(Vyšlo v Notebook Leaffets, Methods, No. 6.)
Čteme o Člověku, který chodil po této zemi v tichosti a pokoře, který chodil „dobře čině“ (Sk 10,38), který žil svůj život láskyplné služby tak, že těšil truchlící, sloužil potřebným, pozvedal sklíčené. Neměl na tomto světě žádný domov, jedině když Mu - poutníku - laskaví přátelé nabídli přístřeší ve svém domě. Bylo však nebeskou slastí pobývat v Jeho přítomnosti. Na každém kroku se setkával se soužením a pokušením, neochaboval však a ani neztrácel odvahu. Byl obklopen převráceností, zachovával však přikázání svého Otce. Byl vždycky trpělivý a veselý a usoužení lidé ho pozdravovali jako posla života, pokoje a zdraví. On poznal, co lidé potřebují, proto se obrací ke všem s pozváním: „Pojďtež ke mně všickni, kteříž pracujete a obtížení jste, a já vám odpočinutí dá. Vezměte jho mé na se, a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný srdcem, a naleznete odpočinutí dušem svým. Jho mé zajisté jestiť rozkošné, a břímě mé lehké“ (Mt 11,28-30). Kristův život je pro nás velikým příkladem. Ale kdo z Jeho dětí žije, jak žil On pro Boží slávu? On je světlo světa a ten, kdo chce se zdarem pracovat pro Mistra, musí zažehnout svou svíčku od Jeho božského světla.
Svým učedníkům Kristus řekl: „Vy jste sůl země, jestliže sůl zmařena bude,... k ničemuž se nehodí více, než aby byla ve vyvržena a od lidí pošlapána“ (Mt 5,13). Měli bychom ze všech sil pečovat o to, abychom žili svůj život podle příkladu Ježíše Krista. Nebudeme-li o to usilovat, jsme pro svět bezcennou solí, která byla zmařena....
Bůh užívá různých hřiven a rozmanitých nástrojů, aby Jeho dílo pokračovalo dál. Žádný člověk, který si přeje, aby byl ve svém sboru jedinou autoritou, nepracuje pro Boha. Žádný člověk, který říká, že touží po vlivu jen proto, aby mohl působit na sbor, v jehož čele stojí, nepracuje pro Boha. Ti, kdo se nechovají pěkně ke svým pomocníkům na Božím díle, musí počítat z Boží nevůlí, neboť oni svým vlivem brání tomu, aby se církvi dostalo světla, které chce Bůh dát svému lidu. Osvědčují ducha, jakého Bůh neschvaluje
Kristus je příkladem
Kristus byl poslán na svět, aby hájil zájmy svého Otce. On je pro nás ve všem příkladem. Jeho učení v celé své rozmanitosti je lekcí, kterou potřebujeme studovat.
Všichni pracovníci nemohou být stejní, pokud se týče chápání, zkušenosti nebo služby Slova. Někteří jsou s Kristem trvale spojeni. Ti jedí ze stromu života, jsou neustále v Kristově škole žáky. Jejich dobrota je každým dnem větší a získávají zkušenost, která je k práci pro Mistra činí způsobilými. Šíří kolem sebe životodárnou vůni vedoucí k životu a jsou duchovně tak ladění, že ihned rozpoznávají duchovní věci. Předmětem jejich studia je Bible. Časopisy, noviny a knihy, které nejednají o ničem nebeském nebo božském, nejsou pro ně přitažlivé, ale Boží Slovo je jim čím dál tím vzácnější. Bůh se k nim přibližuje a oni rozumějí Jeho jazyku.
Jiní pracovníci se nenaučili upoutat svou mysl k Písmu tak intensivně, aby z něho mohli každý den načerpat dostatek milosti.
Někteří lidé dostávají z nebes zvláštní poselství. Ti mají být vysíláni mezi lid, aby jej probouzeli, ne aby se vznášeli nad sbory - sobě ke škodě a Božímu dílu na překážku. Pro sbor není dobré mít dva nebo tři kazatelé k službě. Kdyby tito kazatelé odešli pracovat pro ty, kdo jsou ve tmě, mělo by jejich dílo nějaké výsledky. Zkušení muži by si měli vzít mladé lidi, kteří se připravují na úřad kazatele, a odejít hlásat poselství výstrahy do úplně jiného kraje.
Těm, kdo věří v pravdu, dostanou hojné požehnání, protože předávají požehnání, které jim dal Bůh, a světlo, které dostávají bude viditelné skrze jejich dobré skutky. Tím, jak bude zářit světlo jejich osobní zbožnosti, jak budou uplatňovat hluboké zásady při všech obchodních jednáních, budou šířit také zásady Božího zákona. Bůh vyzývá své dělníky, aby pro Něho získávali další duše. S hlubokou opravdovostí máme pracovat pro ty, kdo jsou na světě bez naděje a bez Boha. Jsou ještě mnohá pole působnosti, jež čekají na věrného dělníka.
Dělníci Boží věci by se měli sklonit před ním v pokorné, opravdové modlitbě a pak vyjít s Biblí v ruce probouzet ochromenou mysl těch, o nichž Slovo říká, že jsou v přestupcích a hříších jako mrtví. Těm, kdo toto dílo konají, obdrží bohaté požehnání. Ti, kteří znají pravdu, se mají navzájem posilovat a kazatelům říkat: „Vyjděte na pole ke žním ve jménu Páně a naše modlitby vás budou provázet jako ostré srpy. Takto by měly naše sbory vydávat rozhodné svědectví o Bohu a měly by mu také přinášet své dary a oběti, aby ti, kdo vycházejí do pole zápasit o duše, nežili v nouzi.
Kdo pracuje věrně pro Mistra v přítomné době, kdy zkaženost světa je stejná jako zkaženost Sodomy a Gomory? Kdo pomáhá lidem kolem sebe získat věčný život? Jsme očištěni a posvěceni, připraveni, aby si nás Pán užil jako nádob ke své poctě? Připomene si teď každý člen církve, že znetvoření nezpůsobuje Bůh? Máme se klanět božské bytosti v nádheře svatyně, neboť On je veliký ve velebnosti a moci....
Bůh si přeje, aby Jeho lid dokazoval svým životem, jakou přednost má křesťanství nad světskostí. Máme žít tak, aby si nás Bůh mohl použít při svém díle, abychom obraceli muže a ženy a vedli je, aby umyli roucha své povahy a zbílili je v krví Beránka. My jsme Jeho dílem „jsouce stvoření v Kristu Ježíši k skutkům dobrým“ (Ef 2,10). Bůh si přeje zjevit skrze nás svou rozličnou moudrost. Proto nám říká, že naše světlo má být viditelné v našich dobrých skutcích.
- MS 73 a, 1900.
Satanovy stíny
(Vyšlo v Notebook Leaflets, The Church, No.3.)
Pamatujte stále na to, že nikdy nenastane doba, kdy by satan nevrhal svůj stín na naši cestu, s úmyslem překážet naší víře a nastiňovat světlo vycházející ze Slunce spravedlnosti. Naše víra nesmí kolísat, musí naopak ten stín rozpoltit. Máme zkušenost, která nesmí být zasypána tmou pochybností. Naše víra není založena na pocitu, ale na pravdě. Nikdo z nás si nemusí lichotit, že zatím co ve světě narůstá nepravost, budeme my ušetřeni nesnází.
Právě tyto nesnáze nás přivádějí do blízkosti Nejvyššího, abychom hledali radu u toho jediného, jehož moudrost nelze obsáhnout On je rád, když ho hledáme, je rád, když v Něj doufáme a věříme Jeho Slovu. Kdybychom nebyli bezradní, neměli žádné soužení, byli bychom sebevědomí a sobě odcizení. Praví svatí budou přečišťování i bíleni a zkoušeni.
- Letter 58, 1909.
Copyright © 2010-2016 - Tisk - Kontakt