ÚVOD

Krátce po ustavení Generální konference Adventistů sedmého dne, v květnu 1863, v době, kdy církev měla 3.500 členů, měla sestra Ellen G.Whiteová vidění, které upozorňovalo adventisty na důležitost pevného zdraví a těsnou souvislost mezi zdravím tělesným a duchovním. Dané světlo se dotýkalo celé řady důležitých fází života, včetně diety, ceny čistého vzduchu, používání vody, zdravého oděvu, odpočinku atd. Nejzávažnější věcí tohoto důležitého odhalení ze 6.6.1863 bylo světlo, jehož se nám dostalo o škodlivých účincích jedovatých léků, které lékaři tak ochotně předepisují.

V následujících letech po tomto vidění o velké zdravotní reformě, měla sestra Whiteová mnoho dalších vidění, která ukazovala podrobnější zásady a jejich užití pro udržení si pevného zdraví, péči o nemocné, volání po lékařských zařízení a způsob, jakým by měli Adventisté sedmého dne taková zařízení vést.

O těchto věcech psala sestra Whiteová hodně. První její souhrnné pojednání vyšlo v r. 1864 ve 4SG 120-151 v článku nazvaném „Zdraví“. Později rozšířila sestra Whiteová tento třiceti stránkový výklad na šest samostatných článků pod titulem „Nemoc a její příčiny“. V r.1865 byly tyto články včleněny do šesti číslovaných pojednání sestavených starším bratrem White, a sestrou Whiteovou s titulem „Zdraví, nebo jak žít“, při čemž v každém čísle byl článek Ellen G.Whiteové (Všech těchto 6 článků je obsaženo v dodatku k tomuto svazku na str. 409-479). Čas od času - během několika příštích desetiletí - přinášely různé časopisy naší církve články sestry Whiteové o zdraví. V r.1890 podala souhrný obraz poselství o zdraví v první polovině knihy „Christian Temperance and Bible Hygiena“. V r.1905 uveřejnila „The Ministry of Healing“. V této knize její pojednání o tomto námětu vrcholí. Tomuto svazku chtěla dát širokou publicitu v Americe i v cizině.

V každém ze svých všeobecných pojednání o zdraví hovořila sestra Whiteová o jedovatých lécích a jejich užívání při léčení nemocných. Tato část tématu - nejzávažnější v prvním vidění o zdravotní reformě - vyplnila osm ze třiceti stran jejího původního pojednání „Duchovní dary“ (Spiritual Gifts). Lékům věnovala celý jeden článek v sérii „Nemoc a její příčiny“.

V té době nebyl hlas sestry Whiteové osamocený. Na obou březích Atlantiku byli jistí lékaři, kteří litovali, že chybí dostateční diagnosa a měli vážné otázky nad používáním mnoha obecně předpisovaných jedovatých léčiv. Výsledkem byly pozvolné změny léčení nemocných, pokud se týče užívání léků. Tyto změny byly velice rychlé a pozoruhodné počátkem dvacátých let našeho století, kdy se rozvíjela moderní vědecká a experimentální lékařská výuka.

Zvláště ve svých dřívějších spisech užila sestra Whiteová mimořádně silné výroky o lékařích té doby i o užívání léků. Abychom tyto výroky správně ocenili, musíme vědět něco o lékařské praxi v době, kdy byly vysloveny. Takovou znalost můžeme získat z lékařské literatury oněch dob a četbou knihy „Příběh o našem poselství o zdraví“ (Story of Our Health Message) od D.E.Robinsona, str.13-27, která je běžně k dostání.

Ve svých knihách, které jednají o problémech a práci církve a jejich členů, věnuje sestra Whiteová více místa věci zdraví a péče o nemocné než kterémukoli jinému jednotlivému předmětu. Tyto rady jsou předkládány veřejnosti na více než 2000 stranách „The Ministry of Healing“, „Medical Ministry“, „Cousels on Diet and Foods“, „Cousels on Health“ a „Temperance“ a v článcích ve „Svědectví pro církev!. Odkazujeme čtenáře k těmto pramenům, aby získal plný, vyvážený obraz poselství o zdravotní reformě.

Do tohoto svazku byly pojaty 4 kapitoly obsahující výroky přejaté z různých pramenů - některých uveřejněných a některých neuveřejněných - která psala většina pro lékaře, kteří pracují v našich ústavech. Tyto kapitoly ukazují, jak sestra Whiteová sama aplikovala zásady, které jí byly odhaleny ve vidění. Ve svých promluvách jednajících o péči o nemocné, nám vždy ukazovala ideál, o nějž bychom se měli snažit. Zároveň uznávala - jak je vidět podle užívané terminologie - že jsou doby a okolnosti ve zvláštních situacích, kdy je ospravedlnitelné a potřebné užívat i ty léky, o nichž se ví, že jsou jedovaté.

Je příznačné, že sestra Whiteová nás ujišťuje, že Kristus i andělé jsou přítomní v operační síni, dávají pozor a vedou posvěceného křesťanského lékaře při provádění chirurgických operaci. Před operací je celé tělo prosyceno silou, v jistém smyslu škodlivou drogou až do stavu naprostého bezvědomí a dokonalé necitlivosti. Stejně tak může lékař po operaci pokládat za nutné podávat sedativa, která téměř jistě obsahují drogy, jež mají pacientovi ulevit a uchránit ho, aby pro silné bolesti neupadl do chirurgického šoku, případně nezemřel.

Mnozí lidé, kteří se dnes usilovně snaží poznat a plnit Boží vůli, mají dotazy, podobně jako onen student medicíny, který se v r. 1893 písemně ptal sestry Whiteové na užívání léků. Ve svém dopise napsal:

Z našeho studia !Svědectví“ a malé knížky „Jak žít“ vidíme, že Pán se příkře staví proti užívání léků v naší lékařské práci. …. Některým studentům není jasný význam slova „droga“, jak se užívá v knížce „Jak žít“. Vztahuje se to jen na silnější léky, jako rtuť, strychin, arsenik a takové jedy, věci, které my medici nazýváme „drogami“, nebo to zahrnuje také jednodušší léky, jako draslík, jód, starček atd? My víme, že náš úspěch bude záležet na tom, jak dalece budeme Božím metodám věrni. Proto jsem onu otázku položil“.

První článek 28. Kapitoly, která bezprostředně následuje, je odpovědí sestry Whiteové na dotaz onoho medika.