Sanatorium „Elmshaven“, Kalifornie 4.5.1913.

Pozdrav všem účastníkům Generální konference!

Drazí bratři:

„Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Jezukrista. Požehnaný Bůh a Otec Pána našeho Jezurista, Otec milosrdenství, a Bůh všelikého potěšení. Kterýž těší nás ve všelikém soužení našem, abychom mohli potěšovati těch, kteříž by byli v jakémkoli soužení, tím potěšením, kterýmž my potěšeni jsme od Boha“ (2K 1,2-4).

Bohu pak díky, kterýž vždycky dává nám vítězství v Kristu, a vůni známosti své zjevuje skrze nás na každém místě. Neboť jsme Kristova vůně dobrá Bohu v těch, kteříž ke spasení přicházejí, i v těch, kteříž hynou“ (2K 2, 14.15).

„Neboť ne sami sebe kážeme, ale Krista Ježíše Pána, sebe pak služebníky vašimi pro Ježíše. Bůh zajisté kterýž rozkázal, aby se z temností světlo zablesklo, ten se osvítil v srdcích našich k osvícení známosti slávy Boží ve tváři Ježíše Krista. Mámeť pak poklad tento v nádobách hliněných, aby vyvýšenost té moci byla Boží, a ne z nás“ (2K 4,5-7).

„Protož neoblevujeme; ale ačkoli ten zevnitřní člověk náš ruší se, však ten vnitřní obnovuje se den ode ne. Nebo toto nynější lehoučké soužení naše převelmi veliké věčné břímě slávy nám působí, když nepatříme na ty věci, kteréž se vidí, ale na ty, kteréž se nevidí. Nebo ty věci, kteréž se vidí, jsou časné, ale které se nevidí, jsou věčné! (2K 4,16-18).

Naděje a odvaha

Je výsadou našich předních mužů, že jim jejich účast na Generální konferenci vždy vlévá nového ducha naděje a odvahy. Milí bratří, náš Spasitel se vám dal poznat mnoha rozmanitými způsoby: Naplnil vaše srdce jasem své přítomnosti, když jste pracovali ve vzdálených zemích i zde v Americe; provedl vás nebezpečími, někdy poznán, jindy neviděn, a teď, když se znovu setkáváte se svými bratry na shromáždění, máte právo radovat se v Pánu a těšit se z vědomí, je Jeho milost je trvalá. Kéž Jeho láska ovládne vaše myšlení i vaše srdce. Chraňte se, abyste příliš nepodléhali únavě, ustaranosti a sklíčenosti. Neste lidem svědectví, které povzbuzuje. Nehleďte na to, co je temné a co zbavuje odvahy, ale hleďte na Ježíše, našeho velkého vůdce, který bdí nad tím, aby věc přítomné pravdy, jíž dáváme své životy a vše, co máme slavně zvítězila.

Názor, který zastávají naši přední mužové po dobu konference, bude mít nesmírný vliv na všechny bratry a sestry na Boží roli stejně jako na samotné delegáty. Ukažte, milí bratři, že Ježíš přebývá ve vašem srdci, že je podpírá, posiluje a potěšuje. Je vaší výsadou, že jste den za dnem bohatou měrou obdarováváni Jeho svatým Duchem a že jste vysvětlovali, jak je důležité a jaký má smysl poselství, které hlásáme světu. Pán je ochoten odhalit nám úžasné věci ze svého zákona. Očekávejte na Něj s pokorou v srdci. Modlete se co nejopravdověji za pochopení doby, v níž žijeme, za úplnější představu o Jeho úmyslu a za větší schopnost získávat duše lidí.

Často dostávám v noci vybídnutí, abych naléhala na naše bratry na zodpovědných místech, že se mají opravdově snažit stále víc poznávat Pána. Až si naši pracovníci plně uvědomí důležitost doby, v níž žijeme, postaví se se vší rozhodností po boku Ježíši a stanou se pravými Božími spolupracovníky. Až zasvětí srdce i duši Boží službě, zjistí, že chtějí-li zvítězit nad hříchem, musí jejich zkušenost nutně být daleko hlubší než dosud.

Bude pro nás dobře, budeme-li přemýšlet o tom, co naši zemi brzy postihne. Tato doba není vhodná pro lenochy ani pro lidi podnikavé. Jestliže časy, v nichž žijeme, nedokáží vážně zapůsobit na naši mysl, co nás může zasáhnout? Nežádá po nás Písmo čistší a světější práci než jsme konali dosud?

Volání po novém posvěcení

Potřebujeme lidi jasného rozumu. Bůh vyzývá ty, kdo jsou ochotni dát se řídit Duchem svatým, aby započali dílo důkladné nápravy. Rozhodná chvíle je před námi a Pán povolává své pracovníky, aby se seřadili do jednoho šiku. Každý by měl nyní zaujmout hlubší a opravdovější vztah k Bohu než v minulých letech.

Při Generální konferenci v r. 1909 mělo dojít k proměně v srdcích služebníků Páně, ale nestalo se tak. Kdyby byli tito služebníci upřímně zpytovali svá srdce a otevřeně přiznali svou nedostatečnost, byla by se otevřela i srdce všech delegátů. To by jim umožnilo pochopit, že dílo tak důležité nemohou vykonat bez pokání a doznání vlastní slabosti. Protože tu byl nedostatek vhodných příležitosti pro doznání hříchu, upřímné pokání i rozhodnou nápravu, dílo nebylo vykonáno dokonale. Někteří pociťovali vliv Ducha svatého a odpověděli, ale všichni se tomuto vlivu nepoddávali. Kdyby byla bývala u všech shromážděných pokora srdce, bylo by se to projevilo podivuhodným požehnáním.

Ještě mnoho měsíců po onom shromáždění mě tato věc tížila a já jsem se snažila upozornit zodpovědné bratry na ty věci, které mi Pán přikázal jim vysvětlit. Nakonec se někteří z těch, kteří měli plnou důvěru ostatních - pop mnohých modlitbách a pečlivém zkoumání různých daných poselství - odvážili ujmout se v plné víře požadovaného díla, které nemohli plně chápat. Protože se však ujali úkolu v Boží bázni, dostali bohaté požehnání.

S velikou radostí jsem pozorovala jaké zázračné proměny se udály v životě těch, kdo se rozhodli nejít svou cestou, ale vykročili v plné víře vpřed na cestu Páně. Kdyby byli zmínění bratři v zodpovědném postavení i nadále pohlíželi na věci v nepravém světle, byli by vytvořili podmínky, které by byly zapůsobily naprostý nezdar díla. A protože uposlechli příkazu, který byl seslán, a hledali Pána, Bůh je uvedl do plného světla a umožnil jim, aby mohli sloužit a uskutečňovat duchovní nápravu.

Když Pán vztáhne svou ruku, aby připravil cestu svým služebníkům, je jejich povinností jít, kam On ukáže. Nikdo neopustí ani nenechá v nejistotě ty, kdo za Ním odhodlaně jdou.

Vyjádření důvěry

„Mám radost“, milí bratři, „že se na vás mohu ve všem spolehnout! (2K 7,16). Pociťuji sice ještě stále hlubokou úzkost nad postojem, který někteří zaujímají k důležitým opatřením pro lepší vývoj Boží věci na zemi, pevně však věřím pracovníkům na celé Boží roli a věřím, že když se sejdou, pokoří se před Pánem a znovu se zasvětí Jeho službě, budou také mít možnost Jeho vůli konat. Někteří bratři nevidí ani teď věci ve správném světle, ale doufejme, že se naučí být zajedno se svými spolupracovníky a že se nad vyhnou vážným chybám, jestliže budou nyní opravdově hledat Pána a podřídí svou vůli cele Boží vůli.

Nedávno se v noci odehrály před mýma očima scény, které na mě hluboce zapůsobily. Bylo to jako veliké hnutí - obrodné hnutí - které se odehrávalo na mnoha místech. Náš lid se na Boží výzvu ………… do řady. Milí bratři, máme odmítat hlas P8na, když k nám mluví? Nemáme vyčistit své lampy a jednat jako lidé, kteří očekávají příchod svého Pána? Přítomná doba po nás žádá, abychom byli nositeli světla a činu.

„Prosím vás …. abyste chodili“, bratři, „jakž hodné je na to povolání, kterýmž povoláni jste. Se vší pokorou, tichostí, i se dlouho čekáním, snášejíce se vespolek v lásce, usilujte zachovávati jednotu Ducha ve svazku pokoje“ (Ef 4,1-3). - Generál Conference Bulletin, 19.5.1913, pp. 33.34.

Udatnost v Pánu

(Toto druhé poselství Ellen Whiteové, určené zasedání Generální konference z r. 1913, přečet na konferenci její president A.G.Daniells v úterý ráno 27.5).

Nedávno mi v noci vnukl Duch svatý myšlenku, že jestliže Pán přijde, až všichni v Něj uvěří, měli bychom být v hlásání Boží pravdy mnohem aktivnější než jsme byli v minulých letech.

V této souvislosti jsem si vzpomněla na činnost adventních věřících v r. 1843-1844. Naši bratři a sestry tehdy navštěvovali jednotlivé domy a vyvíjeli neúnavnou snahu, aby pověděli lidem o varováních obsažených v Božím slově. Měli bychom teď vyvíjet ještě větší snahu než vyvíjeli ti, kdo tak věrně hlásali poselství prvního anděla. Konec dějin této země se rychle blíží a poněvadž si uvědomujeme, že Ježíš opravdu přijde brzy, máme se dát do práce horlivěji než kdy předtím. Žádá se po nás, abychom troubili lidu na poplach a příkladem svých vlastních životů dokazovali, jakou sílu má pravda a spravedlnost. Svět se brzy setká s velkým Zákonodárcem u jeho porušeného zákona. Jedině ti, kdo se obrátí od překračování zákona k poslušnosti, mohou doufat v odpuštění a pokoj.

Naši povinností je pozvednout korouhev, na níž je psáno: „Přikázání Boží a věrnost Ježíši“ (Zj 14,12). Poslušnost Božího zákona je veliký požadavek, který musíme mít stále na mysli. Musíme se ze všech sil snažit vyburcovat členy církve i ty, kdo nejsou věřící, aby pochopili volání zákona nebes a uposlechli ho. Naší povinností je tento zákon velebit a oslavit.

Kristus nás pověřil, abychom zasévali símě pravdy a přesvědčovali náš lid o důležitosti díla, které mají vykonat ti, kdo žijí uprostřed posledního dějství historie této země. Až budou slova pravdy hlásána na hlavních silnicích i odlehlých cestách, projeví se na lidských srdcích působení Ducha svatého.

Ach, kolik dobrého by se mohlo vykonat, kdyby všichni, kdo znají pravdu, slovo života, pracovali pro osvícení těch, kdo je neznají. Když Samaritáni přišli na zavolání Samaritánky ke Kristu, mluvil o nich Kristus svým učedníkům jako o poli připraveném ke žním: „Neříkáte snad: ještě čtyři měsíce a budou žně?“ Řekl: „Pozdvihněte oči svých a patřte na krajiny, žeť se již bělejí ke žní“ (J 4,35). Kristus zůstal u Samařanů dva dny, protože hladověli po pravdě. Byly to bohaté dny. Výsledkem této dvoudenní námahy bylo, že „mnohem jich více uvěřilo pro řeč jeho“ (J 4,41). Jejich svědectví znělo: „sami jsme slyšeli, a víme, že tento jest právě Spasitel světa, Kristus“ (J 4,42).

Kdo z lidí, kteří vyznávají Boha, se ujme tohoto posvátného díla a bude pracovat pro duše, které hynou, protože nepoznali pravdu? Svět musí slyšet výstrahy. Pán mi ukázal mnoho míst, kde je zapotřebí věrné, neúnavné práce. V našich velkých městech otvírá Kristus srdce a mysl mnohým lidem, kteří potřebují pravdu Božího slova. Chceme-li se co nejvíc přiblížit Kristu a hledat přístup k těmto lidem, musíme na ně vhodně zapůsobit. Potřebujeme se probudit; získat Kristovu náklonnost i svých bližních. Měli bychom moudře pracovat ve velkých a malých městech, i místech blízkých a vzdálených, i nikdy se nevzdávat. Pán už sám na lidská srdce zapůsobí budeme-li jednat v souhlase s Jeho Duchem.

Chtěl bych vás, milí bratři, povzbudit. Musíme jít kupředu ve víře a naději, v očekávání velkých věcí od Pána. Satan se bude všemožně snažit, aby mařil vaše úsilí při šíření pravdy, ale Pán vám dá sílu a vaše námaha nebude marná.

Každé vaše slovo musí vlévat vašim spolupracovníkům odvahu a být jim oporou, nikdy je nesmí odvahy zbavovat.

Osobní slovo

Toužím, abych se osobně účastnila opravdové práce na Boží roli a byla určitě veřejně činná. Jenže v mém věku už není moudré své tělesné síly přepínat. Mým úkolem je předávat církve a světu světlo, které mi bylo čas od času svěřováno po všechna ta léta, za nichž bylo hlásáno trojandělské poselství. Mým nejvroucnějším přáním je, abych přivedla co nejvíce lidí k poznání pravdy. Svou povinnost stále ještě konám, když připravuji věci k vydání. Musím ale být velmi opatrná, abych své síly nepřepínala. Nevím, jak dlouho budu žít, ale necítím se tak zdravá, jak bych chtěla. Po Generální konferenci v r. 1909 jsem strávila několik týdnů návštěvami táborových shromáždění a jiných veřejných setkání, i návštěvami různých ústavů v Nové Anglii a v jiných místech spojených států amerických.

Když jsem se vrátila domů do Kalifornie, znovu jsem se dala do práce na přípravě věcí pro tisk. Po čtyři minulá léta jsem psala poměrně málo dopisů, protože důležité dokončovací práce na knihách mě stály většinu mých sil.

Občas jsem se zúčastnila shromáždění a navštěvovala ústavy v Kalifornii, ale většinu času od poslední Generální konference jsem strávila prací na rukopisech ve svém venkovském domě „Eimshaven“ blízko Sv. Heleny.

Jsem vděčná, že mi Pán dopřává života, takže mohu ještě pracovat na svých knihách. Kéž bych měla dost sil udělat všechno to, co si myslím, že je zapotřebí. Modlím se, aby mi Pán dal moudrost, aby pravdy, které náš lid tolik potřebuje, mohly být podány jasně a srozumitelně. Věřím pevně, že mi Bůh dá možnost to udělat.

Můj zájem o Boží dílo je stále stejně hluboký a mým vroucím přáním je, aby věc přítomné pravdy se šířila po celém světě. Pokládám za správné nevěnovat se příliš práci veřejné, když práce na mých knihách vyžaduje můj dohled. Mám několik velmi dobrých pracovníků. Některé z nich jsem prozřetelností Boží poznala v Austrálii, ostatní se ke mně připojili po mém návratu do Ameriky. Jsem Pánu za tyto pomocníky vděčná. Máme všichni hodně práce, děláme, co je v našich silách, abychom látku připravili k vydání. Chci, aby se světlo pravdy dostalo všude, aby osvítilo ty, kdo naši víru ještě neznají. Některé dny mám potíže s očima a velmi mě bolí. Chválím však Pána, že mi uchovává zrak. Nebylo by nic divného, kdyby mi v mém věku oči už vůbec nesloužily.

Nedokáži polně vyjádřit svou vděčnost za Božího Ducha, za útěchu a milost, kterou mi stále dává, i za to, že mi dopřává síly a příležitosti k tomu, abych Jeho lidu dodávala odvahu a pomáhala mu. Pokud mě Pán ponechává naživu, chci být stálá a věrná, chci se snažit plnit Jeho vůli a velebit Jeho jméno. Kéž mi Pán dopřeje, aby moje víra rostla, abych jej mohla i nadále poznávat a dokonaleji plnit Jeho vůli. Velký je Hospodin, nejvyšší chvály hodný.

Vliv starších pracovníků

Velmi si přeji, aby staří Kristovi služebníci, kteří zešedivěli v Mistrově službě, podávali dál své svědectví tak, aby ti mladší ve víře mohli pochopit, že poselství, které nám Pán dal v minulosti, jsou velmi důležitá pro veškeré dění na této zemi. Naše minulá zkušenost neztratila ani v nejmenším na své síle.

Všichni se musí co nejvíce snažit, aby neodrazovali průkopníky našeho díla nebo aby jim nedávali najevo, že už toho udělali málo…………….. Jejich vliv na dílo Páně se může stále ještě velmi zřetelně projevovat. Svědectví našich starých služebníků bude pro církev vždy znamenat pomoc a požehnání. Bůh bude bdít dnem i nocí nad svými osvědčenými a věrnými krouhevníky, dokud pro ně nenastane chvíle, aby odložili svou zbroj. Od vás mají dostávat ujištění, že jsou pod ochrannou péči toho, který nikdy nedříme ani nespí, a že stráže nad nimi bez ustání bdí. Budou-li si to uvědomovat že přebývají v Kristu, mohou se s důvěrou odevzdat do Božích rukou.

Až do konce

Velice se modlím o to, aby dílo, které nyní konáme, se hluboce vtisklo do srdcí, mysli i duše celého našeho lidu. Nejistoty a bezradnosti bude přibývat, my se však - jako věřící - navzájem podpírejme. Nesklánějme korouhev, ale držme ji vysoko vztyčenou, s pohledem upřeným k tomu, který je vůdcem i dokonavatelem naší víry. Když nemohu v noci spát, modlím se, a Bůh mě posiluje a dává mi jistotu, že je se svými služebníky, ať pracují na domácím poli nebo ve vzdálených zemích. Vědomí, že Bůh Izraele dosud vede svůj lid a že s ním bude stále, až do konce, mě povzbuzuje a blaží.

Dostala jsem pokyn, abych našim bratřím kazatelům řekla: Poselství, které vycházejí z vašich rtů, musí být naplněna mocí Božího Ducha. Byla-li kdy doba, kdy jsme potřebovali zvláštního vedení svatého Ducha, je to právě nyní. Potřebujeme se cele posvětit a ukázat světu, jak se v našem vlastním životě i v naší službě projevuje Boží moc.

Pán chce vidět, že trojandělské poselství je hlásáno a že jeho účinek je stále silnější. Tak, jak dával po celé věky vítězit svému lidu, tak v přítomné době touží, aby se vítězně naplnily Jeho úmysly, které má se svou církví. Přikazuje svým věřícím svatým, aby pracovali v dokonalé jednotě, neboť pouze tehdy se bude jejich síla zvětšovat a jejich víra vzroste v jistotu a důvěru v pravdu a spravedlnost Jeho věci.

Máme stát pevni jako skála na zásadách Božího slova a připomínat si, že Bůh je s námi, aby nám dával sílu vyrovnat se s každou novou zkušeností. Zachovávejme ve svém životě neustále zásady spravedlnosti, abychom mohli jít ve jménu Páně stále s novu silou vpřed. Musíme si vážit víry jako posvátné věci, která byla zdůvodněna příkazem a souhlasem Božího Ducha od dob naší prvotní zkušenosti až do přítomné doby. Musíme si velmi cenit díla, které Pán pronáší skrze svůj lid, který zachovává přikázání a který působením Jeho milosti bude postupem času silnější a schopnější. Satan se snaží zatemnit bystrost Božího lidu a oslabit jeho schopnosti. Bude-li však tento lid pracovat podle příkazu Božího Ducha, poskytne jim dostatek příležitosti, aby mohli působit na mnohé a přivést je k pravé víře. Jejich zkušenost bude neustále růst, dokud Pán nesestoupí s nebe v plné své slávě a moci, aby své věrné označil pečetí konečného vítězství.

Zaslíbení konečného vítězství

Dílo, které musí být vykonáno, bude vyžadovat všecky naše síly a bude od nás v každé chvíli očekávat důkazy pevné víry a utuchající bdělosti. Nesnáze, s nimiž se budeme setkávat, nás budou někdy skličovat. Již sama velikost úkolu nás bude děsit, ale Jeho služebníci přece nakonec s Boží pomocí zvítězí. - „Protož“, milí bratří, „prosím, abyste nehynuli“ (Ef 3,13) těžkými nesnázemi, které na nás čekají. Ježíš bude s vámi. On půjde před vámi a bude vám svým Duchem připravovat cestu. Bude vaším pomocníkem v každé chvíli nouze.

Pro tu příčinu klekám na kolena svá před Otcem Pána našeho Jezukrista, z něhož všeliká rodina na nebi i na zemi se jmenuje, aby vám dal, podle bohatství slávy své, moci posilněnu býti skrze Ducha svého na vnitřním člověku, aby Kristus skrze víru přebýval v srdcích vašich, abyste v lásce vkořeněni a založeni jsouce, mohli stihnouti se všechněmi svatými, kteraká by byla širokost a dlouhost, a hlubokost, a vysokost, a poznati lásku Kristovu, kteráž přesahuje umění, abyste naplněni byli ve všelikou plnost Boží. Tomu pak, kterýž mocen jest nade všecko učiniti mnohem hojněji, než my prosíme aneb rozumíme, podle moci té, kteráž dělá v nás, tomu buď sláva v církvi skrze Krista Ježíše po všecka pokolení, na věky věků. Amen“ (Ef 3,14-21).

- General Conference Bulletin, 27.5.1913, pp. 164,165,