Napsala jsem skromný dopis jednomu z našich kazatelů a ten v domnění, že by to mohlo pomoci br. S. poslal mu jeho opis, ale tento, místo aby na vše pohlížel jako na osobní pomoc, vytiskl z něho části do letáku jako neuveřejněná Svědectví a to jen proto, aby podepřel svůj postoj. Je to čestné? Ve Svědectví nebylo ničeho, co by podporovalo postavení zaujímané br.S. Ale on jich zneužil, jak mnozí činí s Písmy, ovšem ke škodě vlastní duše a ke škodě duší druhých. Bůh bude souditi ty, kteří takto nezodpovědně používají prostředků, aby dodali charakteru a vlivu tomu, co oni považují za pravdu, použitím laskavé snahy toho, kdo mu chtěl pomoci. Stati, které leták uveřejňuje o „Hlasitém volání“ a o pádu všech církví, jasně ukazují, že svatý Duch Boží s nimi nepracuje. „Po ovocích jejich poznáte je“. Mat 7,20.

Komu se dostanou do ruky letáky, obsahující tento nesprávný postoj, bude míti dojem, že tento postoj podporuji a že jsem zajedno s těmito pracovníky hlásání toho, co oni označují „novým světlem“. Vím, že je jejich poselství smíšeno s pravdou, ale je zneužitá a překroucená svým spojením s omylem. Ráda bych řekla bratrovi, který poslal těmto lidem opis mého dopisu: Vůbec jsem nepomýšlela na to, abych Ti něco vytýkala a tebe nechť nikdo z té příčiny nekárá.. Kdybych tě nesprávně kárala a posuzovala, když tvé úmysly byly dobré, uvalila bych na sebe nelibost Boží.

Jestliže si bratr, kterému jsi chtěl pomoci, dovolil zraditi tvou důvěru, nekárej se proto a netrap se proto z následků jeho zpronevěry.

Poučení učedníkům

Ve Svědectví jsou stati, napsané nikoli pro svět všeobecně, ale pro věřící dítky Boží a není vhodné varovati, kárati, nebo raditi v těchto věcech světu. Vykupitel světa, vyslanec Boží, nejvyšší učitel, jakého kdy synové lidští znali, nepředal některá naučení světu, ale jedině svým učedníkům . Tak jako měl sdělení pro davy, které se za Ním hrnuly, tak měl též jisté zvláštní světlo pro své následovníky, světlo, jež neoznámil celému shromáždění, poněvadž by je nechápali, ani neocenili. Aby ze své první misijní cesty mohli vyprávěti různé zkušenosti o úspěšném kázání evangelia o království Božím, pravil jim: „Pojďte vy sami obzvláště na pusté místo a odpočiňte maličko“. Mar. 6,31. Na osamělém místě sděloval Ježíš svým učedníkům naučení, rady, výstrahy a opravování dle potřeby v jejich způsobu práce, ale naučení, která jim tehdy dal, neměla býti předhozena smíšenému davu, neboť Jeho slova byla určena jedině pro Jeho učedníky.

Při některých příležitostech, kdy Pán uzdravoval, přikázal těm, jimž požehnal, aby se nikomu o tom nezmiňovali. Měli dbáti Jeho důrazných příkazů a uvědomiti si, že Kristus nepožadoval od nich mlčení lehkovážně, ale že měl příčinu pro svou žádost a neměli nijakým způsobem nedbati Jeho výslovného příkazu. Mělo jim postačiti vědomí, že si přál, aby vše ponechali pro sebe a že jistě měl vážné důvody pro svou žádost. Pán věděl, že ohrožuje svůj vlastní život tím, že uzdravuje nemocné, činí zázraky navrácení zraku slepému a očisťuje malomocné, neboť jestliže kněží a zákoníci nepřijmou viditelné zázraky, které jim podával o svém Božském poslání, budou je nesprávně vykládat, falšovat a vznesou proti němu svá obvinění. Je pravdou, že konal mnohé zázraky otevřeně, veřejně, avšak v některých případech přísně požadoval, aby ti, kterým požehnal, nikomu nesdělovali, co pro ně učinil. Když pozoroval zaujetí, závist a žárlivost a měl cestu zavřenou, opouštěl města a jal se hledat ty, kteří chtěli naslouchat pravdě, kterou jim přišel hlásat a kteří si jí dovedli vážiti.

Pán Ježíš považoval za nutné objasniti mnoho věcí svým učedníkům, které nesdělil davům. Jasně jim odhalil důvod nenávisti, projevované mu zákoníky, farizei a kněžími a řekl jim o svém utrpení, zradě a smrti, ale světu tyto věci tak jasně nevyložil. Musel dáti svým učedníkům výstrahu a rozvinul před nimi smutný vývoj událostí, které měly nastati a co mohou očekávati. Dal svým učedníkům vzácná naučení, kterým oni ani nerozuměli, která pochopili až po Jeho smrti, vzkříšení a nanebevstoupení. Když byl Duch Svatý na ně vylit, připomněl jim vše, cokoli jim byl říkal.

Ztracená důvěra

Bylo zradou svaté důvěry oznamovati druhým co si Kristus přál, aby zůstalo utajeno a tak uvaliti hanu a potupu na věc pravdy. Pán dal svému lidu případná poselství, výstrahy, kárání, rady, poučení, ale není slušným a vhodným vyjímati tato poselství ze souvislého obsahu a umístiti je tam, kde budou zdánlivě podporovati poselství mylné - bludné. V brožurce vydané br. S. a jeho stoupenci, obviňuje církev Boží, že je Babylonem a důrazně vyžaduje odluku od církve. Taková práce není ani čestná, ani spravedlivá. K sestavování tohoto díla použili mého jména a mých spisů ku podpoře toho, co neschvaluji a prohlašuji za blud. Lidé, kteří dostanou tento leták do ruky, uvalí na mne odpovědnost za tento nesprávný postoj, který je přece pravým opakem učení mých spisů a světla, které mi Bůh dal. Neváhám říci, že ti, kteří tuto práci horlivě provádí, velmi se mýlí.

Falešné poselství

Po léta jsem vydávala Svědectví v tom smyslu, že vstoupí-li někdo s nárokem na velké světlo a přesto obhajuje snižování toho, co Bůh vytvořil skrze své prostředníky, je na velkém omylu a nepracuje podle směrnic Kristových tak, jak On sám pracoval. Ti, kdo tvrdí, že sbory Adventistů s.d. tvoří Babylon, nebo nějakou část Babylona, by lépe udělali, kdyby zůstali doma. Nechť ustanou a uvažují, jaké poselství má býti v této době hlásáno. Místo, aby s Božími nástroji připravovali lid, aby obstál ve velkém dni Hospodinovu, postavili se za toho, který je žalobníkem bratří, která na ně žaluje dnem i nocí. Satanovy nástroje se vynořily z podzemí a ponukly lidí, aby se spojili v bratrstvo zla, aby zmátli, trápili a působili velké soužení lidu Božímu. Celý svět má býti veštván v nepřátelství proti Adventistům sedmého dne, poněvadž nechtějí přinášeti hold papežství svěcením neděle, ustanovení této protikřesťanské mocnosti. Je úmyslem satanovým způsobiti jejich vyhlazení z povrchu zemského, aby o jeho nadvládě nad světem nemohlo býti pochybováno.

Satanova obžaloba

Prorokovi byly předvedeny satanovy obžaloby. Pravil: „Potom mi ukázal Jozue, kněze nejvyššího, stojícího po pravici jeho, aby se mu protivil“! Zach. 3,1. Kristus je naším veleknězem v nebesích. A co tam činí? Zastupuje lid Boží a přináší smírčí oběť za svůj lid, jenž v Něho věří. Jeho jim přičtenou spravedlností jsou přijati Bohem jako ti, kteří ukazují světu, že uznávají svou poddanost Bohu, zachováváním Jeho přikázání. Satan je pln zlomyslné nenávisti proti nim a projevuje jim téhož ducha, jakého ukázal Pánu Ježíši, když byl tento na zemi. Když byl Ježíš před Pilátem, chtěl ho tento římský místodržící osvoboditi a chtěl aby lid si přál osvobození Ježíše od zkoušky, kterou měl právě projíti. Postavil před řvoucí dav Syna Božího a lotra Barabáše a tázal se: „Kterého chcete, ať vám propustím?

Barabáše, čili Ježíše, kterýž slove Kristus? Řekli mu všichni: Ukřižován buď. Mat.27,21-22.

Svět byl ponoukán nepřátelstvím satanovým a když byl žádán, aby volil mezi Synem Božím a lotrem Barabášem, zvolil si raději zločince, než Ježíše. Nevědomý dav byl veden podvodnými důkazy lidí vysoko postavených k tomu, aby zavrhl Syna Božího a zvolil si zloděje a vraha místo Něho. Nechť si všichni uvědomíme, že jsme dosud ve světě, kde byl Ježíš, Syn Boží, zavržen a ukřižován, kde stále ještě trvá vina zavržení Krista a dávání přednosti lotrovi spíše, než neposkvrněnému Beránku Božímu. Dokud se nebudeme osobně káti z přestoupení Zákonů Božích a pěstovati víru v Pána Ježíše Krista, kterého svět zavrhl, bude na nás stále spočívati zlořečenství a odsouzení, jaké mu vysloužilo zvolení Barabáše, místo Krista. Na celý svět je dnes uvalena vina za vědomé zavržení a uváženou vraždu Syna Božího. Celý svět dosvědčuje, že Židé i pohané, králové, vládci, ministři, kněží i lid - všechny třídy a sekty, které projevují téhož ducha závisti, nenávisti, předsudků a nevěry jako ti, kteří vydali na smrt Syna Božího - jednali by právě tak, kdyby jim bylo dopřáno příležitosti, jak jednali Židé a lid v době Kristově. Měli by téhož ducha, jako ti, kteří si žádali smrti Syna Božího.

Na scéně představující dílo Kristovo pro nás a rozhodný odpor satanův proti nám, stojí Ježíš jako Velekněz a prosí za lid, zachovávající přikázání Boží. Současně představuje satan lid Boží jako velké hříšníky a předkládá Bohu seznam hříchů, které se snažil po celý jejich život jimi uvádět a žádá ve vší důrazností, aby mu byli pro tato svá předsevzetí vydání k zahubení. Vyžaduje, aby nebyli chráněni přisluhujícími anděly před tovaryšstvem zla. Je pln zloby, že nemůže svázat lid Boží do jednoho pytle se světem, aby mu byli docela poddáni. Králové, vladaři a vládcové přijali vypálené znamení antikristovo a jsou představeni drakem, jedoucím bojovati se svatými a s těmi, kteří zachovávají přikázání Boží a mají víru Ježíšovu. Ukazují svým nepřátelstvím proti lidu Božímu, že jsou též vinni zvolením Barabáše, místo Ježíše.

Svět volán ke skládání počtu

Bůh je ve sporu se světem. Až soud zasedne a knihy budou otevřeny, musí vyrovnati velký účet a to by již nyní vyvolalo strach a třesení ve světě, kdyby lidé nebyli oslepeni a očarováni ďábelskými podvody a klamy. Bůh bude volati k účtování za smrt svého jednorozeného Syna, kterého svět tímtéž způsobem ukřižoval a veřejně pronásledováním jeho lidu pohaněl. Svět zavrhl Ježíše v osobě jeho svatých, odmítl jeho poselství a odmítl poselství Jeho proroků, apoštolů a poslů. Zavrhli spolupracovníky Kristovy a z toho budou muset skládat počet.

Satan stojí v čele všech žalobníků a bratří. Co však odpovídá Pán, když mu předkládá hříchy lidu Božího? Praví: „Potrsciž tě Hospodin“ (ne Ježíš, který je přímluvcem zkoušeného a vyvoleného lidu Božího) satane, potresciž tě, pravím Hospodin, kterýž vyvoluje Jeruzalém. Zdaliž tento není jako hlavně, vychvácena z ohně? Jozue pak byl oblečen v roucha zmazaná a stál před andělem“. Zach. 3,2-3. Satan představuje vyvolený a věrný lid jako veskrze poskvrněný hříchem. On může líčit zvláštní hříchy, kterými se provinili. Což nepovolal všechno tovaryšstvo zla do práce, aby je přimělo svým svůdnickým uměním k páchání právě těchto hříchů? Ale oni se káli, oni přijali spravedlnost Kristovu. Stojí proto před Bohem oděni rouchem spravedlnosti Kristovy a „odpověděl a řekl těm, kteříž stáli před ním, řka: Vezměte roucho to zmazané z něho. A řekl jemu: Pohleď, přenesl jsem s tebe nepravost tvou a oblékl jsem tě v roucha proměnná“. Zach. 3,4. Každý hřích, kterého se dopustili, je jim odpuštěn a stojí před Bohem jako lid právě tak vyvolený a pravý, tak nevinný, tak dokonalý jako by byl nikdy nezhřešil.

Povzbuzující slovo

„Opět řekl: Nechť vstaví čepici pěknou na hlavu jeho. I vstavili čepici pěknou na hlavu jeho a oblékli ho v roucha. Anděl pak Hospodinův tu stál. (Ježíš, jejich vykupitel). A osvědčil anděl Hospodinův Jozue, řka: Takto praví Hospodin zástupů: Jestliže po cestách mých choditi budeš a jestliže stráž mou držeti budeš, budeš-li také souditi dům můj a budeš-li ostříhati síní mých, dámť zajisté to, abys chodil mezi těmito přístojícími“. Zach. 3,5-7. Přála bych si, aby všichni, kdo si osobují víru v přítomnou pravdu, vážně přemýšleli o podivných věcech, napsaných v této kapitole. Jakkoli slabým a chybujícím je lid Boží, ti kteří se odvrátí od nevěry vůči Bohu v této zlé a převrácené generaci a navrátí se k poslušnosti, kteří budou hájiti Zákon Boží a vyplňovati trhlinu, kterou učinil člověk hřícha pod vedením satanovým, ti budou přičteni k lidu Božímu skrze spravedlnost Kristovu a budou dokonalí před Bohem. Pravda nebude stále ležet v prachu, aby po ní lidé mohli šlapat. Bude oslavená a uctěná, povstane a bude dále svítící v celé své přirozené slávě a bude státi pevně na věky věků.

Slova obžaloby nejsou od Boha

Bůh má lid, o který jeví zájem celá nebesa a který je jediným předmětem na zemi, drahým srdci Božímu. Nechť každý, kdo čte tato slova, důkladně o nich uvažuje, neboť ve jménu Pána Ježíše je kladu na srdce každé duši. Povstane-li někdo, ať již mezi námi, nebo mimo naše řady, kdo jest obtížen poselstvím prohlašujícím, že je lid Boží počten k Babylonu a dokazuje, že hlasité volání je výzvou, aby jej opustil, tedy vězte, že nepřináší poselství pravdy. Nepřijímejte jej, ani se s ním nelučte Božím pozdravením, neboť Bůh skrze něho nemluvil, aniž mu dal poselství pro vás, ale on se rozběhl dříve, než byl pozván. Poselství k brožurce, nazvané „hlasité volání“ je pustým podvodem. Taková poselství budou přicházeti a budou se domáhati práva, že jsou poslána Bohem, ale tento nárok je falešný, neboť nejsou naplněna světlem, ale tmou. Budou to poselství obžaloby proti lidu Božímu a tato poselství budou zaznívati v téže době, kdy Pán praví svému lidu: „Povstaniž, zastkvěj se, poněvadž přišlo světlo tvé, a sláva Hospodinova vzešla nad tebou. Nebo aj, tmy přikryjí zemi a mrákota národy, ale nad tebou vzejde Hospodin a sláva Jeho nad tebou vidína bude“.

Dílo podvodu

Bude shledáno, že ti, kteří nesou falešné poselství, nemají velkého smyslu pro čest a poctivost. Budou klamati lid a vsunou své bludy do Svědectví sestry White a budou zneužívat jejího jména, aby dodali vlivu své práci. Budou vybírat takové stati ze Svědectví, o kterých se domnívají, že by mohly podepřít jejich postavení a postaví je do falešného světla, aby jejich blud měl váhu a byl lidmi přijat. Falešně vykládají a zneužívají toho, co Bůh dal církvi pro výstrahu, radu, napravení, potěšení a povzbuzení těch, kdo mají představovati ostatky lidu Božího. Ti, kdo přijímají Svědectví jako poselství Boží, získají skrze ně pomoc i požehnání, ale ti, kdo z nich vyjímají části prostě proto, aby podepřeli některou vlastní teorii, nebo myšlenku, aby se ospravedlnili z omylu, nebudou mít požehnání, ani prospěchu z toho čemu učí. Prohlašovat, že je církev adventistů s.d. Babylonem, je totéž, co tvrdí satan, jenž je žalobníkem bratří, žalujícím na ně dnem i nocí. Tímto zneužitím Svědectví jsou duše zmateny, poněvadž nemohou pochopit vztah Svědectví k takovému postoji, zaujímanému těmi, kdo jsou na omylu, neboť Bůh měl v úmyslu, aby Svědectví mělo vždy místo v rámci pravd.

Ti, kdo obhajují pravdu, říkají: „Pán řekl“, i když „Pán nemluvil“. Vydávají svědectví nepravdě a nikoli pravdě. Kdyby ti, kteří hlásají poselství, že je církev Babylonem, bývali použili peněz vydaných za uveřejňování a rozšiřování tohoto omylu, k výstavbě, místo k rouhání, byli by podali jasný důkaz, že jsou lidem, který vede Bůh.

Ve světě musí býti ještě vykonána velká práce v cizích zemích. Musí býti vybudovány školy, aby naše mládež, naše děti i ti zralejšího věku, mohli býti vychováni co možná nejdříve pro vstup do misijních polí. Pro cizí pole není potřebí pouze kazatelů, ale i moudrých, rozvážných a práce schopných pracovníků všeho druhu. Macedonské volání zaznívá ze všech části světa: „Přijda…pomoz nám“. Sk. 16,9. Se vší odpovědností spočívají na nás, abychom šli a kázali evangelium všemu stvoření, je též nutně zapotřebí mužů i prostředků a satan pracuje každým jen myslitelným způsobem, aby zadržel prostředky a zabránil mužům, aby se pustili právě do toho díla, které mají konat. Peníze, jenž by měly býti použity ke konání dobrého díla výstavby modliteben, zřizování škol za účelem výchovy pracovníků pro pole misijní, k výcviku mladých mužů a žen, aby mohli jíti kupředu a pracovati pokojně, moudře a vytrvale tak, aby mohli býti nástroji, skrze které by mohl býti lid připraven, aby obstál ve velkém dni Hospodinově, tyto peníze jsou však obrácen od užitku a požehnání, ke zlu a kletbě.

Velký den Hospodinův jest již ve dveřích a velmi spěchá a dosud je nutno vykonati velkou práci a ta musí býti vykonána urychleně. Ale shledáme, že uprostřed díla, které je nutno vykonati, jsou ještě takoví vyznavači přítomné pravdy, kteří nevědí, jak vydávati svěřené prostředky. Pro měkkost a pokoru srdce, nevidí velikost díla, které je nutno vykonati. Všichni, kdo se učí od Ježíše, stanou se spolupracovníky Božími. Ale ti, kteří jdou kupředu a hlásají bludy, mrhajíce penězi i časem v marné práci, vkládají na pravé pracovníky v nových polích zvýšená břemena, neboť aby tito věnovali svůj čas k obhajobě pravdy, musí mařiti práci těch, kteří hlásají lež a tvrdí, že mají poselství z nebes.

Kdyby ti, kteří konali takový druh práce, cítili potřebu odpovědnosti na modlitbu Kristovu, kterou pronesl ke svému Otci - neplýtvali by prostředky jim svěřenými a tak potřebnými pro šíření pravdy. Nemrhali by drahocenným časem a schopnostmi pro šíření bludu a nenutili by takto poctivého pracovníka, aby věnoval svůj čas potíráním a potlačování jejich vlivu. Dílo takového charakteru není inspirováno shůry, ale zdola.

„Kdo jest mezi vámi, ježto se bojí Hospodina, poslouchej hlasu služebníka jeho. Kdo jest, ještě chodící v temnostech a nemá žádného světla, doufej ve jméno Hospodinovo a spolehni na Boha svého. Aj, vy všichni, kteříž zaněcujete oheň, a jiskrami se přepasujete, choďtež v blesku ohně svého, a v jiskrách, kteréž jste rozsvítili. Od ruky mé toto se vám stane, že v bolesti ležeti budete“. Iz. 50,10-11. Poselství přinášené těm, kteří prohlašují církev za Babylon, činí dojem, že Bůh nemá církve na zemi.

Živá církev

Což nemá Bůh živé církve? Má církev, ale je to církev bojující, nikoli církev vítězící. Je nám líto, že máme chybující členy, že se nalézá koukol mezi pšenici. Ježíš pravil: „Podobné jest království nebeské člověku, rozsívajícímu dobré semeno na poli svém. Když pak lidé zesnuli, přišel nepřítel jeho a nasel koukole mezi pšenici a odešel… I přistoupili služebníci hospodáře toho, řekl jemu: Pane, zdaliž dobrého semene nenasel na poli svém? Kdeže se pak vzal koukol? A on řekl: Nepřítel člověk to učinil. Služebníci pak řekli mu: Chceš-li tedy, ať jdeme a vytrháme jej? On pak odpověděl: Nikoli, abyste trhajíce koukol, spolu s ním nevytrhali pšenici. Nechte, ať obé pak spolu rostou až do žně, dím žencům: „Vytrhejte nejprve koukol a svažte jej v snopky ke spálení. Ale pšenici shromažďte do stodoly mé“. Mat. 13,24-30.

V podobenství o pšenici a koukolu vidíme příčinu, proč nemá býti koukol vytrhán, proto, aby nebyla s koukolem vytrhána pšenice. Lidské mínění a lidský úsudek by se mohl dopustit velkých přehmatů. Ale než by připustil omyl a vytrhl jedno jediné stéblo pšenice, praví Mistr: „Nechť obé roste spolu až do žní“. Potom vysbírají andělé koukol, který je určen ke zkáze. Ačkoliv i v našich sborech jsou někteří věřící chybující a bloudící v přítomné pravdě jako koukol mezi pšenici, Bůh je dlouho shovívavý a trpělivý.

Kárá a varuje bloudícího, ale nehubí takové, kterým dlouho trvá, než pochopí lekci, již je chce naučit. Nevytrhává koukol z pšenice. Koukol a pšenice musí spolu růst až do žní. Až pšenice vyroste a dozraje, bude se jasně lišit od koukole a bude snadno rozeznána.

Církev Kristova na zemi je nedokonalá, ale Bůh nezničí svou církev pro její nedokonalost. Jsou a budou v ní duše naplněné horlivostí, odpovídající poznání a ty by rády očistily církev a vyrvali při tom koukol z prostřed pšenice. Ale Kristus dal zvláštní světlo, jak zacházeti s bloudícími a neobrácenými v církvi. Členové církve nesmí jednati násilně, přenáhleně, horlivě, aby skoncovaly s těmi, o kterých se domnívají, že jsou chybujícími. Koukol se objeví mezi pšenicí, ale kdyby se jeho vyplenění nedělo způsobem Bohem stanoveným, nadělalo by více škody, než když se nechá spolu. Pán přivádí do církve skutečně obrácené, ale satan přivádí současně osoby neobrácené do jejich společenství. Zatím co Kristus zasívá dobré símě, satan seje koukol. Dva protichůdné vlivy působí neustále na členy církve. Jeden vliv pracuje pro očištění církve a druhý pro zkázu lidu Božího.

Jidášovi dána příležitost

Ježíš věděl, že Jidáš je vadného charakteru, ale přesto jej přijal za svého učedníka a dal mu tytéž možnosti a výsady, jako dal ostatním, které si vyvolil. Jidáš byl zanechán bez výmluvy pro špatný život, který později vedl. Jidáš se mohl stát činitelem Slova, jako byli Petr, Jakub a druzí učedníci. Ježíš dával tak vzácná poučení, takže se mohli obrátit všichni, kteří se k Němu připojili a nemuseli lpět na vadách, které kazily jejich charaktery.

Církev není dokonalá

Zdá se, že se někteří lidé domýšlí, že se při jejich vstupu do církve splní všechno jejich očekávání a že se zde setkají jedině s lidmi čistými a dokonalými. Jsou horliví ve své víře a když vidí chyby při členech církve, říkají: „Neopustili jsme svět proto, abychom byli ve spolku se špatnými povahami, ale zlo je i zde". A táží se, jako se tázali učedníci v podobenství: „Kdeže se pak zde vzal koukol“? Ale tím nemusíme být zklamáni, neboť Pán nám nedal oprávnění k závěru, že by církev musela být dokonalá a všechna naše horlivost nedokáže, aby vytvořila církev bojující tak čistou, jako církev vítěznou. Pán nám zapovídá postupovati způsobem násilným proti těm, které máme za pobloudilé a my nesmíme vylučovati chybující a ani jim nesmíme vyhrožovati.

Je podobné časnému člověku, že špatně posuzuje charaktery, ale Bůh nepřenechává soud a rozsuzování charakterů takovým, kdo nejsou k tomu způsobilí. Nemůžeme říci, jakého složení je pšenice a koukol. Čas žní plně objasní charakter oněch dvou tříd, které jsou označeny koukolem a pšenicí. Rozdělování je dáno andělům Božím a ne rukám člověka.

Nesprávné učení je dílem ďábelským, pracujícím v církvi a přivádějícím do ní neobrácené srdcem. Lidé nejsou poslušní slov Pána Ježíše, aby hledali jednotu víry, ducha a učení. Nepracují pro jednotu ducha, za kterou prosil Kristus, jejížto svědectví učedníků Kristových by přesvědčilo svět, že Bůh poslal Syna na svět, „že kdokoli věří v Něj, nezahyne, ale má život věčný“. Kdyby byla mezi lidem Božím jednota, za kterou prosil Kristus, nesli by živé poselství šířili by jasné světlo uprostřed mravní tmy světa.

Satanovi dovoleno pokoušeti

Místo jednomyslnosti, která má býti mezi věřícími, panuje rozdělení, neboť satanovi je dovoleno přijíti a sváděti zvláštními podvody a klamáním ty, kteří se nenaučili Kristově mírnosti a pokoře srdce, aby zaujali rozdílnou linii od církve, aby možno-li rozbili její jednotu. Povstávají mužové, mluvící převrácené věci, aby obrátili učedníky po sobě. Činí si nárok na velké světlo, dané jim Bohem, ale jak žijí pod jeho vlivem? Jdou takovou cestou, jako oni dva učedníci, jdoucí do Emaus? Když obdrželi světlo, vrátili se a vyhledali ty, které Bůh vedl a stále vede a vyprávěli jim, jak viděli Ježíše a co s nimi mluvil.

Šli mužové, tvrdící, že mají světlo o církvi, touže cestou? Šli k těm, kteří byli Bohem vyvoleni, aby nesli živé svědectví a podali jim jasný důkaz, že toto světlo je lépe kvalifikuje k přípravě lidu, aby mohl obstáti ve velkém dni Hospodinově? Hledali radu u těch, kteří nesli a dosud přinášejí pravdu a hlásají světu poslední poselství výstrahy? Radili se s těmi, kdo mají velké zkušenosti ve věcech Božích? Proč se nezúčastnili tito mužové, tak naplnění horlivostí pro věc Boží, Generální konference v Battle Creeku, jak byli učinili zbožní mužové v Jeruzalémě v době vylití Ducha svatého? V tomto velikém srdci díla, odhalili tito mužové své velké poklady světla. A obdrželi tito mužové pomazání z nebe, když Pán vyléval svého Ducha svatého na lid? Zatím, co se projevoval ve velké míře mezi lidem Duch Boží a duše se obracely a tvrdá srdce povolovala, naslouchali někteří našeptávání satanovu a byli inspirováni horlivostí zdola, aby vyšli a prohlašovali, že tentýž lid, který by obdržel Ducha svatého, který má obdržeti pozdní déšť a slávu, mající osvítiti celou zemi, že tento lid je Babylonem. Dal Pán těmto poslům jejich poselství? Nikoli, neboť to nebylo poselství pravdy.

Církev světlem světa

Ačkoliv v církvi existuje zlo a bude zde až do konce světa, má být církev v těchto posledních dnech světlem světa, který je poskvrněn a demoralizován hříchem. Církev oslabena a chybující, potřebující pokárání, výstrahy a rady, jest jediným předmětem na zemi, kterému Kristus věnuje svou největší péči. Svět je dílnou, ve které Ježíš ve spolupráci s lidskými i Božskými nástroji cvičí lidská srdce svou milostí a Božským milosrdenstvím. Andělé jsou naplněni obdivem při pohledu na změnu charakteru těch, kdo se cele poddají Bohu a vyjadřují v tom svou radost v bouřlivé a strhující chvále Bohu a Beránku. Ty, kdo byli svou přirozeností dítkami zla, vidí obrácené a společně pracující s Kristem v přitahování duší k Bohu. Vidí, jak se stávají ti, kdo byli ve tmách, světlem, svítící uprostřed mravní moci této zlé a převrácené generace. Vidí, jak se podle vzoru Kristova hotoví trpěti se svým Pánem, aby byli potom s Ním účastni Jeho slávy na nebesích.

Bůh má na zemi církev, pozvedající pošlapaný Zákon a představující světu Beránka Božího, který snímá hříchy světa. Církev je shromáždištěm bohatství milosti Kristovy a skrze církev bude konečně zjeven konečný a plný rozsah lásky Boží ke světu, který má být osvícen její slávou. Modlitba Kristova, aby církev byla jedno, tak jako On je jedno s Otcem, bude konečně zodpovězena. Bude dáno bohaté vybavení Duchem svatým a jeho stálou podporou stane se lid Boží ve světě svědkem moci Boží ku spasení.

Je pouze jediná církev na světě, stojící v čase přítomném v trhlině a tvořící ohradu a budující místa pustá a každý člověk, který obrací pozornost světa a druhých církví na tuto církev tím, že ji označuje za Babylon, pracuje v souladu s tím, který je žalobníkem bratří. Je možným, aby mezi námi povstali mužové, mluvící věci převrácené a dávající průchod témuž myšlení, které satan rozsévá ve světě o těch, kdo zachovávají přikázání a mají víru Ježíšovu? Což zde není dosti práce k ukojení vaší horlivosti, předkládáním pravdy těm, kteří jsou ještě v temnotě a bludu? Jako šafáři prostředků a schopností, zneužíváte stezku Páně rozséváním bludu. Celý svět je naplněn nenávistí k těm, kdo prohlašují závaznost vůči Zákonům Božím. Církev, která je věrná Hospodinu, nesmí se pouštěti do obyčejných sporů, neboť „není bojování naše proti tělu a krvi, ale proti knížectvu, proti mocnostem, proti světa pánům temnosti věku tohoto, proti duchovním zlostem vysoko“. Ef.6,12. Ti, kdo mají nějaký pojem o tom, co tento zápas uznamená, neobrátí svých zbraní proti církvi bojující, ale budou věší svou silou bojovati s lidem Božím proti mocnostem zla.

Ti, kteří vykročili, aby hlásali poselství na svou osobní, vlastní odpovědnost, ti, kteří tvrdí, že jsou učeni a vedeni Bohem, boží to, co Bůh po léta budoval a nekonají vůli Boží. Nechť je známo, že tito lidé jsou na straně velikého podvodníka. Nevěřte jim! Spojují se s nepřáteli Božími a pravdy. Budou se posmívati kazatelskému pořádku, jako popské lsti. Od takových se odvraťte, nemějte ničeho společného s jejich poselstvím, byť by se sebevíce dovolávali Svědectví a hleděli se za nim skrýti. Nepřijímají jich, neboť Bůh je k tomu dílu nepovolal. Výsledkem této práce bude nedůvěra ke Svědectvím a jak dalece bude možno, zmaří úspěch díla, které jsem po léta konala.

Téměř celý můj život byl věnován tomuto dílu, ale mé břímě bylo velmi často ztěžováno vystoupením mužů, kteří hlásali poselství, které jim Bůh nesvěřil. Tato třída zlých pracovníků vybírala statě ze Svědectví, aby podílely se na tomtéž zavržení, poněvadž byly ve spojení s bludem. Lidé ze světa, nevědoucí, že citované svědectví jsou pouze částí soukromého dopisu a použité bez mého souhlasu, mají tuto záležitost za jasný důkaz, že mé dílo není z Boha, nebo z pravdy, ale že je pustou lží. Ti, kteří takto staví dílo Boží do křivého světla, budou se muset před Bohem ze svého konání zodpovídat.

Bohem stanovený úřad kazatelský

Bůh má církev a ta má Bohem určené kazatelé. „A on dal některé zajisté apoštoly, některé pak proroky, jiné pak evangelisty, jiné pak pastýře a učitele. Pro spořádání svatých, k dílu služebnosti pro vzdělání těla Kristova, až bychom se zběhli všichni v jednotu víry a známosti Syna Božího, v muže dokonalého, v míru postavy plného věku Kristova. Abychom jíž více nebyli dětmi zmítající se a točící se každým větrem učení v neustavičnosti lidské, v chytrosti k oklamávání lstivému, ale upřímně se majíce v lásce, rosťme v toho všelijak, kterýž jest hlava, totiž v Krista“. Ef. 4,11-15.

Bůh má své nástroje vyvolené a církev, která prožívala pronásledování, zápasy a tmu. Ježíš miloval svou církev a dal sám sebe za ni a On jí též dá náplň, očistí, zušlechtí a vyvýší ji tak, aby stála pevně uprostřed zkaženosti tohoto světa. Mužové byli vyvoleni Bohem, aby bděli s horlivou vytrvalostí, aby nebyla církev podvrácena zlou lstí satanovou, ale aby stála pevně ve světě a napomáhala šíření slávy Boží mezi lidmi. Budou stále prudké spory mezi církvi a světem. Myšlení narazí na myšlení, zásada na zásadu, pravda na blud, ale v krizi, jež má v brzku vyvrcholiti, která vlastně již započala, musí Bohem povoláni zkušení mužové konat Jím určené dílo a bdít nad dušemi, jako takoví, kteří budou muset skládat počet.

Ti, kdo nesou poselství bludu, obviňujíce, že církev je Babylonem, znevažují díla Bohem jim svěřeného, staví se proti organizaci, staví se proti jasnému příkazu Božímu, hlásanému Malachiášem o snášení všech desátků do pokladnice domu Božího a představující si, že jejich dílo spočívá v hlásání výstrahy těm, které si Bůh vyvolil, aby pokračovali v Jeho poselství. Tito pracovníci nikterak neprospívají věci Boží a království Božímu, ale jsou zapojeni do díla, podobajícímu se práci nepřítele vší spravedlnosti. Kéž se všichni mužové, povstávající proti cestám a prostředkům, přikázaným Bohem pro šíření Jeho díla, oprostí ode všech nebiblických názorů o povaze, úřadu a moci Bohem vyvolených nástrojů.

Kéž by všichni pochopili slova, která nyní píši. Spolupracovníci Boží, nejsou než Jeho nástroji a sami o sobě nemají žádné posvátné milosti, nebo svatosti. Jsou jedině tehdy úspěšnými, spolupracují-li s nebeskou moudrostí. Jsou jen hliněnými nádobami, ve kterých Bůh skládá své poklady pravdy. Byť i Pavel sázel a Apollo zaléval, jedině Bůh dává vzrůst.

Bůh promlouvá skrze své vyvolené nástroje a nedovolí žádnému člověku, ani společnosti lidské, posmívati se a haněti Ducha svatého, odmítáním slyšení Slova Božího z úst Jeho vyvolených poslů. Zamítáním slyšení poselství uzavírají se lidé sami do tmavé komory. Vyřazují své vlastní duše z mocného požehnání, když dávají najevo neúctu k Jeho vyvoleným nástrojům a olupují Krista o slávu, které by se Mu dostalo.

Pozor na falešné proroky

Bůh není původce zmatku, nýbrž pokoje. Ale satan je bdělým, nedřímajícím nepřítelem. Neustále pracuje na lidských duších a hledá půdu, do které by mohl zasíti koukol Najde-li někoho, komu může vnutiti svou službu, našeptává myšlenky a falešné teorie a učení a z takových učiní horlivé zastánce bludu. Pravda nejenom obrací, ale očišťuje též své příjemce. Ježíš nás varoval před falešnými učiteli. Již od samého počátku našeho díla, povstávali čas od času mužové, hájící nové a vzrušující teorie. Ale kdyby ti, kteří si činí nárok na víru v čistou pravdu, šli v duchu učenlivém a pokorném ke zkušeným a zkoumali své teorie ve světle pravdy a tázali se s bratřími, kteří jsou pilnými badateli v Písmě, současně s vroucími modlitbami k Bohu, je-li toto cesta našeho Pána, anebo je to falešná stezka, po které by mne snad chtěl satan vésti? Obdrželi by světlo a vyvázli by z osidla ptáčníkova.

Kéž by všichni naši bratři a všechny naše sestry se chránili každého, kdo by určoval našemu Pánu čas Jeho příchodu, nebo kteréhokoli zaslíbení zvláštního významu. „Není vaše věc znáti časy, aneb příhodnosti časů, kteréž Otec v moci své položil“. Sk.1,7. Může se stát, že budou falešní učitelé velmi horliví v díle Božím a že nebudou šetřiti prostředků, aby předložili své myšlenky světu a církvi, ale jelikož mísí blud s pravdou, je jejich poselství podvodem a přivedlo by duše na nesprávnou cestu. Musí jim být čeleno, nikoli však proto, že jsou špatnými lidmi, ale proto, že jsou učiteli lži a snaží se vtisknouti pečeť pravdy této lži.

Jak je to smutné, že si lidé dávají takovou práci s odhalováním nějaké bludné myšlenky, když přece máme celou pokladnici vzácných drahokamů, kterými mohl by býti lid obohacen nejsvětější vírou. Místo, aby vyučovali pravdě, setrvávali ve své obrazotvornosti na všem novém a podivném a vymýkají se tak ze souladu s těmi, kterých používá Bůh, aby vyvedli lid na výši Pravdy. Odvrhují od sebe vše, co bylo řečeno o jednotě smýšlení a cítění a šlapou po modlitbě Kristově, jakoby jednotu, za kterou On prasil, byla nedůležitá a jakoby nenastávala nutnost jednoty mezi jeho následovníky, tak jako jest On zajedno s Otcem. Odvracejí se jako Jeho, vyzývajíce bratry, aby následovali jejich příkladu horlivosti pro Pána.

Kdyby je jejich horlivost vedla k práci v těchže řadách, ve kterých jejich bratři pracují a snáší žár i břímě dne, kdyby se tak vytrvale snažili přemáhati malomyslnost a překážky jako jejich bratři, byli by hodní napodobení a Bůh by je přijal.

Ale takoví mužové budou odsouzení, kteří přicházejí s hlásáním zázračného světla a přesto se oddělují od nástrojů, které si Bůh vede. To činil Chore, Dátan a Abiron a jejich počínání je zaznamenáno jako výstraha všem ostatním. Nesmíme jednotit jako oni, obviňovat a zavrhovat ty, na které Bůh vložil břímě svého lidu.

Ti, kteří prohlásili Adventisty s.d. za Babylon, použili Svědectví, aby zdánlivě podepřeli svůj postoj, ale jak to přijde, že taktéž nepředpokládali, co bylo po léta naplněním mého poselství: „jednota církve“? Proč necitují slova anděla: „Semkněte se, semkněte se, semkněte se? Proč neopakují napomenutí a nestanoví zásadu, že „v jednotě je síla“, „v rozdělení pak slabost“? Takováto poselství, přinášena těmito muži, rozdvojují církev a dělají nám hanbu před nepřáteli pravdy. V takových poselstvích je jasně odhalena zaslepující práce velkého podvodníka, který by rád zabránil církvi dosažení dokonalosti v jednomyslností. Tito učitelé jdou za jiskrami vlastního vzplanutí, postupují dle vlastního neodvislého úsudku a zavalují pravdu falešnými myšlenkami a teoriemi. Zavrhují radu svých bratří a spěchají vlastní cestou, až se stávají právě takovými, jakými si je satan přeje míti - nevyrovnaného smýšlení.

Varuji svých bratří, aby byli na stráži před působením satanovým v jakékoli formě. Velký odpůrce Boha i člověka dnes jásá,s že se mu podařilo oklamati duše a odvésti jejich prostředky a schopnosti za neškodné cesty. Jejich peněz mohlo být použito k šíření přítomné pravdy, ale místo toho byly vydány na hlásání idejí, nezakládajících se na pravdě.

Jiný příklad

Roku 1845 konal podobné dílo ve státě Massachusets muž jménem Curtin. Předkládal falešné učení a vplétal do svých teorií věty a výňatky ze Svědectví a uveřejňoval své teorie v časopise „Denní hvězda“. Po léta přinášely tyto výtvory své zkázonosné ovoce a uvalovaly pohanění na Svědectví, která v celkové souvislosti nikdy jeho práce nepodporovala. Můj manžel mu napsal a dotázal se ho, co zamýšlí předkládáním Svědectví, které protkal svými vlastními myšlenkami, podporujícími věci, s kterými my nesouhlasíme. Žádal ho, aby napravil dojem, který jeho dílo vykonalo. Hladce to odepřel a podotknul, že jsou jeho teorie pravdivé a že vidění jen měla potvrdit jeho názory a že je působivě podepřela, ale já že jsem zapomněla rozvést, co by jeho teorie objasnilo.

Od samého počátku díla povstával jeden za druhým v konání tohoto druhu práce a já jsem se musela podejmouti té nepříjemností a převzíti vydání, které by učinilo přítrž těmto lžím. Uveřejňoval své teorie a svedl mnoho duší, ale kéž si Bůh ochrání ovečky Jeho pastvy.

Naléhavě prosím věřící pravdě, aby chodili v jednomyslnosti se svými bratry. Nedávejte světu příležitosti, aby mohl říci, že jsme extrémisté, že jsme nejednotní, že jeden učí to a druhá ono. Vyhněte se rozkolu. Kéž je každý na stráži, kéž je každý připraven, aby byl nalezen hotov k zaplnění trhliny, místo aby stál na hradbách a namáhal se trhlinu udělat. Nechť všichni dbají, aby nevydali pokřiku proti jedinému lidu, který splňuje popis (předpověď) ostatků lidu, zachovávajícího přikázání Boží a mající víru Ježíšovu a vysoko zvedajícího korouhev spravedlnosti v těchto posledních dnech.

Bůh má svůj zvláštní lid, církev na zemi, stojící nade všemi svými schopnostmi a učení pravdy a v hájení Zákona Božího. Bůh má své vyvolené nástroje - muže, které vede, kteří nesli horko a břímě dne a kteří spolupracují s nebeskými nástroji, aby uspíšili království Kristovo na světě. Spojme se všichni s těmito vyvolenými nástroji, abychom byli nakonec nalezeni mezi těmi, kteří mají trpělivost svatých, kteří zachovávají přikázání Boží a mají víru Ježíšovu.

Dopis

Toto je dopis, zaslaný bratru S.

Hapier, Nový Zeeland, 23.11.1893.

Milý bratře S:

Posílám Ti několik řádků. Nesouhlasím s postojem, který jsi zaujal, neboť mě bylo Pánem ukázáno, že právě takovýto postoj zaujmou bloudící. Pavel nás před nimi varoval: „Duch pak světlo praví, že v posledních dnech (časích) odvrátí se někteří od víry, poslouchajíce duchů bludných a učení ďábelských“. 1.Tim.4,1.

Milý bratře, dovídám se, že zastáváš názor, že jsou Adventisté s.d. Babylonem, že všichni, kdo chtějí býti spasení, musí z něho vyjít. Ty nejsi jediným mužem, kterého ďábel takto svedl. V posledních 40 letech povstal muž za mužem s tvrzením, že ho Pán poslal s tímtéž poselstvím, ale dovol, abych Ti řekla, jako jsem již řekla jim, že poselství, které hlásáš, je jedním ze satanových podvodů, určených k vyvolání zmatků mezi sbory.

Milý bratře, Ty jsi určitě sešel s cesty. Poselství třetího anděla mělo býti hlásáno Babylonu (církvím), oznamovati jeho pád a vyzývati lid, aby z něho vyšel. Totéž poselství má být oznámeno po druhé. „Potom pak viděl jsem anděla sestupujícího z nebe, majícího moc velikou a země osvícena byla od slávy jeho. I zkřikl silně hlasem velikým, řka: Padl, padl Babylon ten veliký a učiněn jest příbytkem ďáblů a stráží každého ducha nečistého a stráží všelikého ptactva nečistého a ohyzdného. Nebo z vína hněvu smilství jeho pili všichni národové a králové zemští smilnili s ním a kupci zemští z zboží rozkoší jeho zbohatli. I slyšel jsem jiný hlas z nebe řkoucí: Vyjděte z něho, lidé můj, abyste neobcovali hříchům jeho a abyste nepřijali z j ho ran. Neboť dosáhli hříchové jeho až k nebi a rozpomenul se Bůh na nepravosti jeho“. Zjev. 18,1-5.

Milý bratře, jsi na omylu, učíš-li, že je církev Adventistů s.d. Babylonem. Bůh Ti nesvěřil nésti žádné takové poselství, satan chce použíti každé duše, ke které si může zjednati přístup, ponoukaje lidi, aby si vytvořili falešné teorie, nebo aby se vydali nesprávnými směry, aby tak mohl vyvolati falešný rozruch a tak odvésti duše od pravého východiska pro tuto dobu. Mám za to, že někteří mohou být oklamáni Tvým poselstvím, poněvadž jsou naplněni zvědavostí a touhou po něčem novém.

Skutečně pociťuji smutek při pomýšlení, že bys měl býti nějakým způsobem oklamán našeptáváním nepřítele, poněvadž ta teorie, kterou zastáváš, není pravdou. Šířením takových myšlenek děláš hanbu sobě i druhým. Nesnaž se falešně vykládat, překrucovat a padělat Svědectví, aby dodal víry nějakému mylnému poselství. Mnozí již šli touto cestou a natropili velkých škod. Když jiní započali hlásat, plní horlivostí znovu a znovu toto poselství, bylo mě ukázáno, že to není pravda.

Vyrozumívám, že taktéž prohlašuješ, že bychom neměli platiti desátky. Milý bratře „szuj obuv svou z noh svých“. Ex.3,5. Pán sám promluvil o placení desátků. Pravil: „Sneste všecky desátky do obilnice, aby byla potrava v domě mém a zkuste mne nyní v tom, praví Hospodin zástupů, nezotvírám-li vám průduchů nebeských a nevyleji-li na vás požehnání tak, že neodoláte“. Mal.3, 10. Ale když vyslovuje požehnání těm, kdo přinášejí desátky, vyslovuje též zlořečenství nad těmi, kdož jich zadržují. Před nedávnem jsem měla přímé světlo od Pána, že mnozí Adventisté olupují Boha o desátky a oběti a bylo jasně odhaleno, že Malachiáš vyložil tento případ tak, jak ve skutečnosti je. Jak by tedy mohl některý člověk i jen pomysliti ve svém srdci, že myšlenka v zadržování desátků a obětí pochází od Pána? Milý bratře, kde jsi jen sešel se stezky? Ach, navrať se opět zpět na stezku správnou a přímou.

Jsme již blízcí konce, ale kdybys byl ty, nebo někdo jiný sveden nepřítelem, abyste stanovili čas Kristova příchodu, konali byste totéž zlé dílo, které přineslo zkázu duší těch, kdo tak činili v minulosti.

Poneseš-li jho Kristovo a jeho břímě, uvidíš, že je množství práce v řadách, ve kterých pracují služebníci Boží - v kázání Krista a Jeho ukřižování. Ale kdokoli by počal hlásati poselství oznamující hodinu, nebo den, nebo rok Kristova příchodu, ten sňal a hlásá poselství, jež mu Pán nikdy nedal.

„Bůh má na zemi církev, která je Jeho vyvoleným lidem, zachovávajícím Jeho přikázání. On nevede vloudící se výstřelek, jednoho sem, druhého tam, ale On vede lid. Pravda je posvěcující mocí, avšak církev bojující, není církví vítěznou. Mezi pšenicí se nachází koukol. „Chceš-li tedy … vytrháme jej? On pak odpověděl: Nikoli, abyste trhajíce koukol, spolu s ním nevytrhali pšenici.“. Mat. 13,28-29. Síť evangelia zatahuje nejen dobré ryby, ale právě tak i špatné a jedině Pán ví, které jsou Jeho.

Je naší osobní povinností choditi pokorně s Bohem. Nemáme vyhledávati cizí, nová poselství. Nemáme se domýšleti, že vyvolení Boží, snažící se choditi ve světle, tvoří Babylon. Padlé církve dle jména jsou Babylon. Babylon živí jedovaté teorie, víno bludu. Toto víno hněvu je vytvářeno z falešných učení, takových jako přirozená nesmrtelnost duše, jako věčné trápení bezbožných , popírání praexistence Kristovy před jeho zrozením v Betlémě a hájení a vyvyšování prvního dne týdne nad svatý a posvěcený den Boží. Tyto a jim rovné bludy jsou předkládány světu různými církvemi a takto se naplňuje Písmo, které praví: „Nebo z hněvu vína smilství jeho pili všichni národové a králové zemští smilnili s ním a kupci zemští z zboží rozkoší jeho zbohatli“. Zj.18,3. Je to hněv vzniklý z falešného učení a když králové a presidenti pijí toto víno hněvu smilství jeho, jsou rozpáleni hněvem proti těm, kteří nechtějí souhlasit s falešným a ďábelským kacířstvím, které vyvyšuje nepravý Sabath a vede lid k pošlapání památného dne Božího - Božího memoriálu.

„Padlí andělé na zemi se spolčují se špatnými lidmi. V tomto věku se zjeví antikrist jako pravý Kristus a tehdy bude Zákon Boží plně prohlášen neplatným u všech národů světa. Vzpoura proti svatému Zákonu Božímu dozraje. Ale pravým vůdcem celé této vzpoury je satan, přestrojen za anděla světlosti. Lidé budou oklamání a budou ho vyvýšovat na místo Boží a budou mu prokazovat božskou čest poctu. Ale Všemohoucí zasáhne a vyřkne proti odpadlým církvím, takto spojeným ve vyvyšování satana tento ortel: „Protož v jeden den přijdou rány jeho, smrt a pláč i hlad a ohněm spálen bude, nebo silný jest Pán, kterýž jej potupí“. Zjev. 18,8.

Pro další studium: EW 278,279, 4T 13, 5T 81-84, 103-105, 202-203.

Cíl a účel nezáleží jedině v přinášení informací, ani jedině v přesvědčování rozumu. Kázání Slov má promlouvati k rozumu, má předávati vědomostí, ale má činiti více, než toto vše. Slova kazatelova mají zasáhnouti srdce posluchač. - Review and Herald, 22.12.1904.