Basilej, Švýcarsko, 8.12.1886

Drazí bratři, G.I. Butlere a S.N.Haskelle!

Nemohu už celé týdny od půl čtvrté ráno spát, protože mě hluboce zneklidňuje pomýšlení na to, v jakém postavení se my jako lid nalézáme. My bychom měli být daleko vpředu před kterýmkoli jiným lidem na zemi, poněvadž máme větší světlo a větší poznání pravdy, a tím i zvýšenou odpovědnost nést to světlo dál a nehlásat jen, že v pravdu věříme, ale žít podle ní. Když skutečně podle pravdy žijeme, stáváme se následovníky Ježíše, který je světlem světa. A jestliže my jako lid ustavičně duchovně nerosteme, nežijeme podle Boží vůle, stáváme se samospravedliví jako farizeové.

Musíme se víc přiblížit k Bohu. V našem každodenním životě musíme myslet co nejméně na sebe a mnohem víc na Ježíše Krista a Jeho milost. Žijeme v důležitém období dějin tohoto světa a konec všech věcí je blízko. Písku v přesýpacích hodinách rychle ubývá. Brzy bude řečeno v nebesích: „Stalo se“ (Zj 21,6). „Svatý posvěť se ještě“, „kdo špinavý, špiň se ještě“ (Zj 22,11).

Snažme se o důraznější svědectví, přidržme se pevněji Boha. Nemohu jinak, modlím se v jednu hodinu, ve dvě i ve tři ráno k Pánu, aby působil na srdce lidu. Myslím na to, že všichni v nebesích mají zájem o dílo, které pokračuje na zemi. Posluhující andělé čekají kolem trůnu, aby okamžitě uposlechli příkazu Ježíše Krista a odpověděli na každou modlitbu vyslovenou v opravdové, živé víře. Myslím na to, jak mnoho je těch, kdo pravdu hlásají, ale nedopřávají jí místo ve svém životě. Její posvěcující, očisťující a zduchovňující síla nezasáhla ještě jejich srdce….

Žít podle našich zásad

My ještě zdaleka nejsme takovým lidem, jakým by nás Bůh chtěl mít, protože naše duše neroste a náš charakter se nezjemňuje tou měrou, jak podivuhodně se odhaluje Boží pravda a Boží cíle. „Spravedlnost zvyšuje národ, ale hřích jest ku pohanění národům“ (Př 14,34). Hřích je zkázou pro lidské duše. Všude tam, kde se mu dopřává místa - ať je to v srdci jednotlivce, v domácnosti nebo ve sboru - zavládne nepořádek, spory, neshody, nepřátelství, závist a žárlivost, protože nepřítel člověka a Boha ovládne mysl lidí. Ale ten z vás, kdo miluje pravdu, žije podle ní a hájí ji, bude hřích nenávidět a svět v něm bude vidět živý obraz Ježíše Krista.

Lid, který tvrdí, že věří v pravdu, nebude odsouzen proto, že neměl světlo, ale proto, že se mu dostalo velikého světla, on však nepodrobil svá srdce zkoušce velkého mravního měřítka Boží spravedlnosti. Lid, který tvrdí, že věří v pravdu, musí růst tím, že touto pravdou žije. Skutečné náboženství bible musí být kvasem pro náš život, musí zjemňovat a zušlechťovat charakter, aby se čím dál tím víc podobal Božímu obrazu. Pak budou v našich domovech zaznívat modlitby díkučinění a chvále Boží a andělé, kteří budou v takových domovech sloužit, budou provázet Boží ctitele do modlitby.

Sbory, které tvrdí, že věří pravdě, že hájí Boží zákon, mají tento zákon také zachovávat a opustit veškerou nepravost. Jednotliví členové sboru mají odolávat pokušení, které je vede k tomu, aby jednali nesprávně a oddávali se hříchu. Dílo očisty má sbor začít pokáním a ponížením před Bohem a hlubokým zpytováním srdce, neboť žijeme ve výjimečné době očišťování - ve význačné hodině, jež vyústí do věčnosti.

Ti, kdo učí pravdě, ji mají podávat tak, jak to dělal Ježíš. Pod umírňujícím, posvěcujícím a očišťujícím vlivem Boží pravdy jsou jako čisté nádoby. Jakým mocným vlivem by působili na svět, kdyby byli prodchnuti náboženstvím bible! Jednotliví členové sboru mají být ryzí, neochvějní, pevní, vždy plni Ježíšovy lásky. Jan tak se stanou světlem světu. Muži mají stát jako strážní a jako pastýři stáda hlásat velebnou pravdu, všemu lidu, všem národům a jazykům troubit pro výstrahu. Mají být živými představiteli pravdy, kterou hájí, mají ctít Boží zákon a nesmlouvavě ho hájit a žít před Pánem v čistotě a svatosti. Takto hlásaná pravda bude vrhat své mocné světlo na všechny strany.

Zarmucování Božího Ducha

Bůh nikdy neopustí lid ani jednotlivce, dokud oni neopustí Jeho. Vnější odpor nedonutí Boží lid, který zachovává přikázání, aby jeho víra zeslábla. Když někdo nebude dbát na to, aby se čistota a pravda opravdu živě představovala, bude zarmucovat Ducha Božího a oslabovat lid, protože Bůh nebude uprostřed nich, aby jim žehnal. Vnitřní zkaženost lidu bude příčinou Božího obvinění jako v případě Jerusaléma. Ach, proste a se vší opravdovostí se modlete za to, aby ti, kdo káží jiným, sami neztroskotali. My nevíme, co je před námi, milí bratři, víme jen, že v následování Ježíše Krista je pro nás jediné bezpečí. Bůh bude s nám, jestliže se vyvarujeme hříchů, které uvalily Jeho hněv na starý svět, na Sodomu a Gomoru i na dávný Jerusalém.

Při sebemenším přestoupení Božího zákona padá vina na přestupníka. Nebude-li se upřímně kát a nezřekne-li se hříchu, stane se zcela určitě odpadlíkem…. Naší povinností jako Božího lidu je, co nejlépe tento Boží lid zbavit mravní nečistoty a přitěžujících hříchů. Jestliže se rozmáhá hřích a lidu který tvrdí, že drží vysoko korouhev mravnosti a spravedlnosti, jak můžeme očekávat, že Bůh nám pomůže a zachrání nás jako lid, který konal spravedlnost? … Jestliže my jako lid sami nesetrváváme ve víře a místo abychom zachovávali každé přikázání a neporušovali schválně ani jediný příkaz, hájíme Boží přikázání jen ústy a perem, pak ztratíme sílu a podlehneme. Tak si musíme počínat ve všech našich sborech. Každý člověk musí být křesťanem..

Boj s hříchem

Je nutno se zbavit hříšné pýchy, vzdát se všech zbytečností v oblékání a prosit Boha za odpuštění, že jsme jej kvůli své parádě oloupili o peníze, které se měly dostat do pokladny k podpoře Božího díla při misijní práci. Lidu je nutno vše vysvětlit a přesvědčit jej o tom, v čem záleží náprava a pravé obrácení. Naše skutky, naše chování se musí shodovat s dílem této doby, abychom mohli říci: „Následuj mne, jako já následuji Krista“. Musíme se v pokoře sklánět před Bohem, postit se a mnoho se modlit, litovat svého hříchu a bojovat s ním.

Všude teď musí být slyšet hlas věrného strážného: „Přichází jitro, ale ještě je noc“ (Iz 21,12). Touha musí vydat určitý zvuk, neboť toto je velký den přípravy na příchod Páně…. Zde na zemi existuje mnoho nauk, tisíce různých náboženství, ale jen jedno jediné z nich nese Boží nápis a znamení. Je náboženství lidské a náboženství Boží. My musíme připoutat své duše k věčné skále. Všechno v Božím světě, lidé, jejich nauky i sama příroda přispívá k naplnění spolehlivého Božího proroctví a provádí jeho velké dílo dějin tohoto světa - dílo které bude již vrzy skončeno.

Máme být připraveni a čekat na Boží příkazy. Všechny národy budou hluboce vzrušeny. Ti, kdo hlásají jediné Boží měřítko spravedlnosti, jedinou spolehlivou zkoušku charakteru, nenajdou žádnou oporu. Všichni, kdo se neskloní pod dekretem národních rad a nebudou dbát národních zákonů, které vyvyšují sobotu ustanovenou člověkem hříchu a nedbají na Boží svatý den, pocítí nejen útisk papežské moci, ale i protestantského světa, obrazu šelmy.

Satan bude dělat různé zázraky, které mají všechny oklamat a přesvědčit o tom, že je pánem světa. Naše církev nezahyne, i když se bude možná zdát, že její konec je blízko. Bude trvat, zatímco hříšníci na Sionu budou tříbeni: Plevy budou odděleny od vzácné pšenice. Tato zkouška bude strašná, ale je nevyhnutelná. Jen ti, kteří zvítězí skrze krev Beránkovu a slovo jejího svědectví, budou nalezeni jako oddaní a věrní, neposkvrnění hříchem ani lstivými slovy. Musíme se zbavit své samospravedlnosti a obléci spravedlnost Kristovu.

Oděni v Kristovu spravedlnost

Ostatek Božího lidu, který očišťuje své duše tím, že následuje pravdu, čerpá sílu ze zkoušky, jíž se uprostřed okolního odpadlictví prokazuje krása svatosti. Všechny tyto „jsem si vyryl do dlani“ (Iz 49,16), říká Hospodin. Zůstávají ve věčné, nehynoucí paměti. Nyní je nám nejvíc zapotřebí živé víry a živého svědectví, které se zařeže do srdce hříšníka. Příliš mnoho kážeme a málo sloužíme. Potřebujeme svatou horlivost, ducha pravdy a jejího žáru. Mnozí naši kazatelé cítí, že jim stojí v cestě nedostatky jejich vlastního charakteru. Ti musí prosit o Boží sílu, která všde k obrácení člověka.

Bůh žádal od Adama před jeho pádem, aby byl bezvýhradně poslušný Jeho zákona. Nyní po nás žádá totéž: naprostou poslušnost, spravedlnost, která je před Jeho očima bez jediného kazu. Kéž Mu můžeme s Jeho pomocí dát vše, co Jeho zákon žádá. To nemůžeme dělat bez víry, která uskutečňuje Kristovu spravedlnost v denním životě.

Drazí bratři, Pán přijde brzy. Pozdvihněte své myšlení i své hlavy k nebesům a radujte se. Ach, tolik bychom chtěli věřit, že ti, kdo slyší tuto radostnou zvěst, kdo tvrdí, že milují Ježíše, budou naplněni nevýslovnou radostí a plni slávy. Toto je ta dobrá, radostná zpráva, která by měla hluboce vzrušit duši každého člověka. Mělo by se stále o ní mluvit v našich domovech a měli by ji slyšet všichni, které potkáváme na ulici! Existuje nějaká radostnější zpráva? Bůh nám neuložil jako hlavní úkol, abychom se přeli nebo dohadovali - ať už s věřícími nebo nevěřícími.

Je-li Kristus mým Spasitelem, mým vykoupením, obětí za mne, pak nikdy nezahynu. Věřím-li v Něho, dostanu věčný život. Kéž by všichni, kdo věří v pravdu, uvěřili v Ježíše jako svého Spasitele. Nemyslím zde tu lacinou víru, která se neprojevuje skutky, ale opravdovou, živou, stálou víru, která v nás zůstává, s níž jíme tělo a pijeme krev Božího Syna. Já nechci, aby mi bylo jen odpuštěno, že jsem přestoupila svatý Boží zákon, ale chci být vyzdvižena do slunečního jasu Boží tváře. Nechci být do nebes pouze vpuštěna, ale ochotně přijata.

Jsme my jako svatý národ a zvláštní lid tak necitliví k nevýslovné lásce, kterou nám Bůh tak jasně prokázal? Být spasen - to neznamená být pokřtěn, mít své jméno zapsáno ve sborové knize nebo kázat pravdu, ale to znamená mít živé spojení s Ježíšem Kristem, který obnovuje naše srdce a nutí nás, abychom ve víře a lásce, v trpělivosti, tichosti a naději konali Kristovy činy. Každá duše spojení s Kristem bude živým misionářem všem lidem kolem sebe a bude užitečná lidem blízkým i vzdáleným. Nebude znát třídní rozdíly, nebude mít zájem jen o to, aby vybudoval tu část díla, kterou on řídí, a o ostatní se nestaral. Všichni budou pracovat tak, aby posílili dílo celé. Nikdo se nedá vést sebeláskou ani sobeckým zájmem. Boží věc je jen jedna, Boží pravda je jeden velký celek.

Položme si otázku: „Hýčkám ve svém srdci závist, dopřávám v něm místa žárlivosti“? Jestliže ano, pak v něm Kristus není. „Miluji zákon Boží, je láska k Ježíši Kristu v mém srdci“? Milujeme-li se navzájem, jako Kristus miloval nás, pak si vlastně připravujeme v nebesích pokoj a odpočinutí. Tam nebude nikdo usilovat o prvenství ani toužit po moci. Všichni budou milovat svého bližního jako sebe sama. Ach, kéž Bůh přispěje k porozumění a promlouvá k srdcím našich sborů tím, že vyburcuje jednotlivé členy….

Ti, kdo se pohodlně usadili na Sionu, potřebují být vyburcováni. Velikou odpovědnost mají ti, kdo nesou pravdu, a přece necítí žádnou váhu ani tíži na své duši. Kéž bychom měli muže a ženy, kteří by hlásali, že je nutno hájit pravdu, vzít na sebe Kristovo jho, aby Jeho břímě bylo lehčí. Potřebujeme takové sestry a bratry, kteří nebudou mít zájem pouze jen formální, ale Kristův nesobecký zájem, zanícenou horlivost, která nesnázemi neochabuje ani se nedá odstrašit převládající nepravostí. Chtěla bych, aby mě slyšel lid všech našich sborů v Americe. Procitněte ze smrti a Kristus vám dá život. Duše hynou touhou po světle Ježíšovy pravdy. Stojíme na samém prahu věčnosti a sváteční křesťané nám při tomto díle nejsou nic platní. Stejně tak nemá pro nás v této době cenu nějaké sentimentální náboženství. Naše víra i to, jak hlásáme pravdu, musí získat na intensitě i hloubce, protože satanské vlivy působí silou. Jejíž mohutnost jsme si až dosud neuvědomovali. Neovládne snad Boží lid nějaká nová síla? Lidu se musí vštěpovat vědomí posvěcujícího vlivu pravdy. Musíme vysílat k Bohu ty nejopravdovější a nejpokornější prosby, které jsou modlitbami našeho smrtelného zápasu, aby naše naděje - jako lidu - nebyly založeny na předpokladech, ale na věčných skutečnostech. My musíme sami z Božího slova poznat, jak veliká je naše víra. Mravním měřítkem charakteru je Boží zákon. Odpovídáme jeho požadavkům? Dává Boží lid svůj majetek, svůj čas, své nadání i všechnu svou sílu do díla tohoto času? Probuďme se! „Protož povstali-li jste s Kristem, vrchních věci hledejte, kdež Kristus na pravici Boží sedí“ (Kl 3,1).

- Letter 55, 1886.

Tou měrou, jak se přibližuje konec času, bude přibývat spolků co do počtu i moci. Tyto spolky budou působit proti pravdě tím, že budou vytvářet nové společnosti nepravých věřících, kteří si budou vymýšlet své vlastní bludné teorie. Odpadlíků bude přibývat. „Někteří se odvrátí od víry poslouchajíce duchů bludných a učení ďábelských“ (1Tm 4,1). Muži i ženy se sdružili, aby se protivili nebeskému Pánu, ale církev si tuto situaci uvědomuje jen částečně. Je třeba se mnohem víc modlit a vyvinout mnohem víc opravdového úsilí mezi těmi, kdo se pokládají za věřící.

Satanské síly v lidské podobě se zúčastní tohoto posledního velkého zápasu, aby se protivily budování Božího království a nebeští andělé v lidské podobě budou rovněž vyvíjet činnost. Obě protichůdné strany budou existovat dál, až do ukončení poslední velké kapitoly dějin tohoto světa. Satan má své lidi v každém městě. My si nemůžeme ani na okamžik dovolit nebýt na stráži. Věrni, spolehliví věřící se budou stále více modlit a méně mluvit o věcech, které nejsou důležité. Skrze ně budeme dostávat stále častější svědectví určená ku povzbuzení slabých a potřebných. V této době nemůže Boží lid projevit slabost a nerozhodnost, ale všichni musí pilně studovat Boží slovo. Musíme být silní v Pánu i silou Jeho moci. Není možno ponechávat svůj život náhodě a zároveň být věrným křesťanem.

- RH 5.8.1909.