Volám ke všechněm, kdo se spojili v akci, která je špatná v zásadě rozhodné reformace a pravdy, nevhodná k pokorné chůzi s našim Bohem. Svět bude brzy souzen. Spravedlivý Bůh musí pomstít smrt svého Syna. Dnes volí lidé Barabáše a volají: Ukřižuj Krista. A dělají to na osobách jeho svatých. Půjdou touže cestou, jako židovští kněží a zákoníci ve svém zacházení s Kristem. On, Syn Boží a nevinný muž byl zavražděn, poněvadž mluvil lidu pravdu, kterou neradi slyšeli. A přece byl Synem nekonečného Boha.

Ti, kteří dnes zavrhují Zákon Hospodinův a neprojevují úctu k Jeho přikázáním, staví se po bok velkého odpadlíka. Prohlašují hříchem zkaženému světu, že je Zákon Boží zrušen a neplatný. Ti, kdo toto prohlašují za pravdu, klamou lid a přibíjejí ve své podstatě Zákon Hospodinův na kříž mezi dva lotry. Jaká myšlenka!

Před všemi nepadlými světy a před nebeským Vesmírem bude muset svět skládat počet Soudci všeho světa, tomu Jedinému, kterého zavrhli a ukřižovali. Jaký to bude den zúčtování. Bude to velký den Boží odplaty. Tehdy nebude Kristus stát před Pilátem. Pilát a Herodes a všichni, kdo se Mu posmívali, kdo Ho bičovali, zavrhovali a ukřižovali, uvidí, co to znamená, pocítí hněv Beránka. Jejich činy se jim zjeví v pravém světle.

Hrozná zklamání

Jak strašlivě se zklamou ti, kdo se domnívají, že se svět stává lepším. Kristus prohlašuje: „Jakož se dálo za dnů Noé, tak bude i za dnů Syna člověka“. „A jakož bylo za dnů Noé, takť bude i příchod Syna člověka. Neboť jakož za dnů těch před potopou žrali a pili, ženili se a vdávaly se, až do toho dne, když Noé všel do korábu. A nezvěděli, až přišla potopa a zachvátila všecky, takť bude i příští Syna člověka. Luk. 17,26, Mat. 24,38-40. A právě k takovým koncům dojde svět zavrhnutím Zákona Božího.

„A třetí anděl letěl za nimi, právě velikým hlasem: Bude-li se kdo klaněti šelmě a obrazu jejímu a vezme-li znamení její na čelo své, aneb na ruku svou, i tenť bude píti víno hněvu Božího, víno, kteréž jest vlito do kalichu hněvu jeho a trápen bude ohněm a sírou před obličejem svatých andělů a před obličejem Beránka. A dým muk jejich vstoupí na věky věků a nebudouť míti odpočinutí dnem i nocí ti, kteříž se klanějí šelmě a obrazu jejímu a jestliže kdo přijme znamení jména jejího“ Zj. 14,9-11.

Jan byl vyzván, aby pohleděl na lid rozdílný od těch, kdo se klanějí šelmě a obrazu jejímu, zachováváním prvního dne týdne. Zachovávání tohoto dne je znamením šelmy. Jan praví: „Tuť jest trpělivost svatých, tu jsou ti, kteříž ostříhají přikázání Božích a víry Ježíšovy“. Zj. 14,12.

„I rozhněval se drak na tu ženu a šel bojovati s jinými z semene jejího, kteří ostříhají přikázání Božích a mají svědectví Ježíše Krista“. Zj. 12,17. Jasně je nám ukázáno, že budou dvě skupiny při příchodu našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista. Ve které skupině bychom si přáli býti nalezeni? „Aj přijduť brzo a odplata se mnou, abych odplatil jednomu každému podle skutků jeho. Jáť jsem Alfa i Omega, počátek i konec, první i poslední. Blahoslavení, kteříž zachovávají přikázání jeho, aby měli správo k dřevu života a aby branami vešli do města“. Zj. 22,12-14. To je určení těch, kteří zachovávají přikázání. Neměli bychom si všichni přát, abychom byli v počtu těch, kteří budou míti právo ke stromu života a kteří vejdou branami do města?

Adam a Eva a jejich potomci ztratili pro svou neposlušnost právo ke stromu života. „Tedy řekl Hospodin Bůh: Aj, člověk učiněn jest jako jeden z nás, věda dobré i zlé, pročež nyní, aby nevztáhl ruky své a nevzal také z stromu života a jedl by i byl by živ na věky, vyžeňme jej. I vypustil jej Hospodin Bůh ze zahrady Eden, aby dělal zemi, z níž vzat by“. Gn. 3,22-23. Adam a Eva přestoupili Zákon Boží. Proto bylo nutné, aby byli vyhnáni z ráje a tak odloučeni od stromu života, aby pojídáním jeho ovoce nestal se hřích nesmrtelným, „A tak vyhnal člověka a osadil zahradu Eden cherubíny k východní straně s mečem plamenným blýskajícím se, aby ostříhali cesty k stromu života“. Gn. 3,24. Aby byl nesmrtelným, byl člověk závislým na stromu života a Bůh učinil toto opatření, aby lidé nemohli jísti z tohoto stromu a „žíti věčně“, aby se nemohli státi nesmrtelnými hříšníky.

¨Pro hřích přišla na svět smrt. Ale Kristus dal život, aby člověku mohla býti dána jiná zkouška. On nezemřel na kříži, aby zrušil Zákon Boží, ale proto, aby zajistil člověku druhou zkoušku. Nezemřel, aby udělal hřích nesmrtelným, zemřel, aby zajistil právo zničení toho, kdo měl moc smrti, tj. ďábla. Vytrpěl za celý svět plný trest, místo zrušení Zákona. To učinil nikoliv proto, aby člověk mohl pokračovat v hříších, ale proto, aby se lidé obrátili k věrnosti a zachovávali přikázání Boží a Jeho Zákon, jako zřítelnici oka svého.

Znamení poslušnosti

Znamení poslušnosti je zachovávání Soboty, čtvrtého přikázání. Když lidé zachovávají čtvrté přikázání, budou zachovávati i všechna ostatní. Nebyl to lidský hlas, který promlouval k Mojžíšovi, určující mu Sobotu jako znamení: „Mluvil také Hospodin k Mojžíšovi, řka: Ty pak mluv k synům Izraelským a rci: Avšak sobot mých ostříhati budete. Nebo to znamením jest mezi mnou a vámi po rodech vašich, aby známo bylo, že já jem Hospodin, kterýž vás posvěcuji. Protož ostříhati budete soboty, nebo svatá jest vám. Kdož by ji poskvrnil, smrtí umře a kdo by koli dělal v ní dílo, vyhlazena bude ta duše z prostředku lidu svého“. Ex. 31,12-14.

Bůh nezanechal tak důležitý pokyn, jako jest tento, bez přesného určení. „Šest dní děláno bude dílo, ale v den sedmý sobota odpočinutí jest svatost Hospodinu. Každý, kdož by dělal dílo v den sobotní, smrtí umře. Protož ostříhati budou synové Izraelští soboty, tak aby světili sobotu po rodech svých smlouvou věčnou. Ex. 31,15-16.

Lidská filosofie - versus - Boží zjevení

Lidská filosofie prohlašuje, že bylo zapotřebí nedefinovatelného časového období pro stvoření světa. Konstatuje to taktéž Bůh? Nikoli. On praví: „Mezi mnou a syny Izraelskými za znamení jest na věčnost, nebo šest dní dělal Hospodin nebe i zemi, v den pak sedmý přestal a odpočinul“. Ex, 31,17. Prosím, čtěte pozorně 5.Mojž. 5.kap. Bůh praví opět: „Pomni na den sobotní, abys jej světil…. Nebo v šesti dnech učinil Hospodin nebe a zemi, moře a všecko, což v nich jest a odpočinul dne sedmého, protož požehnal Hospodin dne sobotního a posvětil ho“. Ex. 20, 8,11.

A přece s tímto živým Slovem Božím před očima, předkládají ti, kteří tvrdí, že káží Slovo, mínění lidská, zásady a přikázání člověka. Zavrhují Zákon Boží svými tradicemi, že byl svět stvořen v nedefinovatelném časovém rozpětí, což je jednou ze satanových lží. Bůh promlouvá k lidskému pokolení mluvou, které mohou rozumět. Nevyjadřuje se tak neurčitě, aby si lidské bytosti mohly upravit záležitosti dle svých vlastních teorií. Když Bůh prohlašuje, že stvořil svět v šesti dnech a odpočinul dne sedmého, míní tím den o 24 hodinách, který stanovil východem a západem slunce.

Bůh by byl nevyřkl ortel smrti za nezachovávání soboty, kdyby byl člověku nedal jasný pojem o Sobotě. Když stvořil náš svět a člověka, pohlížel na dílo, které vykonal a prohlásil je za velmi dobré. A když byl položen základ pro svět, byl taktéž položen základ pro Sobotu. „Když prozpěvovaly spolu hvězdy jitřní a plesali všichni synové Boží“. Job 38,7. Viděl Bůh, že byla sobota pro člověka bezpodmínečně nutná, dokonce i v ráji. Když ustanovil Bůh Sobotu, měl na mysli duchovní i tělesné zdraví člověka.

Ne kterýkoliv den ze sedmi

Bůh stvořil svět doslovně v šesti dnech a doslovně šestého dne na sklonku odpočinul od všeho díla svého. Tak dal též člověku šest dní ku práci. Ale posvětil den svého odpočinku a přikázal člověku, aby jej zachovával a oprostil se ode vší pozemské práce. Když takto oddělil Sobotu, určil ji světu za den pamětný. On neoddělil jeden den, kterýkoli den ze sedmi, ale jeden určitý den zvláštní, den sedmý. A zachováváním Soboty ukazujeme, že uznáváme Boha za živého Boha, Stvořitele nebe i země.

Sobota se neomezuje na nějakou zvláštní třídu lidí. Byla dána všemu lidstvu. Nemá býti prožívána v zahálce, ale provozováním díla Božího. Tak mají lidé činit, aby poznali, že „já jsem Hospodin, který je posvěcuji“. Bůh se velmi přibližuje k svému lidu ve dni, který požehnal a posvětil. „Nebesa vypravují slávu Boha silného a dílo rukou jeho obloha zvěstuje. Den po dni vynáší řeč a noc po noci ukazuje umění.“. Žalm 19,2-3. Sobota je Hospodinovým dnem pamětným, ukazujícím člověku na Stvořitele, který učinil svět a vše, co na něm je. V obrovských horách, ve vysokých stinných stromech, v každém pučícím poupátku a kvetoucí rostlině můžeme pozorovat dílo velkého Mistra - Umělce. Vše k nám promlouvá o Bohu a Jeho slávě.

Každé věrné dítko Boží bude usilovat o poznání pravdy. Jan podal pravdu tak jasně, že jí může i dítě rozumět. „Milujete-li mě, přikázání mých ostříhejte. A jáť prositi budu Otce a jiného Utěšitele dá vám, aby s vámi zůstal na věky. Toho Ducha pravdy, jehož svět nemůže přijati, nebo nevidí ho, aniž ho zná“. Jan 14, 15-17. Chceme být počítáni k těm, kdo nemohou rozeznat pravdu, kteří jsou tak zaslepení oklamávající mocí nepřítele, že nevidí Toho, který je výrazným obrazem osoby Otcovy?

Následovníci Kristovi tvoří společně jinou třídu lidí. !Ale vy znáte jej, neboť u vás přebývá a ve vás bude. Neopustím vás sirotků, přijduť k vám. Ještě maličko a svět mne více neuzří, ale vy uzříte mne, nebo já živ jsem, i vy živi budte“. „Kdož by měl přikázání má a ostříhal jich, onť jest ten, kterýž mne miluje. A kdož mne miluje, milován bude od Otce mého a jáť jej budu milovati a zjevím jemu samého sebe“. Jan 14,17-21. Miluje-li mne kdo, slova mého ostříhati bude a Otec můj bude jej milovati a k němu přijdeme a příbytek u něho učiníme. Kdož nemiluje mne, slov mých neostříhá a slovo kteréž slyšíte, neníť mé, ale toho, který mne poslal, Otcovo“. Jan 14.23-24. Slovo lidské bytosti nemůže být přijato a nemůže mu být bezpodmínečně uvěřeno. Nejprve se musíme tázati: Mluví v souladu s Písmem_ Zamítá jasné „takto mluvil Hospodin“, poněvadž vidí, že to v sobě chová utrpení (odříkání?)

Na čí straně jsi Ty ?

Nalézáme se na straně těch, kteří odmítají býti věrnými svému Bohu? Nemají zájmu na známosti Boží. Zavrhují Syna Božího, zosobněni vší lidské dobroty. Staví se na stranu těch, kdo volí místo Krista, zloděje a vraha, ačkoliv nemohla býti prokázána žádná vina Kristovi. To svědčí o mravních choutkách tohoto světa. Máme býti na straně světa, nebo na straně Kristově, který praví: „Zachoval jsem přikázání Otcova“. Slovo Hospodinovo bude trvati na věky. „Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo byl Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všecky věci skrze ně učiněny jsou a bez něho nic není učiněno, což učiněno jest. V Něm život byl a život byl světlo lidí. A to světlo v temnostech svítí, ale tmy ho neobsáhly…. Na světě byl a svět skrze Něho učiněn jest, ale svět ho nepoznal. Do svého vlastního přišel, ale vlastní Jeho nepřijali Ho. Kteříž pak koli přijali jej, dal jim moc syny Božími býti, těm kteříž věří ve jméno Jeho, kteříž ne ze krvi, ani z vůle těla, ani z vůle muže, ale z Boha zplození jsou. A Slovo to tělo učiněno jest a přebývalo mezi námi (viděli jsme slávu Jeho, slávu jakožto jednorozeného od Otce), plné milosti a pravdy“. Jan 1, 1-5, 10-14.

Kdo přijímá vírou Krista jako svého osobního Spasitele, nemůže sympatizovat se světem. Existují dvě jasně oddělené třídy: Jedni jsou věrní Bohu, zachovávajíce jeho Přikázání, druzí pak mluví a jednají jako svět, odvrhujíce Slovo Boží, které je pravdou a přijímajíce slovo „odpadlíka“, který zavrhl Ježíše.

Koho si zvolíš Ty ?

Na čí straně jsme my? Svět Krista zavrhl, nebesa jej přijala. Člověk, smrtelný člověk, zavrhl knížete života, Bůh jej vyvýšil. Bůh, náš vrchní vládce přijal Ho v nebesích. Člověk Ho korunoval trnovou korunou, Bůh Ho korunoval korunou královského majestátu. Musíme mysliti poctivě, nestranně. Chcete, aby vám vládl tento muž, Ježíš Kristus, nebo chcete Barabáše? Smrt Kristova přináší zavrhovatelům jeho milosti hněv a soudy Boží, nesmíšené s m losrdenstvím. Je to hněv Beránkův. Ale smrt Kristova je nadějí a životem věčným všem, kteří Ho přijímají a v Něho věří.

Bůh jistě povolá svět na soud, aby pomstil smrt svého jednorozeného Syna, Toho, který stál před soudnou stolicí Pilátovou a Herodesovou. Tento jediný je nyní v nebeských dvorcích, kde oroduje za lid, který Ho zavrhl. Zvolíme si pečeť světa, nebo chceme býti Božím lidem, zvláštním, odděleným? Přijmeme „takto mluvil Hospodin“, místo „takto mluvil člověk“?

Papežská moc, člověk hřícha, rozhodl, aby římsko-katolická církev změnila Zákon Boží. M9sto sedmého dne pokřtil a představil světu dítě papežství, první den týdne, aby byl zachováván jako svatý den odpočinku. Protestantský svět přijal toto dítě papežství, kolébal a hýčkal je a dal mu úctu, kterou Bůh vložil na den sedmý.

Viztež, učil jsem vás ustanovením a soudům, jakž mi přikázal Hospodin, Bůh můj, abyste tak činili v zemi, do kteréž vejdete k dědičnému držení jí. Ostříhejtež tedy a čiňte je, nebo tj. moudrost vaše a opatrnost vaše před očima národů, kteříž slyšíce všecka ustanovení tato, řeknou: Jistě lid moudrý a rozumný národ veliký tento jest. Nebo který národ tak veliký jest, kterýž by měl Bohy sobě tak blízké, jako jest Hospodin Bůh váš ve všem volání našem k němu? A který jest národ tak velký, kterýž by měl ustanovení a soudy spravedlivé, jako jest všecken Zákon tento, kterýž já vám dnes předkládám? Avšak hleď se a bedlivě ostříhej duše své, abys nezapomenul na ty věci, kteréž viděly oči tvé a aby nevyšly z srdce tvého po všecky dne života tvého a v známost je uvedeš synům i vnukům svým. A nezapomínej, že jsi onoho dne stál před Hospodinem Bohem svým na Orébě, když mi byl řekl Hospodin: Shomažď mi lid, ať jim předložím slova má, z nichž by se učili mne báti po všecky dny, dokudž živi budou na zemi a témuž aby syny své učili… Jimž vyhlásil vám smlouvu svou, kteréžto přikázal vám ostříhati, totiž desíti slov a napsal je na dvou deskách kamenných“. Dt. 4,5-10,13.

Slyš, Izraeli, Hospodin Bůh náš, Hospodin jeden jest. Protož milovati budeš Hospodina, Boha svého z celého srdce svého a ze vší duše své a ze vší síly své. A budou slova tato kteréž já přikazují tobě dnes, v srdci tvém. A budeš je často opětovati synům svým a mluviti o nich, když sedneš v domě svém, když půjdeš cestou a léhaje i vstávaje. Uvážeš je za znamení na ruce své a jako náčelník mezi očima svýma. Napíšeš je také na veřejích domu svého a na branách svých“. Dt. 6,4-9.

Nebo ty lid svatý jsi Hospodinu Bohu svému, tebe vyvolil Hospodin Bůh tvůj, abys jemu byl lidem zvláštním, mimo všechny národy, kteříž jsou na zemi. Ne proto, že by vás více bylo nad jiné národy, připojil se k vám Hospodin a vyvolil vás, (nebo menší počet vás byl, nežli jiných národů), ale proto, že miloval vás Hospodin a splniti chtěl přísahu, kterouž přisáhl otcům vaším, vyvedl vás v ruce silné…Pprotož ostříhej přikázání a ustanovení i soudů, kteréž já tobě dnes přikazuji, abys je činil“. Dt. 7,6-8,11. Prosím, čtěte bedlivě celou 5.Mojž. 7.kapitolu a přemýšlejte o Slovu Hospodinovu.

Odvrátíte se od jasného „takto praví Hospodin“, když jste byli přečetli příběh o Adamově hříchu a pádu? Padl, poněvadž zavrhl Slova Hospodinova a dbal slov satanových. Vyplácí se přestoupení? Pro hřích ztratil Adam ráj. Přestupováním přikázání Božích ztratí člověk nebe a celou věčnost požehnání. To nejsou jen plané báchorky, ale pravda. Opět se vás táží: Na čí straně se nalézáte? „Je-li Hospodin Bůh, následujte jej, je-li bohem Bál, následujte Bále“.