Opuštění člověka zjemňuje a ztišuje

Bylo mým údělem, abych prožívala utrpení, které mělo na mne zjemňující

A ztišující vliv tím, že zbavilo mé srdce nepřátelství a naplnilo je soucitem a láskou. Můj život, plný ztrát, (Dva z jejich čtyř synů zemřeli v ranném věku, nejstarší Henry v 16 a Herbert, nejmladší, ve třech měsících. V roce 1881 zemřel po krátké nemoci ve věku 60 let její muž Jakub White. Odvolání na tuto zkušenost lze najít v této kapitole. - Sestavovatelé). Bolesti a utrpení, byl obohacován vzácným zjevením přítomnosti mého Spasitele. Moje oči vábila nebesa, která se nad námi skvějí. Mohla jsem letmě nahlédnout do věčného světa, a na neobyčejně velkou odměnu. Když se všechno zdálo být temné, ukázala se v mracích trhlina a sluneční paprsky vyslané od trůnu, sklíčenost rozptýlily. Bůh nechce, aby kohokoli z nás neustále trápil němý žal, aby jeho srdce bylo bolavé a pukalo bolestí. On chce, abychom hleděli vzhůru, abychom zachytili duhu zaslíbení a odráželi světlo na jiné.

Ach, požehnaný Spasitel je blízko těm, jejichž oči jsou tak zahaleny slzami, že Ho nepoznávají. Touží nás pevně uchopit za ruce, pokud se k Němu v prosté víře přimkneme a úpěnlivě ho prosíme, aby nás vedl. Radovat se v Bohu je naší výsadou. Jestliže necháme vejít do svého života Ježíšovu útěchu a pokoj, budeme moci zůstat v těsné blízkosti Jeho velkého a lásky plného srdce.

- RH 25.11.1884.

SVÉ DĚTI SPATŘÍME ZNOVU

Útěcha matce při úmrtí dítěte

Tvé vyprávění o smrti dítěte i to, jak jsi se skláněla v modlitbě, svou vůli podřizovala vůli svého nebeského Otce a ponechávala tu věc na Něm, mé mateřské srdce dojímá. Prožila jsem podobnou zkušenost.

Když měl můj nejstarší syn 16 let, onemocněl. Jeho případ byl pokládán za vážný. Zavolal nás ke svému lůžku a řekl: „Tatínku a maminko, bude pro vás těžké rozloučit se se svým nejstarším synem. Jestli mě Pán nechá naživu, budu rád kvůli vám. Je-li to pro mé dobro a slávu Jeho jména, aby se můj život skončil teď, řeknu, že je to pro mou duši dobré. Tatínku a maminko, jděte a modlete se každý sám. Pak dostanete odpověď podle vůle mého Spasitele, kterého máte rádi vy i já.“ Měl obavy, že kdybychom se modlili spolu, náš vzájemný vliv by zesílil a my bychom prosili za to, co by Pán neměl v plánu připustit.

Udělali jsme, co žádal a naše modlitby byly v každém ohledu podobné Tvým modlitbám. Nedostali jsme žádnou jistotu, že se náš syn uzdraví. Zemřel, ale předtím vložil veškerou svou naději na Ježíše našeho Spasitele. Jeho smrt byla pro nás velkou ranou, ale bylo to vítězství i ve smrti, neboť jeho život byl skryt v Bohu.

Než zemřel můj nejstarší syn, onemocněl na smrt můj malý synáček. Modlili jsme se a mysleli jsme, že nám Pán naše děťátko zachová. Ale zatlačili jsme mu oči a uložili je, aby odpočívalo v Ježíši, dokud nepřijde Dárce života, aby vzbudil své drahé a milované a slavné nesmrtelnosti.

Pak mi byl vzat můj manžel, věrný služebník Ježíše Krista, který stál 36 let po mém boku, a já jsem zůstala na svou práci sama. Zemřel ve víře v Ježíše. Nemám slz, abych nad jeho hrobem plakal, ale postrádám ho velice. Nesmírně toužím po jeho radách a slovech moudrosti. Tolik toužím slyšet jeho modlitby mísící se s mými modlitbami; o světlo a vedení, o moudrost, abych věděla, jak plánovat a konat dílo.

Ptáš se, zdali Tvá malá bude spasena. Odpovídám Ti Kristovými slovy: „Nechte dítek, ať jdou ke mně, a nebraňte jim, nebo takových jest království Boží“ (Lk 18,16).

Nezapomeň na proroctví: „Takto praví Hospodin: Hlas v Ráma slyšán jest, naříkání a pláč přehořký. Ráchel plačící synů svých, nedala se potěšiti…. Takto praví Hospodin: Zdrž hlas svůj od pláče, a oči své od slz, nebo budeš míti mzdu za práci svou, praví Hospodin, že se navrátí z země nepřátelské. Jest zajisté čáka pro potomky tvé, dí Hospodin, žeť se navrátí synové do svého kraje“ (Jr 31,15-17).

Toto zaslíbení je pro Tebe. Kéž Tě utěší a posílí Tvé doufání v Pána. Dostala jsem často poučení od Pána, že mnohé děti budou vzaty než nastane čas soužení. Své děti spatříme znovu. Setkáme se s nimi a poznáme je v nebeských síních. Doufejte v Pána a nebojte se.

- Letter 196, 1899.

Vzkříšení dětí

Řádky psané sestrou Whiteovou při smrti dítěte její sestry.

Naše nejkrásnější naděje jsou na tomto světě často zničeny. Naši milovaní jsou nám vyrvání smrtí. Zatlačíme jim oči, oblékneme je do hrobu a víc je na této zemi neuvidíme. Našeho ducha však posiluje naděje, že nejsme odloučeni navždy, ale že se setkáme se svými drahými, kteří zesnuli v Ježíši. Oni se vrátí ze země nepřítele. Dárce života přijde a s ním nesčetné zástupy svatých andělů. On zlomí pouta smrti i hrobu, drazí zajatci z nich povstanou zdraví, v nesmrtelné kráse.

Když malé děti povstanou ve své nesmrtelnosti z prachu země, poběží ihned do náruče matek. Setkají se znovu, aby se už nikdy neodloučili. Mnozí maličcí tam však matku mít nebudou. Marné bude čekání na matčin nadšený zpěv vítězství. Maličké, kteří tam budou bez matky přijmou andělé a zavedou je ke stromu života.

Ježíš jim posadí na hlavičky korunu, zářící zlatý kruh. Dej Bůh, aby drahá matka Eviččina byla přítomna, aby si holčička mohla složit křidélka na prsou šťastné matky.

- YI duben, 1858.

JEŽÍŠ ŘÍKá: „OPŘETE SE O MNE“

Slova rodičům, kteří ztratili děti na moři

Musela jsem na Vás stále myslet… Písmo je pro nás velikou posilou. Je v něm mnoho útěchy pro soužené a opuštěné, pro nemocné i trpící. Připadá mi, jako bych viděla Ježíše, jak k vám promlouvá: „Otče a matko D, opřete se o mne, opřete se pevně, já vás pozvednu. Má paže vás nikdy nenechá klesnout. Bude dost silná, aby vás přenesla přes všechna bouřlivá a nesnadná místa. Jen ve mně doufejte a budete mít bezpečné vedení i pevnou oporu.“

Bible je vzácná kniha, její pravdy promlouvají ke každému. Smíme uvažovat a radovat se ve světle zaslíbení, výrocích milosti nekonečného Boha. Z Jeho Slova k nám promlouvá Jeho hlas. Mějte jen dostatek odvahy.

Toto soužení, které na vás přišlo, sotva dokážete vysvětlit. Všechno asi zůstane neproniknutelným tajemstvím, dokud moře nevydá své mrtvé. Ale nepoddávejte se svému žalu, vždyť oni patří Pánu a On učiní se svými, co chce. My dobře víme, že Jeho láska je větší než může být láska naše a Ježíš je měl tak rád, že dal svůj život, aby je vykoupil. Ať tedy odpočívají a vaše srdce ať jde rozhodněji za Ježíšem, aby sytilo každou potřebu hladovějící duše….

Ať jsou vaše okolnosti jakékoliv, ať jsou cesty Prozřetelnosti sebe temnější a záhadnější, i když stezka vede hlubokými vodami a bolest ztráty neustále doléhá, jistota již přichází: „Milujícím Boha všecky věci napomáhají k dobrému! (Ř 8,28). „Vím, komu jsem uvěřil, a jist jsem tím, že mocen jest toho, což jsem u Něho složil, ostříhati až do onoho dne“ (2Tm 1,12).

- Letter 32, 1893.

BLAHOSLAVENÍ JSOU MRTVÍ, KTEŘÍ UMÍRAJÍ V PáNU

Útěcha při smrti matky

Drahá sestro,
Četla jsem dopis … o smrti Tvé matky a mohla jsem jen říci: !Blahoslavení jsou od této chvíle mrtví, kteříž v Pánu umírají“ (Zj 14,13). Vaše maminka byla dlouho velmi slabá a Ty jsi se po celou dobu o ni starala. Velmi Tě rmoutí, že už nebudeš vídat její tvář. Kdybychom bydleli blíže, řekli bychom“ Pojď stranou a trochu si odpočiň, ale tvé povinnosti vyžadují čas. Chtěla bych Ti říci, abys doufala v Pána.

Smrt své matky budeš pociťovat velmi silně. Ale dovol mi, abych Ti řekla, že já netruchlím nad spravedlivými mrtvými, ale nad živými. Vím, že jsi svou matku uložila do hrobu v plné naději, že vstane, až zazní Boží zatroubení…. Vím, co to je, pohřbívat své milované. Můj otec, matka, bratři a sestry, můj manžel a dva moji synové spí ve svých hrobech. Zbývá jen moje sestra Marie a já se svými dvěma syny.

- Letter 98, 1903.

Spoléhejte na šťastné rodinné shledání

Útěcha při ztrátě ženy

Drahý bratře,
Slyšeli jsme zprávu o úmrtí Tvé ženy, ale neznáme žádné podrobnosti o její nemoci.

Cítím s Tebou, modlíme se, aby Tě Pán posilnil a dal Ti svou milost tak, abys nepodléhal přílišnému zármutku. Děkujme Bohu, že naše tváře hledí vstříc slíbenému dědictví. Děkujme mu, že Jeho spasení je blízké a ne vzdálené.

Když hledíš na své děti, vůči nimž Tvá žena tak věrně plnila své zodpovědné úkoly jako matka, máš důvod se radovat, že dělala, co mohla, aby je vychovávala v kázni a napomenutích našeho Pána. Požehnaný Spasitel, který bral děti do náruče a žehnal jim neopustí ani Tvé děti ani Tebe. Na Tobě teď leží dvojí odpovědnost. Kéž Pán dá své vnuknutí těm, kteří budou jednati s těmito ovečkami Kristova ovčince, aby s nimi zacházeli laskavě, něžně, láskyplně, aby jejich mladé a nezkušené nohy byly vždy vedeny tak, aby chodily bezpečně.

Drahé děti, sestra Whiteová má vás ráda a bude prosit Spasitele, aby vám žehnal, protože on vás má rád jako své děti.

Bratře E, já vím, že jsi smutný, protože jsi musel pochovat tu, kterou jsi miloval. Ale co říká Písmo?

Tuť jest trpělivost svatých, tu jsou ti, kteříž ostříhají přikázání Božích a víry Ježíšovy. I slyšel jsem hlas s nebe, řkoucí ke mně: Piš: Blahoslavení jsou od této chvíle mrtví, kteříž v Pánu umírají. Duch zajisté dí jim, aby odpočinuli od prací svých, skutkové pak jejich jdou za nimi“ (Zj 14,12.13).

Budeme se modlit za Tebe i za Tvé drahé maličké, aby tím, že budeš dál trpělivě usilovat o řádné chování, zůstávala Tvoje tvář i kroky obráceny k nebesům. Budeme se modlit, abys měl autoritu a úspěch ve vedení svých dětí, aby jste společně dostali korunu života a abyste v nebeském domově, který se teď pro vás připravuje, Ty, Tvá žena i děti byly radostnou, šťastně spojenou rodinou, kterou už nikdy nic nerozloučí.

- Letter 143, 1903.

Bude povolána k velikému vzkříšení

Slovo k manželovi a dětem při ztrátě ženy a matky

Drahý bratře!
Těžko nalézám slova, která bych Ti řekla. Zpráva o smrti Tvé ženy mě ohromila Nemohla jsem tomu uvěřit a nedovedu tomu věřit ani teď. Minulou sobotu v noci mi Bůh zjevil něco, co Ti chci napsat….

Viděla jsem, že Tvá žena byla zapečetěna a že na Boží pokyn povstane a bude mezi 144 000 spravedlivými. Viděla jsem, že není třeba, abychom pro ní truchlili. V době zkoušky bude odpočívat a my můžeme oplakávat jen svou ztrátu, která nás připravila o její přítomnost. Pochopila jsem, že její smrt se obrátí v dobré.

Napomínám F a ostatní děti, aby se připravovali na setkání s Ježíšem, a potom se setkají se svoji matkou a nebudou již nikdy odloučeni. Drahé děti, dbejte na napomínání, s nímž se na vás obracela, pokud byla s vámi, aby její modlitby, které obětovala Bohu za vás nebyly marné. Připravujte se na setkání s Ježíšem a všechno bude dobré. Odevzdejte svá srdce Bohu a neustávejte ani jediný den, dokud nepoznáte, že milujete Ježíše.

Drahý bratře, modlili jsme se k Bohu, aby Tě posílil, abys svou ztrátu unesl. Bůh bude s Tebou a podepře Tě. Jen měj víru….

Netruchli jako ti, kteří nemají žádnou naději. Ona bude v hrobě jen krátce. Doufej v Boha a vzmuž se, drahý bratře, a brzy se s ní setkáš. My se nepřestaneme modlit, aby Boží požehnání spočinulo na Tvé rodině i na Tobě. Bůh bude Tvým sluncem i štítem. Bude stát v tomto Tvém hlubokém zármutku a soužení při Tobě. Snášej dobře svou zkoušku a vezmi korunu slávy při Ježíšově příchodu Ty i Tvá žena. Pevně se drž pravdy a budete oba korunováni slávou, ctí, nesmrtelností a věčným životem.

- Letter 10,1850.

PLáČ NEMá ŽáDNÝ SMYSL

Útěcha vdově

Drahá sestro!
Cítím s Tebou Tvou opuštěnosti a vdovství. Prodělala jsem to, co teď zakoušíš Ty a vím, co to je. Kolik zármutku je v našem světě, kolik hoře a kolik pláče! Není správné říkat pozůstalým: „Neplačte, plakat se nemá.“ Taková slova nikoho neutěší. Pláč sice nemá žádný smysl, když ten, kdo odchází, dlouho trpěl bolestmi a my se nedokážeme zdržet slz.

Naši milovaní umírají, jejich účty s Bohem jsou zapečetěny. Zemřít je sice vážná, velebná věc, ale my musíme uvážit, že mnohem vážnější je žít. Každý den života nám ukládá zodpovědnost, kterou musíme nést. Naše individuální zájmy, naše slova, naše činy působí na ty, s nimiž jsme ve spojení. Svou útěchu máme nalézat v Ježíši Kristu, našem drahém Spasiteli. Ho vždycky dojímalo lidské utrpení…. Držte se pramene své síly.

- Letter 103, 1898.

ZESNUL V JEŽÍŠI

K úmrtí manžela a otce

Drahá zarmoucená sestro!
Sdílím s Tebou Tvůj žal. Nečekala jsem sice, že se s Tvým manželem v tomto životě ještě setkám, ale přesto mě rozesmutnila z práva o jeho smrti i o zodpovědném úkolu péče o rodinu, který byl jeho odchodem uvalen na Tebe. Cítíme s Tebou a budeme se často modlit za Tebe i za Tvé děti. Tvůj manžel zesnul v Ježíši. !Piš: Blahoslaveni jsou od této chvíle mrtví, kteříž v Pánu umírají. Duch zajisté dí jim, aby odpočinuli od prací svých, skutkové pak jejich jdou za nimi“ (Zj 14,13).

Otec miluje všechny, kteří jsou věrni v skutku i v pravdě jako údové toho těla, jehož je Kristus hlavou. Musíš teď usednout do stínu Krista a získáte Jeho pokoj. Myslí na Krista. Hleď na Něho ve víře, s důvěrou v Jeho zaslíbení. Důvěřuj Mu a On bude s Tebou, Opři se o Něj. Netruchli přespříliš, ale buď zmužilá, neboť na Tobě spočívá břemeno. Doufej v toho, jehož ruka Tě nikdy nenechá klesnout.

Ztratila jsem svého manžela a vím ze zkušenosti, jaký je Tvůj zármutek. Budeš-li však hledět na Ježíše, najdeš posilu. Kéž Ti Pán žehná každý den a podepírá Tě, drahá sestro.

Je už tma, přeji Ti tedy dobrou noc. Snaž se být co nejveselejší kvůli svým dětem.

- Letter 167, 1905.

Drahé děti
Musím Vám napsat pár řádků. Přáli bychom si přijít k vám, plakat s vámi a klečet s vámi na modlitbách. Chcete každý z vás hledat Pána a sloužit Mu? Vy můžete být pro svou maminku velkým požehnáním, nebudete-li dělat nic, nad čím by byla smutná. Pán Ježíš vás přijme, odevzdáte-li Mu svá srdce.Dělejte všechno, co můžete, aby maminka tolik necítila každou starost a každé břemeno.

Pán slíbil, že bude otcem všem dětem, které otce nemají. Odevzdáte-li Mu svá srdce, dá vám sílu stát se Božími syny a dcerami. Když budou starší děti pomáhat mamince nést co nejvíc břemen a jednat laskavě s dětmi mladšími, učit je jednat správně a nezarmucovat maminku, Pán jim hojně požehná.

Dejte svá srdce milujícímu Spasiteli a čiňte jen to, co je Mu milé. Nedělejte nic, co by vaši maminku trápilo. Pamatujte, že Pán má rád vás a že každý z vás se může stát členem Boží rodiny. Když budete věrni tu na zemi, setkáte se svým tatínkem a budete zase celá rodina pohromadě, až On přijde na nebeských oblacích.

Vaše milující.

- Letter 165, 1905.

PáN BUDE TVOU ÚTĚCHOU

K úmrtí manžela

Drahá sestro!
Právě mi sestra G předala dopis se správou o Tvé bolestné ztrátě. Milá sestro. Kdybych byla blíže, navštívila bych tě.

Chci Ti, drahá sestro, říci, že Pán by nechtěl, aby ses sužovala smutkem. Tvůj manžel Ti byl darován o mnoho let déle než jsme se domnívali. Pán ho milosrdně ponechával naživu a po mnohém utrpení mu dal spočinout v Ježíši…. Tvůj manžel i můj mají teď klid. Nemají už bolesti, netrpí už, mají klid.

Je mi líto, milá sestro, že máš starosti a trápení. Ježíš, drahý Spasitel, však žije. Žije pro Tebe a chce, abys našla sílu v Jeho lásce. Netrap se, doufej v Pánu. Pamatuj, že ani jeden vrabec nezahyne bez vědomí Tvého nebeského Otce….

Pán ať Tě posilní, milá sestro. „Poněvadž tedy Kristus trpěl za nás… i vy také týmž myšlením odíni buďte“ (1Pt 4,1). Naléhavě Tě prosím, abys spoléhala ve svém žalu na Boha. Pán Ti pomůže, posilní Tě i potěší. Hleď tedy na Něj a doufejte v Něho. Musíme přijímat svou útěchu od Krista. Uč se v Jeho škole Jeho tichosti a pokoře srdce. Každé Tvé slovo nechť svědčí o tom, že uznává Boží dobrotu, milosrdenství a lásku. Buď útěchou a požehnáním všem doma, vytvářej sladkou, čistou, nebeskou atmosféru….

Otevř okna své duše směrem k nebesům a vpusť dovnitř světlo Slunce spravedlnosti. Nereptej a neplač. Nehleď na tu stranu, kde je tma. Ať ve Tvé duši zavládne Boží pokoj. Pak budeš mít sílu snášet všechny své strasti a budeš se radovat, že dostáváš tuto milost. Chval Pána, vyprávěj o Jeho dobrotě a Jeho moci. Chval Ho celým svým srdcem i duši, svým stěžováním bys Ho Jen tupila. Dívej se na všechno z pozitivní stránky. Nezastiňuj svůj domov žádným mrakem, chval toho, který je světlem Tvé tváře a Tvým Bohem. Dělej to a uvidíš, jak všechno půjde lehce.

Pozdrav Tobě i Tvé dceři.

- Letter 56, 1900.

Ellen Whiteová v hodině své bolestné ztráty

Při své nedávné bolestné ztrátě jsem zblízka spatřila věčnost. Bylo mi, jako bych se ocitla před velkým bílým trůnem, kde jsem viděla svůj život tak, jak se bude jevit tam. Nenašla jsem nic, čím bych se pochlubila, žádnou přednost, kterou bych mohla uvést na svou obranu. „Nehodná, nehodná ani té nejmenší Tvé milosti, můj Bože,“ znělo mé volání. Mou jedinou naději je ukřižovaný a vzkříšený Spasitel. I na mne se vztahují Kristovy zásluhy. Ježíš spasí bez výjimky všechny, kteří v Něho doufají.

Někdy je pro mne velmi těžké zachovat veselou tvář, když mám srdce plné bolesti. Nedovolila bych však, aby můj zármutek vrhal stín smutku na všechno kolem mne. Lidé jsou zvyklí poddávat se zármutku bez zábran, proto je období žalu nad bolestnou ztrátou truchlivější a bolestnější než by mělo být. Rozhodla jsem se, že s Ježíšovou pomocí se tomuto zlu vyhnu. Moje předsevzetí však bylo podrobeno přísné zkoušce. Smrt mého muže byla pro mne těžkou ranou o to víc, že byla tak náhlá. Když jsem uviděla pečeť smrti na jeho tváři, myslela jsem, že to neunesu. Chtělo se mi křičet bolestí. Uvědomila jsem si však, že to nemůže zachránit život mého milovaného a cítila jsem, že by nebylo křesťanské poddávat se žalu. Hledala jsem pomoc a útěchu v nebesích a uvědomila jsem si pravdivost Božích zaslíbení. Ruka Páně mě podepírala. Oddávat se bez zábran truchlení a nářku je hřích. Skrze Kristovu milost smíme být klidní, ba veselí i ve velkém soužení.

Naučme se lekci statečnosti a odvaze z posledního rozhovoru Krista s jeho apoštoly. Nastávalo loučení. Náš Spasitel nastupoval krvavou cestu, jež vedla na Golgatu. Těžko si dovedeme představit větší zkoušku než tu, kterou měl brzy projít. Apoštolové slyšeli slova, jimž Kristus předpověděl své utrpení a smrt a jejich srdce byla plná zármutku, jejich mysl byla zneklidněná pochybnostmi a strachem. Přesto však nikdo hlasitě nekřičel, nikdo se nepoddával zármutku. Tyto poslední vážné a těžké hodiny trávil náš Spasitel tak, že předával ke svým učedníkům slova útěchy a jistoty a pak se všichni spojili ve chvalozpěvu….

Kdy je čas pro modlitbu a chválu

Když nás obklopují nesnáze a soužení, měli bychom se utíkat k Bohu a s důvěrou očekávat pomoc od Něho, který má moc ke spasení a sílu k osvobození. Musíme prosit o Boží požehnání, jestliže chceme, abychom ho dostali. Modlit se je povinnost a nutnost. Nezanedbáváme však chválu? Neměli bychom častěji vzdávat díků činění dárci všech našich požehnání? Musíme se vychovávat k vděčnosti. Měli bychom často uvažovat a vyprávět o Božím milosrdenství, chválit a velebit Jeho svaté jméno, i když procházíme zármutkem a trápením….

Nad námi je milosrdenství Páně. On nikdy neopustí ty, kteří v Něj doufají, ani se jich nezřekne. Kdybychom méně mysleli na svou své soužení, méně mluvili o nich a více o Božím milosrdenství a dobrotě, poznali bychom, že jsme se povznesli nad mnohou svou sklíčenost a zmatenost. Milí bratři a milé sestry, vy, kteří cítíte, že vstupujete na temnou stezku a jako zajatci v Babyloně musíte zavěsit své citary a topoly, proměňme své soužení ve veselý zpěv. Řeknete možná: Jak mohu zpívat, když mám před sebou temnou vyhlídku a nitro zatížené smutkem a opuštěností? Připravily nás snad pozemské žaly o všemohoucího přítele, jehož máme v Ježíši? Neměli bychom se neustále radovat z toho, že Boží předivná láska nám darovala Jeho jediného Syba? Když přinášíme své žádosti k trůnu milosti, nezapomínejme také obětovat hymny díkuvzdání. „Kdož obětuje oběť chvály, tenť mne ctí“ (Ž 50,23). Pokud žije náš Spasitel, máme důvod k neustále vděčnosti a chvále.

- RH 1.11.1881.

SLAVNÉ RáNO VZKŘÍŠENÍ

Poselství přátelům na ostrově Pitcairn

Byli jsme velmi smutni, když jsme se minulý čtvrtek dověděli o vašem hlubokém žalu. Bolí nás, že se dovídáme o smrti členu rodiny našeho milovaného bratra (J.R.) MyCoye. Cítíme se všemi, které tato rána zasáhla. Naše soustrast platí i dětem a členům rodiny, která byla takto bolestně postižena, ale chtěli bychom ukázat na Ježíše jako na vaší jedinou naději a útěchu. Drahá manželka našeho sklíčeného bratra McCoye a matka opuštěných dětí, které milovala, zemřela. My pláčeme s těmi, kteří pláčí, ale ve svém srdci se radujeme, protože tato milovaná matka a dcera i bratr Young, starší vašeho sboru a jiní, kteří již odešli, věřili v Ježíše a milovali Ho.

Kéž jsou vám posilou slova apoštola Pavla: „Nechciť pak, abyste nevěděli, bratří o těch, kteříž zesnuli, abyste se nermoutili, jako i jiní, kteříž naděje nemají. Nebo jestliže věříme, že Ježíš umřel, a z mrtvých vstal, takť Bůh i ty, kteříž zesnuli v Ježíšovi, přivede s ním. Toto zajisté vám pravíme slovem Páně, že my, kteříž živi pozůstaneme do příchodu Páně, nepředejdeme těch, kteříž zesnuli. Nebo sám ten Pán s zvukem ponoukajícím, s hlasem archanděla a s troubou Boží sstoupí s nebe, a mrtví v Kristu vstanou nejprve. Potom my živí pozůstavení spolu s nimi zachváceni budeme do oblaků, vstříc Pánu v povětří, a tak vždycky se Pánem budeme. A protož potěšujte jedni druhých těmito slovy“ (1Te 4,13-18).

My nejsme jako pohané, kteří celé dny a noci truchlí, kdy není slyšet nic než smutný zpěv za mrtvé, který má vzbudit soucit lidí. Nemáme se oblékat do smutečních šatů a mít smutnou tvář, jakoby naši přátelé a příbuzní byli od nás odloučeni navždy. Jan volá: „Zde se ukáže vytrvalost svatých, kteří zachovávají Boží přikázání a věrnost Ježíši. A slyšel jsem hlas z nebe: „Tuť jest trpělivost svatých, tu jsou ti, kteříž ostříhají přikázání Božích a víry Ježíšovy. I slyšel jsem hlas s nebe, řkoucí ke mně: Piš: Blahoslavení jsou od této chvíle mrtví, kteříž v Pánu umírají. Duch zajisté dí jim, aby odpočinuli od prací svých. Skutkové pak jejich jdou za nimi“ (Zj 14,12.13).

Jak se hodí tato Janova slova pro tyto milované, kteří zesnuli v Ježíši. Pán je miloval a jiní budou opakovat slova, která říkali dokud žili a vzpomínat na jejich pracovitou lásku. Jejich opravdová oddanost Božímu dílu bude pro druhé příkladem k následování, neboť Duch svatý v nich působil, aby chtěli a činili, co se Mu líbí.

„Jestližeť pak Duch toho, kterýž vzkřísil Ježíše z mrtvých, ve vás přebývá, tedy ten, kterýž vzkřísil Krista z mrtvých, obživí i smrtelná těla vaše pro přebývajícího Ducha ve vás“ (Ř 8,11). Tato slova jsou drahá každé opuštěné duši. Kristus je náš Vůdce a Utěšitel, který nás potěšuje ve všem našem soužení. Jestliže nám dá vypít hořký doušek, podá našim rtům také kalich dobrořečení. Naplňuje srdce pokorou, radostí a pokojem ve víře a dělá nás schopnými, abychom pokorně řekli: Ne má vůle, ale Tvá se staň. „Hospodin dal, Hospodin též odjal. Buď požehnáno jméno Hospodinovo“ (Jb 1,21). Tato pokora vzbudí naději a ruka víry pevně uchopí ruku nekonečně veliké síly. „Ten, kterýž vzkřísil Krista z mrtvých, obživí i smrtelná těla vaše, pro přebývajícího Ducha jeho ve vás“ (Ř 8,11).

Ta těla, která jsou zaseta jako pomíjitelná, vstanou jako nepomíjitelná. Co je zaseto v poníženosti, vstane v slávě, co je zaseto v slabosti, vstane v moci. Zasévá se tělo přirozené, vstane tělo duchovní. Smrtelná těla budou obživena Jeho Duchem, který ve vás přebývá.

Kristus se hlásí ke všem těm, kteří uvěřili v Jeho jméno, jako ke svým. Oživující moc Kristova Ducha, která přebývá ve smrtelném těle, poutá každou věřící duši k Ježíši Kristu. Ti, kdo věří v Ježíše, jsou Jeho srdci svatí, neboť jejich život je skryt s Kristem v Bohu. Nebo rosa tvá jako rosa na bylinách, ale bezbožní k zemi sporážíš“ (Iz 26,19).

Dárce života zavolá při prvním vzkříšení ty, které vykoupil. Až do oné vítězné hodiny, kdy zazní poslední zatroubení a obrovská armáda vyjde k věčnému vítězství, bude každý zesnulý svatý v bezpečí a ochraňován jako vzácný klenot, kterého zná Bůh podle jména. Jako účastníci božské přirozenosti jsou vyvedeni ze smrti. Způsobí to Spasitelova moc, která v nich přebývala během jejich života. Kristus hlásal, že je jednorozeným Synem Otce, ale lidé Mu neuvěřili, uzavřeli se do předsudků, zapřeli jediného svatého. Obvinili ho z rouhačství a odsoudili k hrozné smrti, ale On zlomil pouta hrobu a zvítězil nad smrtí. Nad otevřeným hrobem Josefa z Arimatie prohlásil: „Já jsem vzkříšení a život (J 11,25). Jak byl On obdařen veškerou mocí na nebi i na zemi, tak i spravedliví vyjdou z hrobu svobodni v Ježíši. Budou uznáni za hodné toho, aby obdrželi tento svět a vzkříšení ze smrti. „A tehdážť spravedliví stkvíti se budou jako slunce v království Otce svého“ (Mt 13,43).

Ano, jitro dne vzkříšení bude slavným jitrem! Jaký nádherný to bude pohled, až Kristus přijde, aby byl veleben těmi, kdo uvěřili! Všichni, kdo snášeli ponížení a utrpení pro Krista, budou účastníky Jeho slávy. Kristovým vzkříšením ze smrti vyjde vítězně ze svého hrobu každý věřící svatý, který umírá v Ježíši. Vzkříšení svatí zvolají: „Kde jest, ó smrti, osten tvůj? Kde jest, ó peklo, vítězství tvé?“ (1K 15,55).

Jak zvítězil Kristus nad smrtí a zlomil pouta hrobu, tak všichni, kdo spí v hrobě, dojdou vítězství, vyjdou ze svých hrobů, jako z něho vyšel Ten, který přemohl smrt ….

Bůh vás neopustil

Drazí pozůstali. Bůh vás neopustil, abyste se stali terčem satanových pokušení. Otevřete svá zarmoucená srdce slovům útěchy našeho soucitného Vykupitele. Ježíš vás má rád. Přijměte posilu z jasných paprsků Slunce spravedlnosti a těšte se. Děkujte tomu, který povstal ze smrti a který je stále živ a přimlouvá se za vás. Ježíš Kristus je živý Spasitel. Není v Josefově novém hrobě, On z něho vstal! Radujte se i v tento den smutku a opuštěnosti, že máte Spasitele, který s vámi cítí. On plakal u Lazarova hrobu a rmoutí se nad zarmoucenými dětmi. Ve všech svých zápasech, ve všem soužení a životních zmatcích hledejte radu u Boha. Stezka poslušnosti Bohu je jako světlo jasné, které svítí stále víc, až je tu den. Kráčejte krok za krokem po cestě povinnosti. Na příkrých místech budete asi muset šplhat, ale jděte vpřed po stezce pokory, víry a odříkání a chmury pochybnosti odhoďte za sebe. Netruchlete v beznaději, neboť živí potřebují vaší péči a lásku. Vstoupili jste do armády Páně. Buďte statečnými vojsky Ježíše Krista. Ať slova kajícnosti a vděčné chvály stoupají k Bohu do Jeho nebeské svatyně jako vonné kadidlo.

Budete možná zklamáni a nikdo vás nebude uznávat, budou vámi možná opovrhovat; buďte však jisti, že Pán vás miluje. Oheň mnohých zkoušek vás možná popálí, ne však proto, aby vás zničil, ale aby vás zbavil nečistoty, abyste vyšli jako zlato sedmkrát čištěné. Pamatujte, že Bůh vám dá důvod ke zpěvu i v noci. Možná, že se vám zdá, že vás obklopuje tma, ale vy nesmíte hledět na mraky. Za nejtemnějším mrakem je věčně zářící světlo pro každou duši. Otevřete dveře svého srdce vstříc naději, pokoji a radosti. Ježíš říká: „Toto mluvil jsem vám, aby radost má zůstávala ve vás, a radost vaše byla naplněná! (J 15,11).

Bůh má zvláštní úkol pro každého a každý z nás může toto Bohem přidělené dílo dobře vykonávat. Jediná věc, které se musíme ze své strany obávat, je ta, že nedokážeme mít své oči neustále upřeny na Ježíše, že naše oko nesnese pohled na Boží slávu, takže kdybychom byli zavoláni, abychom odložili svou zbroj a zemřeli, nebyli bychom připraveni se zodpovídat ze svěřeného úkolu.

Buďte dobré mysli

Zarmouceným lidem bych chtěla říci: „Buďte dobré mysli v naději na den vzkříšení. Voda, kterou nyní pijete vám chutná tak hořce, jako voda v Marah dětem Izraele na poušti. Ale Ježíš jí sou láskou může změnit na sladkou. Když Mojžíš ukázal Hospodinu na vážné potíže, které měly děti Izraele, neposkytl Hospodin žádný nový lék, ale upoutal jejich pozornost na to, co bylo nablízku. Existoval totiž keř nebo strom, který stvořil a který když se hodil do vody, proměnil studánku sladkou a čistou. Když tak učinili, mohl trpící lid pít vody bez nebezpečí a s chutí.

Bůh opatřil balzám pro každou ránu. V Galad je balzám, je tam lékař. Teď byste měli studovat Písmo, jako ještě nikdy předtím. Hledejte Pána, u Něho najdete radu vždycky, ať se vám přihodí cokoli. V každém soužení proste Ježíše, aby vám ukázal cestu z vašich těžkostí, pak se vaše oči otevrou, aby uviděly lék a abyste použili pro svůj případ hojivá zaslíbení z Jeho Slova. Takovým způsobem se satanovi nepodaří, abyste upadli do smutku a nevěry, ale místo toho budete mít v Pánu důvěru, naději i odvahu. Duch svatý vám dá bystrý postřeh, abyste viděli a přijali každé požehnání, které bude působit jako protijed na zármutek, jako lék na každý doušek hořkosti, který by se dostal k vašim rtům. Každá hořkost se smísí Ježíšovou láskou a vy místo abyste si stěžovali na trpkou chuť, si uvědomíte, že Ježíšova láska a milost prostupují zármutek tak, že tento se promění v útěšnou, svatou, posvěcenou radost.

Když náš nejstarší syn Henry White umíral, řekl: „Lože bolesti je drahé místo, kde je přítomen Ježíš.“ Když jsme nuceni pít z hořkých vod, odvraťte se od hořkého k vzácnému a jasnému. V soužení může dát milost lidské duši jistotu, a když stojíme u smrtelné postele a vidíme, jak může křesťan snášet utrpení a jít údolím smrti, sbíráme síly a odvahu k práci a neklesáme, ani neztracíme odvahu přivádět duše k Ježíši.

- Letter 65a, 1894.

Nejlepší utěšitelé

Lidé, kteří museli snášet největší žal, bývají nejčastěji největší posilou druhým a vnášejí sluneční jas, kamkoli přijdou. Na takové lidi mělo trápení očistný vliv. Neztratili důvěru v Boha, když je přepadlo soužení, ale přimkli se těsněji k Jeho ochranné lásce. Takoví lidé jsou živým důkazem toho, že o ně pečuje Bůh, jenž stvořil tmu i světlo a který nás trestá pro naše dobro. Kristus je světlo světa, v Něm není tmy. Žijme v tom vzácném světle. Radujte se v Pánu vždycky; opět pravím, radujte se.

- Health Reformer, sv. 12, č.10, říjen 1877.