(Otištěno v Notebook Leaflets, Křesťanská zkušenost, č. 8).

Kristus byl pro náš svět velkým Lékařským Misionářem. Volá dobrovolníky, kteří by byli ochotni s Ním spolupracovat na velkém rozšiřování pravdy světu. Boží dělníci mají zasadit korouhev pravdy na každém, jim přístupném místě. Svět potřebuje obnovení. Nalézá se ve zkaženosti a velkém nebezpečí. Boží dílo pro ty, kteří stoji mimo Krista, by se mělo rozšiřovat a rozmáhat. Bůh vyzývá svůj lid, aby pro Něj pilně pracoval, aby se křesťanská působnost stala všeobecně rozšířenou. Jeho království má vzrůstat. V Americe i v jiných státech mají pro Něj vyrůstat památníky.

Dílo zdravotní reformy spojené s přítomnou pravdou pro tuto dobu je věčnou silou. Je pravou rukou evangelia a často otevírá obzory pro vstup evangelia. Vždy však mějme na paměti, že dílo musí jistě pokračovat vpřed, v plném souladu s Božím organizačním plánem. Mají být zakládány sbory, ale tyto sbory se v žádném případě nemají vzdalovat od své zdravotně misijní činnosti. A ani zdravotně misijní dílo se nemá oddělovat od kázání evangelia. ^{1SM 113} Jestliže se tak stane, obojí je jednostranné. Ani jedno pak není úplné.

Naší prací pro tuto dobu je působení na křesťanskou mysl. Je to tím nejdůležitějším dílem, které může být vykonáno. Je to věc, týkající se vzdělávání vinice Páně. Na této vinici má každý člověk své určité místo, které mu vyhradil Pán. Úspěch každého jednotlivce závisí na individuálním vztahu k jedinému Božskému Vládci.

Milost a láska našeho Pána Ježíše Krista a Jeho starostlivý vztah k Jeho církvi na zemi se má projevit zjevným růstem Jeho díla a při evangelizaci lidí na mnohých místech. Božské zásady pravdy a spravedlnosti se mají stále zřetelněji projevovat v živo-tech Kristových následovníků. Je zapotřebí, aby ve vzájemných vztazích byla nezištnost a nesobeckost patrná stále více, než jak tomu bylo v církvi od doby po vylití Ducha svatého o letnicích. Ani stopa vlivu sobeckých světských předností a výhrad by neměly v tom nejmenším ovlivňovat lid, který čeká, pracuje a modlí se za druhý příchod našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista na nebeských oblacích s velikou mocí a slávou.

Jako lid však nejsme připraveni na zjevení se Páně. Avšak kdybychom uzavřeli nitro duše pro pozemské věci a otevřeli je pro věci nebeské, pak by každá založená instituce byla zářivým světlem na tomto světě. Kdyby každý člen církve prožil tuto velikou, vznešenou a zušlechťující pravdu pro tuto dobu, byl by jasným a zářivým světlem. Bůh nemůže mít zalíbení ve svém lidu, dokud nebude přemožen účinkem Ducha svatého. Jejich vzájemný vztah jednoho k druhému musí být tak čistý a opravdový, aby svými slovy, city i vlastnostmi dokazovali, že jsou jedno s Kristem. Mají-li být znamením a divem tomuto světu, musí v každém odvětví dílo moudře zpět kupředu. Rozličná odvětví díla musí být vzájemně harmonicky sladěna, aby všechna působila dojmem dobře uspořádaného stroje. Pak radostně pochopíme Kristovo spasení. Pak nebude zapotřebí ^{1SM 114} nahrazovat nikoho, kdo obdržel světlo pravdy, avšak nezjevoval zásady pravdy ve vzájemném společenství a který dílo nevykonával takovým způsobem, kterým by Ho oslavil .....

Po svém zmrtvýchvstání Kristus nad hrobem prohlásil: „Já jsem vzkříšení i život." (J 11,25) Kristus, vzkříšený Spasitel, je naším životem. Když se Kristus stává životem duše, pociťujeme změnu, kterou však slovy nelze popsat. Všechny požadavky na znalosti, vliv i moc jsou bez vůně Kristovy povahy bezcenné. Kristus musí být opravdovým životem duše, podobně jako krev je životem těla...

Očištěni od veškerého sobectví

Ti, kdo jsou spojeni s Boží službou, musí být prosti každé stopy po sobectví. Všechno musí vykonávat v souladu s příkazem „Cožkoli činíte ve slovu neb v skutku, všecko čiňte“ (Kl 3,17) „k slá-vě Boží." (1K 10,31) Božímu zákonu spravedlnosti a Jeho spravedlivým požadavkům se musíme bezpodmínečně podrobit ve všech vztazích, jak mezi sousedy, tak i mezi bratry. Usilujme o dokonalý řád a dokonalou spravedlnost podle Božího obrazu. Jedině na těchto základech naše dílo obstojí při soudu.

Křesťanství - to je projev nejněžnějších citů jednoho ke druhému. Křesťanský život je tvořen z křesťanských povinností a křesťanských výsad. Kristus dal ve své moudrosti své církvi od počátku soustavu obětí a darů; sám byl jejich zakladatelem. Byly symbolickým znázorněním Jeho smrti. Každá oběť poukazovala na Něho, jako Beránka, zabitého od ustanovení světa, aby sám, který byl bezhříšný, zemřel za naše hříchy.

Symbolický obětní systém směřoval k jednomu cíli - k os-pravedlnění Božího zákona, aby všichni, kteří věří v Krista, mohli dojít „v jednotu víry a známosti Syna Božího, v muže dokonalého, v míru postavy plného věku Kristova." (Ef 4,13). V křesťanské práci je dostatek prostoru pro působení všech darů, které dal Bůh. ^{1SM 115} Všechny se mají spojit při plnění Božích požadavků a při každém kroku vpřed ukazovat takovou víru, která působí skrze lásku a očišťuje duši.

Kristus má od všech bytostí, které stvořil, přijímat nejvyšší lásku. On také požaduje, aby člověk projevoval ke svým bližním svatou úctu. Každá zachráněná duše bude spasena skrze lásku, která má svůj počátek v Bohu. Opravdové obrácení znamená odvrácení se od sobectví k posvěcené lásce k Bohu a k bližnímu. Neměli by nyní Adventisté sedmého dne učinit důkladnou reformaci, aby jejich hříchem poskvrněné duše mohly být očištěny od malomocenství sobeckostí?

Musím říci pravdu všem. Ti, kteří přijali světlo Božího slova, nemají nikdy zanechat v lidském myšlení dojem, že Bůh jim bude nápomocen v jejich hříšnosti. Jeho Slovo označuje hřích jako přestoupení zákona.

- Manuscript 16, 1901.

Na nesnadných místech

Boží bojovníci se často ocitnou na těžkých a nesnadných místech a neví, proč se to stalo. Mají se však kvůli narůstajícím těžkostem vzdát svého stanoviska? Má jejich víra slábnout jenom proto, že pro temnotu nevidí svou cestu? To Bůh nedovolí. Stále mají pěstovat myšlenku o Boží moci, která je v jejich práci posiluje. Budou-li pod Jeho vedením a budou-li usilovat o pozvednutí Jeho zákona, nemohou zahynout ani ztratit svou cestu.

- Manuscript 145