¨U mužů a žen vzniká nepřirozená chuť k jídlu tím, že si dopřávají velké množství silně kořeného jídla, hlavně jídel masitých s hojnými omáčkami, a že pijí povzbuzující nápoje, jako čaj a kávu. Tělesné ústrojí se tím dráždí, poškozují se zažívací orgány, myšlení přestává být jasné, zatím co nízké vášně bují a nabývají převahy nad ušlechtilejšími city. Touha po jídle je stále zvrácenější a čím dál méně se omezuje. Krevní oběh není rovnoměrný, krev není čistá. Celý organismus je vyveden z rovnováhy, zvrácená chuť si žádá stále více dráždivých a škodlivých jídel, až se zkazí docela.

Mnoho lidí se octlo ve vleku dvou mocných dráždidel, tabáku a piva. Některým však nestačí ani to a sahají po ještě silnějších nápojích, které ještě víc ochromují jejich mozek. Jejich rozumové schopnosti padají a člověk stvoření k obrazu svého Stvořitele, klesá níž než zvíře. Stejně tak se vytrácejí všechny mužné vlastnosti i lidská důstojnost. Citlivost myšlení není ochromena ihned; děje se to pomalu, ale jistě. Se zálibou v silně kořeněných jídlech rostla chorobná chuť, která připravila cestu k bezuzdnému požitkářství, až se nakonec zdraví člověka i jeho intelekt staly obětí chtíče.

Bylo dost takových, kteří spěchali s manželstvím a vzali na sebe odpovědnost, o níž neměli přesnou představu. Neměli v sobě žádné ušlechtilé, vyšší city; nevěděli dobře, co to znamená být manželem a otcem, ani co je to bude stát, budou-li muset obstarat vše potřebné pro rodinu. A když se jejich rodina rozrostla, neosvědčili o nic víc korektnosti než ukázali při svých obchodních jednáních. Ti, kdo postrádají taktu při obchodních jednáních a nedokáží se ve světě uplatnit, přivádějí obyčejně na svět mnoho dětí, kdeto muži, kteří jsou schopni nabýt majetku svou prací, nemívají víc děti než kolik mohou dobře zaopatřit. Ti, kdo nemají dostatek schopnosti postarat se sami o sebe, by neměli mít děti. Stává se pak, že četní potomci těchto ubohých kalkulátorů jsou ponecháni, aby rostli jako zvířátka. Nejsou řádně živeni ani oblečeni a nedostávají péče tělesné ani duchovní. Slovo „domov“ je pro ně i pro rodiče prázdným pojmem.

Manželství bylo v nebesích označeno za požehnání pro člověka. Bylo však všeobecně natolik zneužito, že se stalo strašlivou kletbou. Většina mužů a žen se chovala při vstupu do manželství tak, jakoby jedinou otázkou, kterou mají řešit, bylo, zdali mají jeden druhého rádi. Měli by si však uvědomit, že jejich manželstvím nastala další odpovědnost. Měli by uvážit, zdali jejich děti budou tělesně i duševně zdravé a budou-li mít dostatek mravní síly. Jen málokteří byli ve svém jednání vedeni ušlechtilými pohnutkami, aby uvažovali, že společnost na ně klade nároky, které oni nemohou lehce odhodit a že jejich kladná nebo záporná úloha v rodině se projeví velmi jasně.

Společnost se skládá z rodin, a hlavy rodin jsou zodpovědné za utváření společnosti. Kdyby ti, kdo se rozhodnou vstoupit do manželství bez náležité úvahy, trpěli pak sami, nebylo by zlo tak velké a jejich hřích by byl poměrně malý. Jenže veškerou bídu nešťastného manželství pociťují pak nejvíc děti, jimž takové svazky promění život ve strádání. Ačkoliv jsou nevinné, trpí následky neuváženého jednání svých rodičů. Muži a ženy nemají právo vstupovat do manželství bez rozvahy nebo v zaslepenosti, přivést na svět nevinné děti a teprve potom si uvědomit, že v životě je jen málo radosti, málo štěstí, a že je tedy břemeno.

Děti obyčejně zdědí zvláštní charakterové rysy svých rodičů a je pro ně pak dvojnásob těžké vyrůstat bez jakékoliv nápravy. Jestliže děti mají takové okolí a příklady, co se dá od nich čekat jiného, když vkročí na jeviště života, než že budou na misce mravních vah klesla níž než jejich rodiče a že jejich nedostatky budou ještě zjevnější než nedostatky jejich rodičů. Takto zvěčnila tato třída lidí své chyby a uvrhla na své potomstvo chudobu, duševní méněcennost a duchovní úpadek. Takoví lidé se neměli ženit. Při nejmenším neměli dávat život nevinným dětem, aby sdílely jejich bídu, neměli dokazovat potomstvu své vlastní nedostatky, duševní nemohoucnost, která narůstá z generace na generaci, což je jedna z důležitých příčin úpadku lidského rodu.

Kdyby si ženy minulých generací byly schopny uvědomit, že budoucí generace budou jejich způsobem jednání zušlechtěny nebo znehodnoceny, odmítly by spojit svůj život s muži, kteří se nedovedli zříct alkoholu a tabáku - tohoto pomalého, zato ale jistě působícího jedu, který oslabuje nervový systém a snižuje schopnost ušlechtilého myšlení. Jestliže se chtěli dál oddávat těmto špatným návykům, měly je ženy nechat, ať žijí sami a těší se se společníky, které si vybrali. Ženy si neměly přikládat tak malou cenu a spojovat svůj osud s muži, kteří neovládají své chutě, ale jejich hlavním štěstím je jídlo, pití a uspokojování jejich zvířecích vášní. Ženy neměly nikdy jít za hlasem náhlého popudu, ale za hlasem rozumu. Necítily, jak velká odpovědnost na nich spočívá, že totiž se nesmějí provdat za takové muže, kteří by svým potomkům mohli předat jen nízký stupeň morálky a náruživost, která uspokojuje nízké choutky na úkor zdraví, a dokonce i života. Bůh je bude pokládat do značné míry odpovědné za tělesné zdraví a mravní charakter, který takto předávají budoucím generacím.

Muži a ženy, kteří ponižovali svá vlastní těla prostopášným životem snížili také svůj intelekt a zničili jemnost své duše. Velmi mnozí z nich uzavřeli sňatek a zanechali svým potomkům jako dědictví břemeno své vlastní tělesné méněcennosti a zkažené morálky. Uspokojování zvířecích vášní a hrubá smyslnost byly vyznačenými rysy potomstva, které kleslo od generace ke generaci, nesmírně zvětšilo lidskou bídu a urychlilo pokles lidského rodu.

Muži a ženy, čím dál neduživější a nemocnější, mysleli sobecky jen na své štěstí. Nezkoumali věc z hlediska ušlechtilých, vyšších zásad,. Neuvažovali o tom, co dobrého jsou oni sami schopni předat svým potomkům. Místo toho každá generace svým neukázněným životem zmenšovala svou tělesnou i duševní sílu, takže společnost se nepozvedla, ale klesla stále níž.

Protože neduživí muži často získali náklonnost a lásku žen na pohled zdravých, pokládali za správné uzavřít manželství, aniž by byli uvažovali o tom, že jejich nemoc bude v každém případě znamenat pro ženu větší či menší utrpení. Často se stane, že zdraví nemocného manžela se zlepší, ale jeho nemoc postihne jeho ženu. Jemu její vitalita dopomohla ke zdraví, zatím co její zdraví se brzy začne zhoršovat. Manžel tak prodlužuje svůj život na úkor zdraví své ženy. Ti, kdo se takto ožení, hřeší, protože lehkomyslně posuzují zdraví a život, který jim dal Bůh, aby žili k Jeho slávě. Kdyby se to však týkalo pouze těch, kdo takto vstupují do manželství, nebyl by hřích tak velký. Jejich nemoc jsou však nuceny snášet i jejich děti. Ani jejich utrpením se však řetěz nekončí, nemoc přechází dál z generace na generaci. Velmi mnozí však obviňují Boha, že na ně vložil toto břemeno lidského utrpení a nechtějí vidět, že jejich nesprávné jednání muselo nutně k takovému výsledku vést. Naložili na bedra společnosti další oslabenou generaci a přispěli svým dílem ke zkažení lidského pokolení tím, že jejich nemoc se stala dědičnou a zvětšili tak lidské utrpení.

Jinou příčinou toho, že dnešní generace je fyzicky i morálně tak málo na výši je, že se staří muži často žení s mladými ženami. Takto se život manžela často prodloužil, ženě se však na oplátku nedostalo ani část té životní síly, kterou ona dala svému letitému muži. Žádná žena nebyla povinna obětovat život a zdraví, i když měl člověka o tolik staršího skutečně ráda a byla ochotna takovou oběť přinést. Měla být ve své příchylnosti mírnější, měla znát vyšší ohledy než svůj vlastní zájem. Měla uvažovat o tom, jaké by byly děti, které by se z takového svazku narodily. Ještě horší je, když se mladí muži žení s ženami o hodně staršími. Děti z takových svazků, kde jsou velké věkové rozdíly, jsou v mnoha případech mentálně na nižší úrovni a mívají také menší tělesnou sílu. V takových rodinách se často projevují různé, zvláštní a často bolestné charakterové rysy. Děti často příliš brzy umírají a ty, které dosáhnou dospělosti, jsou většinou poznamenány po všech stránkách.

Otci se často už nedostává schopnosti k tomu, aby správně vychovával svou mladou rodinu. Děti takových rodičů mívají zvláštní povahové rysy, vůči nimž je stále nutno být opatrní, aby tu nevzniklo nebezpečí pro společnost. Výchova takových dětí nebývá správné. Otci často jeho věk brání, aby jeho výchova ke kázni byla důsledná a nepodléhala náladám. Jednou je nadmíru shovívavý, podruhé neoprávněně přísný. V takových rodinách narůstá zoufalství a nic se nedaří. Takový druh lidí se stává pro společnost břemenem. Za jejich povahu, která se přenáší z jedné generace na druhou, jsou do značné míry zodpovědní jejich rodiče.

Ti, kdo přivádějí na svět mnoho dětí, třebaže velmi dobře vědí, že jejich dědictvím bude tělesna i duševní nedostatečnost, překračují posledních šest příkazů Božího zákona, které přesně stanoví povinnost člověka k bližnímu. Podílejí se na zvyšujícím se úpadku lidského pokolení, na poklesu mravní úrovně společnosti, čímž škodí svým bližním. Jestliže Bůh takto pohlíží na práva bližních, není to svědectvím o tom, že mu leží na srdci těsnější a světější vztahy? Jestliže ani vrabec nespadne na zem bez Jeho vůle, nebude dbát na děti, které přišly na svět tělesně i duševně nemocní, a které více či méně po celý svůj život trpí? Nebude volat k odpovědnosti rodiče, jimž dal rozumové schopnosti za to, že tyto své vyšší schopností zanedbávají a stávají se otroky vášně, takže výsledkem je, že celá generace budou poznamenány svou tělesnou, duševní i mravní slabostí? Kromě utrpení, které svým dětem způsobují, odsuzují své ubohé stádečko k životu v chudobě. Oni je vychovávat nemohou, jiným se zdá, že výchova není ani nutná. I kdyby takoví rodiče své děti vychovávat chtěli, neměli by dostatek času k tomu, aby je cvičili, poučovali a co nejvíc zmenšovali nešťastné dědictví, které už převzali. Rodiče by měli mít jen tolik dětí, kolika jsou schopni zajistit dostatek péče i výchovy. Jestliže v rodině přibude každým rokem dítě, páchá se na matce velká křivda. To zmenšuje a často ničí družnou radost a zvětšuje bídu domova. Olupuje to děti o tu péči, výchovu a štěstí, které by jim měli rodiče poskytnout jako svou samozřejmou povinnost.

Jestliže manžel nedbá na zdraví a štěstí ženy a zvětšuje její břemeno a starosti četnými dětmi, porušuje manželský slib i povinnosti, které mu Boží Slovo ukládá. „Muži milujte ženy své, jako i Kristus miloval církev, a vydal sebe samého za ní“. „Tak jsou povinni muži milovati ženy své, jako svá vlastní těla. Kdo miluje ženu svou, sebe samého miluje. Žádný zajisté nikdy těla svého neměl v nenávisti, ale krmí a chová je, jakožto i Pán církev“ (Ef 5,25,28-29).

Vidíme, že na tento svatý příkaz dbá jen velmi málo křesťanů. Ať pohlédnete kamkoli, vidíte bledé, nezdravé, ustarané, sklíčené a zastrašené ženy s podlomeným zdravím. Jsou obyčejně přepracované a jejich životní energii vyčerpaly četné porody. Na světě je plno lidských bytostí, které nemají pro společnost cenu. Mnozí z nich mají nedostatek rozumových schopností a jiní, kteří mají přirozené nadání, ho neužívají k prospěšnému účelu. Nedostalo se jim vzdělání, a to z toho jediného důvodu, že dětí v rodinách přibývalo tak rychle, že nemohli být řádně vychováni, a tak byly ponechány, aby rostly jako hovádka.

Děti trpí v přítomné době více nebo méně za to, že jejich rodiče nedbají zákonů zdraví. Způsob jejich výchovy již od dětství je obyčejně pravým opakem toho, co by být mělo. Ještě dříve než přišly na svět dostaly od svých rodičů strastiplné dědictví nemoci a debility, které více nebo méně ovlivní celý jejich život. Tento špatný stav se ještě víc zhoršuje tím, že rodiče nepečují správně o své děti po tělesné stránce.

Pokud se jedná o tělesné zdraví dětí, prokazují rodiče až udivující neznalost, lhostejnost a bezstarostnost, což má často za následek, že se v dítěti zničí i ta troška životní síly, kterou dostalo, a dítě brzy umírá. Často budete slyšet, jak rodiče truchlí nad tím, že Boží prozřetelnost jim vyrvala z náručí jejich děti. Náš nebeský Otec je příliš moudrý, aby se mýlil a příliš dobrý, aby nám škodil. Život tisíců byl zničen, protože nejednali v souladu se zákony zdraví. Jednali podle svého pudu, místo aby následovali příkazů zdravého úsudku a měli neustále na mysli budoucí dobro svých dětí.

První důležitý cíl, jehož se má ve výchově dětí dosáhnout, je zdravá tělesná soustava, která do značné míry připraví cestu pro duchovní a mravní výchovu. Tělesné a mravní zdraví spolu těsně souvisí. Uvážíme-li, že způsob života, jaký vedou rodiče před narozením svých dětí, souvisí velmi úzce s vývinem charakteru těchto dětí po jejich zrození, uvědomíme si, jaká obrovská tíha zodpovědnosti na rodičích spočívá.

Mnozí rodiče věnují svým dětem méně pozornosti než dobrý farmář svým němým zvířatům. Zvláště otcové se často o svou ženu a děti starají méně než o svůj dobytek. Soucitný farmář si nade čas, aby se zamyslil nad tím, jak nejlépe zaopatřit všechen dobytek, a pečlivě dbá, aby jeho cenné koně nebyli přetěžováni, překrmování nebo nebyli krmeni, když jsou ohřáti, jinak by bylo po nich veta. Najde si čas pro péči o svůj hovězí dobytek, aby mu neuškodila nedbalost nebo nesprávné zacházení, aby jeho mladá dobytčata neklesla v ceně. Bude dbát na jejich pravidelné krmení a bude vědět, kolik práce mohou vykonat, aniž by jim to uškodilo. Bude jim proto dávat jen nejzdravější krmení ve správném množství a ve stanovenou dobu. Když budou farmáři takto dbát svého rozumu, budou mít silná zvířata. Kdyby zájem každého otce o jeho ženu a děti byl stejně veliký jako jeho zájem o hovězí dobytek, kdyby si uvědomoval, že jejich životy jsou cennější než život němé tváře, došlo by v každé rodině k nápravě a z mnoha lidských tvorečků by mohli vyrůst cenní lidé.

Rodiče by měli velmi pečlivě dbát o to, aby opatřili pro sebe i pro své děti tu nejzdravější potravu. Nikdy by neměli dávat svým dětem takové jídlo, o němž vědí, že zdraví neprospívá. Rodiče nezkoumají u svých dětí příčinu a následek, jako to dělají u svých němých zvířat a neuvažují o tom, že když děti jedí po těžké práci, po vydatném cvičení, nebo když jsou vyčerpané a ohřáté, poškozuje to jejich zdraví stejně jako zdraví němé tváře a že to může znamenat i počátek trvalé újmy na zdraví.

Jestliže rodiče nebo děti jedí často, nepravidelně a příliš mnoho - třeba i té nejzdravější potravy - škodí to tělu; jestliže však potrava není ani hodnotná a je upravovaná se sádlem a nestravitelným kořením, bude výsledek daleko škodlivější. Zažívací ústrojí nebude mít téměř žádnou možnost, aby si odpočinulo a znovu nabylo síly, protože je soustavně přetěžováno, a tak dojde brzy k oslabení a ke zhroucení. Jestliže péče a pravidelnost je potřebná pro nemá zvířata, je obojí ještě mnohem důležitější pro lidské bytosti stvořené k obrazu jejich tvůrce, poněvadž mají větší cenu než němá tvář.

Otec často méně přemýšlí o své ženě a dítěti před jeho narozením, a méně se o ně stará než o svou krávu s telátkem. Matce se často dovolí, aby před porodem dřela od rána do večera a unavovala se přípravou různých nezdravých jídel, jen aby hověla převrácené chuti rodiny a návštěvníků. S její silou by se mělo zacházet šetrněji. Příprava zdravé potravy by si vyžádala jen asi polovinu nákladu i času a jídlo by bylo výživnější.

Matce se před porodem často dovoluje pracovat víc než jí stačí síly. Málokdy jí ubude břemen a starostí, takže doba, která by měla být především dobou odpočinku, je pro ni dobou únavy, sklíčenosti a smutku. Tím, že se matka příliš namáhá, zbavuje své dítě té výživy, kterou pro ně příroda opatřila. Dítě je tak ještě před narozením olupováno o svou vitalitu a tělesnou, i duševní sílu. Otec my měl zkoumat, jak by mohl učinit matku šťastnou. Neměl by sám sobě dovolit přicházet domu se zachmuřenou tváří. Má-li starosti v zaměstnání, neměl by jimi zatěžovat svou ženu, pokud to není nezbytně nutné. Ona má své starosti a strasti a měla by být ušetřena každého břemene, které není nezbytné.

Velmi často se matka setkává s chladnou rezervovaností se strany otce. Jestliže všechno nepostupuje tak dobře, jak by si on přál, obviňuje ženu a matku, a je lhostejný k jejím starostem a denním trampotám. Takoví muži jednají přímo proti svému zájmu o štěstí. Matka ztrácí odvahu, naději i veselost, koná svou práci mechanicky protože ví, že se udělat musí, a její tělesné i duševní zdraví je brzy oslabeno. Děti, které se takovým rodičům narodí, trpí nemocemi a Bůh pokládá takové rodiče do značné míry za zodpovědné, neboť právě jejich špatné návyky způsobily jejich ještě nenarozeným dětem nemoci, jimiž budou trpět po celý svůj život. Některé takto mentálně postižené děti žijí jen krátkou dobu. Matka úzkostlivě bdí nad životem takového dítěte a je plna zármutku, když je nucena zatlačit mu oči navždy. Často pak vidí původce všeho tohoto trápení v Bohu, zatímco ve skutečnosti tu své vlastní dítě zavraždili rodiče.

Otec by měl pamatovat na to, že to, jak zachází se svou ženou před narozením svého dítěte, bude přímo působit na stav matky v té době a bude mít nemalý vliv na vývoj dítěte po jeho narození. Mnozí otcové tolik toužili nabýt rychle jmění, že odhalili jakékoli ohledy, nedbali na ženu ani na děti a často se stalo, že své nezkrotné touze po hromadění majetku obětovali i jejich životy. Mnozí nejsou ihned trestáni za své špatné jednání, nevidí prozatím výsledek svého konání. Postavení ženy se někdy neliší od postavení otrokyně, někdy je však žena vinna stejně jako manžel, protože mrhá tělesnými silami, aby získala prostředky k elegantnímu životu. Když mají takoví lidé děti, hřeší, neboť jejich potomek bude mít často příliš málo tělesné a duševní síly i mravní hodnoty a ponese znamení ubohosti a sobeckosti svých rodičů, a bude přítěží pro svět.

Muži i ženy mají pracovat s rozvahou. Neměli by zbytečně vyčerpávat své síly, neboť pak trpí nejen oni, ale i jejich blízcí, které mají rádi. Co vede lidi k tomu, aby pracovali nad únosnou míru? Často je to nemírnost v jídle a pití, a touha po bohatství. Bude-li chuť k jídlu mírněna a bude-li se jíst jen zdravá, nebudou výdaje tak veliké a muži i ženy nebudou nuceni pracovat nad své síly a porušovat zákony zdraví. Touha mužů a žen po větším jmění není hříšné, jestliže při této své snaze nezapomínají na Boha a nepřekračují posledních šest Božích příkazů, které předpisují, čím je člověk povinen svému bližnímu, a nedostávají-li se do situace, kdy nemohou velebit Boha svým tělem i duchem, který patří Bohu. Jestliže při své honbě za bohatstvím přepínají svou energii a porušují zákony života, dostávají se do situace, kdy nemohou Bohu dokonale sloužit a ocitají se na cestě hříchu. Cena za takto nabyté jmění je nesmírně veliká. Těžká práce a úzkostlivá péče způsobuje, že otec je nervosní, netrpělivý a přísný. Nevšímá si unaveného pohledu své ženy, která při své menší síle pracovala stejně těžce, jak pracoval on se svou větší energií. Dá se štvát svým obchodem a svou touhou po bohatství, ztrácí do značné míry vědomí svého závazku ke své rodině a přeceňuje sílu ženiny trpělivosti. Často také muž svou farmu rozšiřuje, najímá proto více lidí na práci, čímž vzniká více práce i pro ženu. Ta si dobře uvědomuje, že pracuje už nad své síly, dře však dál, neboť ví, že práce se udělat musí. Jednoho dne jí však síly vypoví službu, vyčerpané tělo se zhroutí a následek je smrt nebo trvalá invalidita.

Kdyby otec znal zákony života, mohl by lépe chápat své závazky a svou odpovědnost. Poznal by, že když nutí matku, aby před narozením dětí pracovala nad své síly, proviňuje se těžce na životě svých dětí, místo aby se sám o rodinu staral. Oč lepší je, když muž chrání matku svých dětí od únavné práce a duševní úzkosti, takže děti zdědí dobrou tělesnou stavbu a jsou schopny probojovat si svou cestu životem, nespoléhat na majetek svého otce, ale na svou vlastní sílu. Takto získaná zkušenost má pak pro ně větší cenu než domy a pozemky koupené na úkor zdraví matky a dětí.

Některým mužům připadá úplně přirozené, že jsou zachmuření, sobečtí přísní a panovační. Nedovedou se ovládat ani krotit své nerozumné rozčílení, ať jsou pak následky jakékoliv. Ženy takových mužů bývají churavé, skleslé, a jejich děti povahové rysy svých otců.

Je povinností každého manželského páru, aby se pečlivě vyhýbali všemu, co ubíjí lásku jednoho k druhému. Měli by ovládat každý svůj pohled i výraz hněvu a vášně. Měli by mít na zřeteli štěstí toho druhého a v malých věcech stejně jako ve velkých by si měli prokazovat něžnou starostlivost a opětovat partnerovu laskavost a zdvořilost. Tyto maličkosti jsou pro štěstí muže a ženy stejně důležité, jako je nutná otrava k udržení tělesné síly, proto by se na ně mělo pamatovat. Otec by měl podle potřeby povzbudit ženu a matku, aby se spolehla na jeho lásku. Laskavá, veselá, povzbuzující slova od toho, jemuž svěřila své životní štěstí, budou na ni působit blahodárněji než jakýkoli lék. A paprsky světla, které taková útěšná slova nesou do srdce ženy a matky, budou odtud vysílat své vlastní teplo do srdce otce.

Manžel často uvidí, jak se jeho ustaraná, churavá, předčasně stárnoucí žena namáhá, aby připravila jídlo, které by hovělo výstřední chuti. On bude pro uspokojení své chuti k jídlu jíst a pít věci, jejichž příprava stojí mnoho času a práce a které způsobují nervozitu a podrážděni u těch, kdo je požívají. Proto ženu a matku často bolí hlava a také děti pociťují následky toho, že jedí nezdravou potravu. Děti dostávají již před svým zrozením do vínku nemoc, nezdravou chuť k jídlu a popudlivost. Nervozita a malomyslnost, která se projevuje u matky poznamená povahu jejího dítěte.

Kdyby se matky minulých generací poučily o zákonech života, pochopily by, že jejich tělesná síla - stejně jako výše jejich mravnosti a jejich duševní schopnosti, se do značné míry projeví na jejich dítěti. Nevědomost těchto věcí je přímo zločin, neboť tu jde o velmi mnoho. Je mnoho žen, které se nikdy neměly stát matkami. Jejich krev byla vinou jejich rodičů skrofulosní, a toto se ještě zvýšilo jejich nedobrým způsobem života. Rozumová schopnost byla snížena a zotročena zvířecími choutkami, takže děti, narozené z takových rodičů, byly ubohými trpiteli bez většího užitku pro společnost.

Jednou z hlavních příčin degenerace minulých pokolení až do dnešní doby bylo to, že ženy a matky, které by jinak měly blahodárný vliv na společnost, protože by byly pozvedly její mravní úroveň, byly pro společnost ztraceny pro množství domácích starostí a práce, a také pro příliš časté porody. Žena byla přinucena ke zbytečnému utrpení, její tělo chřadlo a její intelekt pod tak velkým náporem slábl až na samou základnu jejího zdraví. Její děti byly postiženy její debilitou, a společnost je zařadila do třídy málo schopných lidí, protože nebyla schopna je vychovat, aby byly aspoň trochu k užitku.

Kdyby byla tyto matky přivedly na svět jen několik dětí a kdyby se byly staraly, aby žily z takové potravy, která by zachovala jejich tělesné zdraví a duševní sílu, a pozvedla je na vyšší stupeň než je tomu u zvířete, mohly by vychovat ze svých dětí lidí užitečné a pro společnost nepostradatelné.

Kdyby se rodiče v minulých generacích pevně rozhodli udržovat tělo, aby sloužilo myšlení, a dovolily by, aby duševní síla byla zotročena zvířecími vášněmi, měl by život na zemi v přítomné době jiný řád. A kdyby matka před narozením svého potomka dovedla zachovat klid, protože si byla vědoma, že její charakter poznamená povahu budoucích generací, nebyl by přítomný morální stav společnosti tak nízký.

Každá žena, která se hodlá stát matkou - ať je její prostředí jakékoliv - měla by neustále povzbuzovat to, co je v ní šťastné, veselé, spokojené, u vědomí toho, že se jí za veškerou její námahu dostane desateronásobné odměny v podobě tělesného i duševního zdraví jejího dítěte. Ani to není ještě všechno. Žena si může vědomě navyknout stále se radovat, aby tak podporovala blažený stav mysli a aby tato její duchovní blaženost vyzařovala na její rodinu i na ty, s nimiž se stýká. Také její tělesné zdraví se značně zlepší. Vnitřní zdroje života dostanou sílu; krev nebude líně proudit, jak by tomu bylo v případě, kdyby se poddávala malomyslnosti a zádumčivosti. Její mentální a mravní zdraví je posíleno svěžestí její mysli. Síla vůle dovede odolávat vlivům mysli a osvědčí se jako velký tišitel nervů. Děti oloupené o tuto životní sílu, kterou měli zdědit od svých rodičů, by měly mít tu největší péči. Období, v němž přijímá kojenec potravu od matky, je kritické. Mnohým matkám se dovolilo, aby v době, kde své dítě kojily, pracovaly víc než bylo pro ně vhodné, čímž bylo zdraví kojence vážně narušeno. Na kojenci se také projeví stav matčiny mysli. Je-li matka nešťastná, snadno vznětlivá, popudlivá nebo výbušná, pak i výživa, kterou od ní dítě dostává, bude působit zánětlivě, bude příčinou kolik, křečí a v některých případech i škubáním a záchvatů.

Také povaha dítěte závisí více nebo méně na výživě přijímané od matky. Je tedy velmi důležité, aby si matka - pokud své dítě kojí - uchovala spokojenou mysl a dokázala se cele ovládat. Jedná-li tak, není výživa pro kojence škodlivá, a klid, a klidný ovládaný způsob, jakým matka se svým dítětem zachází, je velmi důležitý pro formování jeho mysli. Je-li dítě nervózní a snadno vznětlivé, bude matčin pečlivý, neuspěchaný způsob působit konejšivě a zdraví dítěte se může velmi zlepšit.

S kojenci se často zacházelo nesprávně. Když děťátko křičelo, dostalo obyčejně napít, aby se uklidnilo, protože ve většině případů bylo pravým důvodem jeho nespokojenosti to, že dostalo příliš mnoho potravy. Více potravy jen věc zhoršilo, protože žaludek kojence byl příliš plný….

Děti jsou obyčejně od kolébky vychovávány tak, aby hověly své chuti a říká se jim, že žijí, aby jedly. Matčina úloha při formování charakteru jejích dětí v dětství je velmi důležitá. Může je naučit, aby svou chuť ovládaly, ale může je také učit, aby své chuti hověly a neznaly v ní míry. Matka má často svůj plán práce na určitý den. Když pak děti zlobí, tu místo aby si dopřála času a ukonejšila a rozptýlila jejich malé zármutky, dá jim něco k jídlu, aby je utišila, což na chvilku účel splní, ale nakonec vše ještě zhorší. Žaludek dětí je zatěžován potravou i době, kdy žádnou potřebu neměly. Dítě se dožadovalo jen trochu matčina času a pozornosti, ale ona pokládala svůj čas za příliš cenný, aby jej obětovala zábavě se svými dětmi.

Přemíra jídla i práce zeslabuje rodiče, často je znervosňuje a znemožňuje jim správně plnit své povinnosti ke svým dětem. Rodiče a děti se třikrát denně shromažďují kolem stolu naloženého rozmanitými oblíbenými potravinami. Z každého jídla se musí ochutnat. Matka se možná mořila, až byla celá rozpálená a vyčerpaná, a nebyla s to pozřít ani to nejjednodušší jídlo, dokud si napřed neodpočinula. Jídlo, při jehož úpravě se unavila, nebylo pro ni v žádném případě vhodné, ale pro její zažívací orgány je škodlivé zvláště tehdy, když je krev rozehřátá a tělo vyčerpáno. Ti, kdo takto vytrvale porušovali zákony života, museli za to v některém období svého života zaplatit.

Na otázku, proč je na světě tolik nervózních žen, které si stěžují na špatné trávení a s ním spojené potíže, je několikero odpovědí. Každá věc má svoji příčinu. Nestřídmí lidé nedokáží být trpěliví. Musí napřed napravit špatné návyky, naučit se žít zdravě, a pak pro ně nebude těžké být trpělivý. Zdá se, že mnozí nechápou, jak tělo a duch spolu souvisejí. Jestliže je tělo určitou dobu nesprávně živeno, pocítí to nervy i mozek, a takový člověk se začne znepokojovat pro každou maličkost, neboť i malá nesnáz mu připadá jako obrovský problém. Takoví lidé nejsou schopni správně vést své děti. Jejich život bude poznamenán výstřelky, někdy jen mírnými, jindy vážnými, kázáním kvůli maličkostem, které nestály ani za zmínku.

Matka často odhání děti od sebe, protože se jí zdá, že nesnese hluk, který ony tropí při svých veselých kouscích. Ale když matka na děti nedozírá, aby v pravý čas vyjádřila svůj souhlas či nesouhlas, vnikají často mezi nimi neshody, které by nejlépe usměrnilo matčino slovo. Děti se unaví, zatouží po změně a jdou se pobavit na ulici. Tak se čistě, nevinné děti dostávají do špatné společnosti, která kazí jejich dobré mravy. Seménka zla zapadla do jejich mladých duší a slibují bohatou žeň. Matka se pak velmi podivuje, kde se jejich dětech vzal takový sklon ke zlému. Rodiče by měli zavčas začít vštěpovat do dětských myslí dobro a správné zásady. Matka by měla být se svými dětmi co nejvíc pohromadě, a zasévat do jejich srdcí tu nejvzácnější setbu.

Matčin čas patří jejím dětem. Ony mají na něj právo jako nikdo jiný. Často matky nevypěstují u svých dětí kázeň, protože by to vyžadovalo příliš mnoho jejich času, který - jak si ony myslí - je nutno věnovat vaření nebo šití módních šatů pro sebe nebo pro děti. A přitom to podporuje v mladých srdcích jen zbytečnou pýchu. Aby se její neposedné děti utišily, dává jim každou chvíli koláče nebo cukroví, takže jejich žaludky jsou přeplněny škodlivými věcmi. Bledost jejich tváří svědčí o tom, že matky dělají, co mohou, aby zničily zývající životní sílu svých ubohých dětí. Zažívací ústrojí je neustále přetěžováno a nemá možnost si odpočinout. Činnost jater se snižuje, krev nemá správné složení a následek toho je, že děti jsou neduživé a snadno podrážděné.

Rodiče se diví, že děti se dají mnohem hůř zvládnout než dříve a nechápou, že ve většině případu to zaviňují oni svým trestuhodným vedením. Potrava, kterou přinášejí na stůl a nabízejí svým dětem, podněcuje zvířecí choutky a oslabuje schopnosti mravní i rozumové. Z moha dětí se stanou již v mládí ubožáci se zažívacími potížemi, které zavinili jejich rodiče. Za takovou výchovu svých dětí budou rodiče voláni k zodpovědnosti před Bohem.

Málo rodičů učí své děti sebeovládání v jídle a pití. Protože si děti nezvyknou omezovat svá přání ani v období dospívání, budou později hovět nejen všeobecným návykům nemírnosti, ale půjdou ve své bezuzdnosti ještě dál. Najdou si své přátele mezi mravně zkaženými lidmi, protože nesnesou, aby rodiče omezovali jejich svobodu. Chtějí pustit uzdu svým neblahým vášním a neohlížejí se téměř vůbec po čistotě nebo ctnosti. Toto je důvod, proč je mezi dnešní mládeží tak málo čistoty a mravní hodnoty, a to je také hlavní příčina, proč se muži a ženy cítí tak málo vázání požadavkem poslušnosti vůči Božímu zákonu. Někteří rodiče neovládají ani své vlastní chorobné choutky nebo svou vášnivou povahu, proto nemohou vést své děti, aby byly zdrženlivé v jídle a učili se od nich sebeovládání.

Mnohé matky cítí, že nemají čas své děti poučovat, a aby měly od nich pokoj, posílají je do školky. Školní místnost není příhodné místo pro děti, které zdědily oslabenou tělesnou soustavu, neboť při stavbě škol se nehledělo na zdraví, ale na co nejmenší výdaje. Místnosti nebyly uzpůsobeny tak, aby se daly větrat, stejně jako se nedbalo na to, aby děti v nich netrpěly zimou. Také sedadla byla zřídka uzpůsobena tak, aby děti mohly sedět pohodlně, ale zároveň se držet zpříma, aby činnost srdce a plic nebyla omezována. Pro zdraví i život malých dětí je krajně nezdravé sedět denně několik hodin ve třídách, tísnit se v nevhodných lavicích a vdechovat vydýchaný vzduch. Slabým plicím to neprospívá, mozek, z něhož vychází nervová síla pro celé ústrojí, se oslabuje, protože je nucen k činnosti dříve, než mají mentální orgány dostatek sil, aby snášely námahu.

Třídy jsou semeništěm nemocí všeho druhu. Příliš velká duševní námaha však velmi často trvale poškozuje především mozek, který je ze všech orgánů nejjemnější. Dochází k zánětu a pak k vodnatelnosti hlavy a křečím, jež mají děsivé následky. Tak zaplatily mnohé děti svými životy za ctižádost matek. Mezi těmi dětmi, které měly zdánlivě dostatečnou silnou tělesnou soustavu, aby toto zacházení přežily, je velmi mnoho těch, které pak nesou následky celý život. Nervová síla mozku se oslabí do té míry, že když nastane doba dospívání, nejsou děti schopny snést velkou mentální námahu, neboť síla některých jemných částí mozku se opotřebovala.

Ale ohroženo není jen tělesné a duševní zdraví dětí. To, že jsou posílány do školy předčasně, je ohrožuje i po stránce mravní. Mají příležitost být ve styku s dětmi, o něž se nikdo příliš nestaral. Tyto děti žily ve společnosti hrubců a surovců, kteří lžou, klejí, kradou a klamou, a kteří s potěšením předávají všechny tyto neřesti mladší generaci. Jsou-li malé děti ponechány sobě, naučí se mnohem rychleji zlému než dobrému. Špatné návyky nejlépe svědčí přirozeným sklonům člověka a věci viděné a slýchané v raném věku se hluboko vtiskují do mysli. A tak zlé símě zaseté do srdcí těchto dětí zapustí kořeny a vyroste v ostré trny, které budou zraňovat srdce jejich rodičů.

V prvních šesti či sedmi letech života dítěte by se měla věnovat zvláštní pozornost spíše jeho tělesné výchově než rozumové. Po tomto období - je-li tělesný stav dobrý - by se měla věnovat pozornost oboji výchově. Rané dětství zahrnuje prvních šest nebo sedm let života. Až do této doby by mělo být dětem dopřáno, aby se toulaly jako jehňátka kolem domu a na dvorku, aby bezstarostně hopsaly a poskakovaly.

Rodiče, hlavně matky, by měli být jediným učitelem těchto dětských dušiček. Neměli by vychovávat podle knih. Děti se obyčejně vyptávají na věci kolem sebe a kladou otázky týkající se všeho, co vidí a slyší. Rodiče by měli využít této dětské touhy po poučení a trpělivě těmto malým tazatelům odpovídat. Tímto způsobem mohou získat převahu nad satanem a posilovat mysl svých dětí tím, že zasejí do jejich srdcí dobrá semena, takže se v nich nebude moci ujmout zlo. Matčino laskavé vyučování v útlém věku potřebují děti k formování svých povah ze všeho nejvíc.

První důležitou lekcí, které se mají děti naučit, je správné omezování chuti k jídlu. Matky jsou povinny pozorně si všímat potřeb svých dětí, uklidňovat a rozptylovat jejich mysl, místo aby jim v takové chvíli dávaly jídlo a učily je, že jídlo je lékem pro všechny životní nepříjemnosti.

Kdyby rodiče žili zdravě a spokojovali se jednoduchou stravou, ušetřilo by se mnoho výdajů. Otec by nebyl nucen pracovat nad své síly, aby uspokojil požadavky své rodiny. Jednoduchá, výživná strava by nedráždila nervovou soustavu a nevznikala by zasmušilost a popudlivost. Kdyby otec jedl pouze prostou potravu, měl by jasnou hlavu, pevné nervy a zdravý žaludek. Neztratil by tedy ani chuť k jídlu, takže tato generace by byla mnohem zdravější než je nyní. Ale teď, v tomto pozdním čase se dá něco udělat pro zlepšení našeho stavu. Především je nutná zdrženlivost. Zdrženlivý otec si nebude stěžovat, že na jeho stole nejsou nejrozmanitější jídla. Zdravý způsob života zlepší po všech stránkách stav rodiny a poskytne ženě a matce čas, který může věnovat svým dětem. Rodiče se budou usilovně snažit vést své děti k tomu, aby byly milé Pánu a užitečné lidem. Budou spokojeni, když budou vidět své děti v upravených, prostých, ale pohodlných šatech bez výšivek a jiných ozdob. Budou se velmi snažit, aby viděli, že jejich děti mají ozdobu vnitřní tj. tichého a klidného ducha, který má v Božích očích velkou cenu.

Než odejde křesťanský otec ráno z domu, shromáždí svou rodinu, skloní se před Bohem a poručí sebe i své drahé do péče Nejvyššího pastýře. Provázen láskou a požehnáním své ženy i láskou svých dětí, odchází pak s radostným srdcem do práce. Taková matka, v níž byl probuzen cit povinnosti, si uvědomuje závazky, které má v nepřítomnosti otce ke svým dětem. Bude cítit, že žije pro svého muže a děti a že navyká své děti zdrženlivosti a sebeovládání, učí je jejich povinnosti k Bohu, připravuje je k tomu, aby byly na světě užitečné, aby zvyšovaly úroveň mravnosti ve společnosti a ctily Boží zákon a poslouchaly ho. Zbožná matka bude trpělivě a vytrvale poučovat své děti, povede je nenásilně, s láskou a něžností. Děti budou dbát jejich ponaučení a budou jí rady naslouchat.

Matka nebude posílat své děti od sebe pryč, aby ji jejich hlučnost neobtěžovala, ani ji nebude obtěžovat péče, kterou budou vyžadovat. Bude si dobře vědoma toho, že svůj čas využívá neklidnou, činnou mysl nějakou zábavou nebo lehkým, veselým zaměstnáním. Když si matka dá čas, aby našla zábavu pro své děti, bude za svou námahu bohatě odměněna.

Malé děti mají rády společnost, nedovedou se obvykle radovat samy. Matka by měla cítit, že když jsou děti doma, je pro ně většinou nejvhodnější ta místnost, kde je i ona. Má tak o nich přehled, může urovnávat drobné spory - když o to budou děti stát - napravovat špatné návyky nebo projevy sobectví či výbuchy temperamentu, a může dát správný směr jejich myšlení. Děti rády vidí, že se maminka raduje s nimi, a je pro ně naprosto přirozené, že se s ní rdí, když jsou v něčem na pochybách. Matka by neměla zraňovat srdce svého citlivého dítěte lhostejností k jeho záležitostem nebo odmítáním, že ji dítě nemá takovými maličkostmi obtěžovat. Co je možná pro matku maličkostí, připadá jim veliké. A vhodné slovo nebo výstraha v pravý čas se často osvědčí jako velmi cenné. Souhlasný pohled, slovo povzbuzení a chvály od matky ozáří často jejich mladá srdce na celý den.

První výchova, kterou mají děti dostávat od matky již v raném dětství, by se měla týkat jejich tělesného zdraví. Měly by dostávat jen prostou stravu takové hodnoty, která by je udržela při nejlepším zdraví. Měly by dostávat jídlo třikrát nebo ještě lépe dvakrát denně v pravidelných intervalech. Jsou-li děti vedeny ke kázni, brzy poznají, že křikem nebo vztekáním ničeho nedosáhnou. Rozumná matka se nebude při výchově svých dětí ohlížet na své přítomné pohodli, ale bude myslet na jejich budoucí dobro. Bude proto vštěpovat svým dětem, jak je důležité ovládat svou chuť k jídlu, učit se sebezapření, aby jejich jídlo, pití i způsob jejich oblékání nebyly v rozporu s předpisy o zdraví.

Opravdu ukázněná rodina, která miluje Boha a poslouchá Ho, bude veselá a šťastná. Když otec přijde z práce domů nebude mluvit o svých problémech, neboť si bude uvědomovat, že domov a rodinný kruh jsou příliš posvátné, aby byly kaženy smutnými problémy. Když odcházel ráno z domu, neodcházel sám, jeho Spasitel jej provázel. Sladký vliv jeho domova, požehnání jeho ženy a láska jeho dětí jeho břemeno odlehčuje, a on se vrací s mírem v srdci a s veselými, povzbuzujícími slovy pro svou ženu a děti, které už čekají, aby ho radostně přivítaly. Když pokleká se svou rodinou k modlitbě, aby plný vděčnosti děkoval Bohu za ochranu, pod kterou on i jeho milí po celý den žili, přilétají Boží andělé a nesou vroucí modlitby bohabojných rodičů do nebes jako vonné kadidlo, na něž Bůh odpoví požehnáním.

Rodiče by měli vštěpovat svým dětem, že je hřích kazit si žaludek tím, že jsme otroky své chuti. Měli by jim dále vštípit i to, že porušují-li zákony života, hřeší proti svému Stvořiteli. Budou-li děti takto vychovávány, nebude jim zatěžko se omezovat. Nebudou podléhat podráždění ani proměnlivým náladám a budou se mnohem víc těšit ze života. Takové děti budou o to ochotněji a jasněji chápat své mravní závazky. Děti vedené k tomu, aby respektovaly vůli a přání svých rodičů, budou snadněji a ochotněji podrobovat svou vůli Bohu a pokoří se, aby je mohl ovládnout Kristův Duch. To, že tolik lidí, kteří tvrdí, že jsou křesťany, zatěžuje svou církev svými problémy, má příčinu v tom, že tito lidé nebyli v dětství správně vychováváni a byli okolnostmi nuceni formovat do značné míry svůj charakter sami. Neměli vedle sebe nikoho, kdo by napravoval jejich nesprávné návyky i podivné či neblahé sklony., Nebyli vedeni k tomu, aby svou vůli podřídili vůli rodičů. Celá jejich náboženská zkušenost je poznamenána jejich vedením v dětství. Nikdo na ně nedohlížel, vyrůstali bez kázně, a teď je pro ně při jejich dosavadní náboženské zkušenosti nesnadné podřídit se té pravé kázni, které učí Boží slovo. Rodiče by si tedy měli být vědomi, že na nich spočívá velká zodpovědnost, totiž aby pěstovali u svých dětí náboženskou zkušenost.

Ti, kdo pohlížejí na manželské pojení jako na jedno z posvátných Božích ustanovení chráněných jeho svatým příkazem, dají se ovládat rozumem. Budou důkladně uvažovat o výsledku každé výsady, kterou manželství poskytuje. Takoví lidé budou cítit, že jejich děti jsou vzácné klenoty, které Bůh svěřil jejich péči, aby oni kázní uhladili drsný povrch jejich přirozenosti tak, aby se zaskvěly v plném lesku. Tito lidé dále pocítí, že jsou zavázáni utvářet jejich povahu tak, aby děti mohly ve svém životě konat dobro a obdařovat jiné svým světlem. To vše, aby byl svět lepší, protože oni v něm žili, a aby byli nakonec uzpůsobeny pro vyšší život, lepší svět, aby navždy svítily v Boží i Beránkově přítomnosti.

- How to Liwe, č.2, str. 25-48.