Bůh praví svým služebníkům: „Volej vším hrdlem, nezadržuj, jako trouba povyš hlasu svého, a oznam lidu mému převrácenost jejich a domu Jákobovu hříchy jejich“. IZ.58,1. Ale když jasné, ostré svědectví vychází ze rtů puzení Ducha Božího, přijímají je mnozí s opovržením. Jsou mezi námi takoví, kteří říkají svými skutky, když ne i slovy: „Říkají vidoucím: Nemívejte vidění, prorokům: Neprorokujte nám toho, což pravého jest, mluvte nám pochlebenství, prorokujte oklamání. Sejděte s cesty, svozujte od stezky, nechať se vzdálí od tváří naší Svatý Izraelský. Protož takto praví Svatý Izraelský: Proto, že pohrdáte Slovem tím a doufáte ve lsti a v převrácenosti a spoléháte na ni, z té příčiny bude vám tato nepravost jako zeď tržená padající a vydutí na zdi vysoké, jejíž brzké a náhlé bývá oboření…. Nebo tak řek Panovník Hospodin, Svatý Izraelský: „Obrátíte-li se a spokojíte-li se, zachování budete. V utišení se a v doufání bude síla vaše. Ale nechcete“. IZ. 30,10-13, 15.

Potřeba očištění srdce

Táži se těch, kteří jsou v odpovědných postaveních v Battle Creeku: Co to děláte? Obrátili jste se k Pánu zády a nikoli tváří. Je zapotřebí očistiti srdce, cítění, náklonnosti, slov týkajících se stávajících předmětů: Pána Boha, věčnosti, pravdy. Jaké poselství má býti hlásáno v této době? Je to poselství třetího anděla. Ale tímto světlem, které má naplniti všechnu zemi slávou, je opovrhováno mnohými, kteří tvrdí, že věří přítomné pravdě. Dbej toho, jak si s ním počínáš. Zuj obuv s noh svých, neboť jsi na posvátné půdě. Chraň se poshovívati vlastnostem satanovým a uváděti v potupu projevy Ducha svatého. Nevím, ale někteří šli již nyní příliš daleko, aby se mohli navrátit a činit pokání.

Sdělování světla

Předkládám pravdu. Duše milující Boha, věřící v Krista a horlivě se chápající každého paprsku světla, uvidí světlo a budou se z pravdy radovat. Budou dále předávat světlo. Porostou ve svatosti. Ti, kteří přijímají Ducha svatého, pocítí mrazivé ovzduší, obklopující duše druhých, kteří si necení těchto velikých a vznešených skutečností a proti nim brojí. Cítí, že stojí v radě bezbožných, lidí stojících na cestě hříšníků a sedících na stolici posměvačů.

Slovo Boží mluví pravdu, nikoli lež. Není ničím nuceným, ničím extrémním, ničím přemrštěným. Musíme je přijímati jako Slovo Boha živého. Z poslušností k tomuto Slovu má církev povinností, kterým nedostála. Nemají opouštěti vykázaného stanoviště, ale ve zkouškách a pokušeních mají se ještě silněji opříti o Boha. Musí býti čeleno těžkostem, ale lid Boží musí se jako jeden muž ukázati dorostlým všem okolnostem. Máme povinnosti k církvi a k našemu Bohu.

Duch Boží opouští mnoho duší ze svého lidu. Mnozí vykročili na temné, tajné stezky a někteří se již nevrátí. Budou dále klopýtati do vlastní záhuby. Pokoušeli Boha, zavrhli světlo. Všechny důkazy, které jim byly dány, přijali, ale nedbali jich. Zvolili si raději temnotu, než světlo a poskvrnili své duše. Žádný člověk, ani žádná církev nemohou se spolčovati s třídou lidí, milujících radovánky a přitom se domnívat, že oceňují bohaté proudy, které seslal Pán těm, kteří mají prostou víru v Jeho Slovo. Svět je poskvrněn a zkažen, jako byl za dnů Noé. Jediným záchranným prostředkem je víra v pravdu - přijetí světla. Avšak mnoho jich naslouchalo pravdě, mluvené působením Ducha svatého, ale nejen, že odmítli přijmouti poselství, oni světlo nenáviděli. Tito lidé mají svůj podíl na zkáze duší. Postavili se mezi světlo nebem seslané a mezi lidi. Pošlapali Slovo Boží a vzdorují Jeho svatému Duchu.

Volám k lidu Božímu, aby otevřel oči. Schvalujete-li, nebo vykonáváte-li rozhodnutí mužů, o kterých víte, že nejsou v souladu s pravdou a spravedlností, oslabujete svou vlastní víru a ztrácíte zalíbení ve spojení s Bohem. Jako byste slyšeli hlas, volající k Jozue: „Proč jsi padl na tvář svou? Zhřešil Izrael, tak že smlouvu mou přestoupili, kterouž jsem jim přikázal… Věc proklatá jest uprostřed tebe, Izraeli“. „Nebuduť více s vámi, leč vyhladíte prokletí to z prostředku sebe“. Joz. 7,10-13. Kristus prohlašuje: „Kdo neshromažďuje se mnou, rozptyluje“. Mat. 12,30.

Poselství o ospravedlnění z víry.

Pán poslal ve svém velkém milosrdenství to nejcennější poselství svému lidu skrze staršího Waggenera a Josese. Toto poselství mělo co nejdůrazněji hlásat světu vyvýšeného Spasitele, oběť za hříchy celého světa. Představovalo ospravedlnění skrze víru v bezpečí, (jistotu), vybízelo lid ku přijetí všech přikázání Božích. Mnoho jich ztratilo pohled na Ježíše. Měli míti upřený zrak na Jeho božskou osobu, na Jeho zásluhy a na Jeho nezměnitelnou lásku k lidské rodině. Všechna moc je dána do Jeho rukou, aby mohl rozdělovat bohaté dary lidem a propůjčovati neocenitelný dar své vlastní spravedlnosti bezmocným lidským nástrojům. Toto je poselství, které Bůh přikázal nésti světu. Je to poselství třetího anděla, které má býti hlásáno mocným hlasem a doprovázeno vylitím Jeho Ducha ve velkém měřítku.

Vyvýšený Spasitel se má zjeviti ve svém účinném díle jako zabitý Beránek, sedící na trůně, aby uděloval nedocenitelná požehnání Smlouvy, v jejíž prospěch zemřel, aby tak zaplatil za každou duši, věřící v Něho. Jan nemohl vyjádřiti tuto lásku slovy, je příliš hluboká, příliš široká (obsáhlá), vyzývá lidstvo, aby k ní vzhlíželo. Kristus oroduje za svou církev v nebeských dvorcích, prose za ty, za které zaplatil výkupní cenu svou krví. Staletí a ani celé věky nemohou nikdy zmenšiti účinnost této smírčí oběti. Poselství evangelia o jeho milosti mělo býti neseno církvi v jasných a zřetelných liniích, aby svět nemohl již říkati, že adventisté s.d. sice hlásají Zákon, ale neučí Krista a nevěří v Něho.

Účinnost (působivost) krve Kristovy měla býti lidu představena s Boží živostí a mocí, aby se jejich víra mohla uchopiti jejich zásluh. Tak, jako kropil velekněz teplou krví slitovnici, zatím co libě vonící oblak kadidla stoupal před Boha, tak i když my vyznáváme své hříchy a dovoláváme se účinnosti smírčí krve Kristovy, stoupají naše modlitby k nebesům s libou vůni zásluh charakteru našeho Spasitele. Přes naši nehodnost máme si stále připomínat, že je zde někdo, kdo může sejmouti hříchy a spasiti hříšníka. Bůh shladí každý hřích, jemu vyznaný se srdcem zkroušeným. Touto vírou církev žije. Jako byl na poušti Mojžíšem had vyvýšen a každý, ohnivým hadem uštknutý vyzván, aby naň pohlédl a živ byl, tak musí býti vyvýšen Syn člověka, aby !kdo v Něj věří, nezahynul, ale měl život věčný“. Jan 3,16.

Dokud nedá hříšník ve svém životě přednost vzhlížení na vyvýšeného Spasitele a nepřijme vírou zásluhy, na které má nárok, nemůže býti o nic více zachráněn než Petr, který nemohl kráčeti po vlnách, když neupíral svůj zrak pevně na Ježíše. Nuže, satanovým rozhodným úmyslem je, zacloniti pohled na Ježíše a přimět lidi, aby vzhlíželi k člověku, aby důvěřovali člověku a aby byli vedeni k očekávání pomoci od člověka. Po léta vzhlížela církev k člověku a očekávala mnoho od člověka, ale nevzhlížela k Ježíši, ve kterém jsou soustředěny naše naděje na život věčný. Proto dal Pán Ježíš svým služebníkům svědectví, představující víru tak, jak jest v Ježíši a to je poselství třetího anděla v jasných zřetelných slovech. Janova slova musí býti hlásána lidem Božím, aby všichni mohli poznati světlo a mohli ve světle choditi: „Kdož shůry přišel, nade všecky jest, kdož jest z země, zemský jest a zemské věci mluví. Ten, který z nebe přišel, nade všecky jest. A což viděl a slyšel, toť svědčí, ale svědectví jeho žádný nepřijímá. Kdož přijímá svědectví jeho, zpečetil to, že Bůh pravdomluvný jest. Nebo ten, kteréhož Bůh poslal, Slovo Boží mluví, nebo Jemu ne v míru dává Bůh Ducha. Otec miluje Syna a všecko dal v ruku Jeho. Kdož věří v Syna, má život věčný, ale kdož jest nevěřící Synu, neuzříť života, ale hněv Boží zůstává na něm“. Jan 3,31-36. Toto jest svědectví, které musí jíti po celém světě. Představuje Zákon a evangelium spojené v dokonalý celek. (Viz Řím. 5.kap. a Jan 3,9 až do konce kapitoly). Toto drahocenné poselství bude vtisknuto do srdce, které je otevřené pro jeho přijetí. „Začátek tvého učení osvěcuje a vyučuje sprostné rozumnosti“. Žalm 119,130 - ty, kteří jsou zkroušeného srdce. „Kteříž pak koli přijali jej, dal jim moc syny Božími býti, těm, kteříž věří ve jméno Jeho“. Jan 1,12. Tito nemají víru pouze dle jména, pouhou teorii pravdy, zákonité náboženství, ale oni věří v úspěch, cíl, přivlastňujíce si nejdražší dary Boží. Prosí o dary, aby mohli dávati druhým. Oni mohou říci: „Z plnosti jeho my všichni vzali jsme a to milost za milost“. Jan 1,16.

Kdož nemiluje, nezná Boha, nebo Bůh láska jest. V tomť zjevená jest láska Boží k nám, že Syna svého, toho jednorozeného poslal Bůh na svět, abychom živí byli skrze Něho. V tomť jest láska, ne že bychom my Boha milovali, ale že on nás miloval a poslal Syna svého, oběť slitování za hříchy naše. Nejmilejší, poněvadž tak Bůh miloval nás, i my máme jedni druhé milovati. Boha nikdy žádný nespatřil, ale milujeme-li jedni druhé, Bůh v nás přebývá a láska jeho dokonalá jest v nás. Po tomť poznáváme, že v Něm přebýváme a On v nás, že z Ducha svého dal nám“. 1.Jan 4,8-13.

Boží poselství pro přítomnou dobu.

Bůh má v úmyslu, aby se právě toto poselství, které dal svým služebníkům, dokonale v srdcích a myslích každého lidského prostředníka. Život církve záleží v neustálém milování Boha nade vše a v milování bližního jako sebe samého. Existovala jen malá láska k Bohu, nebo k člověku a Bůh dal svým poslům právě tolik - kolik lid potřeboval. Ti, kdo přijali poselství, byli bohatě požehnáni, neboť viděli jasné paprsky slunce spravedlnosti a v jejich srdcích vzklíčil život a naděje. Vzhlíželi ke Kristu, jehož věčné ujištění zní: „Neboj se“ Zj 1,17. Jelikož já jsem živ, budeš i ty žíti. Věřící používají krve neposkvrněného Beránka Božího pro vlastní srdce. Pohlížejíce na velký předobraz, můžeme říci: „Kristus jest, kterýž umřel i z mrtvých vstal a kterýž i na pravici Boží jest, kterýž i oroduje za nás“. Řím.8,34. Slunce spravedlnosti září do našich srdcí, aby nám ukázalo slávu Ježíše Krista. O působení Ducha svatého praví: „Onť mne oslaví, nebo z mého vezme a zvěstuje vám. Jan 16,14. Žalmista praví: „Vyčisť mne yzopem a očistěn budu, umej mne a nad sníh bělejší budu. Srdce čisté stvoř mi, ó Bože a ducha přímého obnov u vnitřnostech mých. Nezamítej mne od tváří své a Ducha svatého svého neodjímej ode mne. Navrať mi radost spasení svého a duchem dobrovolným utvrď mne. I budu vyučovati přestupníky cestám tvým, aby hříšníci k tobě se obraceli. Žalm 51,9, 12-15.

Pán si přeje, aby tato velká témata byla probádána v našich církvích. Kdyby umožnil každý člen církve přístup Slovu Božímu, dalo by světlo a porozumění prostým duším. „Kdo jest mezi vámi, ježto se bojí Hospodina, poslouchej hlasu služebníka jeho. Kdo jest, ježto chodí v temnostech a nemá žádného světla, doufej ve jméno Hospodinovo a spolehni na Boha svého. Aj, vy všichni, kteříž zaněcujete oheň a jiskrami se přepasujete, choďtež v blesku ohně svého a v jiskrách, kteréž jste roznítili. Od ruky mé toto se vám stane, že v bolestech ležeti budete“. Iz. 50,10,11. (Viz IZ.29,13-16, 18-21). „Takto praví Hospodin: Nechlub se moudrý v moudrosti své, aniž se chlub silný v síle své, aniž se chlub bohatý v bohatství svém. Ale v tom ať se chlubí, kdo se chlubí, že rozumí a zná mne, že já jsem Hospodin, kterýž činím milosrdenství, soud i spravedlnost na zemi, nebo v těch věcech libost mám, dí Hospodin“. Jer. 9,23-24.

V nižádné době neprojevoval Pán svou velkou milost svým vyvoleným tak dokonale, jako v těchto posledních dnech, kdy jeho Zákon je tak přestupován. „Mělť jest Hospodin libost v něm pro spravedlnost svou, zvelebil jej zákonem a slavného uřinil“. Iz 42,21. Co praví Pán o svém lidu? „Že pak lid tento obloupený jest a potlačený, jehožto mládence, což jich koli, jímají a do žaláře skrývají, že jsou dáni v loupež, aniž jest, kdo by vytrhl, v rozchvátáni, aniž jest, kdo by řekl: Navrať se zase“. Iz.42,22. Toto jest proroctví, jež se naplní. (Viz Iz.43).

Výstraha proti znevážení poselství Božího

Chtěla bych varovati ty, kteří po léta odporovali světlu a hýčkali ducha oposice. Jak dlouho ještě budete nenávidět a zavrhovat poselství Boží spravedlnosti? Bůh jim dal své poselství. Hlásají Slovo Páně. Kyne vám spása, ale jedině skrze zásluhy Ježíše Krista. Milost Ducha svatého je vám opětovně nabízena. Světlo a moc shůry jsou v přemíře vylévány do vašeho středu. Byly dány důkazy, že všichni budou moci poznati, koho Pán uznává za svého služebníka. Ale zde jsou též takoví, kteří zavrhují muže i poselství, které tito nesou. Posmívají se jim, že jsou fanatikové, extrémisté a blouznivci. Dovolte, abych vám předpověděla: Jestliže spěšně nepokoříte srdcí svých před Bohem a nevyznáte své hříchy, kterých je mnoho, uvidíte, až již bude příliš pozdě, že jste bojovali proti Bohu. Skrze usvědčování Ducha svatého uvidíte, že jsou tito mužové, proti nimž jste mluvili, jako symboly, jako svědkové Boží. Potom byste rádi dali celý svět, kdybyste mohli odčiniti, vykoupiti minulost a kdybyste mohli býti právě tak horlivými muži, vedenými Duchem Božím, abyste mohli pozvednouti svého hlasu ve velebném varování světa, abyste byli jako oni pevní v zásadě, jako skála. Pánu je známo, že věci převracíte. Pokračujte ještě chvíli, jako až dosud v navrhování světla s nebes a jste ztraceni. „Jestliže by pak, kdo nečistý jsa, neočistil se, vyhlazena bude duše ta z prostředku shromáždění“. Nu 19,20.

Není mi dáno, abych přinášela příjemné poselství těm, kteří byli po tak dlouhou dobu falešnými ukazovateli, vedoucími špatnou cestou. Zavrhnete-li vyslané posly Kristovy, zavrhujete Krista. Přehlížejte toto velké spasení, zavrhujte tuto slavnou oběť ospravedlnění skrze krev Kristovou a posvěcení skrze očisťující moc Ducha svatého a nezůstává již oběti za hřích, ale jistá strašlivá vyhlídka na soud a rozpálený hněv. Snažně vás nyní prosím, abyste se pokořili a ustali ve svém zarputilém odporu proti světlu a důkazům. Vyznejte Pánu: Moje nepravosti stojí mezi mnou a mým Bohem. Ö Pane, odpusť mi provinění. Vymaž mé hříchy z knihy svých pamětí. Oslavujte jeho svaté jméno, neboť v něm je odpuštění a vy můžete býti obráceni a proměnění.

„Nebo jestližeť krev býků a kozlů a popel jalovice, pokropující poskvrněných, posvěcuje k očištění těla, tím více krev Kristova, kterýž skrze Ducha věčného samého sebe obětoval neposkvrněného Bohu, očistí svědomí vaše od skutků mrtvých k sloužení Bohu živému?“ Žid. 9, 13-14.

Pro další studium: GW 297-304.