Na parníku „Alameda“ a širém moři 17.11.1891

Vykoupení je částí Božské povahy. Budování a nikoli boření je výsadou Boží. Syn Boží byl vydán na smrt již před stvořením světa. Existence hřích je nevysvětlitelná. Proto nezná ani jediná duše Boha, dokud sama sebe nevidí ve světle, vyzařujícím z kříže Golgaty a dokud nemá sama sebe jako hříšníka v ošklivosti, v trpkosti vlastní duše. Když volá jeho duše ve své velké bídě pro hříchy odpouštějícím Spasiteli, tehdy se Bůh zjevuje jako milostivý, plný milosrdenství, odpuštění a lásky, dlouhoshovívavý a trpělivý. Jsme-li věrnými služebníky Ježíše Krista, jsme osobně jako členové církve spolupracovníky s Bohem. Když je jeden z nás drcen nepřítelem, zraněn a dopustí se omylu, musíme se jako věrní a upřímní k Mistru, jako spolupracovníci Boží ujmout nejbližší misionářské práce, musíme pracovat k tomu, abychom hojili a ne ničili a mařili. Naději v Kristu máme proto, že jsme hříšníky. Máme právo dovolávat se Spasitele. Jsou-li ještě někteří společní v našich institucích, kteří bloudí, nechť na ně lidé nežalují, nezavrhují a neničí, jakoby sami byli bez chyb.
Křesťanova práce záleží v urovnání, budování a léčení. Léčivý proces zachraňuje mnohou duší a odvrací od množství hříchů. Bůh jest láska, Bůh je sám sebou ve své podstatě láska. Činí to nejlepší z toho, co se zdá být nepravostí a nedává satanovi příležitost k triumfu, zjevováním toho nejhoršího a vystavování našich slabostí našim nepřátelům. Svět nesmí být zaveden do církve a zasnouben církvi, aby tak tvořil s ní jednotný svazek. Takto by se stala církev vpravdě zkaženou a jak je psáno ve Zjev. 18,2 „a stráží všelikého ptactva načistého a ohyzdného“.

Vliv spolčení se se světáky

Spolčením se se světem stanou se naše instituce nepevné, nespolehlivé, poněvadž tyto světské živly uvedené a umístěno v postaveních, spojených s důvěrou, chtějí být pokládány za učitelé a být respektovány ve svých vedoucích, vychovaných a oficielních postaveních a jistě jsou tam dosazeny duchem a mocí temna, takže hranice mezi tím, kdo slouží Bohu a tím, kdo mu neslouží, stává se nerozeznatelnou. Pán Ježíš nám dává podobenství o poli, na kterém byla dle domnění zaset čistý ječmen, ale pověřenci pohlížejí na pole se zklamáním a táží se: „Což jsi nezasel dobrou setbu na toto pole? Od kdy je tam koukol“? A majitel pole odpovídá: „To učinil nepřítel“.

Žalobníci bratří

Toto mně bylo oznámeno o venkovském zdravotním útulku. Dostalo se mi varovného poselství. Mluvila jsem s vážností a vím, že Pán vylil Ducha svého na mne, když jsem ukazovala na nebezpečí spolčování se s tímto světem a láskou k němu. Světák je vždy na stráží, aby mohl kritizovat a obžalovat služebníky Boží. To je zjevné z hašteřivých nářků, tak zvaných křesťanů, kteří nebyli nikdy přeměněni milostí Ježíše Krista. Jsou smrtelnými nepřáteli věřících. Zavrhují sobotu 4. Přikázání a jestliže mohou poukázat na to, že ti, kteří se snaží být poslušní přikázání Božích, jsou chybující, napjal satan již luk, ukázal svou obviňující moc, ale jeho kruté hrozby málo ublíží, budou-li praví věřící stát věrně ke slovu Kristovu a budou-li činiteli Jeho slova a ne pouhými posluchači. Ti, kterým jsou tyto výtky činěny, jsou v okovech Kristových, aby milovali, vážili si a byli věrnými všem, kteří jsou sjednocení s Kristem v církvi i v obcování. Spolčovat se s kritizujícími živly, stát se žalobníky bratří, chápat se pohanění a předhůzek, která vám učinili, tj. přisluhování dílu nepřítele. Dáváte se mu tím do rukou a konáte úspěšně jeho dílo.

Proč byl Kristus nenáviděn?

Předložila jsem posluchačům, že Ježíš, Pán života a slávy byl ukřižován, aby nenávist Židů našla ukojení, poněvadž zásady, které On hlásal, neodpovídaly jejich vlastním myšlenkám a ctižádostem. Zatracoval každý podvod, lstivost a vychytralost pro získání nejvyšších mocí a každý nesvatý čin. Pilát a Herodes se stali přáteli v ukřižování Krista. Chtěli se zalíbit Židům tím, že uvedli ve skutek své nepřátelství proti Tomu, kterého Pilát prohlásil nevinným. Předložila jsem jim Jidáše, který zradil Pána za cenu peněz a Petra, který Ho zapřel v Jeho ponížení v soudní síni. Jen několik málo hodin před tím, ujišťoval s velkou jistotou Pána, že s Ním půjde do vězení i na smrt. A přes Ježíšovo prohlášení, že Ho třikrát zapře, dříve než kohout dvakrát zakokrhá, byl tak sebejistý, že nebral slova Kristova jako skutečnost a pravdu. Jak málo znal sám sebe! Jak brzy vyzkoušel okolnosti jeho oddanost Mistru! Zapřel Ježíše v téže hodině, kdy s ním měl bdít na vážných modlitbách. Když byl v soudní síni obžalován, že je jedním ze žáků tohoto muže, zapřel a když byl po třetí obžalován, zdůrazňoval své zapření zaklínáním a zapřísaháním se.

Následek pravého obrácení

Kristus pravil: „Přijměte moc Ducha svatého, přicházejícího na vás a budete mi svědkové“. Sk.1,8. Pohled bolesti a smutku, kterým spočinul Ježíš na Petrovi, nebyl pohledem beznaděje, zlomil srdce Petrovo, které zapřelo svého Pána. Tím byl Petr obrácen. Když pak stál po ukřižování a zmrtvýchvstání Kristově před vládci, odvážně se přiznal k Ježíši a obvinil je těmito slovy: „Vy pak toho svatého a spravedlivého odepřeli jste se a prosili jste za muže vražedného, aby vám byl dán. Dárce pak života zamordovali jste“. Sk.3,14,15. Zde jest Petr již zcela jiným člověkem po svém obrácení, než onen sebejistý, chlubný před svým obrácením. Předložila jsem jim hlas světa, nepřátel to Kristových a řekla jsem poslům Kristovým: „Abyste neučili v tom jménu a chcete na nás uvést krev člověka toho“. Sk.5,28. Měla tato vyhrůžka úspěch? Učinila ze svědků Kristových zbabělce? Nikoli! Hlásali poselství dané jim Bohem! Byli zavírání do vězení, ale Bůh poslal své anděly, aby je vysvobodil. Anděl Páně otevřel v noci dvéře vězení, vyvedl je a pravil: „Jděte a postavíce se, mluvte lidu v chrámě všecka slova života tohoto“. Sk.5,20. Tento hlas nebeských andělů byl přímo opakem hlasu vrchnosti. Kterého z těchto hlasů měli být poslušní? „Odpověděl pak Petr a apoštolé, řekli: Více sluší poslouchati Boha, než lidí. Bůh otců našich vzkřísil Ježíše, kteréhož jste vy zamordovali, pověsivše na dřevě. Toho Bůh, Kníže a Spasitele, povýšil pravicí svou, aby bylo dáno lidu Izraelskému pokání a odpuštění hříchů. A my jsme svědkové toho, což mluvíme ano i Duch svatý, kteréhož dal Bůh těm, kteříž jsou poslušní Jemu. Oni pak slyševše to, rozzlobili se a radili se o to, kterak by jej vyhladili“. SK.5,29-33. Tehdy se zastal apoštolů Gamaliel, učitel zákona a jeho slova získala převahu. Nuže, to je jen malá část slovy, jež mi Pán přikázal promluvit k lidu.

Jak si počínat s bloudícími?

Byla mi dána taková slovy, o nichž jsem věděla, že je lid potřebuje a která by mu přinesla prospěch, kdyby je slyšel. Jeden rozhovor se týkal toho, jak zacházet s bloudícími v naší církvi. Nesmí jim být dovoleno, aby slovy nepřátel našeho Pána pracovali proti jeho dítkám. Vyskytnou-li se stížnosti, nebo reptání, nebo těžkosti, musí studovat ve škole Kristově, jak se mají zachovat vůči těm, kteří tyto těžkosti vyvolali. Vyrovnávej tyto záležitosti jedině mezi čtyřma očima a nebude-li chtít uposlechout, tehdy přiber dva, nebo tři ostatní, neuposlechne-li ani těchto, pak řekni církvi.

Nemiluj světa

Svět nemá na tomto díle účasti s věřícími. Nemůže chápat pohnutek a zásad, kterými je jemně vázán. Musíme být opravdovými, věrnými vojíny v armádě Ježíše Krista. Všichni jeho následovníci musí držet krok se svým vůdcem. Nemají nikdy zjevovat svá tajemství nepřátelům Ježíše Krista, nebo si z nich dělat své důvěrníky o svém počítání, nebo o úmyslech svého jednání, neboť je to zrada svaté důvěry a dává nepříteli všechny výhody. Nechť zůstává rada lidu Božího pouze mezi nimi. Nepřátelé Kristovi by neměli být znalí jejich tajemství, zatím co jsou dítky Boží udržovány v nevědomosti právě o těch věcech, které by měli znát.
Tajemství Hospodinova jsou s těmi, kteříž se Ho bojí.
Svět je hlavním nepřítelem náboženství. Satanské mocnosti pracují neustále po celém světě a ti vyznavači Kristovi, kteří jsou přes své vyznání spolčení se světem těsnou družbou, mají tolik stejného ducha, cílů a pracovních zásad, že nemohou rozpoznat, kdo slouží Bohu a k do světu. Nepřítel stále strká svět do popředí, aby se naň pohlíželo jako na nadřazený -věřícím v Ježíše a snažícím se stále být činiteli Jeho Slova. Slova chvály a lichotek od lidí ze světa jsou přijímány jako sladká sousta, ale soud těch, kdo milují tento druh pokrmů odpovídá slabosti, kterou v tomto směru ukazují. Jejich duchovní život se skládá z právě takového materiálu, jakým se sytí. Jejich křesťanská zkušenost je mocně závislá na lichocení a uznání od lidí. Láska a bázeň Boží nejsou vetkány do jejich zkušeností.
Jak je politováníhodné a smutné, když vidíme muže, kteří mají známost o Duchu Božím, jak se vrhají cele do náruče světa, aby byli jim vedeni a ovlivňováni jeho hlasem a tak závislí svou silou a svým úspěchem na jeho přízní. Jak zřetelně je odvrácení takových od Krista, jak jsou plní sebedůvěry, chlouby a marnivosti a jak jsou krátkozrací ve věcech duchovních. Jak málo rozeznávají, kdo je dítkem Božím, dědicem království a kdo je dítkem onoho zlostníka, který je dítkem neposlušnosti a nepřítelem Božím.

Dvě třídy

Na našem světě jsou pouze dvě třídy: Ti, kteří jsou poslušní Ježíše Krista, kteří hledají Mistra, aby konali Jeho vůli a pracují o spásu vlastních duší a o spásu každé duše, která je s nimi sjednocena, která nese jméno Kristovo. Druhou třídu tvoří děti neposlušnosti. Jsou jen dvě třídy na našem světě. Slyšte tedy Slova Toho, kdo zná: „Vy z Boha jste, synáčkové a zvítězili jste nad nimi, nebo většíť jest ten, kterýž v vás, nežli ten, kterýž jest v světě. Oni z světa jsou a protož o světu mluví a svět jich poslouchá“. 1.Jan 4,4,6. Duše jsou klamány. Bázeň a láska Boží nemají kontrolující moci. Svět je jejich mistrem a honí se za klamnou, lichotnou fata morganou. Slyšte Toho, který dal svůj život za tento svět. „Aby každý, kdož věří v Něho, nezahynul, ale měl život věčný“. Jan 3,16. Mluvil, jak člověk nikdy nemluvil. Celá 15. Kapitola Janova obsahuje tu nejzávažnější lekci. Čtěte ji, řiďte se dle ní! Slyšte znovu hlas Boží: „Nemůžete Bohu sloužiti i mamoně“. Mat. 6,24.

Svazky věřících a nevěřících

Nechť lid Boží za jakýchkoli okolností neuzavírá příměří s nepřítelem Boha a člověka. Není povinností církve ke světu, aby se snižovala k jeho smýšlení a aby přijímala jeho názory, jeho pokyny, ale aby dbala slov Kristových skrze jeho služebníka Pavla: „Netáhněte jha s nevěřícími. Nebo jaký je spolek spravedlnosti s nepravostí? A jaké obcování světla s temností? A jaké srovnání Krista s Beliálem? Aneb jaký díl věrnému s nevěrným?“ 2.Kor.6,14,15. To znamená v užším slova smyslu vdávání a ženění se s nevěřícími, ale v širším slova smyslu se to týká i mnoha jiných věcí a všech pokynů našich zdravotních ústavů, našich škol, našich nakladatelství a všech zařízení, daných Bohem.
Tato věc je nám předložena v pravém světle. Otázka zní: „A jaké spolčení chrámu Božího s modlami? Nebo vy jste chrám Boha živého, jakž pověděl Bůh: Přebývati budu v nich a procházeti se a budu jejich Bohem a oni budou mým lidem. A protož vyjděte z prostředku jejich a oddělte se, praví Pán a nečistého se nedotýkejte“. Co to znamená? - našeptávání, působení zla v dětech neposlušnosti. Nesmíte se žádným způsobem poskvrniti duchem, nebo vlivem nevěřících. Bojte se spolčování, nebo svazku s nimi. Bojte se mluvit o díle souvisícím s věcí Boží s lidmi, kteří se nepřiznávají k Bohu, nebo nesympatisují s těmi, kteří milují pravdu Boží. A já přijmu vás. A budu vám za Otce, a vy mi budete za syny a za dcery, praví Pán Všemohoucí“. 2.Kor. 6,16-18.
Pozvedám svého varovného hlasu proti vměšování se světských živlů s věřícími v našich ústavech, musíme troubit na poplach. Zaměstnanci našich ústavů zastávají postavení důvěry, jsou vychovateli. Ostatní jsou učeni, aby přijímali od těchto osob instrukce a v tom je léčka pro neobezřelé. Jejich smýšlení o spravedlnosti a pravdě se stává zmateným. Slyší ony osoby, které nemají úctu k pravdě, která má být chována v úctě, neochvějně a posvěceně, jako pravda.
Když má být práce v pátek plánována s ohledem na Sobotu Hospodinovu, pracuje satan s těmito dětmi neposlušnosti, aby byla práce prodloužena do svatých hodin a přikazují svým podřízeným, aby pracovali i v Sobotu. Pak jásají a satan triumfuje.
A když nečiní rozdílu mužové v nejvyšších odpovědných postaveních mezi těmi, kteří Bohu slouží a těmi, kteří Mu neslouží, jasně dokazují, že jejich oči nejsou se vší upřímností upřeny na slávu Boží, proto je celé jejich tělo plné temnoty. Když se tito mužové, používající autority tak smísili s duchem světáků, že jsou slova stížností z úst těchto nevěřících, přijímána jako skutečnost a pravda, nevědí sami, čího jsou ducha. Když povzbuzují tohoto ducha a stěžují si na lid Boží, dokazují jen nade vše jasně, že pracují na straně nepřítele, aby zlehčili a ponížili ty, které Pán miluje a že posilují ruce oněch špatných, kteří konají zlé dílo. Když se domnívají, že je jim dovoleno strpěti, aby žalobníci lidu Božího plánovali za ně proti Jeho vyvoleným, pak s nimi tyto plány Kristus neučiní.

Jednejte spravedlivě s bloudícími

Bloudí-li některé dítko Boží a posuzují-li představení (autority) duchovní věci správně, pochopí, že jim jejich postavení nedovoluje, aby zradili svatou důvěru a pak nezradí věc Boží do rukou nepřítele. Nezamlčí věc právě těm, ke kterým mají mít důvěru a nebudou pracovat potají a v tichosti a neodhalí své plány těm, kteří necítí náklonnosti k lidu Božímu. Když se proti některým pracovníkům v našich zdravotních ústavech reptá a když je obviňují nevěřící, nebo i věřící, umístěte jako motto ve všech ústavních místnostech tento zvláštní příkaz našeho Mistra Ježíše Krista: „Nesuďte, abyste nebyli souzeni. Nebo kterýmž soudem soudíte, bude vám zase odměřeno“. Mat. 7,1-2.
Přicházíte žel k těm, o nichž se domníváte, že bloudí, promlouváte s nimi, pracujete obojetně a s přetvářkou, scházíte se s nimi denně se zjevným přátelstvím a v téže době se proti nim v dokonalé jednotě spojujete se satanovými nástroji, pracujícími na zničení, na znemožnění a na odstranění z ústavu těch, kteří si přejí nevěřící živel mít odstraněny a neřeknete ani slova bratřím a sestrám u víře, aby je zachránili, aby je vyléčili, nacházejí-li se v bludu. A protože nemají pravdu, obhajujte to pravé a kárejte tam, kde je to na místě. Kárejte ty, kteří se spikli k špatnému dílu, za kterým je satan v zákulisí. Pán Ježíš káral farizeje a připodobňoval je k hrobům, skrytým sice našemu zraku, ale plným hniloby. Pán nenávidí každý podvod, tajnůstkářství a lest. To je dílo satanovo, dílo Boží je otevřené a přímé. Nikdo nebude pracovat proti dítku Božímu v moci a síle svědectví Božího, ale bude pracovat dle způsobu satanova v skrytě, avšak s našeptáváním, štvaním a plánováním v dokonalé jednotě s nepřáteli Páně.
Jak mohou celá nebesa pohlížet na takovou lstivou, zbabělou práci proti těm, kteří milují Boha a zachovávají Jeho přikázání? Členové církve se mohou dopustit omylu a často mohou udělat chyby, ale přesto musí s nimi být jednáno laskavě a něžně, jako Kristus jedná s námi. Ale Boží trest spočine na těch, kteří konají podvodné dílo Boží, navenek jsou jako přátelé Kristovi, avšak v temnotách podvratně pracují proti duším, milujícím Boha. „Bratři, by pak byl zachvácen člověk v nějakém pádu, vy duchovní napravte takového v duchu tichosti, prohlédaje sám k sobě, abys i ty nebyl pokoušín“. Gal.6,1.
Zde je naše práce, bratři, chopíme se jí? Tak málo je toho v tomto směru učiněno, že Slova Věrného Svědka obracejí se k církvi: „Ale mámť proti tobě to, že jsi tu první lásku svou opustil. Protož pomni, odkud jsi vypadl, a čiň pokání a první skutky. Pakliť toho nebude, přijdu na tebe rychle a pohnuť svícnem tvým z místa jeho, nebudeš-li pokání činiti“. Zj.2, 4-5.
„Potom mi ukázal Jozue, kněze nejvyššího, stojícího před andělem Hospodinovým a satana stojícího po pravici jeho, aby se mu protivil. Ale Hospodin řekl satanu: Potresciž tě Hospodin, satane, potresciž tě, praví Hospodin, kterýž vyvoluje Jeruzalém. Zdaliž tento není jako hlaveň, vychvácena z ohně? Jozue pak oblečen byl v roucha zmazaná a stál před andělem“. Zach.3,1-3. To byl zjev satanův. Oklamal tyto duše svými podvody a lstí. Nyní se však tyto duše kály před Bohem a odpuštění bylo psáno k jejich jménům. Satan je obviňoval ze hříchů a trval na svém právu, že s nimi může naložit dle libosti své pro přestoupení, ke kterým je před tím sám svedl. Ale Ježíš pohlížel s nejněžnějším a láskyplným soucitem na tyto Jemu věřící duše a důvěřující jeho spravedlnosti. „I odpověděl a řek těm, kteříž stáli před ním, řka: Pohleď, přenesl jsem s tebe nepravost tvou a oblékl jsem tě v roucha proměnná. Opět řekl: Nechť vstaví čepici pěknou na hlavu jeho. I vstavili čepici pěknou na hlavu jeho a oblékli ho v roucho. Anděl pak Hospodinův stál“. Zach. 3,4-5. Má lid Boží požívající důvěry hlásati slova satanova proti dítkám Božím? Jednejte jako křesťané, buďte věrní jako ocel svému Bohu a Jeho svatému dílu. Buďme rychlí v rozeznávání podvodů satanových, v jeho skrytém, podobném působení skrze dítky neposlušnosti.

Naše slova

„Rozmohlať se proti mně slova vaše, praví Hospodin, avšak říkáte: Což jsme mluvili proto tobě? Říkáte: Daremná jest věc sloužiti Bohu a jaký zisk, budeme-li ostříhati nařízení jeho a budeme-li choditi zasmušile, , bojíce se Hospodina zástupů? Nýbrž nyní blahoslavíme pyšné. Ti, kteříž páší bezbožnost, vzdělávají se a pokoušející Boha vysvobození bývají“. Mal. 3,13-15. To jsou slova neposvěcených, kteříž se odvracejí od Boha, zaslepení nepřítelem. Nemohou rozpoznati cesty a slova Boží. Nyní je ukázáno na opačnou třídu: „Tedy ti, kteříž se bojí Hospodina, tytýž mluvili jeden k druhému“. Mal.3,16. Tato slova nemluví špatně o bratřích, nebo nežalují Bohu, ale jsou to slova mluvená z upřímného srdce, slova, ve kterých není klamu, chytráctví, ani lsti. „I pozoroval Hospodin a slyšel a psána jest kniha pamětná před ním pro ty, kteříž se bojí Hospodina a myslí na jméno jeho. Tiť budou, praví Hospodin zástupů, v den, kterýž já učiním, mým klenotem a slituji se nad nimi, jako se slitovává otec nad synem svým, kterýž mu slouží. Tehdy obrátíte se a uzříte rozdíl mezi spravedlivým a bezbožným, mezi tím, kdo slouží Bohu a tím, kdo jemu neslouží“. Mal. 3,16-18.

Naše síla ve sjednocení s Kristem

Když Pán obdaří svůj lid duchovním zrakem, aby poznal, že dítky Boží a svět nemohou žít ve spojenectví. Každý, kdo chce být přítelem světa, je nepřítelem Boha. Když každý jedinec má pracovat s Kristem, aby přetvořil děti temnoty, poukazováním na Beránka Božího, který snímá hříchy světa, nemůže současně oplývat sympatiemi k světákům v takové míře, že by jim půjčoval svůj vliv, aby mohli oslabovat Boží vyvolené a jim křivdit. Bůh takto nepracuje. V dokonalé a úplné jednotě je síla. Nesčíslně, ale v dokonalé důvěře a jednotě s Kristem můžeme pronásledovat tisíce a zahnat na útěk deseti-tisíce. Neuzavírejme nesvaté svazky s přáteli světa, neboť Bůh vyslovil své zlořečenství proti všechněm takovým světákům. Nechť lid Boží pevně zaujme své stanovisko pro pravdu a spravedlnost. Již nyní je možno vidět strašlivé následky spojování věřících a nevěřících, důvěra, která patří jedině těm, kteří milují a uctívají Boha.
Moci temna již daly svůj tvar i nadpis dílu, které má setrvat čisté a neposkvrněné satanovými lstivými a zkušenými úklady. Pozvedáme svého varovného hlasu proti společenským svodům, světským vnadidlům a nástrahám. Udržujte se bez poskvrny. Nedotýkejte se věcí nečistých. Nedopusťte, aby světské vedení a návrhy vedly lid Boží. Běda tomu, jehož moudrost nepřichází shůry, ale zdola. Lidé povrchní zbožnosti zrazují nejsvětější zájmy do rukou nevěřících, aby získali výhody, přízeň a slávu.
Nevyzískávejte peníze dotýkáním se, nebo schvalováním nečistých praktik. Nechť se milost Kristova vlévá do srdce a i když je dělníků málo. Bůh může s nimi v našich institucích pracovat a oni získají převahu. Nesmí se pracovat podvodem, neboť je to vše nečisté.
Nesmí být poskvrněných rukou. Jen čisté ruce a čisté srdce dojde u Boha uznání.

„Nebo takto dí ten důstojný a vyvýšený, kterýž u věčnosti přebývá, jehož jméno jest Svatý: Na výsosti a v místě svatém bydlím, ano i s tím, kterýž jest zkroušeného a poníženého ducha přebývám, obživuje ducha ponížených, obživuje také srdce zkroušených“. Iz.57,15.

Pro další studium: 5T 396-398, 4T 309-312, 43-55, 617-619. 6T 17, 148, DA 302,313.

Světlo slávy Boží musí na nás padat. Potřebujeme svatého pomazání shůry. Nechť je člověk jakkoli učený, jakkoli inteligentní, není způsobilý vyučovat, dokud není sám pevně zakotven v Bohu Izraelském. Kdo je spojen s nebesy, bude konat dílo Kristovo, vírou v Boha dosáhne mocí, aby mohl působit na lidi.Bude hledat ztracené ovce z domu Izraelského. Nespojí-li se Boží moc s lidským úsilím, nedám ani zlámanou groši za to všechno, co mohou učinit i ti největší lidé. Potřebujeme Ducha svatého v našem díle.

Review and Herald, 18. Února 1890.