako misijní ošetřovatelka. Za své služby nebyla placena a získala důvěru lidí svým zájmem, který jsme projevovaly o nemocné a trpící. Po čase byl v Cooranbongu postaven zdravotní útulek a tím jsme byly zproštěny tohoto břemene.

Žádná vychloubačná tvrzení

Tvrdit, že jsem prorokyní, je něco, co jsem nikdy nedělala. Jestliže mne ostatní nazývají tímto jménem, nehádám se s nimi. Ale moje dílo v sobě zahrnuje tolik směrů, že se nemohu nazvat jinak než posel, který byl poslán přinášet poselství od Hospodina jeho lidu a pozvednout dílo po všech stránkách, na které mi ukáže.

^{1SM 35} Když jsem byla naposledy v Battle Creeku, řekla jsem před velkým shromážděním, že netvrdím, že jsem prorokyní. Dvakrát jsem poukázala na tuto věc a pokaždé jsem řekla: „Netvrdím, že jsem prorokyní.“ Pokud jsem někdy hovořila jinak, ať nyní všichni porozumí, že jsem chtěla říct právě to, že si nedělám nárok na titul proroka nebo prorokyně.

Chápala jsem, že mnohým záleželo na tom, aby věděli, zda sestra White zastává stejné názory, jaké zastávala před lety, když ji slyšeli mluvit v lesíku sanatoria v Tabernacle a na stanových shromážděních konaných v předměstích Battle Creeku. Ujistila jsem je, že poselství, které přináší dnes, je shodné s tím, co přinášela během 60 let své veřejné služby. Má pro Mistra konat stejnou službu, jaká na ní byla vložena v jejím dívčím věku. Dostává naučení od stejného Učitele. Jsou jí dávány příkazy: „Oznam ostatním, co jsem ti zjevil. Napiš poselství, která ti dávám, aby je lidé mohli mít.“ A právě o to ona usilovala.

Napsala jsem mnoho knih, a ty se dostaly do širokého oběhu. Sama od sebe jsem nemohla v těchto knihách vykládat pravdu. Ale Hospodin mi dává na pomoc svého svatého Ducha. Tyto knihy podávající poučení, které mi dal Hospodin během minulých šedesáti let, obsahují světlo z nebe a snesou zkoušku, jakou je jejich vyšetřování.

Ve věku 78 let stále ještě pracuji. Všichni jsme v rukou Hospodinových. Důvěřuj Mu, neboť ví, že nikdy neopustí ani se nevzdá těch, kdo v Něj vložili svou důvěru. Odevzdala jsem se do Jeho péče. „Protož děkuji tomu, kterýž mne zmocnil, Kristu Ježíši Pánu našemu, že mne za věrného soudil, aby mne v službě té postavil.“ (1Tm 1,12)

- Review and Herald 26.7.1906.

Dílo proroka a ještě víc

Během kázání jsem řekla, že netvrdím, že jsem prorokyní. Někteří byli překvapení tímto prohlášením. A přesto, že k tomu bylo již tolik řečeno, chci podat vysvětlení. ^{1SM 36} Ostatní mě nazvali prorokyní, ale já jsem si tento titul nikdy nepřivlastňovala. Nikdy jsem neměla pocit, že je mou povinností takto se označovat. Ti, kteří směle prohlašují, že jsou v tomto našem dni proroky, ti jsou často hanbou Kristovu dílu.

Moje práce zahrnuje mnohem více, než znamená toto jméno. Pokládám se za posla, kterého Hospodin pověřil poselstvím pro Jeho lid.

- Letter 55, 1905.

Nyní jsem usměrňována, abych se ve své práci nenechala zdržovat těmi, kteří se zaplétají do domněnek ohledně podstaty tohoto díla, jejichž mysl bojuje s mnoha spletitými problémy, které souvisejí s domnělou prací proroka. Moje poslání v sobě zahrnuje práci proroka, ale tím to nekončí. Zahrnuje mnohem víc, než může pochopit mysl těch, kteří zasévají semeno nevěry.

- Letter 244, 1906. (adresováno starším sboru v Battle Creeku)

Přijímání a předávání světla

Protože často dostávám dotazy na můj stav ve vidění a když z něho vyjdu, chtěla bych říci, že když Hospodin považuje za vhodné dát mi vidění, jsem brána do přítomnosti Ježíše a andělů a jsem cele vzdálena pozemským věcem. Nemohu vidět dále, než mi ukazuje anděl. Moje pozornost je často nasměrována k dějům odehrávajícím se na zemi.

Občas jsem přenesena daleko do budoucnosti a je mi ukázáno, co se má stát. Potom jsou mi ukázány věci tak, jak se odehrály v minulosti. Když vyjdu z vidění, nevzpomínám si okamžitě na všechno, co jsem viděla, a není mi to jasné do té chvíle, dokud nepíši, potom děj přede mnou vyvstane tak, jak byl ukázán ve vidění a já mohu psát zcela plynule. Někdy, když skončí má vize, jsou věci, které jsem viděla, přede mnou skryty. Nemohu si je vybavit, dokud nejsem přivedena před společnost, na kterou se toto vidění vztahuje. Potom věci, které jsem viděla, vyvstanou na mé mysli v původní síle. Na Duchu Hospodinově jsem při předávání či psaní vidění právě tak závislá, jako když mám vidění. Je pro mně nemožné, vybavit si věci, které mi byly ukázány, pokud je Hospodin přede mne nepostaví v době, kdy si On přeje, abych je předávala nebo psala.

- 2 SG 292-293. (1860)

^{1SM 37} Ačkoliv jsem při psaní mých vidění stejně závislá na Duchu Hospodinově, jako když je dostávám, přesto slova, která používám při popisování toho, co jsem viděla, jsou má vlastní, pokud však to nejsou slova, která ke mně hovoří anděl, ta vždy píši do uvozovek.

- Review and Herald 8.10.1867

Bývá kladena otázka: „Jak to, že sestra White mluví tak rozhodně o různých záležitostech, jako kdyby měla oprávnění takové věci říkat?“ Hovořím tak proto, že problesknou mou myslí, když je v rozpacích, jako blesk temným mračnem za běsnění bouře. Některé děje, které mi byly představeny již před lety, mi nezůstaly v paměti, ale když je potřeba poučení, které mi bylo tenkrát dáno, někdy dokonce když stojím před lidmi, paměť se zaostří a zjasní jako záblesk blesku a přinese na mysl přesně tuto zvláštní poučení. V takových chvílích nemohu upustit od toho, abych neřekla věci, které osvítily mou mysl. Ne proto, že bych měla nějaké nové vidění, ale proto, že to, co mi bylo předloženo již před lety, bylo přesvědčivě vyvoláno znovu v mé mysli.

- The Writing and Sending Out of the Testimonies, 24.

Žádné právo na neomylnost

Hodně věcí se musíme naučit a mnoho, mnoho odnaučit. Jedině Bůh a nebe jsou neomylní. Ti, kteří si myslí, že se nikdy nebudou muset vzdát svých hýčkaných názorů, nikdy nebudou mít příležitost změnit postoj, ti budou zklamání. Tak dlouho, dokud se s rozhodnou úporností budeme držet svých vlastních myšlenek a postojů, tak dlouho nebudeme moci dojít k jednotě, za kterou se modlil Kristus.

- Review and Herald 26.7.1892.

Pokud jde o neomylnost, nikdy jsem si na ni nečinila nárok, jenom Bůh je neomylný. Jeho Slovo je pravé a u Něho není proměnění ani stín obrácení.

- Letter 10, 1895.

^{1SM 38} Posvátné a obyčejné

Sanatorium California 5.3.1909

Mám starost o bratra A, který několik let pracoval v jižní Californii. Vyslovil některé podivné věci a bolí mě, když ho vidím, že popírá svědectví jako celek kvůli tomu, co se mu zdá neslučitelné - to co jsem řekla o počtu pokojů v sanatoriu Paradise Valley. Bratr A říká, že v dopise napsaném jednomu z bratří v jižní Californii jsem uvedla, že sanatorium má 40 místností, avšak ve skutečnosti jich je jenom 38. Toto mi bratr A uvádí jako důvod, proč ztratil důvěru ve svědectví.

Informace týkající se počtu pokojů v sanatoriu Paradise Valley byla dána nikoli jako zjevení od Hospodina, ale prostě jako lidský názor. Nikdy mi nebyl zjeven přesný počet pokojů v žádném z našich sanatorií a to co vím o těchto věcech, jsem se dozvěděla dotazováním se těch, kteří by to měli vědět. Když mluvím o běžných záležitostech, není v mých slovech nic, co by vedlo k přesvědčení, že své poznání získávám ve vidění od Hospodina a jako takové je uvádím.

Když Duch svatý zjevuje něco, co se týká ústavů souvisejících s Hospodinovým dílem nebo Božího díla na lidských srdcích a myslích, jak tyto věci skrze mne zjevoval v minulosti, dané poselství se má považovat za světlo dané Bohem pro ty, kdo je potřebují. Ale míchat posvátné věci s obyčejnými je pro člověka velký omyl. Ve sklonu dělat takové věci můžeme vidět práci nepřítele ke zničení duší.

Každé stvořené duši dal Bůh schopnosti sloužit Mu, ale satan usiluje o to, aby toto dílo služby znesnadnil svým neustálým pokoušením a sváděním. Pracuje na tom, aby zatemnil duchovní chápání natolik, aby lidé nemohli rozlišovat mezi obyčejným a svatým. Tento rozdíl mi bylo dáno poznat životní službu pro mého Pána a Mistra.

^{1SM 39} Přišlo ke mně poselství: Zasvěť se nejvyššímu dílu, jaké bylo kdy svěřeno smrtelníkům. Dám ti veliké cíle, moc a pravý smysl Kristova díla. Nejsi sama svou, neboť jsi vykoupena za cenu životem a smrtí Syna Božího. Bůh žádá tvé dětské srdce a službu posvěcenou Duchem svatým.

Odevzdala jsem se celou svou bytostí Bohu abych ve všem poslouchala Jeho volání. Od té doby je můj život věnován předávání poselství psanou formou a proslovy před velkými shromážděními. Nejsem to ale já, kdo v takových chvílích ovládá má slova a činy.

Přicházejí chvíle, kdy musí být řečeny obyčejné věci, mysl musí naplnit obvyklé myšlenky, musí být napsány běžné dopisy a informace každému pracovníkovi. Takové slova a informace nejsou dány pod zvláštní inspirací Ducha Božího. Občas jsou kladeny otázky, které se vůbec netýkají náboženství, a tyto otázky musí být zodpovězeny. Hovoříme o domech a o pozemcích, o obchodních jednáních, o rozmístění našich ústavů, jejich výhodách a nevýhodách.

Dostávám dopisy žádající o radu v mnoha neznámých předmětech a já radím podle světla, které mi bylo dáno. Lidé se znovu a znovu staví proti radě, kterou jsem obdržela, abych jí předala, protože nechtějí přijmout dané světlo, a takové zkušenosti mě vedou k tomu, abych co nejhorlivěji hledala Hospodina.

- Manuscript 107, 1909.