Petoskey, Michigan, 20.8.1890

Drazí bratři :

Nemohu vám vyjádřit tíhu a bolest srdce, kterou jsem pocítila, když mně byl předložen pravý stav věcí. Jako učitelé pravdy pracují mužové, kteří potřebují učiti se prvním lekcím ve škole Kristově. Moc Boží musí obrátit srdce kazatelů, jinak nechť si hledají jiné povolání. Když vyslanci Boží poukazují lidu na vážnost přítomné pravdy, nechť to jsou muži střízliví, uvážliví, rozumní spolupracovníci Boží. Mají-li pravý smysl pro poslání, které Kristus svěřil svým učedníkům, budou otvírat Slovo Boží s úctou a budou naslouchat naučení ode Pána, vyprošujíce si moudrost s nebes, aby si uvědomili, když tak stojí mezi živými a mrtvými, že musí jednou skládat Bohu počet z díla svých rukou.

Žertující kazatel

Co může dělat kazatel bez Ježíše. Skutečně nic. Je frivolním, žertujícím mužem, není připraven vykonávat povinnost, uloženou Pánem. Kristus praví: „Beze mne nic nemůžete učinit“. Jan 15,5. Hladká prázdná slova, plynoucí z jeho úst, frivolní anekdoty, slova pronášena, aby vyvolala smích, jsou Slovem Božím zatracena a nejsou vůbec na místě na posvátné katedře.

Říkám vám otevřeně, bratři, dokud nebudou kazatelé obráceni, budou naše církve churavět a budou způsobilé k zahynutí. Jedině moc Boží může změnit srdce lidské a naplnit je láskou Kristovou. Jedině moc Boží může napravit a podmanit si vášně a posvětit lásku. Všichni, kdo slouží, musí pokořit svá pyšná srdce, podřídit svou vůli, vůli Boží a skrýti svůj život s Kristem v Bohu.

Co je podstatou kazatelství? Je to snad smíšenina komického a náboženského? Pro taková představení jsou divadla. Je-li v něm formován Kristus, je-li vnášena pravda se svou posvěcující mocí do vnitřní svatyně duše, nebude míti veselých mužů, aniž budou učit studení, mrzutí a hrubí mužové hynoucí duše vzácným lekcím Kristovým.

Naší kazatelé potřebují změnit charakter. Měli by cítit, že jsou ze všech lidí nejubožejšími, není-li jejich dílo konáno v Bohu a jsou-li přenechání vlastnímu nedokonalému úsilí. Kristus bude s každým kazatelem i když snad nedosáhl dokonalosti charakteru, jen když se bude upřímně snažit stát se podobným Kristu. Takový kazatel se bude modlit. Bude kvílet mezi chrámem a oltářem, bude v úzkosti duše své volat, aby byl Pán s ním, jinak se nemůže postavit před lid s nebes hledícími na něco a s andělem, zapisujícím jeho slova, jeho chování a jeho ducha.

Ach, kdyby se lidé jen báli Boha. Ach, kdyby jen Pána milovali. Ach, kdyby vyslanci Boží cítili břímě hynoucích duší. Pak by pouze neřečnili, ale měli by sílu Boží, oživující jejich duše a jejich srdce by plála ohněm lásky Boží. Ze slabosti by se stali silnými, neboť by byli činitelé slova. Slyšeli by hlas Ježíšův: „Aj, já s vámi jsem po všecky dny“. Mat.28,20. Ježíš by byl jejich učitelem a slova, která by kázali, by byla hbitá a mocná, ostřejší, než dvousečný meč a rozeznávala by myšlenky a úmysly srdce. Tak, jak si mluvící váží Boží přítomnosti, ctí moc Boží a důvěřuje jí, tak je uznáván jako spolupracovník Boží. Právě v tomto měřítku se stává mocným v Bohu.

Ten, kdo hledá záchranu duší, má zapotřebí povznášející moc a neustálého vzrůstu známosti Boží a pravdy. Jestliže kazatel pronáší slova ze živého výroku Božího, jestliže v ně věří a očekává spolupráci s Kristem, jehož je služebníkem, skrývá-li sebe a vyvyšuje-li Krista, Vykupitele světa, dotknou se jeho slova srdce posluchačů a jeho práce ponese Boží ověření. Duch Boží musí být živým prostředníkem, aby přesvědčil o hříchu. Živý prostředník představuje mluvčímu zisk z oběti na kříži a když je pravda uvedena do styku s přítomnými dušemi, získává je Ježíš pro sebe a bude pomáhat naším slabostem, vyučovat, vést a inspirovat nám myšlenky, které mají svůj původ v nebesích.

Jak málo může činiti člověk pro záchranu duší a přece jak mnoho v Kristu, je-li naplněn Jeho Duchem. Lidský učitel nemůže číst v srdci posluchače, ale Ježíš uděluje milost, kterou každá duše potřebuje. On rozumí schopnostech člověka, jeho slabosti i jeho síle. Pán pracuje na lidském srdci a kazatel může být duším, naslouchajícím jeho slovům vůni k smrti tím, že je odvádí od Krista, nebo, je-li posvěcen, zbožný, bez sebedůvěry a vzhlížející k Ježíši, může být zachráncem života k životu duším, které se nalézají již pod usvědčující mocí Ducha svatého a v jejichž srdcích Pán připravuje cestu pro poselství, které svěřil lidskému prostředníku. Tak je srdce nevěřícího dotčeno a odpovídá poselství pravdy. „Jsme spolupracovníky Božími. „Přesvědčení, zasazená do srdce a osvícená poznání vniknutím Slova pracují v dokonalé harmonii. Pravda, podaná duši má sílu probudit její dřímající energii. Duch Boží, pracující na srdci, spolupracuje s působením Božím v Jeho lidských nástrojích. Uznají-li kazatelé potřebu důkladné nápravy samých sebe, budou-li činiti, že musí dosíci vyšší úrovně, bude jejich vliv na církev povznášející a zjemňující.

Tajné chyby musí být přemoženy.

I mezi kazateli jsou hříšníci. Netouží smrtelně vážně po vstupu do nebe úzkou bránou. Bůh s nimi nespolupracuje, poněvadž nemůže strpět přítomnost hříchu u toho, kdo Ho nenávidí. I andělé, kteří stáli kol Jeho trůnu, které On miloval, ale kteří nebyli věrní, byli svrženi s nebes i s jejich vzpurným vůdcem. Svatost je základem trůnu Božího. Hřích je protějškem svatosti, hřích ukřižoval Syna Božího. Kdyby mohli lidé vidět, jak ohyzdný je hřích, nestrpěli by ho a necvičili by se v něm. Napravili by svůj život i svou povahu. Tajené chyby by přemáhali. Máte-li být svatými v nebi, musíte být nejprve svatými zde na zemi.

Je velmi zapotřební, aby naši bratři přemáhali utajované chyby. Nelibost Boží vidí nad mnohými z nich jako mrak. Sobectví, neláska, žádostivost, podezíravost, faleš, krádež, loupež, smyslnost, nevázanost a cizoložství je psáno proti jménům mnohých, kteří si osobují víru ve vznešenou a svatou pravdu pro tuto dobu. Jak mohou být tyto zlořečené vlastnosti vyčištěny z polí, když je vytrvale provádí mužové, vydávající se za křesťany? Jsou jakýmsi způsobem dbalí svých cest před lidmi, ale jsou urážkou pro Boha. Jeho čisté oko vidí, svědek zapisuje všechny jejich hříchy i ty tajné a nebudou-li se kát a své hříchy před Bohem vyznávat, nepadnou-li na skálu a nebudou-li rozražení, zůstanou jejich hříchy proti ním zaznamenány v knize pamětné. Ach, hrozné příběhy hříchů nikdy nevyznaných budou zjeveny světu na soudu - hříchy nevymazané. Ach, kéž by tyto ubohé duše mohly vidět, že se hromadí hněv ke dni hněvu. Tehdy budou odhaleny tak pohnutky srdce, tak i činy. Pravím vám, bratři a sestry, je třeba, abyste pokořili své duše před Bohem. Přestaň činit zlo, avšak na tom nepřestaň, „uč se činit dobře“. Boha můžete oslavit jen tehdy, ponesete-li ovoce Jeho slávy.

Kazatelé, ve jménu Ježíše Krista vás prosím, začněte dílo u sebe, svým neposvěceným životem jste položili kámen úrazu před své děti a před nevěřící. Někteří z vás jednají impulsivně, vášnivě a s předsudkem a přinášejí nečisté, poskvrněné oběti Bohu. Pro Boha, vyčistěte pole milostí Kristovou a osobním dílem očistění své duše od mravní nečistoty. Žertující kazatel na kazatelně, nebo takový, který se nad míru snaží získat chválu a uznání, přibíjí svým počínáním Syna Božího znovu na kříž a uvaluje na něj veřejné pohanění. Zde je nutné důkladné pokání, víra v našeho Spasitele Ježíše Krista, pozorná bdělost, neustávající modlitba a pilné hledání v Písmě. Bůh nás činí odpovědnými za vše, čím bychom mohli býti, kdybychom napravili a zdokonalili své schopnosti. Budeme souzeni dle toho, čím jsme měli být, ale nebyli, dle toho, co jsme mohli vykonat, ale nevykonali, poněvadž jsme nevyučili své moci, abychom oslavili Boha. Za všechnu známost, kterou jsme mohli získat, ale nezískali, bude následovat věčná ztráta (nevýhoda) i když neztratíme svých duší. Všechen náš liv náleží Bohu. Vše, čeho se domůžeme, musí být použito k Jeho slávě. Všechen majetek, který nám Bůh svěřil, má být položen na oltář Boží, aby Mu byl znovu vrácen. Pracujeme na svém vlastním osudu. Kéž nám Bůh všem pomůže být moudrými pro věčnost.

Milí bratři, žijeme v nejvážnější době dějin tohoto světa.. Není již doba pro hřešení, je vždy nebezpečné pokračovat v přestoupeních, ale v přítomné době je to obzvláště pravdivé. Jsme nyní na samých hranicích věčného světa a ve vážnějším poměru (vztahu) k času a věčnosti, než kdy dříve. Nechť každý člověk zkušuje vlastní srdce a prosí o jasné paprsky slunce Spravedlnosti, aby mohla být zahnána všechna duchovní temnota a očištěná od vší nečistoty. „Jestliže pak budeme vyznávati hříchy své, věrný je Bůh a spravedlivý, aby nám odpustil hříchy a očistil nás od všeliké nepravosti“. 1.Jan 1,9.Skrze víru, bez ohledu na cítění, posílí Ježíš, Tvůrce našeho spasení a dokonavatel naší víry svou vzácnou milostí, mravní síly a hříšníci mohou mít za to, „že jste zemřeli zajisté hříchu, ale živí jste Bohu v Kristu Ježíši“. Řím. 6,11. Prostá víra a láskou Kristovou v duši spojuje věřícího s Bohem. Když bojuje jako věrný vojín Kristův, má sympatie celého věrného vesmíru. Sloužící andělé jsou kol něho, aby mu byli nápomocni ve všech směrech, takže může odvážně říci: „Pun spomocník můj“. Žid. 13,6. Hospodin jest síla má a štít můj. Žalm 28,7. Nebudu přemožen“. Milostí spasení jste skrze víru (a to ne sami z sebe, dar jest to Boží). Ef. 2,8.

Nekonečné moudrosti a moci Boží bylo pro nás použito. Nebeské zástupy jistě vybojovávají naše bitvy za nás. Pohlíží neustále s intensivním zájmem na duše vykoupené krví Spasitelovou. Vidí skrze oběť Pána Ježíše cenu lidské duše. Je vždy bezpečným být na straně Páně a ne jen se srdcem polovičním, ale celým. Je to právě toto nedbalé lhostejné dílo, vykonané polovičním srdcem, které odlučuje vaši duší od Ježíše, pramene vaší síly. Kéž se takto modlíte: „Vezmi mně vše, neboť ztratím majetek, úctu světa, vše, ale tvá přítomnost nechť je vždy se mnou“. Jak je dobré předávat duši do péče Boha, který vládne na nebi i na zemi.

Bádej v Písmě a modlí se u víře

Shledávají moji bratři - kazatelé, že pracují obezřetně, že dbají pokynů apoštola Pavla Timoteovi: „Takž i mládenců napomínej k střídmosti, ve všech věcech sebe samého vydávaje za příklad dobrých skutků, maje v učení celost, vážnost. Slovo zdravé, bez úhony, aby ten, kterýž by se protivil, zastyděti se musel, nemaje co zlého mluviti o vás“. Tit. 2,6-8, viz též verše 11-15.

Bylo mi ukázáno na všech našich konferencích, že kazatelé zanedbávají studium Písem, hledání pravdy. Kdyby jejich mysl byla řádně ukázněna a zásobena cennými naučeními Kristovými, mohli by v každé době a za všech okolností vyzvednout z pokladnice vědění věci staré i nové, aby nasytili církev Boží, aby dali každé duši její díl pokrmu v čas příhodný. Zůstává-li Kristus v duši, bude v ní studnicí živou, „bude v něm studnicí vody, prýštící se k životu věčnému“. Jan 4,14.

Říkám vám zde věci, které jsem viděla a které jsou pravdivé, totiž, že by dobře řízeným vytrvalým úsilím mohlo být o mnoho, o velmi mnoho více duší přivedeno k známosti pravdy. Ach, konec je blízký! Kdo jest připraven tak, aby Kristus mohl opustit svůj trůn a obléci roucho odplaty? Či jména jsou zapsána v Beránkově knize života? Budou tam jedině jména těch, kdo následují Beránka, kamkoliv jde. Vaše bludné názory, vaše pokáráníhodné rysy charakteru musíte opustit a musíte být odění rouchem spravedlnosti Kristovy. Víra a láska, ó, jak jsou jich církve pozbaveny. Nebeský prodavač vám radí: „Abys sobě koupil ode mne zlata ohněm zprubovaného, abys byl bohatý a roucho bílé, abys oblečen byl…. A oči svých pomaž kollyrium, abys viděl“. Zj. 3,18. Bůh přikazuje, aby ti, kdo káží na našich konferencích, nebyli jako ony panny bláznivé, mající lampy, ale bez oleje milosti, který způsobil, že lampy hoří a šíří světlo. Ach, potřebujeme více modlicích se kazatelů - mužů nesoucích vážnou tíhu duší, mužů majících víru, která pracuje láskou a očišťuje duši. Bez víry není možno líbiti se Bohu. Jak nedokonalá je víra v našich sborech! Proč nevěříme, že Pán učiní právě to, co slibuje učinit?

Jsme Božími služebníky a každému z nás dal hřivny, jak přirozené, tak duchovní. Jako dítky Boží měli bychom bez ustání získávat více způsobilosti pro nebeská obydlí, o kterých řekl Kristus svým učedníkům, že odchází, aby je pro ně připravil. Kdo se přidržuje spravedlnosti Kristovy, může se stát dokonalým člověkem v Ježíši Kristu. Pracujeme-li podle Božího hlediska, snažíme-li se následovat příkladu Kristova, porosteme v Jeho podobu a staneme se ušlechtilejšími.

Spasitel se modlil: „Posvětiž jich v pravdě své, slovo tvé pravda jest“. Jan 17,17. Ti, kdo jsou poučováni a vychováváni pravdou, budou činiteli Slova, budou pilnými čtenáři Bible, budou v ní bádat s vážnou touhou po poznání vůle Boží a budou konat probuzeně Jeho vůli.

Buď přívětivý

Kazatelé na našich konferencích mají zapotřebí, aby chodili bedlivě před Bohem. Ve svém kazatelském úřadě si musí nutně vzít k srdci apoštolovou důtklivou připomínku „buď přívětivý“, aby bděli nad dušemi jako takoví, kteří mají skládat počet a kteří mají snahu zachránit bloudící. Můžete být věrní zásadám, můžete být spravedliví, poctiví a zbožní, ale k tomu všemu musíte ještě pěstovat pravou něžnost srdce, laskavost, přívětivost a zdvořilost. Bloudí-li někdo, tím laskavější buďte k němu. Nebudete-li laskaví, můžete ho odvrátit od Krista. Nechť každé slovo, které promluvíte i každé zabarvení vašeho hlasu, vyjadřuje zájem a vaši sympatii k duši, která je v nebezpečí. Jste-li k duším tvrdí, výhružní a netrpěliví, konáte práci nepřítelovu. Otvíráte jim dvéře pro pokušení a satan vás jim představí jako takové, kteří neznají Krista. Budou se domýšlet, že je jejich cesta správná a že jsou lepšími, než vy. Jak tedy můžete získat bloudící? Oni dobře poznají pravou zbožnost, vyjádřenou slovy a charakterem. Chcete-li učit pokání, víře a pokoře, musíte mít ve vlastních srdcích lásku k Pánu Ježíši. Pravda, které věříte, je schopna posvětit duši a vytvářet a formovat celého člověka, nikoli pouze změnit jeho slova a chování, ale je schopna i pokořit pýchu a očistit duši - chrám ode vší nečistoty.

Biblické náboženství

Biblické náboženství je velmi řídké, dokonce i mezi kazateli. Truchlím dnem i nocí nad drsností, příkrostí a nelaskavostí slova i ducha, projevovaného těmi, kteří si říkají dítky nebeského Krále, členové královské rodiny. Taková tvrdost srdce, taková drsnost, takový nedostatek sympatií je ukazován těmi, kteří nejsou zvláštními oblíbenci a je to zapsáno v nebeských knihách jako veliký hřích. Co je to platné, že mnoho jich mluví o pravdě a káže teorii pravdy, když přetékající láska Kristova se jim nestala živým, činným živlem v jejich charakteru.

Nyní je však věk téměř všeobecného odpadlictví a ti, kteří prohlašují, že mají pokročilou pravdu, svádějí sbory, když nepodávají zřejmého důkazu, že jejich charakter a činy jsou v souladu s pravdou Boží. Dobrota, milosrdenství, soucit, něžnost a milující láska Boží musí být vyjádřeny slovy, chováním a charakterem všech, kteří si činí nárok nazývat se dítkami Božími, zvláště pak u těch, kteří prohlašují, že jsou posláni jako poslové Pána Ježíše se slovem života, aby zachraňovali hynoucí. Bible jim přikazuje, aby odložili vše, co je drsné, nelaskavé a hrubé v jejich povaze a aby se vštípili v Ježíše živou to víru - révu. Mají přinášet tutéž jakost plodu jako réva. Jedině tak můžete být jako větev, pravým a věrným představitelem vzácnosti révy.

Kristus přišel na tento svět, aby zjevil Otce uprostřed hluboké tmy a temnoty bludů a pověry, které tehdy převládaly. Kristovi učedníci Ho mají představovat ve svém každodenním životě a takto bude svítit světu pravé světlo nebeské v jasných a stálých paprscích. Takto se zjevuje zcela rozdílný charakter od onoho, který vidíme u těch, kteří nečiní Slovo Boží svým vůdcem a svým měřítkem. Známost Boha musí být zachována uprostřed temnoty, která přikrývá zemi a uprostřed velké temnoty, která zahaluje lid. Věk po věku byl čistý charakter Kristův špatně představován těmi, kteří prohlašovali, že věří v Něho i ve Slovo Boží. Pěstuje se tvrdost srdce. Láska a přívětivost se téměř ztratila u kazatelů a církví. Co si může Boží Vesmír o tom pomyslet? Ti, kteří si osobují nárok na představitele Kristova, ukazují spíš tvrdost srdce, což je charakteristická známka satanova, která ho učinila nezpůsobilým pro nebesa, nepřípustným, aby tam byl. A právě tak tomu bude s těmi, kteří znají pravdu a přece zavírají dvéře svého srdce její posvěcující moci. „Zalíbilo se Bohu skrze bláznové kázání spasit věřící“. 1.Kor. 1,21. Služebníci Boží nemají být pouhými nástroji, přivádějícími lid kázáním Krista ku pokání, ale mají pokračovat ve své péči a zájmu tím, že budou následovat příkazu a příkladu Krista, našeho Pána a Spasitele. Musí se sami posvětit, aby jejich posluchači též mohli být posvěcení. Takto všichni porostou ve zbožnosti, od milosti k milosti, až bude moci vyslanec Boží představit celého člověka dokonalého v Ježíši Kristu. Pak teprve se ukáže kazatelský úřad ve svém pravém posvěceném charakteru.

Snížená úroveň

Ale úroveň kazatelská byla velmi snížena a kazatel pravé svatyně je světu špatně představován. Bůh je ochoten přijmout duše jako své spolupracovníky a učinit je světlem tohoto světa jako nástroje, jejichž prostřednictvím může dáti milostivě proniknouti světlu až k pochopení. Nemají-li mužové, nesoucí poselství, Krista trvale v sobě, nejsou-li věrní - a někteří nejsou - kéž je Pán probudí z jejich klamů, než bude příliš pozdě. Bůh si přeje, aby lidé byli něžného srdce, milosrdní a soucitní a aby se milovali jako bratři. Ježíš čeká, aby Mu otevřeli dvéře, aby mohl vejíti a vlíti v jejich srdce teplo své lásky, své dobroty, svůj něžný soucit, aby mohli pracovníci v každém styku s lidstvím zjevovat Spasitele světa.

Kazatelé se příliš často účastní kritizování, ukazujíce tak svou schopnost a ostří diskuse. Míjí sobota za sobotou a milost Kristova sotva působila na srdce a ducha posluchačů. A tak dochází k tomu, že je na kazatelský úřad pohlíženo jako na nedůležitý. Celá nebesa pracují na spáse hříšníků a když přichází ten nejubožejší z lidského rodu s pokáním ku svému Otci, tak jako učinil marnotratný syn, radují se všechny nebeské zástupy. V nebesích je hřejivé teplo, přívětivost a láska. Nechť kazatelé poklekají před Boha na modlitbách, vyznávají své hříchy a prosí se vší prostotou malého dítěte o požehnání, které potřebují. Proste snažně o vřelost lásky Kristovy a vnášejte ji pak do svých úvah a nedejte nikomu příležitost, aby odešel a prohlašoval, že učení, kterému věříte, vás nečiní způsobilými vyjadřovat soucit a pochopení s trpícím lidstvem, že vaše náboženství postrádá lásky. Působení Ducha svatého spálí všechnu strusku sobectví a zjeví lásku, která činí bohatým. Kdo má toto bohatství, je v úzkém společenství s tím, který nás tak miloval, že dal svůj život za naše vykoupení.

Neoslavujte člověka

Pavel praví ve své epištole 2.Kor. 4,7. „Mámeť pak poklad tento v nádobách hliněných, aby důstojnost té moci byla Boží a ne z nás“. A to je to, čemu Kristus učil své učedníky: „Beze mne nic nemůžete učinit“. Jan 15,5. Pavel chce vštípit do srdce kazatelů i lidu důvod, proč bylo evangelium hlásáno slabým a bloudícím lidem, že člověk nemá přijímati pocty, přináležející jedině Bohu, ale že veškerá sláva se má dostat Bohu. Vyslanec nemá sobě blahopřát a nemá přijímat poct za svůj úspěch, nebo dokonce se dělat i poctu s Bohem, jakoby dílo vykonal svou vlastní sílou. Pečlivě vypracované dokazování, nebo polemické výklady doktrin zřídka přesvědčí posluchače o jeho potřebě a nebezpečí. Prostý, krátký výklad ze srdce soucitného a zněžnělého láskou Kristovou bude jako zrnéčko hořčičné, ku kterému Kristus nám připodobňoval pravdu Boží. Dává duši životní energii svého ducha, aby símě pravdy vzklíčilo a neslo ovoce.

Budou moji milí bratři dbát, aby žádná sláva nebyla prokazována člověku? Přiznají, že na lidském srdci pracuje Kristus a ne oni sami? Budou moji bratři kazatelé prosit v skrytě Boha o Jeho přítomnost a moc? Neodvažujte se dále kázat, dokud nevíte z vlastní zkušenosti, čím je vám Kristus. Se srdcem posvěceným, vírou ve spravedlnost Kristovu můžete kázati Krista, můžete vyzvedat zmrtvýchvstalého Spasitele před svými posluchači, se srdcem zkroušeným a zjihlým láskou Ježíšovou můžete říci: „Aj, Beránek Boží, kterýž snímá hřích světa“. Jan 1,29.

Pěstujte víru a lásku

Je velmi smutné, že zanedbáváte čtení, bádání v Bibli s pokorným srdcem. Nepřijímejte výklad od žádného člověka, ať je v jakémkoli postavení, ale hledejte sami pravdu. Když byli slyšeli Ježíše, pravili Samaritáni: „Již ne pro tvé vypravování věříme, nebo sami jsme slyšeli a víme, že tento jest právě Spasitel světa. Kristus. Jan 4,42. Zde se nachází důl pravdy. Kopejte hluboko a dostane se vám oné známosti, která má pro vás nejvyšší cenu. Mnozí zlenivěli a stali se trestuhodně bezstarostnými a lhostejnými v hledání s Písmech a jsou právě tak opuštěni Duchem svatým, jako jejich znalosti Jeho Slova. Čteme ve Zjevení Janově o některých, kteří měli jméno jako živí, zatím co byli mrtví. Ano, jsou mnozí mezi námi jako lidem, mnozí, kdo si činí nárok na život, zatím co jsou mrtví. Bratři milí, dokud vás neovlivňuje Duch svatý, abyste byli živoucí zásadou, dokud nejste poslušní jeho puzení, dokud nejste závislí na jeho vlivu, pracujíce v moci a síle Boží, zní moje poselství od Boha pro vás takto: „Žijete v klamu, který se může stát osudným vaším duším. Musíte se obrátit. Musíte přijmout světlo dříve, než můžete světlo dávat. Postavte se pod jasné paprsky slunce Spravedlnosti. Potom budete moci říci s Izaiášem: „Povstaniž, zaskvěj se, poněvadž přišlo světlo tvé a sláva Hospodinova vzešla nad tebou“. Iz. 60,1. Musíte pěstovat víru a lásku: „Neníť ukrácena ruka Hospodinova, aby nemohla zachovati, aniž jest obtíženo ucho Jeho, aby nemohlo slyšeti“. Iz. 59,1. Hledejte Pána. Neustaňte, dokud nezvíte, že je Kristus vaším Spasitelem.

Přeji vám bratři, abyste si zapamatovali, že Biblické náboženství nemůže ztratit lidské sympatie. Křesťanské zdvořilosti a úslužnosti se musíme učit a ji provádět ve styku se všemi bratry a sestrami i lidmi ze světa. Je zapotřebí mnohem více lásky a zdvořilosti v našich rodinách, než je dosud projevováno. Kdyby naši bratři kazatelé denně čerpali z Ducha Kristova, byli by opravdově přívětiví a nepokládali by něžnost a soucit za slabost, neboť jest to jedním ze základů evangelia Kristova. Kristovo učení vždy uklidňovalo a podmaňovalo duši. Milující Ježíše budou milovati také duše, za které On zemřel. Pravda zaseta do srdce zjeví lásku Ježíšovu a její proměňující moc. Vše hrubé, mrzuté, hanlivé a panovačné není z Krista, ale pochází od satana. Studenost, bezectnost, nedostatek něžné náklonnosti, mocně ovlivňují tábor Izraele. Bude-li tomu zlu dovoleno, aby se vzmáhalo, jak tomu bylo po několik let v minulosti, dostanou se naše sbory do politováníhodného stavu. Každý učitel pravdy potřebuje vlastnit Kristovy zásady ve své povaze. Nebude mračení, vady žádných projevů opovržení a neúcty se strany člověka, který pěstuje křesťanské ctnosti. Cítí, že musí být účastníkem božské povahy a musí být naplňován z nevysýchajícího pramene nebeské milosti, sice ztratí ze své duše to nejpříkladnější lidské laskavosti. Lidi musíme milovat pro Krista. Je snadným lidskému srdci milovat několik málo oblíbenců a mít v oblibě několik málo zvlášť vyvolených, ale Kristus nám přikazuje, abychom se tak milovali, jako On miloval nás. „Moudrost, kteráž jest shůry, nejprve zajisté jest čistotná, potom pokojná, mírná, povolná, plná milosrdenství a ovoce dobrého, bez rozsuzování a bez pokrytectví“. „Ovoce pak spravedlnosti v pokoji rozsívá se těm, kteříž pokoj působí“. Jak. 3,17-18.

Máte vážnou a velebnou práci, připravovat cestu Páně. Je vám zapotřebí nebeského pomazání a můžete je mít. „Že zač koli byste prosili Otce mého ve jménu mém, dá vám. Až dosavad za nic jste neprosili ve jménu mém. Prostež a vezmete, aby radost vaše doplněna byla“. Jan 16,23,24. Kdo může laškovat, kdo může zapřádat frivolní, sprosté rozhovory, když u víře vidí Beránka zabitého, kterak oroduje u Otce jako Prostředník církve na zemi?

Hleďte s vírou na duhu kol trůnu a vyznanými hříchy za ní. Duha zaslíbení je zárukou každé pokorné, zkroušené a věřící duši, že je její život jedno s Kristem a že Kristus je jedno s Bohem. Hněv Boží nedolehne na duši, hledající u Něho útočiště. Bůh sám prohlásil: „Když uzřím krev, pominu vás“. Ex. 12,13. „Když bude duha ta na oblaku, popatřím na ni, abych se rozpomenul na smlouvu věčnou“. Gn. 9,16.

Je to Kristus, který miluje svět nekonečnou láskou. On dal svůj drahý život. Byl jednorozeným Synem Otcovým. Vstal z mrtvých a sedí na pravici Boha-Otce a oroduje za nás. Tentýž Ježíš ve své oslavené lidskosti, v lásce bez ustání, je naším Spasitelem. Přikázal nám, abychom se vespolek milovali, jako On miloval nás. Budeme tedy pěstovati tuto lásku? Budeme podobni Ježíši?

Pro další studium: EG 20-23, 254-258, 271-276. FE „Politika“ str. 475-484.

Mnozí Židé přišli a naslouchali, když Ježíš zjevoval tajemství spasení, ale nepřicházeli, aby se učili. Přišli Ho kritizovat, chtěli Ho dopadnout při nějakém rozporu, aby měli něco, čím by mohli působit na lid. Byli spokojeni se svou znalostí,ale dítky Boží musí znát hlas pravého pastýře. Zde není dnes čas, ale je skutečně na místě postit a modlit se Bohu. Jsme v nebezpečí nejednotnosti, v nebezpečí, že se postavíme za sporný bod a neměli bychom proto hledat Boha se vší vážností v pokoře duše, abychom poznali, co je pravda? - Review and Herald, 18.2.1890.

Pečlivě dbejte, abyste svým příkladem nepřivedli jiné duše do nebezpečí. Je strašlivé ztratit vlastní duši. Ale je ještě hroznější být příčinou ztráty duší jiných. Že by náš vliv mohl být vůni smrti k smrti je hrozná myšlenka a přece je to možné. S jakou vážností bychom měli bdít nad svými myšlenkami, nad svými slovy, nad svými zvyky, nad svými sklony. Bůh volá po osobní svátosti. Jedině tehdy, když budeme zjevovat ducha Kristova a Jeho charakter, budeme moci s Ním spolupracovat na záchraně duší. - Review and Herald, 22.12.1904.