„Šimon Petr, služebník a apoštol Ježíše Krista, těm, kteříž spolu s ním zároveň drahé dosáhli víry, pro spravedlnost Boha našeho a Spasitele Jezukrista: Milost vám a pokoj rozmnožen buď skrze známost Boha a Ježíše, Pána našeho“. 2.Petr 1,1-2. Tato vzácná slova jsou promlouvána k těm, kteří získali spolu s námi drahou víru pro spravedlnost Boha našeho a našeho Spasitele, Ježíše Krista. Abychom si dovedli představit velikost zaslíbení, musíme být poučeni, kdo je vyloučen z tohoto zaslíbení. „Takto praví Hospodin: Nechlub se moudrý v moudrosti své, ani se chlub silný v síle své, aniž se chlub bohatý v bohatství svém. Ale v tom nechť se chlubí, kdo se chlubí, že rozumí a zná mne, že já jsem Hospodin, kterýž činím milosrdenství, soud i spravedlnost na zemi, nebo v těch věcech libost mám, dí Hospodin“. Jer. 9,23-24.

Důležitá kvalifikace pro dílo Boží

Ve svém Slově vypočítává Bůh dary a milosti, které jsou nepostradatelné pro všechny, kteří jsou ve spojení s Jeho dílem. Neučí nás, abychom nedbali učení, nebo zavrhovali východu, neboť je-li vedena láskou a bázní Boží je rozumná kultura požehnáním, avšak toto není pokládáno za nejdůležitější kvalifikaci pro službu Boží. Ježíš pominul moudré muže své doby, poněvadž byli tak hrdí a soběstační ve své vychloubačné nadřazenosti, že nemohli cítit s trpícím lidstvem a nemohli se stát spolupracovníky Muže z Nazaretu. Ve své bigotnosti pohrdali učením Kristovým. Pán Ježíš si přeje, aby byli do jeho díla zapojeni takoví lidé, kteří hodnotí toto dílo jako svaté. Jen tehdy mohou spolupracovat s Bohem. Stanou se otevřeným potrubím, kterým může proudit Jeho milost. Vlastnosti charakteru Kristova mohou být uděleny jedině těm, kteří neskládají důvěru v sebe. Nejvyšší vědecká výchova nemůže sama o sobě rozvinout charakter podobný charakteru Kristovu. Ovoce pravé moudrosti přichází jedině od Krista.

Každý pracovník by si měl vyzkoušet vlastní kvalifikaci dle Slova Božího. Mají mužové, zacházející se svatými věcmi jasné pochopení a správnou představu o věcech věčných zájmů? Budou se chtít poddat působení Ducha svatého, nebo dovolí, aby byli ovládáni vlastními zděděnými a vypěstovanými sklony? Na každém je, aby se zkušoval, má-li dostatek víry.

Postavení a odpovědnost

Všichni, kdo zaujímají místa v díle Božím, která jim jsou s důvěrou svěřena, mají mít stále na paměti, že taková postavení zahrnují velkou odpovědnost a zavazují nás za správné konání velebného díla pro tento čas a pro záchranu duší s námi spojených a také závisí ve velké míře na našem vlastním duchovním stavu. Všichni by měli mít živý zájem o svou odpovědnost, neboť jejich vlastní přítomná životní situace a pohoda i jejich věčný úděl bude rozhodnut duchem, ve kterém nacházejí zalíbení. Je-li do díla vetkáno vlastní „já“, je to jako obětování cizího ohně, místo ohně posvátného. Takoví dělníci uvalují na sebe nelibost Boží. Bratři, dejte ruce pryč od díla, dokud nerozeznáte posvátný oheň od ohně obyčejného.

Ti, kteří representují dílo Boží, nejsou všichni křesťanskými gentlemany. Převládá u nich duch panovačnosti nad druhými. Mužové se považují za autority, vyjadřují svá mínění a rozhodují o věcech, o nichž postrádají veškerých znalostí a zkušeností. Ti, kteří pracují v našem nakladatelství, procházejí kancelářemi, mluví s různými lidmi, udílejí příkazy, k čemuž se mají za oprávněné i kdy nevědí, o čem vlastně mluví.

Nespravedlnost, zpronevěřilost

Velká nespravedlnost, ba dokonce zpronevěřilost, byly spáchány v poradních schůzích tím, že byly projednávány různé záležitosti před lidmi, nemajícími zkušenosti, které by je činily způsobilými, aby byli kompetentními soudci. Rukopisy byly dávány k posouzení do rukou mužů, jejichž zrak byl zaslepen tak, že nemohli rozeznat duchovní význam a důležitost záležitostí, o které jednali. Ba více ještě než to, neměli ani opravdových znalostí o spisovatelství. Nestudovali literární činnost, ani v ní neměli praxi. Mužové posuzovali knihy a rukopisy, které jim byly nerozumně dány do rukou, když měli takovéto oprávnění odmítnout. Bylo by jedině poctivým, kdyby byli řekli: „Nemáme zkušenosti v tomto oboru díla a určitě bychom se dopustili bezpráví na sobě i na druhých, kdybychom podali svůj úsudek. Promiňte, bratři, místo abychom učili druhé, potřebovali bychom, aby někdo učil nás“. Ale toho byli na hony vzdálení. Vyjadřovali se svobodně o věcech, o nichž ničeho neznali. Byla přijímána rozhodnutí, jako úsudek moudrých mužů, zatím co to byl prostě úsudek nováčků.

Nadešel čas, kdy ve jménu Božím a v Jeho síle musí církev jednati pro dobro duší a pro čest Boží. Nedostatek pevné víry a rozpoznání svatých věcí by měl být pokládán za dostačující, aby vyloučil každého člověka, ze spojení s dílem Božím. Tak tedy odhaluje shovívavost k prudké povaze, k tvrdému hrdopyšnému duchu, že by jeho vlastník neměl být dáván na místo, kde by byl povolán, aby rozhodoval o závažných otázkách, týkajících se Božího dědictví. Vášnivý člověk by neměl mít podíl na jednání s lidskou myslí. Nemůže mu být svěřeno řízení záležitostí, týkajících se těch, které Kristus vykoupil za nesmírnou cenu. Bude-li chtít vést lidi, zraní a rozdrtí jejich duše, neboť nemá onen jemný dotek, onu něžnou citlivost, kterou uděluje jedině milost Kristova. Jeho vlastní srdce potřebuje, aby je obměkčil a podmanil Duch Boží, srdce kamenné se nestalo srdcem masitým.

Všichni mají představovat Krista

Ti, kdo zkreslují Krista, dávají světu špatný vzor, neboť povzbuzují všechny, kdo jsou s nimi ve spojení, aby dělali totéž. Pro spásu jejich duší, pro spásu všech těch, jimž jejich vliv přináší nebezpečí, měli by se zříci svých postavení, neboť v nebi bude zaznamenáno, že takový provinilec má krev mnoha duší na svém rouchu. Způsobili, že si mnozí zoufali a vzdali se své víry, jiní opět byli naplněni jeho vlastními satanskými vlastnostmi a není možno odhadnout způsobené zlo. Pouze ti by měli být podrženi v odpovědných místech (funkcích) díla Božího, kteří prokazují, že jejich srdce jsou posvěcená pravdou.

Nechť všichni uváží, že mají představovat Krista, ať jsou jakéhokoliv povolání. Nechť každý člověk usiluje s neochvějným předsevzetím, aby získal povahu Kristovu. Zvlášť takoví, kteří přijali postavení ředitelů, nebo poradců, měli by pociťovat, že se od nich požaduje, aby byli v každém ohledu křesťanskými čestnými muži. I když máme být v jednání s druhými vždy poctiví, nesmíme být hrubí. Duše, se kterými máme co činit, jsou vykoupeným Božím majetkem a my si nesmíme dovolit, aby nám uklouzl unáhlený, urážlivý, nebo domýšlivý výraz.

Bratří, zacházejte s lidmi, jako s lidmi a ne jako se sluhy, které můžete dle své milosti komandovat. Kdo hýčká hrubého, popudlivého ducha, měl se stát raději hlídačem ovcí jako Mojžíš a takto se naučit, co to znamená být dobrým pastýřem. Mojžíš nabyl v Egyptě zkušenosti jako mocný státník a jako vůdce armád, ale nenaučil se tam té nejhlavnější lekci - pravé velikost. Bylo mu zapotřebí zkušenosti ve skromnějších povinnostech, aby se mohl stát opatrovníkem a strážcem všeho živoucího. Když hlídal stáda Jetry, byl jeho soucit vzbuzen k ovcím a jehňátkům a naučil se bdít nad těmito stvořeními Božími s tou nejněžnější péči. Ačkoliv si nemohly svými hlasy ztěžovat na špatné zacházení, přece jen jejich chování mohlo mnoho ukázat. Bůh pečuje o všechny tvory, jež stvořil. V tomto nízkém postavení v práci pro Boha naučil se Mojžíš být něžným pastýřem Izraele.

Závislost na Bohu

Pán si přeje, abychom se též mnohému naučili ze zkušenosti Daniele. Mnozí by se mohli sát mocnými muži, kdyby jako tento věrný Žid byli závislí na Boží milosti k způsobilosti ve svých pracích. Daniel byl dokonale zdvořilý, jak ku starším, tak i k mládeži. Stál zde jako svědek Boží a snažil se tak žíti, aby nebyl zahanben, když nebesa slyšela jeho slova a shlížela na jeho činy. Když Daniel byl požádán, aby se zúčastnil bohaté královské tabule, nerozčilil se, ani nevyjádřil své rozhodnutí, že bude jísti a píti to, co bude chtít. Aniž by promluvil slova vzdoru, nebo pohrdání, předložil tu věc Bohu. On a jeho druhové hledali moudrost u Pána a vstali od vážné modlitby, byli rozhodnuti. S pravou odvahou a křesťanskou zdvořilostí vyložil Daniel tento případ úředníku, který je měl na starosti a prosil ho, aby jim byla povolena prostá strava. Tito mladíci vyciťovali, že jsou jejich náboženské zásady v sázce a spoléhali se na Boha, kterého milovali a jemuž sloužili. Jejich žádosti bylo vyhověno, neboť získali si přízeň u Boha i u lidí.

Muži v každém postavení, které jim bylo s důvěrou svěřeno, potřebují chodit do školy Kristovy a dbát výslovného příkazu Velkého Učitele: „Učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný srdcem a naleznete odpočinutí dušem svým. Jho mé zajisté jestiť rozkošné a břímě mé lehké“. Mat. 11-29-30. Nemáme výmluvy ani pro jediný špatný rys svého charakteru. „Ne silou, ani mocí, ale Duchem mým, praví Hospodin zástupů“. Zach. 4,6. V jednání s druhými proste nejprve Pána o moudrost a milost, abyste ve snaze býti věrnými nebyli hrubými, ať již vidíte, nebo slyšíte cokoli, co by potřebovalo nápravy. Proste Ho, aby vám dal milost a laskavost Kristovu, pak budete věrní svým povinnostem, věrni svému odpovědnému postavení a věrni Bohu, budete věrnými šafáři, přemáhajícími přirozené i získané zlé sklony.

Nikdo nemůže být dokonalým, čestným mužem, než křesťan, který je křesťanem celým svým srdcem. Sídlí-li Kristus v duši, zjeví se jeho duch ve způsobech, slovech a činech. Laskavost a láska v chování, v srdci se projeví v sebezapření a v pravé laskavosti. Takoví pracovníci budou světlem světa.

Pro další studium: GW 36-39, 414-419, 5T 552-554, 503, 587, 32. 80-81, 737-746,11.