(Vyšlo v Notebook Leaflets, Christian Experience, No.7.)

Pán nařídil, aby Jeho dílo pokračovalo cestou misie tak, aby až do dnešních dnů všichni lidé poznali pravdu. Zklamali jistě ti, kteří měli neustále bdít, aby viděli to velké, vznešené dílo, které má vykonat lid nesoucí Boží znamení, jak čteme v Exodus 31,12-18.

Pán žádá věrné správce, aby vyměřili pole, která mají být obdělána, a pak moudře užívali jeho prostředků, aby dílo na těchto Božích polích pokračovalo. Bůh má svůj lid i služebníky, kteří mají s Ním spolupracovat....

Pán bude se svým lidem, jestliže se lidé poddají, aby na ně působil Duch svatý a nebudou si myslet, že oni musí působit na Ducha. „Nyní tedy, Izraeli, čeho žádá Hospodin Bůh tvůj od tebe? Jedině abys se bál Hospodina Boha svého, a chodil po všech cestách Jeho, a abys miloval Ho, a sloužil Hospodinu Bohu svému z celého srdce svého, a ze vší duši své, ostříhaje přikázání Hospodinových a ustanovení Jeho, kteráž já přikazuji tobě dnes k tvému dobrému“ (Dt 10,12.13).

Boží služebníci mají na tomto světě konat to nejvážnější, nejposvátnější dílo. Konec je blízko. Poselství pravdy se musí šířit. Boží služebníci mají nést jasné, zřetelné svědectví jako věrní pastýři stáda. Pravda nesmí být nijak překrucována. Božská milost nikdy neodvádí od Božího milosrdenství a lásky; to se děje jen působením satanovy moci. Když Kristus kázal, bylo Jeho poselství jako ostrý, dvojsečný meč, který bodá do svědomí lidí a odhaluje jejich nejvnitřnější myšlenky. Dílo, které Kristus konal, budou muset konat jeho věrní poslové. Jejich úkolem je kázat Slovo v prostotě a nesmlouvané upřímnosti. Ti, kdo nesou břemeno kázání a vyučování mají být tomuto svému úkolu věrni. Mají bdít nad dušemi, jako ti, kteří se budou muset zodpovídat. Nikdy nemají zahalovat slova „Toto praví Hospodin“ do slibných řečí lidské moudrosti. Ničí tak sílu tohoto výroku, zeslabují jej a zbavují moci, takže nedokáže hříšníka o hříchu přesvědčit. Každé slovo, které vyřkneme pod vlivem Ducha svatého bude plné nejhlubšího zájmu o spáse duší.

Kazatel se nezalíbí Bohu vnější okázalostí, ale věrným plněním povinnosti. Kristova cesta k vyvýšení vede nejhlubším ponížením. Ti, kdo jsou s Kristem účastni Jeho utrpení, kdo radostně kráčejí v Jeho šlépějích, budou s Ním účastní Jeho slávy.

Satan se vytrvale snaží přivést do církve takové lidi, kteří souhlasí s mnohým, co je pravdivé, kteří však nejsou obráceni. Právě skrze nepravé křesťany, kteří nemají pevnou víru, působí satan na církev. Dovede použít jejich neobrácené údy, aby uplatňoval své nápady a Boží dílo zpomaloval. Vliv takových členů není nikdy dobrý. Jejich kritika a pochybnost jsou kameny úrazu na cestě k nápravě církve. Oni zavádějí nevěru, protože mají své oči zavřené ke spravedlnosti Krista a nemají slávu Páně jako svojí odměnu. Jednota je silou církve. To satan ví a všemožně se usiluje o to, aby vnesl do církve rozkol. Přeje si, aby mezi členy Boží církve zavládla nesvornost. Proto by se otázce jednoty měla věnovat větší pozornost. Existuje lék na vyléčení sporů a rozkolu? Ano, plnění Božích přikázání.

Od Boha se mi již často dostalo poučení, že o názorových rozdílech, které církev oslabují, nemáme hovořit. Jeho lék proti sporům je ten, že budeme zachovávat jeho svatou sobotu a tím budeme ukazovat, že jsme Jeho lidem. Jeho Slovo říká, že sobota je znamením, jímž se má odlišovat lid, který zachovává přikázání. Takto si má Boží lid uchovat poznání Boha jako svého Stvořitele. Ti, kteří zachovávají Boží zákon, budou s Ním zajedno ve velkém sporu, který začal v nebesích mezi satanem a Bohem. Nevěrnost vůči Bohu nese s sebou odpor proti zásadám Božího zákona a rozepře.

Všechno, co souvisí s Boží věcí, je posvátné a Jeho lid to má takto posuzovat. Rady, které s Boží věcí nějak souvisejí, jsou posvátné. Kristus dal svůj život, aby přivedl hříšný svět k pokání. Ti, kdo jsou naplněni duchem, který přebývá v Kristu, budou působit jako Boží vinaři a budou o Jeho vinici pečovat. Nebudou pracovat pouze na místech, které si zvolí,. Mají být moudrými správci a věrnými dělníky, jejich nejvyšším cílem je - splnit úkol, který dal Kristus. Před svým nanebevstoupením řekl Spasitel svým učedníkům, že počínajíc Jeruzalémem musí jít ke všem národům, jazykům a dodal: „Aj, já s vámi jsem po všecky dny, až do skonání světa“ (Mt 28,2O).

- MS 14, 1901.

Proč jsme zkoušeni

(Vyšlo v Notobook Leaflets, Christian Experience, No.7.)

V životě křesťana dopouští Pán nejrůznější utrpení, aby povolal muže i ženy k vyššímu životu a světější službě. Bez těchto zkoušek by se lidé neustále vzdalovali Kristovu obrazu a stávali by se z nich tvorové zabývající se různými obory lidské filozofie, která by je sbližovala s následovníky satanovými.

Boží prozíravost vystavuje každé dobré a velké dílo zkouškám, aby se prověřila ryzost a síla zásad těch, kdo stojí na zodpovědných místech a aby se lidský charakter jednotlivce formoval podle Božího vzoru. Toto je nejvyšší stupeň výchovy.

Povahovou dokonalost dosáhneme tím, že své schopnosti mysli budeme cvičit, v dobách nejvyšší zkoušky pak tím, že budeme poslušní vůči každému požadavku Božího zákona. Lidé, v jejichž postavení mají druzí důvěru, mají být nástroje v Božích rukou na podporu Jeho slávy a konají-li své služby co nejvěrněji, mohou se stát dokonalými.

Ti, kteří jsou věrni pravým zásadám budou získávat stále větší poznání. Dostane se jim výstrahy, že budou uznáváni za spolupracovníky velkého, moudrého Dělníka všech lidí a budou hrát slavnou úlohu při uskutečňování Božích cílů. Takto budou - podle příkazu i daným příkladem - oslavovat svého Stvořitele jako spolupracovníci na Božím díle.

- Nedatovaný MS 150.