(Část kázání proneseného v sanatoriu Sv. Helena 23.1.1904 a otištěné v Notebook Leaflets, Církev, č. 7.)

Pán si přeje, aby každý z nás byl v zásadě opravdový. Nemůžeme si dovolit, abychom se v duchovních věcech dopouštěli omylů. Naši otázkou života i smrti je : „Co mám činit, abych mohl být zachráněn pro věčnost?" „Co dělat, abych mohl zdědit věčný život - život měřený životem Božím?" To je otázka, kterou by měl pečlivě zkoumat každý z nás ....

Za svého pozemského života bychom měli být Boží pomocnou rukou. Pavel řekl: „Boží jsme zajisté pomocníci, Boží rolí, Boží vzdělání jste." (1K 3,9) S Bohem máme spolupracovat pokaždé, když On hodlá něco uskutečnit. Plníme však tento záměr věčného Boha? Usilujeme denně o Kristovo smýšlení, abychom Jeho vůli konali slovy i skutky?

Jaký je dnešní stav lidské rodiny! Viděli jste snad někdy podobně zhoubnou dobu plnou násilností, vražd, krádeží a dalších kriminálních zločinů? Kde se v této době nalézáme my jako jednotlivci?

V 58. Kapitole Izaiáše čteme o takových, kteří „k sváru a ^{1SM 99} různici se postíváte, a abyste bili pěstí nemilostivě" a poznali jsme, že Bůh nepřijal takový půst. „Nepostíte se tak dnů těch, aby slyšán byl na výsosti hlas váš." (Iz 58,4)

„Zdaliž to jest takový půst, jakýž oblibuji a den, v němž by trápil člověk duši svou? Zdali, aby svěsil jako třtina hlavu svou, a podstíral žíni a popel? To-liž nazůveš postem a dnem vzácným Hospodinu?

Není-liž toto půst, kterýž oblibuji: Rozvázati svazky bezbožnosti; roztrhnouti snopky obtěžující, a potřené propustiti svobodné, a tak všelijaké jho abyste roztrhli? Není-liž: Abys lámal lačnému chléb svůj, a chudé vypověděné abys uvedl do domu? Viděl-li bys nahého, abys jej přioděl, a před tělem svým abys se neskrýval?" (Iz 58,5-7)

Odměna

„Tehdáž se vyrazí jako jitřní záře světlo tvé, a zdraví tvé rychle zkvetne; předcházeti tě zajisté bude spravedlnost tvá, a sláva Hospodinova zbéře tě." (Iz 58,8)

Zásady zákona máme uvádět do praktického života a takto máme mít před sebou spravedlnost a naší poslední odměnou bude Boží sláva. Světlo Kristovy spravedlnosti bude před námi stát jako ochrana a naší odplatou bude sláva P8ně. Děkujme Pánu za toto ujištění. Stůjme pevně na takové zásadě, kde nám Pán Bůh nebeský bude moci prokázat tuto přednost. Uvažujte o tom, že je to naší nejvyšší předností být ve spojení s Bohem - být Jeho pomocnou rukou.

Ve velkém Božím plánu záchrany ztraceného lidstva se Bůh sám podřídil potřebě, aby použil lidské nástroje jako svou pomocnou ruku. On musí mít pomocnou ruku, která by dosáhla k lidstvu. Musí spolupracovat s těmi, kteří chtějí být aktivní, aby rychle postřehli příležitost a rychle rozpoznali, co se musí vykonat pro jejich bližní.

^{1SM 100} Kristus položil svůj život za hříšné muže a ženy. Jeho přáním bylo, aby toto pokolení vyprostil od života přestupků k životu naplněnému poslušností a spravedlností; a těm, kteří Jej přijímají jako svého Vykupitele, nabízí největší odměnu, kterou nebe může dát - dědictví věčného života ....

Kéž bychom mohli plněni pochopit nekonečnou cenu, která byla zaplacena za naše spasení. Pavel prohlásil: „Nebo koupeni jste za mzdu" (1K 6,20) a je to pravda, neboť cenou, která byla zaplacena, nebylo nic menšího, než život jednorozeného Syna Božího. Uvažujme o tom všichni. Můžeme odmítnout výzvu, kterou nám poslal Kristus. Můžeme nechat bez povšimnutí Jeho nabídku milosti a pokoje; ale stále zůstává skutečností, že každý z nás byl vykoupen drahocennou krví Syna Božího. Proto „považte, jaký jest ten…" (Žd 12,3).

Stáli jste hodně. „Oslavujtež tedy Boha tělem svým i duchem svým, kteréžto věci Boží jsou" (1K 6,20). Je třeba mít na zřeteli, že to, co pokládáte za své, je Boží. Pečujte o Jeho vlastnictví. Byli jste koupeni za nekonečnou cenu. Vaše mysl je Jeho. Jaké právo má tedy člověk k tomu, aby kazil tělo, které nepatří jemu, ale Pánu Ježíši Kristu? Jakého požitku se může dostat člověku, který neustále oslabuje tělesné i duchovní síly sobeckým požitkářstvím v jakékoli formě?

Bůh dal každému člověku mozek. Jeho přáním je, aby ho člověk použil k Jeho slávě. Skrze něj je člověku dána možnost spolupracovat s Bohem v úsilí o záchranu hynoucích bližních smrtelníků. Nedostává se nám příliš mnoho myšlenkové síly ani rozumových schopností. Máme vychovávat a cvičit všechny své tělesné a duševní síly - lidský organismus, který Bůh koupil, abychom jej použili pro každý možný nejlepší prospěch. Pro posílení těchto schopností máme konat vše, co je v našich silách. Bohu je milé, když se stáváme Jeho stále více zdatnými spolupracovníky.

O těch, kteří plní věrně svoji úlohu, je řečeno: „Boží jsme zajisté pomocníci…" (1K 3,9). Bez Boží pomoci může člověk udělat velmi málo; ale nebeský Otec a Jeho Syn mohou působit skrze každého, kdo se zcela zasvětí pro službu na oltáři. Podle mne ^{1SM 101} může každá duše spolupracovat s Bohem, a to tak, že pro Něj to je přijatelné. Pán si přeje, abychom Jej všichni následovali. On dal každému člověku určité dílo podle jeho různých schopností....

Osobní zkušenost

Ve svých 17. Letech, kdy si všichni moji přátelé mysleli, že jsem invalidou pro celý život v důsledku těžké nehody, která mně postihla v mém dětství, navštívil mě nebeský posel a řekl mi: „Mám pro tebe poselství, které poneseš". Myslela jsem si: „Proč, snad se zde jedná o nějaký omyl." A opět mi bylo řečeno: „Mám pro tebe poselství, které poneseš." „Napiš pro lid to, co ti odevzdám." V té době moje třesoucí se ruka nemohla napsat jediný řádek. Odpověděla jsem: „Nemohu to udělat, nejde to." „Piš, piš!" bylo řečeno ještě jednou, vzdala jsem péro a papír a začala jsem psát. Od té doby jsem psala a je nemožné odhadnout kolik. Síla i moc byla od Boha.

Od té doby jsem napsala mnoho knih, které byly vytisknuty v mnoha jazycích a které byly rozšířeny do všech částí světa. Před nedávnem jsem se dozvěděla, že jeden výtisk z mých knih obdržela dokonce i německá královna, která napsala milý dopis s vyjádře-ním uznání. Bán buď za to pochválen.

Sami od sebe nejsme schopni učinit nic. Ale je naší předností zaujmout správný postoj k Bohu a rozhodnout se, že s Jeho pomocí uskutečníme náš podíl v tomto díle a vylepšíme ho. V životě těch, kteří pokorně a bez váhání ponesou toto poselství, bude zjevena Boží sláva. Vím to z vlastní zkušenosti. Neměla jsem vlastní síly. Byla jsem si vědoma toho, že musím svou bezmocnou duší přilnout k Ježíši Kristu. A výsledkem mého snažení, modliteb a víry bylo spasení Boží, které šlo přede mnou a sláva Páně následovala.

Řeknu vám, co vím a co bude pro vaše povzbuzení a útěchu. Postavme se všichni do správného vztahu k Bohu. Jaké uspokojení ^{1SM 102} nalézáte v tom, že držíte krok s módou tohoto světa? Vy máte k vykonání mnohem lepší práci. Je to utváření charakteru. Použijte všech svých schopností, každého nervu, každého svalu, každé myšlenky, každého projevu pro slávu Boží. Pak uvidíte, co jste nikdy před tím nespatřili, totiž že Boží spasení vás předchází.

Nemám si nač stěžovat. Pán mě nikdy nezklamal. Svého manžela jsem pohřbila před 22. Léty a několik roků na to, když došlo k rozhodnutí, aby bylo do Austrálie odesíláno více misionářů, kteří by se připojili k těm několika, co již byli posláni, odešli jsme tam také, abychom posílili ruce našich bratří a abychom v tom novém centru založili dílo na správných zásadách. Vykonali jsme tam hodně průkopnické práce.

Pomoc při založení školy

Uvažovali jsme o potřebě školy, v níž by byli nadějní mladí muži a ženy vychováváni pro službu Pánu; odešli jsme do lesů v New South Wales (Nový Jižní Wales), odkoupili 1500 akrů půdy a zde jsme zřídili daleko od města školu.

Před třemi roky jsme se vrátili do Ameriky. Do Austrálie byli odesláni další, aby zaujali naše místa. Naše dílo se rozrůstalo, každé úsilí bylo provázeno úspěchem. Přála bych vám číst dopisy, které přicházely. Bezpochyby jste slyšeli o hrozném suchu, které bylo v posledních dvou létech příčinou hladu na mnoha místech Austrálie. Statisíce ovcí, dobytka a koní vyhynuly ve všech osadách a zvláště v Queenslandu bylo velké strádání a finanční ztráty zde byly veliké.

Ale místo, vybrané pro naší výchovnou školu, mělo dostatek vláhy pro potraviny i bohatou úrodu. Pro tuto skutečnost úřední místa jakož i časopisy velkých měst označily toto místo, jako „jediné zelené místo v celém New South Wales."

Není to pozoruhodné? Nedal Pán své požehnání? Z jedné došlé zprávy jsme se dozvěděli, že na školním statku bylo za poslední rok vyprodukováno sedm tisíc liber medu nejlepší kvality. Bylo ^{1SM 103} vypěstováno velké množství zeleniny a prodej přebytků byl pro školu zdrojem značných příjmů. Toto všechno je pro nás velmi povzbuzující. Začali jsme na divoké půdě a přivedli jsme ji k této úrodnosti. Za toto vše budiž Pán chválen.

V každé zemi, v každém městě je mnoho příležitostí pro prospěšnou službu. Snad právě v těchto údolích, v nichž žijeme, jsou rodiny, které potřebují naši duchovní pomoc. Vyhledejte je. Použijte své nadání a své schopnosti, abyste jim pomohli. Nejprve se sami odevzdejte Mistru, On pak bude s vámi spolupracovat. Každému člověku dává jeho práci.

Zbohatla sestra Whiteová?

Čas od času proběhla zpráva, že chci zbohatnout. Mnozí nám psali a dotazovali se: „Nemá snad paní Whiteová hodnotu miliónů dolarů?"Jsem ráda, že mohu říci: „Ne". Na tomto světě nejsem vlastníkem jediného místa, které by bylo bez dluhů. Proč? - Protože stále vidím, kolik je třeba vykonat misijní práce. Cožpak bych měla za takových okolností hromadit peníze? - Ne, opravdu ne. Dostávám autorský poplatek z prodeje svých knih, ale téměř vše je spotřebováno pro misijní činnost.

Vedoucí jedné naší tiskárny daleko v zahraničí, když se nedávno od jiných dozvěděl, že mám nedostatek prostředků, poslal mi šek na 500 dolarů. V přiloženém dopise píše, že na oplátku za tisíce a tisíce dolarů z autorských honorářů, které jsem poukazovala na jejich misijní pole, na překlady a distribuci nových knih, jakož i na podporu nových misijních podniků považuje přiložených 500 dolarů jako velmi nepatrný projev jejich uznání. Posílají to, neboť jejich přáním je, aby mi pomohl v čase zvláštní potřeby; ale já jsem až dosud dávala na podporu díla Páně v zahraničí všechny autorské honoráře z prodeje překládaných knih v Evropě; mám v úmys-lu vrátit tuto částku 500 dolarů ihned, jakmile se zbavím dluhů.

Pro slávu Boží bych vám chtěla říci, že asi před čtyřmi roky ^{1SM 104} mi On umožnil dopsání knihy o Ježíšových podobenstvích a pak mi vnukl myšlenku zasvětit tuto knihu na podporu naší nábožensko-výchovné práce.

V té době byly některé z našich velkých výchovných škol a kolejí velmi zadluženy. Ale úsilím našich lidí při prodeji této knihy a plné zanícení na likvidaci těchto dluhů bylo získáno více než 200 000 dolarů, které byly použity na splacení dluhů; a tak dobré dílo stále pokračuje. Úspěch tohoto záměru byl pro mně zdrojem velkého zadostiučinění. Nyní dokončuji další knihu, která by mohla být použita pro další podnikání.

Finanční zisk ale není pro mne tím hlavním, povzbuzujícím podnětem. Ráda se zabývám myšlenkami, že v důsledku rozšiřování těchto knih, budou mnohé duše přivedeny k pravdě. Tyto myšlenky naplňují mé srdce radostí. Nemám čas na to, abych si sedla a naříkala. Pokračují dále ve své práci a vytrvale píši, píši, píši. Časně zrána, když ještě spokojeně spíte, jsem obvykle vzhůru a píši.

Žádné strádání mi nemůže zabránit, abych v práci ustala. Krátce po příchodu do Austrálie jsem onemocněla. Domy tam byly vlhké. Byla jsem postižena zánětlivým revmatismem, který mně upoutal na lůžko na 11 měsíců. Někdy jsem velice trpěla. V jedné pozici jsem mohla spát nejvýše 2 hodiny, pak jsem musela být otočena, abych mohla ležet v jiné pozici. Nafukovací gumová matrace mi neposkytovala mnoho úlevy a chvílemi jsem mnoho vytrpěla.

Ale přes toto všechno jsem svou práci nezanechala. Moje pravá ruka od lokte po konečky prstů mně nebolela. Zbytek ruky, celá levá ruka i obě ramena byly nepohyblivé. Bylo vymyšleno zařízení, s jehož pomocí jsem mohla psát. Během těchto 11. Měsíců jsem napsala 2.500 dopisních stránek k odesláni přes vody Pacifiku pro publikaci v Americe.

Jsem velmi vděčná Pánu, že mě nikdy nezklamal, že mi dává sílu i milost. Když jsem stála po boku svého umírajícího ^{1SM 105} manžela, vložila jsem svou dlaň do jeho a řekla: „Poznáváš mě můj muži?" Přikývl hlavou. Řekla jsem: „Po všechna tato léta jsem dovolila, abys ty sám nesl odpovědnost za záležitosti řízení díla a stál na čele při našich nových předsevzetích. Nyní ti slibuji, že sama budu průkopníkem." A dodala jsem: „Jestliže vnímáš, co říkám, sevři moji dlaň silněji." Učinil tak, neboť nemohl hovořit. Po uložení mého manžela do hrobu jeho přátelé uvažovali, že jako pomník postaví zlomený šíp. „Nikdy", řekla jsem, „nikdy! Jednou rukou vykonal práci za tři. Nikdy nebude nad jeho hrobem umístěn jako pomník zlomený šíp!" ....

Pán mi pomohl. Dnes oslavuji Jeho jméno v přítomnosti Jeho lidu. Strávila jsem téměř 10 let v Austrálii. Bylo tam vykonáno mnoho znamenité práce, ale mohlo být vykonáno dvakrát tolik, kdyby byli lidé a prostředky, které jsme měli mít. Přesto děkujeme Bohu za Jeho podporující přítomnost a za vše, co dnes na tomto poli vidíme jako výsledek dosažných úspěchů.

- Manuscript 8, 1904.

Opravdová, neúnavná činnost

V našich velkoměstech by se měla konat stanová shromáždění. A když mluvčí budou pozorně dbát na vše to, co říkají, srdce budou zasažena vlivem hlásané pravdy v moci Ducha. Kristova láska, přijatá do srdce, zapudí lásku ke zlému. Láska a shovívavost, projevená v Kristově životě, má být zjevena v životech těch, kteří pro Něho pracují. Opravdovostí a neúnavnou aktivitou, kterou se vyznačoval Jeho život, by se měl vyznačovat i jejich život, toutéž činností. Povaha křesťana by měla být odrazem povahy Kristovy.

Nikdy nezapomeňme, že nejsme sami svoji, ale že jsme draze koupeni. Naše životní síly máme pokládat za posvěcený dar, který má být použit k oslavení Boha a ke konání dobra pro naše bližní. Jsme částí Kristova kříže. S opravdovostí a neúnavnou věrností se máme snažit o záchranu ztracených.

- Manuscript 6, 1902.