(Nachází se v Notebook Leaflets, Metody, č.11)

Andělé žasnou, že člověk pohlíží tak povrchně a lhostejně na životní pravdy, které jsou tak důležité pro hříšníka, který se stále a ochotně podřizuje pod poddanství satana a hříchu, zatímco Božská osobnost Syna Božího tolik vytrpěla. Ó, kéž bychom mohli zušlechťovat své zvyky a záměry sebezapíráním a sebeposvěcováním podle způsobu života Kristova, dokud bychom nedosáhli hlubokého vědomí o tíživém hříchu a nenáviděli ho jako špatnost, kterou opravdu je.

Probuďme v našem myšlení vděčnost, že Otec věrně splní skrze Ježíše Krista zaslíbení a odpustí všechny hříchy. Kdykoliv pohlédneme na Krista, vyvýšeného na kříži Golgaty, Jeho milost a Jeho láska je pro nás věčným ujištěním této skutečnosti. Dospějeme jednotlivě ke správnému posouzení pravdy, nakolik nám to naše chápání umožní, že Hospodin nás miluje a odpustí nám, budeme-li věřit a milovat Ježíše?

Ó, jak vznešená pravda! Bůh čeká, aby odpustil každému, kdo přijde k Němu s pokáním. Kažme o tom. Vyvyšujme Ježíše, aby Ho lidé mohli spatřit ....

Židé viděli ve svých obětech symbol Krista, jehož krev byla ^{1SM 107} prolita pro spásu světa. Všechny tyto oběti byly předobrazem na Krista a měly vštípit do jejich srdcí velikou pravdu, že jedině krev Ježíše Krista očišťuje od všech hříchů, a že bez vylití krve nemohou být hříchy odpuštěny. Je až obdivuhodné, proč Bůh vyžadoval tolik obětí a ustanovil obětování tolika krvavých obětí v židovském zřízení.

Každá umírající oběť byla předobrazem na Krista, a toto poučení bylo vtisknuto do mysli a do srdce slavnostním, posvátným obřadem a nakonec vyloženo kněžími. Oběti byly výslovně navrženy samotným Bohem, aby byly poučeními o této velké a důležité pravdě, že jedině skrze krev samotného Krista je možno dosáhnout odpuštění hříchů.

Tato velká a zachraňující pravda je často opakována, aby ji slyšeli věřící i nevěřící a dokonce i andělé se s úžasem dívají na lhostejnost lidí, pro něž tato pravda má takový význam. Jak málo je důkazů, že církev pociťuje sílu z úžasného plánu záchrany. Jak málo lidí chápe tuto pravdu jako životní skutečnost, že jedině skrze víru v očišťující krev Ježíše Krista dochází k očištění hříchů, jež se přidržují lidské bytosti jako odporné malomocenství.

Jakou hloubku myšlenek by to mělo vzbudit v každé mysli. On nepotřeboval trpět, aby smířil sám sebe. Hloubka Jeho utrpení byla přiměřena Božství Jeho osoby a Jeho bezhříšné a vznešené povaze.

- Letter 43, 1892

Křečovité pokání

„Aj, stojím u dveří, a tluku. Jestliže by kdo uslyšel hlas můj, a otevřel dvéře, vejdu k němu, a budu s ním večeřeti, a on se mnou. Kdož zvítězí, dám jemu seděti s sebou na trůnu svém, jako i já zvítězil jsem, a sedím s Otcem svým na trůnu Jeho." (Zj 3,20-21)

Někteří mohou namítat, proč toto poselství zaznívá stále v našich uších? Je to proto, neboť nečiníte opravdové pokání. Nežijete v Kristu a Kristus nepřebývá ve vás. Když jedna modla je vypuzena z duše ven, tu má satan připravenou jinou, aby nahradila ^{1SM 108} její místo. Jestliže se cele neodevzdáte Kristu a nebudete žít ve společenství s Ním, dokud Ho neučiníte svým Rádcem, shledáte, že vaše srdce, jež je otevřeno zlým myšlenkám, se snadno odvrací od služby Bohu ke službě pro sebe.

Občas můžete projevit touhu po pokání. Ale dokud se rozhodně nezměníte a neuvedete do praxe poznané pravdy, dokud nebudete vlastnit aktivní, činnou víru, víru která stále nabírá na síle, vaše lítost je jako ranní rosa. Nemůže poskytnout trvalou úlevu duši. Lítost vyvolaná křečovitým projevem citů je lítostí klamnou. Je třeba z toho činit pokání, neboť to je klam. Nepřirozený projev citů, který ve vás nevytváří pokojné ovoce spravedlnosti, zanechává vás v horším postavení, než jste byli předtím.

Pokušitel vás bude každý den pronásledovat s nějakou klamnou a zamlouvající se omluvou, která by uspokojovala vaše sobecká přání a city a vy pak znovu upadnete zpět do vašich starých návyků, zanedbávajících službu Bohu, s jejíž pomocí byste mohli dosáhnout naději, útěchu a jistotu.

Bůh volá po dobrovolné službě - službě inspirované láskou Ježíše v srdci. Bůh není nikdy spokojen se sobeckou a polovičatou službou. On si žádá celé srdce, nerozdělenou mysl a dokonalou víru a důvěru v Jeho moc záchrany před hříchem ....

Bůh si váží a povznáší každou opravdovou a upřímnou duši, která usiluje o to, aby kráčela před Ním v dokonalé Kristově milosti. Pán Ježíš se nikdy nezřekne ani nezapomene na jedinou pokornou a bázlivou duši. Věříme tomu, že Bůh chce konat v našich srdcích své dílo? A dovolíme Mu to, aby nás učinil čistými a svatými, a aby nás skrze svou štědrou milost mohl zas učinit způsobilými, abychom mohli být Jeho spolupracovníky? Můžeme horlivým a posvěceným chápáním ocenit sílu Božích zaslíbení a přivlastnit si je jako své vlastní já; ne proto, že bychom toho byli hodni, ale proto, že Kristus je toho hoden; ne proto, že bychom byli spravedliví, ale proto, že s živou vírou se domáháme Kristovy spravedlnosti v náš prospěch?

- Manuscript 125, 1901