(Adresováno zasedání Generální konference v r. 1891).

Bratři a sestry, obracím se na vás jako na adventisty sedmého dne, abyste všichni byli tím, co toto jméno znamená. Hrozí nám nebezpečí, že se odkloníme od ducha poselství….

Boží lid se nemá řídit míněním či zvyklostmi světa. Poslyšte, co řekl Spasitel svým učedníkům: „Jáť prositi budu Otce a jiného Utěšitele dá vám, aby s vámi zůstal na věky, toho Ducha pravdy, kterého svět nemůže přijíti, nebo nevidí ho, aniž ho zná, ale vy znáte jej; neboť u vás přebývá, a ve vás bude“ (J 14,16,17). „Pohleďte, jakou lásku dal nám Otec, totiž abychom dítky Boží slouli. Protoť svět nezná vás, že Jeho nezná! (1J 3,1).

Boží Slovo jasně prohlašuje, že Jeho zákonem bude svět opovrhovat a pošlapávat ho. Nepravost se velmi rozmnoží. Protestantský svět se spojí s člověkem hřích a církev i svět bude žít ve falešné svornosti.

Tehdy nastane ona velká rozhodující chvíle pro svět. Písmo učí, že papežství prakticky znovu získá svou ztracenou autoritu a že kvůli oportunistickým ústupkům tak zvaného protestantského světa dojde k novému pronásledování. V tomto čase nebezpečí obstojíme jedině proto, že máme Boží pravdu a sílu. Pravdu mohou lidé poznat jedině tak, že se sami účastní božské přirozenosti. Při čtení a studiu Písma potřebujeme víc než lidskou moudrost. Přistoupíme-li k Božímu Slovu s pokorným srdcem, Bůh za nás pozdvihne korouhev proti zlu.

Je obtížné pevně zachovat své počáteční předsevzetí až do konce. Když i uvědomíme, že existují neustále skryté vlivy, které chtějí vést jiného ducha, živel, který působí v opačném smyslu na satanově straně, pak se nesnáze ještě zvětšují. V době, kdy pronásledování ustalo, dostali se do našich řad lidé, kteří budí dojem, že nejsou povrchní a že o jejich křesťanství se nedá pochybovat, kteří by však od nás odešli, kdyby znovu došlo k pronásledování. V kritickém okamžiku by v okázalém uvažování viděli sílu, která ovlivnila jejich myšlení. Satan připravil pro každého věřícího nejrůznější léčky. Když bude Boží zákon prohlášen za neplatný, bude církev tříbena ve zkouškách ohněm a velká část mužů a žen - větší než teď předpokládáme - dopřeje sluchu svůdným duchům a učením ďáblů. Mnohé naše lidi soužení neposílí. Poznáváme naopak u nich, že nejsou živými ratolestmi pravého vinného kmene; nenesou ovoce a vinař je odřeže.

Kdo je opravdu poslušný, nepodlehne pokušení

Jak se projeví na opravdu poslušných a spravedlivých ta skutečnost, že svět ruší Boží zákon? Uchvátí je mohutný proud zla? Uchýlí se lid zachovávající Boží přikázání od své věrnosti, protože se tolik ostatních lidí staví pod korouhev satana? Nikdy! Ani jeden z těch, kdo zůstávají v Kristu, nezklame ani nepadne. Jeho následovníci se budou v poslušnosti sklánět před vyšší autoritou než je nějaký světský panovník. Opovržení, jemuž jsou Boží přikázání vystavena, vede sice mnohé k tomu, že potlačují pravdu a prokazují jí méně úcty, ale věrní si budou s ještě větší opravdovostí vysoko cenit jejich vynikajících pravd. My nejsme v životě ponecháni sami sobě. Budeme-li vždy uznávat Boha, bude řídit náš život. Měli bychom přemýšlet o Jeho Slově a pokorným srdcem, prosit Ho o radu a svou vůli podrobit Jeho vůli. Bez Boha nemůžeme učinit nic.

Nejvyšším příkazem pro nás je vážit si pravé soboty a hájit ji, neboť ona je tím znamením, kterým se Boží lid odlišuje od světa. Právě tomu přikázání, které svět neuznává, bude Boží lid vzdávat tím větší poctu. Vždyť, když nevěřící mají v opovržení Boží Slovo, jsou povoláváni věrní Kálefové. Právě tehdy budou oni odhodlaně stát na místě, které jim bylo určeno, aniž by se chválili nebo uhýbali před opovržením. Nevěřící špehové byli připraveni zničit Kálefa. On viděl kameny v rukou těch, kdo přinesli lživou zprávu, ale to ho nezastrašilo. On měl poselství a chtěl je přinést. Též duch se projeví dnes u těch, kdo jsou Bohu věrni.

Žalmista říká: „Zrušili zákon tvůj. Z té příčiny miluji přikázaní Tvá více nežli zlato, i více nežli ryzí zlato“ (Ž 119, 126,127). Když se lidé přidržují Ježíše, když Kristus skrze víru setrvává v jejich srdcích, roste jejich láska k Božím přikázáním a to tím víc, čím víc pohrdá svět Božími svatými příkazy. V takové době se musí pravá sobota hlásat lidem pomoci slova i písma. Pro čtvrté přikázání i ti, do je zachovávají, jsou ignorováni s v opovržení, cítí věrní, že nastává čas, kdy nesmějí svou víru skrývat, ale že je třeba vyvýšit Boží zákon tím, že rozvinou korouhev, na níž je vepsáno trojandělské poselství a věrnost Ježíši.

Žádné ústupky tajemným silám nepravosti

Nedopusťte, aby ti, kdo vyznávají Ježíšovu pravdu, podporovali - třeba jen svým mlčením - dílo tajemných sil nepravosti. Nedopusťte, aby ustávali ve svém varování. Výchova a výcvik členů našich sborů musí být takové, aby naše děti a mládež chápali, že před touto silou, člověkem hříchu se nesmí ustoupit. Učte je, že sice nadejde čas, kdy budeme moci bojovat jedině s nasazením majetku a svobody, že však zápas musí být veden v duchu a tichosti Kristově. Ježíšovu pravdu je nutno zachovávat a hájit. Bohatství, pocty, pohodlí, domov - to vše musí sát až na druhém místě. Pravdu není možno skrývat, zapírat nebo maskovat, k pravdě je nutno se přiznávat a odvážně ji hlásat.

Pán má věrné strážné na Sionských hradbách, a volej vším hrdlem, nezadržuj, jako trouba povyš hlasu svého, a oznam lidu mému převrácenost jejich, a domu Jákobovu hříchy jejich. Pán dovolil, aby nepřítel pravdy usilovně bojoval proti sobotě čtvrtého přikázání a tímto způsobem chce v nás vzbudit prvořadý zájem o tuto otázku, která je zkouškou pro poslední dny. Pravdě se otevře cesta k tomu, aby trojandělské poselství bylo hlásáno s veškerou silou.

Ani jediný člověk, který věří v pravdu, nesmí teď mlčet a nikdo by teď neměl být bezstarostný. Všichni ať vysílají své prosby k trůnu milosti, v duchu Božího zaslíbení: „Zač byste koli prosili ve jménu mém, toť učiním“ (J 14,13). Doba je nyní nebezpečná. Jestliže se tato země vychvalované svobody chystá obětovat každou zásadu, která je její ústavě nepohodlná, jestliže vystavuje dekrety, které potlačují náboženskou svobodu a posilují papežské nepravdy a klam, pak Božímu lidu nezbývá, než aby se v plné víře obrátil se svými žádostmi ke svému Pánu. Ti, kdo skládají svou důvěru na Krista, nalézají veškerou útěchu v Božích zaslíbeních. Vyhlídka na to, že se dostanou do osobního nebezpečí nebo do bídy, by neměla způsobovat u Božího lidu malomyslnost, ale měla by mu dodat odvahy a nadějí, neboť doba jejich rizika je pro našeho Pána dobou, kdy dává svému lidu poznat, že právě tehdy se jeho moc projevuje ještě zřetelněji.

Nebylo by správné klidně vyčkávat, až nastane útisk a soužení, složit ruce v klín a nestavět se proti zlu. Shromažďujte se ke společným modlitbám. Modlete se a pracujte, pracujte a modlete se. Nenechejte však nikoho jednat ukvapeně. Uvědomujte si víc než kdy jindy, že ve svém srdci musíte být tiší a pokorní. Neobviňujte jednotlivce ani církve a nevysmívejte se jim. Učte se jednat tak, jako jednal Kristus. Ostré věci se někdy říct musí, ale buďte jistí, že svatý Boží Duch přebývá ve vašem srdci, dříve než vyslovíte ostrou pravdu. Potom ať si tedy hledá svou cestu. Váš úkol to není.

Nespolčovat se se světem

S tím, kdo ruší Boží zákon, není možné uzavírat žádný kompromis a nemůžeme se ani na ně spoléhat jako na bezpečné rádce. Naše svědectví nesmí být nyní méně rozhodné než dříve. Není třeba zastírat naše skutečné postavení proto, abychom se líbili velkým lidem svatě. Oni si možná přejí, abychom se s nimi spolčovali a přijímali jejich plány a dělají možná návrhy, jak máme jednat, aby satan byl proti nám ve výhodě. „Neříkejte: Spiknutí, když koli lid ten praví: Spiknutí“ (Iz 8,12). My bychom sice neměli vyhledávat polemiku a zbytečně se dopouštět urážky, musíme však podávat pravdu jasně a rozhodně a pevně stát v tom, čemu nás Bůh ve svém Slově učil. Vy se nemáte starat o svět, abyste poznali, co máte psát a vydávat nebo co máte mluvit. Všechna vaše slova i činy mají dosvědčovat: „Nebo ne vtipně složených básní následujíce“ (2Pt 1,16). „A mámeť přepevnou řeč prorockou, kteréžto že šetříte jako svíce v temném místě svítíci“ (2Pt 1,19).

Apoštol Pavel nám říká: „Když v moudrosti Boží svět nepoznal skrze moudrost Boha, zalíbilo se Bohu skrze bláznové kázání spasiti věřící“ (1K 1,21). Takový byl Boží plán, přesvědčovat a obracet lidi, kteří jsou neustále v pokušení chlubit se svými silami. Pán chtěl jasně ukázat, že lidé by nemohli svou vlastní omezenou moudrostí získat poznání pravdy, ani poznat Boha, svého Stvořitele. Příchodem Ježíše Krista na náš svět se tento pokus uskutečnil a dokázal, že vychvalovaná lidská moudrost je pouhá pošetilost. Omezená moudrost byla naprosto neschopná dojít ke správným závěrům o Bohu, proto nebyl člověk vůbec oprávněn posuzovat jeho zákony. Pán svolil, aby věci dospěly ke krizi vyvýšením bludu nad pravdu, aby On, Bůh Izraelský, mohl mocně zapůsobit a prokázat tak, oč výše stojí Jeho pravda nad bludem.

Pán svou církev pozoroval a vždy znovu připouštěl, aby věci dospěly ke krizi, aby tak Jeho lid hledal ve svém velikém soužení jedině Jeho pomoc. Jejich modlitby, jejich víra spolu s jejich neochvějným cílem zachovat věrnost, vyžadovaly Boží zásah a tehdy On splnil své zaslíbení: „Tedy volati budeš a Hospodin vyslyší tě; zavoláš a řekneť: Aj, já“ (Iz 58,9). Jeho mocná paže se pozdvihla proto, aby osvobodil svůj lid. Bůh si vyhrazuje, že milostivě zakročí ve prospěch svého lidu až ve chvíli jeho krajního utrpení. Tak bude jejich osvobození zřejmější a jejich vítězství slavnější. Až všechna lidská moudrost zklame, bude Boží zákrok jasněji rozpoznán a Jemu příjme slávu, která Mu náleží. O nepřátele naší víry, pronásledovatelé, si uvědomí, že Bůh pracuje pro svůj lid tak, že vrátí jejich zajaté.

Modlitba, víra a spolehnutí na Boha

V tomto našem čase nebezpečí, kdy satan vrhá svůj stín na Boží lid, je nejvíc zapotřebí vroucí modlitby spolu s opravdovou vírou a spolehnutím na Boha. Každý ať má na paměti, že Bůh s potěšením naslouchá prosbám svého lidu, neboť převládající nepravost volá po opravdovější modlitbě a Bůh zaslíbil, že pomstí své vyvolené, kteří k Němu volají dnem i nocí, třebaže má dlouho strpení.

Lidé snadno zneužijí velké Boží trpělivosti a spoléhají na Jeho shovívavost. Uprostřed lidské nepravosti však nadejde chvíle, kdy je třeba, aby Bůh zakročil a konce budou strašné. „Hospodin dlouhočekající jest a velikomocný, však nikoli neospravedlňuje vinného! (Na 1,3). Velká Boží trpělivost je podivuhodná, protože dovede přemoci sám sebe. Trest je však jistý. Každé století rozmařilosti si střádalo Boží hněv pro den hněvu. A až nadejde čas a nepravost naplněna bude, pak Bůh vykoná svůj neobyčejný skutek. Nastane ta strašná věc, že Boží trpělivost bude vyčerpána, neboť Boží hněv dopadne tak bezpříkladně a těžce, že se o něm mluví jako o hněvu, jenž nezná milosrdenství. I sama země bude zpustošena. Právě v době obecného odpadávání od víry se vládci země - podle plánu satanova - postaví po boku člověka hříchu; to bude tehdy, až se naplní míra viny. Hromadná odpadávání od víry bude signálem pro národní zkázu.

Bůh vsadil svůj lid do mezery, aby vytvořil živý plot a opět postavil, co založila minulá pokolení. Andělé, kteří vynikají silou, čekají, poslouchají jeho příkaz, aby se připojili k lidem. Pán zasáhne, až věci dospějí tak daleko, že nikdo jiný než božská moc nebude moci zmařit dílo satanových pomocníků. Až bude jeho lid v největším nebezpečí, zdánlivě neschopen obstát proti moci satana, bude Bůh působit v jejich prospěch. Když je nouze nejvyšší, pomoc Boží nejbližší.

Nyní nastává čas, kdy oddaní a věrní povstanou a zaskvějí se, neboť nad nimi sláva Hospodinova vzešla. Teď není doba, abychom své barvy zapírali, není doba pro zradu, když zuří boj, není doba odložit své válečné zbraně. Strážní na hradbách Sionu musí být ostražití.

Jsem tak vděčná, že v této době můžeme odpoutat svou mysl od nesnází, které nás obklopují, i od útlaku, do kterého se Boží lid dostane, a že můžeme vzhlížet ke světlu a síle v nebesích. Postavíme-li se vedle Boha, Krista a andělů, nemusíme se bát, neboť naším štítem bude Boží všemohoucnost a mocný Bůh Izraelský bude naším pomocníkem. Ti, kdo se odváží sáhnout na Boží lid, sahají na zřítelnici Jeho oka…

Bratři, odnesete si Kristova ducha do svých domovů a sborů? Odložíte nevíru a kritiku? Blížíme se k době, kdy víc než kdy předtím se budeme potřebovat semknout a pracovat společně. V jednotě je síla, v nejednotě, ve sporech je pouze slabost. Bůh nikdy nenaznačil, že by se jeden člověk nebo několik lidí mělo ujmout nějakého důležitého díla a pokračovat v něm nezávisle na jiných Božích pracovnících. Bůh chce, aby se Jeho lid společně radil, aby byl jednotnou církví a tvořil tak skutečný celek v Kristu. Jedinou bezpečnou věcí pro nás je hledat radu u Pána a snažit se vždy jednat podle Jeho vůle, abychom se stali Jeho pomocníky. Ani jedno společenství nesmí utvořit spolek a říci: „Chceme se ujmout tohoto díla a pokračovat v něm podle našich představ. Nepůjde-li to, jak chceme my, nebudeme se o to starat vůbec“. Toto je hlas satanův, nikoli Boží, proto takové návrhy neposlouchejte.

Nám ještě stále chybí Ježíšův duch. Až ho budeme mít, budeme se navzájem milovat. Naše pověřovací listiny budou pak mít následující znění: „Po tomť poznají všichni, že jste moji učedlníci, budete-li míti lásku jedni ke druhým“ (J 13,35).

Semkněte se! Semkněte se!

Dejme tomu, že se denně snažíme o to, aby naše srdce spojovala pouta křesťanské lásky. „Ale mám proti tobě“, říká ten Věrný svědek, „že jsi tu první lásku opustil“ (Zj 2.4). „Nebudeš-li pokání činiti, přijdu na tebe a pohnu tvým svícnem z jeho místa“ (Zj 2,5). Proč? Poněvadž jsme se vzdálili jedni od druhých, vzdálili jsme se i od Krista. Potřebujeme se semknout. Ach, jak často už - když mi připadalo, že jsem v Boží přítomnosti a svatých andělů - jsem uslyšela hlas anděla, který říkal: „Semkněte se, semkněte se. V jednotě je síla“.

Opakuji nyní toto poselství vám. Vraťte se do svých domovů s pevným odhodláním se semknout. Hledejte Boha celým srdcem a nejdete Ho a láska Kristova, která převyšuje všeliký rozum, vejde do vašich srdcí i životů.

- Generál Conference Daily Bulletin, 13.4.1891.

Krize vyvolaná zákonem o neděli

V noci jsem měla dojem, že vypočítávám v mysli důkazy, kterými můžeme zdůvodnit svou víru. Jsme svědky toho, že svůdcové dorážejí stále víc. Vidíme, jak se svět snaží uzákonit nepravou sobotu, aby se tato stala zkouškou pro všechny. K této otázce budeme muset zaujmout stanovisko. Boží sobota bude pošlapána a nepravá sobota vyvýšena. Zákon o neděli se může stát příčinou velkého utrpení pro ty, kdo zachovávají sedmý den. Uskutečňování satanových plánů přinese Božímu lidu pronásledování, ale věrní služebníci Boží se nemusí bát výsledku tohoto zápasu. Budou-li se řídit vzorem, který jim byl dán životem Ježíše Krista, budou-li věrni Božím požadavkům, bude jejich odměnou věčný život, život, jakým žije Bůh,

V přítomné době by se měla věnovat co největší péče výchově charakteru našeho lidu. My máme ukazovat světu, jaký je náš Spasitel. Není možné, abychom se Bohu líbili, jestliže neosvědčujeme pravou posvěcující víru. Za naší víru jsme odpovědni každý sám. Pravá víra není ta, která při zkoušce a soužení zklame - je to Boží dar Jeho lidu.

- RH 30.9.1909.

Nyní - víc něž kdy jindy, potřebujeme osvědčovat laskavost a skutečnou dobrotu. Budeme možná nuceni před zákonodárným shromážděním co nejopravdověji obhajovat své právo uctívat Boha podle příkazů svého svědomí. Bůh to takto ve své prozíravosti určil, aby lidem byly požadavky Jeho zákona oznámeny z nejvyšších světských míst. Když však před těmito stojíme, nemáme projevovat žádné roztrpčení a máme se neustále modlit o Boží pomoc. Jedině Bůh může držet čtyři větry, dokud Jeho služebníci nebudou označeni na svých čelech.

- RH 11.2.1904.