(Psáno ve vlaku na cestě do Lyonu, Massachusetts, prosinec 1890). Vyšlo v lístcích ze zápisníku. Církev, č. 4.

Po padesát uplynulých let mého života jsem dostávala vzácné příležitosti jako získání zkušenosti. Bylo tomu tak i s pevním, druhým a třetím andělským poselstvím. Andělé jsou představováni jak letí uprostřed, hlásají světu poselství výstrahy a mají upřímný vztah k lidu, který žije poslední dny dějin této země. Žádný člověk neslyší hlas těchto andělů, neboť oni jsou symbolem, který má představovat Boží lid, jenž pracuje v souladu s nebeským vesmírem. Muži a ženy osvícení Božím Duchem a posvěceni skrze pravdu, ohlašují postupně tři poselství.

I já jsem měla svou úlohu při tomto velebném díle. Téměř celá moje křesťanská zkušenost je jí protkána. I někteří lidé, kteří žijí v nynější době, mají podobnou zkušenost jako já. Těm byla odhalena pravda současné doby a oni následovali Pána, Knížete Hospodinova vojska.

V poselstvích, která hlásali, se naplnilo proroctví beze zbytku. Ti, které si Pán vyvolil, aby byli hlasateli těchto poselství, získali zkušenost nesmírné ceny. Nyní jsme uprostřed bezpečí těchto posledních dnů, kdy se budou na všech stranách ozývat hlasy: „Tu je Kristus“, „Tu je pravda“. My však nesmíme dopustit, aby břímě zkoušky, které nesou mnozí naši lidé, otřáslo základy naší víry, která vedla stranou od ostatních církví a od světa, abychom v něm obstáli jako lid zvláštní a podobně jako Jan - nesli své svědectví.

„Co bylo od počátku, co jsme slýchali, co jsme očima svýma viděli, co jsme spatřili, a čeho se ruce naše dotýkaly, o Slovu života, …. Co jsme viděli a slyšeli, zvěstujeme vám, abyste i vy s námi obecenství měli“ (1J 1,1-3).

I já svědčím o věcech, které jsem viděla, o věcech, které jsem slyšela, o věcech, kterých se mé ruce dotýkali, o Slově života. Vím, že toto svědectví je svědectvím Otce a Syna. Viděli jsme a stali jsme se svědky toho, že nás provázela moc Ducha Svatého, když jsme vykládali pravdu, písemně i ústně varovali a odevzdávali poselství, znamenalo by to, že jsme popřeli Ducha svatého. Naše místo by pak bylo mezi těmi, kdo se odchýlili od víry, protože uposlechli hlasu svůdných duchů.

Narušená jistota

Satan učiní vše pro to, aby vykořenil důvěru věřících ve sloupy naší víry, tj. ve svědectví o minulosti. Tato svědectví o minulosti. Tato svědectví nás postavila na vyvýšenou základnu věčné pravdy, umožnila vznik našeho díla a vtiskla mu svůj charakter. Hospodin, Bůh Izraelský vyvedl svůj lid a ukázal mu nebeskou pravdu. Jeho hlas bylo a je stále slyšet, když říká: „Jděte kupředu s novou silou, s novou milostí, ve stále větší slávě. Toto dílo sílí a šíří se, neboť Hospodin Bůh Izraelský je štítem svého lidu.

Ti, kteří znají pravdu jen teoreticky, dotýkají se jí jen jakoby konečky svých prstů, kteří nevnesli její zásady do svatyně své duše, ale ponechali živou pravdu na nádvoří, nebudou vidět v minulosti tohoto lidu nic posvátného. Tato minulost však způsobila to, že jsme tím, čím jsou a připravila je jako opravdové, odhodlané misijní pracovníky ve světě.

Pravda pro současnou dobu je drahocenná, ale ti, jejichž srdce se při pádu na skálu - Krista Ježíše - nerozbila, nepoznají a nepochopí, co pravda je. Budou přijímat to, co se jim líbí a začnou si vymýšlet jiný základ, než je ten, který je již položen. Budou lichotit své vlastní domýšlivosti a vážnosti a budou myslet, že jsou schopni odstranit sloupy naší víry a nahradit je těmi, které vymysleli oni.

Tak tomu bude stále, pokud čas bude trvat. Každý, kdo bibli důkladně poznal, pochopí, jak vážné je postavení těch, kdo žijí v závěrečném období dějin této země. Takoví lidé pocítí svou vlastní slabost a nedostatečnost a pochopí, že nevystačí s pouhou formální zbožností, ale že musí především mít živé spojení s Bohem. Nenaleznou klid, dokud nepocítí, že v nich přebývá živý Kristus, naděje slávy. Jejich „já“ zemře; pýcha bude z duše vypuzena a oni získají Kristovu tichost a dobrotivost.

- MS 28, 1890.

Žádná nová organizace

Když uplynul čas, svěřil Bůh svým věrným následovníkům vzácné zásady přítomné pravdy. Tyto zásady nebyly dány těm, kteří se neúčastnili na hlásání prvního a druhého andělského poselství. Byly dány těm, kteří se na věci podíleli od počátku.

Ti, kdo těmito zkušenostmi přešli, mají skálopevně trvat na zásadách, které z nás učinily adventisty sedmého dne. Mají být Božími spolupracovníky, kteří zavazují svědectví a zákon pečetí mezi jeho učedníky. Ti, kdo se účastní výstavby našeho díla na základech biblické pravdy, ti, kdo znají ukazatele správné cesty, mají platit za nejcennější pracovníky. Mohou mluvit z osobní zkušenosti a zároveň dbát pravd, které jim byly svěřeny. Tito muži nemají připustit, aby se jejich víra změnila v nevěru, nemají připustit, aby korouhev třetího anděla jim byla vzata z rukou. Mají své počáteční předsevzetí zachovat pevně až do konce.

Pán oznámil, že dějiny minulosti se mají vyprávět stále znovu, poněvadž se blížíme konci. Každý pravda, kterou dal pro tyto poslední dny, má být světu oznámena a každý pilíř, který Pán zřídil, má být zesílen. Nemůžeme se teď zříci základů, které Bůh postavil, nemůžeme teď vstoupit do žádné nové organizace, neboť by to znamenalo odpadnutí od pravdy.

- MS 129, 1905.

Není třeba se bát

Není třeba pochybovat ani se obávat, že dílo se nezdaří. V jeho čele je Bůh, a ten všechno spraví. Jestliže si záležitosti vyžádají změny ve vedení, Bůh o to bude dbát a působit tak, aby napravil každou chybu. Mějme důvěru, že Bůh dovede bezpečně do přístavu loď, která veze Boží lid.

Když jsem před mnoha lety jela lodí z Portlanu, Maine, do Bostonu, přepadla nás bouře a velké vlny s námi házely sem a tam. Lustry padaly a kufry se kutálely od jedné stěny ke druhé jako míče. Cestující byli vyděšeni a mnozí křičeli v očekávání jisté smrti.

Po chvíli přišel na palubu lodivod. Kapitán stál blízko něho, když bral do ruky kormidlo a vyjádřil obavu, zda je kurs lodi správný. „Chcete převzít kormidlo?“ ptal se lodivod. Kapitán k tomu nejevil ochotu, protože věděl, že mu chybí zkušenost.

Potom dostali někteří cestující strach a vyjádřili obavu, že lodivod je roztříští o skály. „Chcete převzít kormidlo?“ ptal se lodivod. Oni však věděli, že by nedovedli kormidlo ovládat.

Myslíte si, že je dílo v nebezpečí, modlete se: „Pane, stůj u kormidla, vyveď nás ze zmatku a doveď nás bezpečně do přístavu“. Nemáme důvod věřit Pánu, že nás nebezpečím úspěšně provede?

Stojí tu teď přede mnou mnozí, kteří již dlouho pracují pro Boží věc. Znám některé z vás už 30 let. Bratři, neprožívali jsme situace, jak jedna krize za druhou postihovala naše dílo? A nevyvedl nás pokaždé Pán ze všeho, aby vždy znovu oslavil své jméno? Nemůžete věřit v Něho, svěřit Boží věc Jemu? Omezená schopnost lidského myšlení vám nedovoluje pochopit působení Boží prozřetelnosti. Nechejte Pána, ať sám pečuje o své dílo.

- RH 20.9.1892.

„Moje ruka drží kormidlo“

Pán přijde dříve než jsme původně věřili. Jak krásné je pomyšlení, že velký spor se blíží ke svému konci! V závěru díla nás potkají různá nebezpečí, o nichž nevíme, jak se k nim zachovat. Nezapomínejme však, že tu působí trojí nebeská moc, že Boží ruka drží kormidlo a že Bůh své úmysly provede. On shromáždí svůj lid po celém světě a ten Mu bude ve spravedlnosti sloužit.

Chvěji se, když pomyslím na strašná nebezpečí, jež čekají na ty, kdo nesou zodpovědnost za Boží dílo. Ale je tu zaslíbení: „Moje ruka drží kormidlo a díky mé prozřetelnosti se božský plán uskuteční“.

- RH 5.5.1903.

Boží soud je přede dveřmi

Čekají nás těžké časy a brzy přijde Boží soud. Jedna pohroma bude následovat za druhou. Bůh brzy vyjde ze svého místa, aby strašlivě otřásl zemí a potrestal obyvatele za jejich nepravost. Pak se zastane svého lidu a poskytne mu svou ochranu. Jeho věčné rámě jej obejme a ochrání jej od všeho zlého.

- RH 14.4.1904.