Uplynulo již téměř 40 let od doby, kdy byla mezi námi, jako mezi lidem Božím zavedena organizace. Byla jsem jedna z členů, kteří měli zkušenosti s jejím počátečním ustavením. Znám těžkosti, jímž bylo nutno čeliti: zlo, které jsem měla napraviti a bděla jsem nad jejím vlivem ve spojení s růstem věcí Boží. V ranném stadiu díla, dal nám Bůh zvláštní světlo v tomto bodě a tato společně s lekcemi, kterým nás učila skutečnost, by mělo býti předmětem našeho pečlivého uvažování.

Z počátku bylo naše dílo progresivní. Bylo nás málo a většinou z chudších tříd. Naše názory byly světu téměř neznámy. Neměli jsme modliteben, jen málo tiskovin a velmi omezené možnosti v šíření našeho díla. Ovečky byly roztroušeny po silnicích a stezkách, po městech a lesích. Naším poselstvím byla přikázání Boží a víra Ježíšova.

Jednotnost ve víře a učení

Můj manžel se starším Josefem Batesem, Štěpánem Piercem, Hiramem Edsonem a ostatními horlivými, ušlechtilými a opravdovými, byli mezi těmi, kteří po uplynutí času r. 1844 hledali pravdu jako skrytý poklad.

Scházeli jsme se s těžkým srdcem, modlíce se, abychom byli jednotní ve víře a učení, neboť jsme viděli, že Kristus je nedělitelný. Jeden bod času byl předmětem bádání. Písma byla otvírána s uctivostí a svatou bázní. Často jsme se postili, abychom byli způsobilejšími srozumívati pravdě. ^{TM 25} Nebylo-li některému bodu rozuměno, modlili jsme se, a po vážné modlitbě jeden každý vyslovil otevřeně svůj názor, pak jsme se opět sklonili na modlitbě a vážné, pokorné prosby stoupaly k nebesům, aby nám Bůh pomohl býti jednotnými, tak jako jsou jedno Kristus i Otec. Bylo při tom prolito mnoho slz. Takto jsme strávili mnoho hodin. Často jsme probděli celou noc v slavnostním studiu Písem, abychom poznali pravdu pro naši dobu. Při některých příležitostech sestoupil na mne Duch svatý a nesnadné stati nám byly vysvětleny způsobem Bohem stanoveným a pak nastala dokonalá jednota. Všichni jsme byli jedné mysli a jednoho ducha.

Hledali jsme co nejvážněji, aby Písma nebyla překroucena dle lidského mínění. Snažili jsme se, abychom co nejvíce urovnali rozdílnost v názorech tím, že jsme netrvali na bodech, které byly menší důležitosti a na které byla různá mínění. Každé duši bylo uloženo břímě, aby pomáhala mezi bratry tvořit takové podmínky, které by odpovídaly modlitbě Kristově, aby Jeho učedníci byli tak zajedno, jako je On jedno se svým Otcem.

Někdy jeden, nebo dva bratři setrvávali umíněné v oposici proti výslovnému náhledu a jednali dle přirozeného cítění svého srdce. Když se něco podobného vyskytlo, přerušili jsme své studium a odložili shromáždění, aby měl každý možnost obrátiti se na modlitbě k Bohu a bez dohadování se s ostatními studovati sporné body a vyprosit si světlo z nebes. Rozešli jsme se přátelsky, abychom se co možná nejdříve opět sešli k dalšímu bádání. Občas na nás sestoupila moc Boží významným způsobem a když jasné světlo osvítilo body pravdy, plakali a radovali jsme se vespolek. Milovali jsme Ježíše a milovali jsme jeden druhého.

^{TM 26} Náš počet poznenáhlu stoupal. Zaseta setba byla zavlažována Bohem a On dával vzrůst. Nejprve jsme se shromažďovali k pobožnosti a potom jsme předkládali pravdu těm, kteří si přáli ji slyšeti v soukromých domech, v rozlehlých kuchyních, ve stodolách, v hájích a ve školách a netrvalo dlouho mohli jsme si postaviti skromné modlitebny.

Zavedení pořádku v církvi

Když počet našich členů stoupal, bylo jasné, že nastal velký zmatek bez nějaké formy organizace a že by dílo nemohlo úspěšně pokračovati. Aby mohlo býti postaráno o kazatelé pro šíření díla do nových polí, pro ochranu jak sborů, tak i kazatelů před náhodnými členy, pro udržování a spravování církevního majetku, pro vydávání tiskovin a pro mnoho jiných účelů, byla organizace nepostradatelná.

Avšak mezi našim lidem byl proti tomu velký odpor. Adventisté prvního dne se stavěli proti organizaci a většina Adventistů s.d. měla tentýž názor. Hledali jsme na vážných modlitbách Pána, abychom pochopili Jeho vůli a bylo nám Duchem svatým dáno světlo, že musí být v církvi pořádek a přísná disciplina - že tedy je organizace hlavní věcí. Všude ve vesmíru, ve všem díle Božím vidíme systém a pořádek. Pořádek je zákonem nebes a má býti zákonem lidu Božího již zde na této zemi.

Museli jsme svádět tuhý zápas při zavádění organizace. Přes to, že Bůh dával v tomto bodě svědectví za svědectvím, byla oposice silná a neustále jsme se s ní střetávali. Ale viděli jsme, že Pán Bůh Izraelský nás vede a doprovází svou prozřetelností. ^{TM 27} Pustili jsme se tedy do práce a pozoruhodný úspěch doprovázel tyto naše kroky.

Jelikož rozvoj díla vyžadoval, abychom se dali do nového podnikání, byli jsme připraveni. Pán vedl naši mysl k poznání důležitosti díla výchovného. Viděli jsme potřebu škol, aby mohly naše děti obdržeti výchovu prostou omylů nepravé filosofie, aby jejich učení bylo v souladu se zásadami Slova Božího. Viděli jsme nutnou potřebu zdravotního ústavu, jak ku pomoci, tak i k poučení našeho lidu i jako prostředníku požehnání a osvícení druhých. I na tomto podniku se pracovalo. Vše to bylo misijním dílem nejvyššího řádu.

Výsledek spojeného úsilí

Naše dílo nebylo podporováno velkými dary, nebo odkazy, neboť jsme měli jen málo zámožných lidí mezi sebou. Co jest tedy tajemstvím našeho prospívání? Postupovali jsme podle příkazů Pána našeho spasení. Bůh požehnal naší spojené snaze. Pravda se šířila a vzkvétla, ústavy se množily. Hořčičné semínko vyrostlo ve velký strom. Organizační systém se ukázal velmi prospěšný. Systematická dobročinnost se ukázala velmi prospěšnou. Systematická dobročinnost se řídila plánem Bible. Tělo je „svázané po všech kloubech přisluhování“. Ef. 4,16. Jak jsme postupovali, ukázal se náš organizační systém stále účinným.

Nechť se nikdo nedomýšlí, že bychom se mohli obejít bez organizace. Stále nás to mnoho bádání a modliteb o moudrost, abychom poznali Boží odpověď, že máme uskutečniti tuto výstavbu. Byla vybudována pod jeho vedením velkými obětmi a spory.

^{TM 28} Nechť žádný z našich bratří nepodlehnou takovému pokušení, aby se chtěl pokusiti ji narušit, neboť tak byste vyvolali něco, o čem se vám ani nesnilo. Ve jménu Páně vám prohlašuji, že tato organizace zůstane posilněna a upevněna. Na Boží příkaz „jdi kupředu“ jsme pokračovali i když se těžkosti, které musely býti zdolány, zdály činiti postup nemožným. Věděli jsme, co to v minulosti stálo, splnit plány Boží, které z nás učinily lid, jakým nyní jsme. Nechť proto každý dbá, aby neuváděl zmatek do věcí, které Bůh stanovil k našemu prospěchu a úspěchu v šíření Jeho moci.

Andělé pracují v souladu jedni s druhými. Dokonalý pořádek charakterizuje všechno jejich počínání. Čím přesněji napodobujeme soulad a pořádek zástupů andělských, tím prospěšněji budou moci pracovati tyto nebeské sbory v náš prospěch. Nevidíme-li však potřeby souladu v jednání a jsme-li nepořádní, nedisciplinováni a neorganizování ve svém jednání, nemohou pro nás pracovat úspěšně ani andělé, kteří jsou dokonale organizováni a postupují podle přesného pořádku. Odvrátí se od nás s bolestí, neboť není jim dovoleno žehnati zmatku, neklidu, rozruchu a dezorganizaci. Všichni, kdož si přejí spolupráci s nebeskými posly, musí s nimi pracovati v souladu. Ti, kdo mají pomazání shůry, budou usilovně podporovat pořádek, disciplínu, jednotu a jednomyslnost a budou pak s nimi andělé Boží moci pracovati. Ale nikdy, nikdy nedají tito nebeští poslové svůj souhlas k nepravidelnosti, dezorganizaci a nepořádku. Všechno zlo je výsledkem satanovy snahy oslabiti naše úsilí, zmařiti naši odvahu a předejít úspěšnému jednání.

_{TM 29} Satan dobře ví, že úspěch může doprovázet jedině pořádek a jednomyslnost. Dobře ví, že vše, co je ve spojení s nebesy, je v dokonalém pořádku, že podrobení a dokonalá disciplína charakterizují všechny kroky andělských sborů. Je jeho přemýšlenou snahou, odvádět vyznávající křesťany co nejdále od nebeských zřízení, proto klame i vyznávající lid Boží a nechá je věřiti, že pořádek a disciplína jsou nepřítelem duchovnosti, že jedinou jejich záchranou je nechati každého jíti svou vlastní cestou a zvláště zůstati odloučeni od křesťanů, kteří jsou jednotní a pracují na zavedení disciplíny a jednomyslnosti. Všechna snaha po zavedení pořádku je považována za nebezpečnou, za omezení oprávněné svobody a proto je obávaná jako papežství. Tyto oddané duše považují za ctnost honositi se svou svobodou, že mohou mysleti a jednati nezávisle. Nedají si nikým domluvit, jsou nepřístupní. Bylo mi ukázáno, že je satanovým oblíbeným dílem přimět lidi k domnění, že je Božím příkazem, aby se osamostatnili a zvolili si vlastní svou cestu, nezávislou na bratřích.

CHYBÍ angl. stránky 30-32

Dostalo se mi světlo, že postoj zaujatý bratrem S. a jeho stoupenci není pravý, nýbrž jedním z těch, „aj, zde“ a „aj, tam“, který bude charakterizovati dny, v nichž žijeme. Jako vzorek způsobu, jakým bratr S. sestavoval leták, uvádím tento případ: