V noci na první sobotu během shromáždění v Newcastlu se mi zdálo, že jsem ve shromáždění, kde líčím nutnost a důležitost přijetí Ducha. Odpovědnost mé práce spočívala v tom, abych otevřela naše srdce Duchu svatému. Při jedné příležitosti Kristus svým učedníkům řekl: „Ještě bych měl mnoho mluviti vám, ale nemůžete snésti nyní." (J 16,12) Jejich omezené chápání Mu v tom bránilo. Nemohl jim otevřít pravdu, kterou jim toužil zjevit, neboť jejich srdce byla pro ni uzavřena a její odhalení by bylo zbytečnou prací. Museli nejdříve obdržet Ducha, aby mohli plně porozumět Kristovu naučení. Kristus řekl: „Utěšitel pak, ten Duch svatý, kteréhož pošle Otec ve jménu mém, on vás naučí všemu a připomene vám všecko, což jsem koli mluvil vám." (J 14,26)

Ve svém snu jsem viděla strážce, stojícího před vchodem do důležité budovy, který se ptal každého, kdo chtěl vstoupit: „Obdržel jsi Ducha svatého?" V Jeho ruce byla míra a jen velmi, velmi málo lidem bylo dovoleno vejít dovnitř. „Vaše míra, jako lidského jedince není ničím", řekl. „Ale jestliže dosáhnete plné postavy člověka v Kristu Ježíši podle poznání, které jste měli, pak obdržíte místo a ^{1SM 110} budete sedět s Kristem na svatební hostině - večeři Beránkově; a po celou věčnost budete poznávat požehnání, která vám byla poskytnuta na této, pro vás připravené hostině.

Můžete být vznešení, můžete velmi dobře prezentovat své vlastní já, ale nemůžete sem vstoupit. Sem nemůže vstoupit nikdo, kdo je jen odrostlým dítětem, majícím sklony, zvyky i povahu, která náleží dětem. Jestliže v sobě pěstujete myšlenky podezírání, kritizování, prchlivosti či sebeúcty, nemůžete být vpuštěni. Pokazili byste hostinu. Všichni, kteří vstupují těmito dveřmi, jsou přioděni svatebním šatem, utkaným na nebeské stavu. Ti, kteří vedou sebe k tomu, aby hledali chyby v charakterech jiných, odhalují jen vady, které jsou příčinou rodinných rozvratů a odvrací duše od pravdy k vymyšleným bajkám. Váš kvas nedůvěry, vaše nedostatečné doufání, vaše bezpočetné obviňování, uzavírají před vámi dveře ke stupu. Za tyto dveře nemůže vstoupit nic, co by mohlo kazit štěstí obyvatel a mařit jejich dokonalou vzájemnou důvěru. Nemůžete se spojit se šťastnou rodinou v nebeských příbytcích, neboť jsem setřel všechny slzy z jejich očí. Nikdy nemůžete spatřit krále v Jeho kráse, jestliže sami nebudete představiteli Jeho charakteru.

Když se vzdáte své vlastní vůle, své vlastní moudrosti a budete se učit od Krista, naleznete povolení ke vstupu do Božího království. On vyžaduje úplné, bezvýhradné odevzdání se. Odevzdejte Mu proto svůj život, aby ho řídil, utvářel a upravil. Vezměte na sebe Jeho jho. Poddejte se Jeho vedení a učte se od Něho. Pochop, že dokud nebudeš jako malé dítě, nikdy nemůžeš vstoupit do nebeského království.

Přebývání v Kristu znamená zvolit si povahu i smýšlení Krista tak, že Jeho zájmy jsou totožné s našimi. Přebývejte v Něm a celou svou bytostí usilujte o to, abyste konali Jeho vůli. To jsou podmínky učednictví a pokud se jim nepodrobíte, nenajdete nikdy pokoj. Pokoj je v Kristu; pokoj, to není něco, co by mohlo být mimo Něho.

„Od okamžiku, kdy je Jeho jho vloženo na vaši šíji, od tohoto okamžiku poznáte, že je lehké. Může být vykonána ta nejtěžší duchovní práce, můžete nést to nejtěžší břemeno, protože Pán dává ^{1SM 111} sílu a moc, ale On dává i radost při konání díla. Připomeňme si slova: „Učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný srdcem." (Mt 11,29) Kdo je Ten, který takto hovoří? - Majestát nebe, Král slávy. On si přeje, aby vaše pojetí duchovních věcí bylo očištěno od nánosu sobeckosti, od poskvrněné, nečestné, obhroublé a lhostejné povahy. Musíte mít vnitřní, hlubší zkušenost. Musíte docílit růst v milosti skrze přebývání v Kristu. Po svém obrácení nebudete překážkou, ale budete posilovat své bratry."

Když byla pronesena tato slova, viděla jsem, jak se někteří smutně obrátili a přidali se k posměvačům. Ostatní se slzami v očích a s pokorným srdcem učinili vyznání těm, kterým ubližovali a zraňovali je. Nepřemýšleli nad tím, jak si podržet svou vlastní povýšenost, ale na každém kroku se ptali: „Co mám činiti, abych spasen byl?" (Sk 16,30). Odpověď byla: „Čiňte pokání a obraťte se, aby vaše hříchy mohly předejít soudu a být vymazány." Byla promluvena slova, která kárala duchovní pýchu. Toto Bůh nebude tolerovat. Je to neslučitelné s Jeho Slovem a naším vyznáním víry. Hledejte Pána, vy všichni, kteří jste Jeho služebníky. Hledejte Ho, dokud může být nalezen, volejte Ho, dokud je blízko. „Opusť bezbožný cestu svou, a člověk nepravý myšlení svá, a nechť se navrátí k Hospodinu, i slituje se nad ním, a k Bohu našemu, neboť jest hojný k odpuštění." (Iz 55,7).

Když jsem tyto zásady přednesla lidu na sobotním shromáždění, všichni mněli pocit, že promluvil Pán skrze křehký nástroj.

- The Review and Herald 11.4.1899.

Nadešel čas, kdy musíme očekávat, že Pán pro nás učiní velké věci. V našem snažení nesmíme umdlévat ani ochabovat. Musíme růst v milosti a známosti Hospodina. Před ukončením díla a zapečetění lidu Božího obdržíme vylití Ducha Božího. Nebeští andělé budou v našem středu. Přítomnost je dobou přípravy, kdy musíme kráčet v naprosté poslušnosti v souladu se všemi Božími přikázáními.

- Letter 30, 1907.