(Vyšlo v lístcích ze zápisníku, /Notebock Leaflets, Methods, No.1)

Žijeme v posledních dnech dějin té země a nesmí nás překvapit, že mnozí odpadnou od pravdy nebo ji zapřou. Nevěřit v Boha se stalo módou, která vede lidí do zkázy. Stále hrozí nebezpečí pokrytectví u těch kazatelů, jejich životy se neshodují s jejich slovy. Každý bude mít možnost slyšet napomenutí a varování, dokud nepřijde konec. A ti, kdo se provinili tím, že uzavřeli dohody, které se nikdy uzavřít neměly, a až je budou lidé ustanovení od Pána kárat nebo jím radit, budou se stavět proti poselství a nebudou se chtít napravit. Budou se chovat jako farao a Nebuchodonozor, dokud jim Pán neodejme jejich rozum a dokud jejich srdce nepozbudou citu. A jak k nim promluví Bůh. Jestliže však nebudou toto varování slyšet, Pán bude pokládat za jejich zkázu je samotné.

V Janu Křtiteli povolal Pán svého posla, aby připravoval cestu Páně. Měl hlásat světu jasné, každému srozumitelné poselství, které kára hřích a učí jej rozeznávat. Když Lukáš ohlašuje jeho poslání a dílo říká: „Nebo on předejde před obličejem jeho v duchu a v moci Eliášově., aby obrátil srdce otců k synům, a nevěřící k opatrnosti spravedlivých, aby postavil Pánu lid hotový“ (Lk 1,17).

Mnozí farizeové a saduceové přišli k němu, aby je pokřtil. On se obrátil k nim a řekl: „Pokolení ještěrčí, i kdo vám ukázal, kterak byste utéci měli budoucího hněvu? Protož neste ovoce hodné pokání. A nemyslete, že můžete říkati u sebe: Otce máme Abrahama neboť pravím vám, že může Bůh z kameni tohoto vzbuditi syny Abrahamovi. Již jest i sekera ke kořenu stromů přiložena. Každý tedy strom, kterýž nenese ovoce dobrého, vyťat a na oheň uvržen bývá. Jáť křtím vás vodou ku pokání, jestiť mocnější nežli já, jehož nejsem hoden obuvi nositi. Onť vás křtíti bude Duchem svatým a ohněm. Jehožto věječka v ruce Jeho, a vyčistíť humno své, a shromáždí pšenici svou do obilnice, ale plevy páliti bude ohněm neuhasitelným“ (Mt 3,7-12).

Jan kázal otevřeně jako polnice. Jeho poslání znělo: „Oznam lidu mému převrácenost jejich, a domu Jákobovu hříchy jejich“ (Iz 58,1). Nedostalo se mu žádného vzdělání. Jeho učitelem byl Bůh a příroda. Ale bylo zapotřebí jednoho člověka, který by Kristu připravoval cestu, takového, který by měl dost odvahy zvěstovat celé poselství jako kdysi proroci, kteří vyzývali zvrhly národ k pokání.

Všichni lidé naslouchali

Všichni odcházeli na poušť, aby ho slyšeli. Prostí rybáři a venkované přicházeli z okolních krajů i z blízkých a dalekých končin. Římští vojáci z Herodesových kasáren rovněž přicházeli, aby slyšeli. Náčelníci přicházeli opásáni svými meči, aby potlačili jakýkoli pokus nedovoleného shromažďování nebo povstání. Lakotný výběrčí daní přicházeli z okolních krajů a stejně tak se dostavili i okázale kněží rady starších. Všichni naslouchali jako očarováni a všichni farizeové, saduceové i studení, bezcitní staří posměvači odcházeli bez výsměchu a se srdcem zasaženým vědomím svého hříchu. Nebylo tu žádného dlouhého dokazování, žádných jemně propracovaných teorií, které by vypočítávaly „zaprvé“, „za druhé“, „za třetí“. Vrozená výmluvnost se projevovala krátkými větami, každé slovo svědčilo o jistotě a pravdivosti závažných varování, která zde pronášel.

Janovo varovné poselství bylo stejné jako kdysi poselství do Ninive: „Po čtyřiceti dnech Ninive vyvráceno bude“ (Jn 3,4). Ninive činilo pokání a vzývalo Boa a Bůh jejich poznání přijal. Bylo jim povoleno 4O let zkušební doby, při níž se měla opravdovost jejich pokání projevit a oni se měli odvrátit od hříchu., Ninive se však znovu začalo klanět modlám. Jeho nepravost se prohlubovala a byla hroznější než předtím, protože světlo pravdy přišlo a oni ho nedbali.

Jan vybízel k pokání všechny lidi bez rozdílu tříd. Farizeům a saduceům řekl: Utečte před nadcházejícím hněvem. Vaše žádosti k Abrahamovi jako vašemu otci vám nejsou nic platné. Ony vám nedají ryzí zásady, ani svatost povahy. Bohoslužebné oběti nemají žádnou cenu, pokud nepochopíte, že jejich předmětem je Boží Beránek, který snímá hřích světa. Vy se odvracíte od Božích požadavků a jděte za svými zvrácenými myšlenkami; ztrácíte tak ty podstatné rysy, které z vás činí Abrahamovy děti.

Ukázal na divoké skály kolem, jimiž se prodírala řeka a řekl: „Že může Bůh z kamení tohoto vzbuditi syny Abrahamovi“ (Mt 3,9).

Jan Křtitel káral otevřeně hřích u lidí prostých i vysoko postavených. Hlásal pravdu králům i knížatům, ať jí dopřávali sluchu, nebo ji odmítali. Nesmlouvavě poukazoval na určité osoby, káral farizeje rady starších, protože jejich náboženství bylo náboženstvím předpisů, nikoliv spravedlnosti, ani čisté dobrovolné poslušnosti.... Mluvil s Herodesem o jeho manželství s Herodiadou a řekl mu: Nesluší se, že ji máš. Mluvil s ním o budoucí odplatě, až bude Bůh soudit každého člověka, podle jeho skutků....

„Přišli pak i celní křtíti se, i řekli Jemu: „Mistře, co budeme činiti?“ (Lk 3,12). Řekl jim, aby opustili své budky, kde vybírali cla a daně? Nikoli, řekl jim: „Nic více nevybírejte mimo to, což jest ustaveno vám“ (Lk 3,13). Jestliže zůstávali výběrčími daní, mohli držet váhy a závaží pravdy ve svých rukou. Mohli zjednat nápravu tam, kde se jednalo o nepoctivost a útisk.

„I tázali se ho také i žoldnéři řkouce: A my což činiti budeme? I řekl: Nad žádným se nepotřásejte, aniž podvodně čiňte, a dosti mějte na svých žoldích“ (Lk 3,14)....

Meč Božího slova

Také Kristus mluvil nesmlouvavě ke všem lidem, k chudým i bohatým. Káral ty, kdo panovali nad svými bližními, ty, jejichž vášně a předsudky způsobily, že mnozí hřešili a rouhali se Bohu. Domněnky a výmluvy otupily meč Božího slova. Kristus však nazýval věci jejich pravými jmény. Sekera byla přiložena ke kořenu stromu, že všechny náboženské formy uctívání nemohou židovský národ spasit, protože nehleděli na Božího Beránka a nepřijali Ho vírou jako svého Spasitele.

Právě takové dílo a poselství, jaké měl Jan, bude v těchto posledních dnech pokračovat. Pán už dává poselství svému lidu skrze ty, které si zvolil, a chtěl by, aby všichni dbali napomínání a výstrah, které On posílá.

Poselství, které předcházelo veřejnou činnost Božího Syna, bylo: „Nebo přiblížilo se království nebeské“ (Mt 3,2). Naše poselství nemá být poselstvím „pokoj a bezpečnost“ (1Te 5,3). Jako lid, který věří v brzký Kristův příchod, máme konat dílo, nést poselství - „Připraviž se vstříc Bohu svému“ (Am 4,12). Máme zvednout korouhev a nést trojandělské poselství - přikázání Božích a víry Ježíšovy.

Poselství dnešku

Poselství, které přinášíme, musí být tak zřetelné, jako bylo poselství Janovo. Káral krále pro jejich nepravosti, káral i cizoložství Herodesovo. Říkal pravdu, i když tím uváděl svůj život v nebezpečí. Naše dílo této doby musí být vykonáno se stejnou věrností. Obyvatelé země v době potopy představují obyvatele dnešního světa. Bezbožnost obyvatel dávného světa je jasně konstatována: „Ale když viděl Hospodin, an se rozmnožuje zlost lidská na zemi, a že by všeliké myšlení srdce jejich nebylo než zlé po všecken čas“ (Gn 6,5). Boha unavil tento lid, který myslel jen na zábavu a požitky. Nehledal radu u Boha, který je stvořil, ani nedbal na Jeho vůli. Bůh byl na ně rozhořčen, neboť šli neustále jen za svými vlastními představami, zatím co v zemi panovalo násilí. „Litoval Hospodin, že učinil člověka na zemi a bolest měl v srdci svém“. Viděl tedy Bůh zemi a aj, posušena byla, nebo bylo porušilo všeliké tělo cestu svou na zemi. Protož řekl Bůh Noemu: Konec všelikého těla přichází přede mne, nebo naplněna jest země nepravostí od nich; z té příčiny, hle, již zkazím je s zemí“ (Gn 6,6.12.13)....

V tomto období dějin země se splní velké úkoly, ale lid také dostane mnoho výtek. Pán nepřestane svou církev kárat a varovat. Hříchy zevšedněly, ale v Božích očích neztratily ani v nejmenším svou závažnost. Jsou zkrašlovány, brány na lehkou váhu a omlouvány. Pravice na stvrzení dohody se podává právě těm lidem, kteří přicházejí s falešným učením a falešnými názory, kteří matou mysl Božího lidu a umrtvují jeho citlivost pro stanovení správných zásad. Takto ztratilo svědomí svou citlivost vůči radám i výtkám. Dané světlo, které vybízí k pokání, zastínily mraky nevíry a odporu, které sem vnesly lidské plány a výmysly.

Bůh od nás žádá skutečnou opravdovost. Kazatelé nemusí mít mnoho knižních vědomostí; jestliže však užívají svých hřiven, jak nejlépe dovedou, jsou-li pracovití, je-li jejich řeč jasná a prostá, jsou-li skromnými lidmi, kteří opravdově a pokorně hledají nebeskou moudrost, jestliže pracují celým svým srdcem pro Boha a ovládá-li je jedna jediná hlavní myšlenka - totiž láska ke Kristu a k duším, za které On zemřel - pak jim budou naslouchat i lidé s vyššími schopnostmi a nadáním, neboť prostota jejich pravd bude působit na všechny zvláštním kouzlem. Kristus je největším učitelem, jakého kdy svět poznal.

Jan se naučil v rabínských školách, a přece králové a knížata, farizeové a saduceové, římští vojáci i důstojníci, znali vší dvorské etikety, lstiví, vypočítaví výběrčí daní a světově proslulí lidé naslouchali Jeho slovům. Důvěřovali Jeho jasným výkladům a poznali svůj hřích. Ptali se ho: „My což činiti budeme?“ (Lk 3,14)....

Je zapotřebí opravdovosti

V tomto čase, jenž předchází druhému příchodu Krista na nebeských oblacích, volá Pán ty, kteří budou opravdoví a připraví lid, aby obstál ve velký den Páně. Lidé, kteří strávili mnoho času studiem knih, nežijí teď životem opravdové služby, která je pro tuto poslední dobu nejdůležitější, nevydávají prosté, upřímné svědectví. Kazatelé a zkoumatelé Písma naléhavě potřebují Božího Ducha. Jen zbožné, opravdové prosby, které vycházejí ze srdce posla, který je oddaný Bohu celou duší, budou přesvědčivé i pro druhé lidi. Nebude k tomu třeba lidí vzdělaných, neboť ti spoléhají víc na to, čemu se naučili z knih než na své poznání Boha a Ježíše Krista, jehož nám poslal. Všichni, kteří znají jedině pravého a živého Boha, budou znát Ježíše Krista, jednorozeného Božího Syna a budou hlásat Ježíše Krista, toho ukřižovaného....

Domnívá se někdo, že se poselství výstrahy nedostane k těm, které Bůh kára? Káraní lidé se mohou rozhorlit a odsoudit Božího posla podle zákona, ale tím nezasahují posla, ale Krista, který přikázal výtku a výstrahu. Jestliže lidé ohrožují Boží dílo a věc svým nesprávným jednáním, myslíte, že nemají slyšet žádné pokárání? Kdyby skutek provinilce postihoval jen jeho, platila by slova výstrahy jen pro něho; jestliže však jeho způsob jednání prokazatelně škodí věci pravdy a ohrožuje lidi, žádá Bůh, aby výstraha odpovídala způsobené škodě. Svědectví se nebudou klást překážky. Slova výtky a výstrahy, ono srozumitelné „takto praví Hospodin“, přijde od lidí, které vyvolil Bůh. Vždyť slova nejsou lidským nástrojem, jsou od Boha, který jim určil jejich úkol. Jestliže se vede nějaký spor u pozemských soudů a Bůh strpí, aby došlo k přelíčení, je to proto, aby Jeho jméno bylo oslaveno. Běda však tomu člověku, který se k takovému dílu propůjčí. Bůh zná pohnutky lidí, ať jsou jakékoliv. Modlím se, aby naši bratři byli upřímní a nedělali v té věci žádné kompromisy. Někteří takové lidé, kteří pro Boží věc pracují, jí jen škodí. Měli by být co nejdříve odvoláni....

Bůh si žádá lidi naprosto věrné. Lidé obojetní mu nemohou být k užitku. On potřebuje takové lidi, kteří na špatné dílo ukáží a řeknou: „Toto se nedělá podle vůle Boží.“

- Letter 19 1/2, 1897.