Pouhá upřímnost člověka nespasí

Když někdo bude věřit lži, nebude to působit na život nebo charakter posvěcujícím vlivem. Žádný klam není pravdou, ani když se bude stále opakovat, ani když v něj budeme věřit. Upřímnost nikdy nezachrání duši od následků víry v blud. Bez upřímnosti není žádného pravého náboženství, ale upřímnost v nepravém náboženství nikdy žádného člověka nespasí. Mohu být dokonale upřímná, jdu-li však po nesprávné cestě, moje upřímnost z ní nikdy správnou cestu neudělá, a nemohu proto dojít vytouženého cíle. Pán od nás nežádá, abychom měli slepou lehkověrnost a nazývali ji vírou, která posvěcuje. Princip, který posvěcuje, je pravda. Proto potřebujeme vědět, co pravda je. Musíme srovnávat duchovní věci s duchovními. Musíme zkoumat všechny věci, ale přidržovat se jedině toho, co je dobré a má pečeť božského pověření, co nám staví před oči pravdivé pohnutky a zásady, které by nás měly přimět k jednání.

- Letter 12, 1890.

Vnější proměna povahy

Jestliže se spokojí jednotlivci s učením o pravdě, ale chybí jejich srdci denní působení Ducha Božího, které se projevuje vnější změnou povahy, sami se zbavují kvalifikace, která by je uschopňovala pro Mistrovo dílo. Ti, kdo jsou bez Ducha svatého, nemohou být věrnými strážnými na Sionských hradbách, neboť jsou slepí k dílu, které by mělo být vykonáno a nedávají pozounu ten pravý zvuk.

Jako o letnicích, povede křest Duchem svatým k oživení pravého náboženství a k činění mnoha zázraků. Nebeské bytosti přijdou mezi nás a lidé budou hovořit z popudu Božího svatého Ducha. Ale kdyby snad Pán působil na lid jako to činil o letnicích a po nich, věděli by mnozí, kteří teď tvrdí, že věří pravdě, tak málo co působí Ducha svatého, že by volali: „Vystříhejte se fanatismu.“ O těch, kteří byli naplnění Duchem, by říkali: „Opili se mladým vínem.“

Není už daleko doba, kdy si lidé budou přát přimknout se mnohem těsněji ke Kristu, mít mnohem těsnější spojení s Jeho svatým Duchem, než měli kdykoliv dříve nebo budou mít, jestliže se vzdají své vůle a své cesty a podrobí se Boží vůli a Boží cestě. Velikým hříchem těch, kdo prohlašují, že jsou křesťany, je to, že neotvírají svá srdce, aby přijali svatého Ducha. Když duše touží po Kristu a snaží se být s Ním jedno, pak ti, kdo jsou spokojení s formální zbožností, zvolají: „Buďte opatrní, nezacházejte do extrému.“ Až přijdou nebeští andělé mezi nás a budou působit skrze lidské pomocníky, dojde k vážným a zásadním obrácením podle ustanovení o letnicích.

Buďte tedy, bratří, opatrní, nepodléhejte vzrušení jiných lidí, ani se je nepokoušejte vytvářet. Měli bychom být opatrní, abychom nepodléhali lidskému vzrušení, ale neměli bychom patřit mezi ty, kdo se budou vyptávat a pochybovat o díle Božího Ducha. Vyskytnou se totiž takoví, kteří se budou dotazovat a kritizovat, až se Boží Duch zmocní mužů a žen, protože jejich vlastní srdce nejsou dojatá, ale jsou chladná a nepřístupná.

- Letter 27, 1894.

Učení je třeba pochopit

Vzpoura a odpadlictví je ve vzduchu, který dýcháme. Nakazíme se jimi, jestliže naše bezmocné duše nepřilnou vírou ke Kristu. Jestliže se lidé dají tak snadno svést, jak obstojí, až bude satan předstírat, že je Kristus a bude činit divy? Kdo odolá jeho zkreslování, že je Kristem, i když je pouze satanem, který bere na sebe podobu Krista a činí zdánlivě tytéž skutky jako Kristus? Co zadrží Boží lid, aby nevěnoval svou oddanost falešným Kristům? „Nepostupujte po nich“ (Lk 21,8).

Učení je třeba plně pochopit. Lidé, kteří byli přijati za učitele pravdy, musí být zakotveni. Pak jejich loď odolá vichřici i bouři, protože kotva je pevně drží. Podvodů bude přibývat.

- Letter 1, 1897.

Satan je teď zaměstnán mnohem vážněji, než kdy dříve tím, že hraje hru o život duší a nebudeme-li se ustavičně mít na pozoru, utvrdí v našich srdcích pýchu, sebelásku, lásku ke světu a mnoho jiných rysů. Uskuteční také každý nápad, aby zneklidnil naši víru v Boha a v pravdy Jeho Slova. Nemáme-li hlubokou zkušenost s Božími věcmi a důkladnou znalost Jeho Slova, zavedou nás stanovy podvody chytráctví do zkázy. Falešné učení podkope u mnohých lidí základy, protože se nenaučili rozlišovat pravdu od bludu. Jedinou naší zárukou proti satanovým lákadlům je pilné studium Písma, bystré pochopení pravd naší víry a věrné plnění každé poznané povinnosti. Shovívavost vůči jednomu poznanému hříchu bude příčinou slabosti a temnoty a vydá nás prudkému pokušení.

- RH 19.11.1908.

Hleďte neustále na Ježíše

Přijde čas, kdy vylití podzimního deště smete všechny lidské výmysly a lidská ustanovení, kdy nebude platit lidská autorita a Duch svatý bude promlouvat s přesvědčující silou skrze živého lidského pomocníka. Ani jediný člověk nebude potom dávat pozor na to, zdali věty jsou ucelené a bez mluvnických chyb. Živá voda bude proudit vlastními Božími cestami.

Buďme však teď opatrní, abychom nepovyšovali lidi, jejich řeči a činy. Ať nikdo nepokládá za nejdůležitější to, že dovede ohromit svým vyprávěním, neboť tu je bohaté pole působnosti pro nehodné lidi, jimž bude dána důvěra. Mladí mužové a ženy budou vyvýšeni a budou sami sebe pokládat za obdivuhodně poctěné, povolané, aby vykonali něco velikého. Bude mnoho případů obrácení podle jejich vlastního řádu, ale ta neponesou Boží znamení. Bude docházet k nemravnostem a výstřednostem a mnozí svou víru ztratí.

Naše jediné bezpečí je v tom, když se pevně přidržíme Ježíše. Nikdy z Něho nemáme spouštět zrak. On říká: „Beze mne nic nemůžete učiniti“ (J 15,5). Musíme si být neustále vědomi své vlastní nedostatečnosti a bezmocnosti a cele spoléhat na Ježíše. Toto by mělo každému z nás dodávat klidu a pevnosti v řeči i v chování. Jestliže se při řeči rozčilujeme, není to síla, ale slabost. Síla a opravdovost jsou podstatné pro výklad biblické pravdy, evangelia, která je Boží mocí ke spasení....

Existují mělčiny, do nichž mohou mnozí zapadnout. Bezpečí lze nalézt jen v opravdovosti Ducha Božího, jestliže s ní nesměšujeme sílu a troufalost, která není z nebe. Musíme být opatrní na každé své slovo, aby se prudkost některých slabých duší nestupňovala v zanícení, které není v souladu s jejich poznáním. Oni budou vystupovat, jakoby bylo jejich výsadou působit na Ducha svatého, místo aby nechali Ducha svatého působit na sebe, aby je formoval a měnil k obrazu Božímu. Je tu nebezpečí, že přerostou Krista. My bychom měli uctívat Ducha svatého tím, že ho budeme následovat, kamkoliv nás povede: „Na rozumnost pak svou nespoléhej“ (Př 3,5). Toto je jedno nebezpečí pro ty, kteří jiné učí pravdě. Jen cesta, po níž jdeme za Kristem, je pro naše nohy tou bezpečnou cestou. Jeho dílo přetrvá vše. Cokoliv Bůh řekne, je pravda.

Ale kazatelé, kteří nesou padlým lidem poslední poselství o milosrdenství, nesmějí pronést jediné neuvážené slovo, nesmějí otevřít dveře, jimiž by satan získal přístup do mysli lidí. Naším úkolem není dělat pokusy, vymýšlet něco nového a ohromujícího, co způsobí rozruch. Satan čeká na svou příležitost, aby využil všeho, co by při svém svádění mohl uplatnit. Působením Ducha svatého bude lidská mysl vyrovnaná. Tím zmizí podněty pro zrušení, po němž přichází reakce.

Satan použije každého výstředního výrazu vyjadřování nejen ke škodě mluvčího, ale i těch, kdo takový výraz zachytí a předají jiným. Měla by se pěstovat tichost a vážnost. Vážné pravdy, o nichž hovoříme, nás povedou k hluboké opravdovosti. Nemůžeme jednat jinak, jestliže neseme v sobě tíhu nejposvátnějšího poselství, jehož se má dostat hynoucím duším - tíhu vědomí, že náš Spasitel brzy přijde.

Budeme-li neustále hledět na Ježíše a přijímat Jeho Ducha, budeme vidět jasně. Postřehneme pak každé nebezpečí a budeme dbát na každé slovo, které proneseme, aby satan nenacházel vhodnou příležitost, které by využil ke svým podvodům. My nechceme smýšlet jako ti lidé, kteří jsou ke vzrušení podněcováni. Neměli bychom v nich podporovat očekávání, že uvidí nezvyklé a podivuhodné věci. Učte je však, aby krok za krokem následovali Ježíše. Zvěstujte Ježíše Krista, v němž je soustředěna naše naděje věčného života.

- Letter 102, 1894.