Bůh přikázal všem lidem, aby byli poslušní Jeho Zákona. On nevidí tak, jak vidí člověk. Jeho úroveň je povznesená, čistá a svatá, přesto však mohou všichni této úrovně dosáhnout. Pán vidí potřebu duše, vědomé si svého provinění, vidí její hlad. Hledí na smýšlení srdce, z něhož pocházejí naše činy. Vidí, zda především ostatním je prokazována úcta Bohu a víra v Něho. Pravý badatel, snažící se, aby se podobal Ježíši slovem, životem i charakterem, bude vzhlížet ke svému Vykupiteli a vzhlížením k Němu bude proměněn k Jeho obrazu, poněvadž touží a prosí o totéž smýšlení a totéž srdce, které bylo v Ježíši Kristu. Nezdržuje se hříchu ze strachu z hanby, nebo ztráty, neboť ví, že vše, z čeho se raduje, pochází od Boha a rád by využil Jeho požehnání, aby mohl představovat Krista. Netouží po tom, aby stál co nejvýše, aby byl chválen lidskými bytostmi. To není jeho nejtoužebnějším zájmem. Moudrým využitím toho, co má nyní, usiluje, aby získal stále více schopností, aby mohl prokazovat Bohu větší službu.Touží po Bohu. Příběh jeho Spasitele, nezměrná oběť, kterou přinesl, nabývá pro něho plného významu. Kristus, Vládce nebes, se stal chudým, abychom my Jeho chudobou zbohatli, nikoli pouze vybavením (nadáním), ale i schopnostmi.

Kristus upřímně touží po tom, aby tyto statky vlastnili Jeho následovníci. Když pravý hledatel pravdy čte Slovo a otvírá své srdce, aby Slovo přijal, pak touží po pravdě celým srdcem svým. Jeho srdce se zmocní láska, milosrdenství, něžnost, zdvořilost, křesťanská ochota, které budou nebeskými živly v nebeských obydlích, které Kristus šel připravit pro ty, kteříž Ho milují.

Jeho úmysl je neochvějný. Je rozhodnut stát na straně spravedlnosti. Pravda si našla cestu k jeho srdci a je v něm vštípena Duchem svatým, který jest pravda. Když se pravda zmocní srdce, dokazuje to mocně člověk tím, že se stává strážným (šafářem) milosti Kristovy.

Srdce pravého křesťana je naplněno pravou láskou a nejvážnějším hladem po duších. Nedozná pokoj, dokud neučiní vše, co je v jeho moci, aby nešel zachránit to, co byl ztracené. Vynakládá čas a sílu, nevyhýbá se namáhavé práci. Musí druhým přinést pravdu, která dala jeho vlastnímu srdci takovou radost a takový pokoj v Duchu svatém.

Když se poctivě obrácená duše raduje z lásky Boží cítí se být vázána, aby byla zapřažena do jha s Kristem a aby pracovala v souladu s Ním. Duch Kristův spočívá na ní. Odhaluje jí Spasitelovou lásku, milosrdenství a soucit, poněvadž je jedno s Kristem. Touží přivést druhé k Ježíši, její srdce přetéká něžností, když vidí v nebezpečí duši, která nemá Krista. Bdí nad dušemi jako ten, kdo musí skládat počet. Snaží se získat duše pro Krista pozváním a prosbou, smíšenými ujištěními zaslíbení Božích a to zapsáno v knihách záznamu. Je spolupracovníkem Božím. Není snad Bůh hoden napodobení? Mělo by býti životním dílem křesťana, obléknouti Krista a dosáhnouti dokonalosti podoby Kristovy. Synové a dcery Boží mají se blížiti svou podobou Kristu, našemu vzoru. Denně mají vzhlížet k Jeho slávě a pozorovat Jeho nesrovnatelnou přednost a dokonalost. Něžně, věrně, plni soucitu mají vyprošťovat duše z ohně, nenávidějíce i ten šat poskvrněný tělem.

Nepracujme sami

Lid Boží má ještě vykonat veliké dílo. Co je pravdivé, výmluvné v lidském životě? Je to srdce plné čistého cítění a úcta ke všem přikázáním Božím. Ale dosud nebyla vykonána vážná práce. Byl splněn jistý okruh povinností, ale to není dost. Vykročte z navyklých kolejí. Nemůžete-li podchytit členy církve, neztrácejte odvahy. Chopte se díla na silnicích a nepronikne-li kvas pravdy do samospravedlnosti těch, pro které pracujete, vyjděte z obvyklého okruhu na postranní cesty a tam konejte své misijní dílo.

Bůh vás nenechává pracovat samotné. Již od hlásání poselství třetího anděla čekají andělé Boží, aby mohli spolupracovat s lidským prostředníkem, který je se vší vážností rozhodnut pracovat. Musí se hlouběji dolovat v dolech pravdy, než dosud.

„Nebo tak Bůh milovat svět, že Syna svého jednorozeného dal, aby každý, kdož věří v Něho, nezahynul, ale měl život věčný“. Jan 3,16. Ach, jakou lásku ukázal Bůh padlému člověku. Proč nechávají ti, kdo znají pravdu bez povšimnutí tak mnohé, kteří trpí svou bídou?

Celá bohoslužba starého Izraele byla zaslíbením Krista v předobrazech a symbolech. Ale nebylo to pouhé zaslíbení, ale i skutečné řízení Prozřetelnosti Boží, aby bylo milionům duší pomoženo pozvedat mysl k tomu, který chtěl sám sebe zjevit našemu světu.

Kristus - Zjevení Boha

V Kristu vidí svět neviditelného Boha. Praví: „Já v Otci a Otec ve mně jest“. „Kdož vidí mne, vidí Otce“. „Byste znali mne, také i Otce mého znali by jste a již nyní jej znáte v viděli jste ho“. Jan 14,7,9,10. Ve všech skutcích pravé oddanosti a zbožnosti upíráme svůj zrak na svého zástupce, stojícího mezi člověkem a věčným trůnem a čekajícího, aby se ujal každého našeho úsilí a pomáhajícího nám svým Duchem k dokonalejší známosti Boha.

Beránek Boží je nám předváděn jako uprostřed trůnu Božího. On je tou celistvou hodnotou skrze kterou se stává člověk a Bůh jedno. Takto jsou lidé představováni jako sedící v nebeských místech v Ježíši Kristu. Tj. určené místo sekání Boha s lidstvem.

„A já posvěcuji sebe samého za ně, aby i oni posvěcení byli v pravdě. Ne za tytoť pak toliko prosím, ale i za ty, kteříž skrze slovo jejich mají uvěřiti ve mne, aby všichni jedno byli, jako ty, Otče, ve mně a já v Tobě, aby i oni v nás jedno byli, aby uvěřil svět, že jsi Ty mne poslal. A já slávu, kterou jsi mi dal, dal jsem jim, aby byli jedno, jako my jedno jsme. Já v nich a Ty ve mně, aby dokonáni byli v jedno a aby poznal svět, že jsi Ty mne poslal a že jsi je miloval, jakož jsi mne miloval“. Jan 17,19-23. Kristus přivedl lidskou povahu do osobního styku se svým vlastním Božstvím. Tak dal střed pro víru všemu vesmíru, aby se k ní upnul.

Bůh si přeje, aby všichni, kdo věří v Ježíše Krista, byli poslušní Jeho Zákonům. Satan věděl, že kdyby mohlo být lidstvo přivedeno k víře, že Bůh odstranil úroveň svého charakteru, neměl by člověk morálního zrcadla, do kterého by mohl pohlížet a poznat, jakým člověk vlastně je.

„Nebo byl-li by kdo posluchač slova a ne činitel, ten podoben jest muži spatřujícímu svůj obličej přirozený v zrcadle. Vzhlédl se zajisté i odešel a hned zapomenul, jaký by byl. Ale kdož by se vzhlédl v dokonalý zákon svobody a zůstával by v něm, ten nejsa posluchač zapominatelný, ale činitel skutku, blahoslavený bude v skutku svém. Zdá-li se pak komu z vás, že jest nábožný a v uzdu nepojímá jazyka svého, ale svodí srdce své, takového marné jest náboženství. Náboženství čisté a neposkvrněné před Bohem a Otcem totoť jest: Navštěvovati sirotky a vdovy v souženích jejich a ostříhati sebe neposkvrněného od světa“. Jak 1,23-27.

Je to slovo živého Boha. Zákon je Božím velkým zrcadlem morálním. Srovnává lidská slova, lidského ducha. Lidské činy se Slovem Božím. Uznáme-li, že v těchto posledních dnech nemáme určeného díla, mimo obvyklý život jednotlivých nominálních církví, setkáme se s velkým zklamáním. Velká otázka, která musí být rozkousána, zvážena a rozhodnuta, zní: Co mohu učinit, abych podchytil ztracené duše? Bůh volá Adventisty s.d. k dílu, které nemusím blíže určovat (definovat). Dokud není práce vykonána na vlastním srdci, jsou všechny zvláštní návody marnou námahou, jak by si měli počínat.

Čtěte druhou kapitolu Jákobovu. Prožívejte pravdu ve svém denním životě a poznáte dílo, která vám Bůh dává, abyste vykonali. Čtěte též čtvrtou kapitolu, zvláště v. 5-12 a kapitolu 5, zvláště v. 13-20. Tyto kapitoly jsou mrtvou literou pro větší počet těch, kdo se nazývají Adv.s.d. Je mi přikázáno, abych vám poukázala na tato Písma i na 7. Kap. Matoušovu. Je nutno, abyste studovali každé slovo, jako by šlo v náš život. Církvi v Battle Creeku je zapotřebí, aby byla činitelem slova. To přiměje větší počet duší, aby opustily Battle Creek a vydaly se do jiných míst a měst, kde lid nemá světla a příležitost, jako jste měli vy. Mnoho duší je nyní na vážkách. Nejsou s Kristem. Neshromažďují s Kristem,. Jejich vliv je rozdělen. Rozptylují.

Zvláště pečlivě dbejte těchto slov: „A protož každého, kdož slyší slova má tato a plní je, připodobním muži moudrému, který ustavěl dům svůj na skále. I spadl příval a přišly řeky a váli větrové a obořili se na ten dům, ale nepadl, nebo založen byl na skále. Každý pak, kdož slyší slova má tato a neplní jich, připodobněn bude muži bláznu, kterýž ustavěl dům svůj na písku. I spadl příval a přišly řeka a váli větrové a obořili se na ten dům, i padl a byl pád jeho veliký“. Mat. 7,24-27. Padne mnoho domů, které se nyní domnívají, že stojí bezpečně. Pán prohlašuje, že nepřijímá polovičatých rozdělených služeb.

Vzácná slova výstrahy a napomenutí a z toho vyplývající zaslíbení

Budete-li dbát slov výstrahy, které naleznete v kapitolách, jež vám mám předložit, změníte svůj postoj a stanete se dítkami Božími. Tak můžete zachránit své duše, svou víru v Ježíše Krista. Přijměte radu danou vám v Iz. 58. kap… Budete-li následovat tam daných direktiv, dojde toto zaslíbení svého splnění: „Tehdáž se vyrazí jako jitřní záře světlo tvé a zdravé tvé rychle zkvete, předcházeti tě zajisté bude spravedlnost tvá a sláva Hospodinova zbéře tě. Tehdy volati budeš a Hospodin vyslyší tě, zavoláš a řekne: Teď jsem. Jestliže vyvržeš z prostřed sebe jho a vztahování prstu a mluvení nepravosti a vyleješ-li lačnému duši svou, vzejde v temnostech světlo tvé a mrákota tvá bude jako poledne. Nebo povede tě Hospodin ustavičně a nasytí i v náramné sucho duši tvou a kosti tvé tukem naplní. I budeš jako zahrada svlažená a jako pramen vod, jehož vody nevysýchají. Iz. 58,8-11.

Chopte se přikázaného díla. Se své strany Pán splní svá zaslíbení. Tato vnuknutá Písma by vám nikdy nebyla dána, kdyby Pán neměl ve vás důvěru, že můžete vykonati vše, co od vás žádá.Můžete dbáti pozvání: „Vezměte jho mé na se a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný srdcem a naleznete odpočinutí dušem svým. Jho mé zajisté jestiť rozkošné a břímě mé lehké“. Mat. 11,29-30.

Můžete vystoupit k výšinám, kam vás Duch svatý volá. Pravé náboženství znamená prožívat Slovo ve všem praktickém životě. „Chceš-li kdo za mnou přijíti, zapříž sebe sám a vezmi kříž svůj a následuj mne“. Mat. 16,24. Toto jest podmínka učednictví: „Aj služebník můj, kteréhož jsem vyvolil, milý můj, v němž se dobře zalíbilo duši mé. Položím Ducha svého na něj a soud národům zvěstovati bude. Nebude se vaditi, ani křičeti, aniž kdo na ulicích uslyší hlas jeho. Třtiny nalomené nedolomí a lnu kouřícího se neuhasí, až vyjeví soud k vítězství. A ve jménu jeho národové doufati budou“. Mat. 12,18-21.

Děkujte Bohu, že máte konat dílo i mimo církev. Církev nebyla dostatečně vychována, aby pracovala mimo svůj vlastní lid. Mnoho duší mimo církev by mohlo být osvíceno a mnohem větší světlo by mohlo být vneseno do církve kdyby v kterékoli krajině každý člen církve, osobující si právo na pokročilé světlo pravdy, pracoval srdcem, duší i hlasem na získání duší pro pravdu. Celkem je vykonáváno příliš málo práce členy církve pro ty, kteří potřebují světlo, pro ty stojící mimo církev Adventistů s.d. Pán praví: „Třtiny nalomené nedolomí a lnu kouřícího se neuhasí, až i vypoví soud k vítězství. A ve jménu Jeho národové doufati budou“. Mat. 12,20-21. Ti, kteří spolupracují s Ježíšem Kristem, poznají, že se všechna tato zaslíbení naplňují v jejich vlastních zkušenostech. Pán vyznačil povinnost pro každou duši. U soudu bude každý bez výmluvy, že nekonal svou povinnost.

Důkladnější osvědčení učednictví (křtěnci)

Není požadováno tak důkladného osvědčení z učednictví, jak by mělo býti požadováno od těch, kdo přistupují ke křtu. Mělo by býti dobře zkoumáno, zda ti, kteří se prohlašují za obrácené, nepřijímají prostě jméno Adventisty s.d., nebo zda skutečně zaujímají místo po boku Páně, aby vyšli ze světa a byli odděleni a nedotýkali se nečistého. Mají býti přijati jen tehdy, chápou-li plně své povinnosti a postavení. Ukáží-li, že následují zvyků, obyčejů a cítění světa, musí s nimi býti poctivě naloženo. Nepociťují-li břímě změny svého počínání, neměli by býti přijímání za členy církve. Bůh si přeje, aby se jeho církev skládala z poctivých, věrných strážců milosti Kristovy.

Hřích tohoto světa spočívá na vyznávajícím lidu Božím. Svou sobeckostí, chtivostí radovánek a fintivosti zapírají Krista, o němž praví jejich členství v církvi, že ho následují. Děkuji Bohu, že Ježíš Kristus zná každý impuls srdce věřícího. Mnozí se vydávají za dítky Boží a Krista nenásledují. Jejich lehkomyslnost, povrchní rozhovory, nedostatek povznášející zbožnosti, jejich nízké cíle svádí druhé, kteří by snad vedli jiný způsob života, kdyby zde nebylo příkladů těchto svůdníků, kteří jdou prostě za svou vlastní představou, ale nemilují Krista a Jeho vůli nečiní.

Ježíš je spřízněn s každým pokorný, něžným a mírným srdcem. Tito prodělávají zkoušky a dopouštějí se chyb, ale jsou zkroušeného srdce, poněvadž zraňují svého Spasitele, který je miloval a za ně zemřel. Přicházejí pokorně k Jeho nohám, bojují Jeho boj. V mírnosti a poníženosti svého srdce se snaží činit druhým dobro. Usilují o šíření pravdy v upřímné a vážné horlivosti.

Pán Ježíš miluje ty, za které položil svůj život. Ježíš je zarmoucen, když dovolují světským vlivům, aby se postavily mezi ně a jejich Pomocníka, když dají před Kristem přednost modlám a bůžkům, když s lhostejností přijímají Jeho volání k lidskému srdci a nedávají odpovědi. Ví, že to je k jejich škodě, neboť jsou kamenem úrazu a překážkou pro hříšníky. Neshromažďují s Kristem, ale rozptylují se od Něho. Ale když se skrze velké soužení dotkne Duch Boží jejich srdce a oni se k němu obrátí, vyslyší jejich modlitby. Kristus zná schopnosti, které dal každé duši, aby Mu sloužila pro své přítomné i věčné dobro. Přeje si, aby ho tyto duše nezklamaly. Přeje si, aby zářily v Jeho království. Nejvýše budou poctěni ti, kteří denně berou svůj kříž na sebe a následují Krista.

Učiňme pravdu skutečností

Pán Ježíš si přeje, aby každá duše uváděla pravdu ve skutek. Ukažte, že věříte, že nejste na půl Kristovi a na půl světa. O všech takových Kristus praví: „Ó bys studený byl, aneb horký, jinak vyvrhnu tě z úst svých.“. Zj. 3,15-16. Kdo oceňuje lásku Kristovu, bude upřímně pracovat s Kristem, aby přivedl jiné duše jako ovečky k Mistru. Kdo je spojen s Kristem, koná vždy poctivou práci. Přináší ovoce k Jeho slávě. Ale lenivost, nedbalost a lhostejnost odděluje duši od Krista a přichází satan, aby zpracoval jeho vůli ubohými světskými zájmy. Máme velkou pravdu, ale nedbalou lhostejností ztrácí tato pravda svou moc a sílu nad námi.Satan se dostavuje se svými speciálními pokušeními a odvádí vyznávající následovníky Kristovy od jejich Vůdce, řadě je mezi bláznivé panny.

Pán přichází a my nyní potřebujeme olej milosti do nádobek svých lamp. Táži se: Kdo bude nyní na straně Páně? Než Ježíš odešel, zaslíbil, že opět přijde, aby nás vzal k sobě, „abycho“, jak pravil, „kde On je i my byli“. Jsme cizinci a poutníky na tomto světě. Musíme čekat, bdít, modlit se a pracovat. Všechna naše mysl, celá duše, celé srdce a všechna naše síla jsou zaplaceny krví Syna Božího. Nepokládejte za svou povinnost nosit poutnický oděv téže bary a téhož střihu, ale slušný, skromná oděv, jak nás tomu učí inspirované Slovo. Bude-li naše srdce jedno se srdcem Kristovým, bude naším nejtoužebnějším přáním býti oděni Jeho spravedlností. Člověk nemá brát na sebe nic, co by budilo pozornost, nebo vyvolávalo spory. Křesťanství - kolik lidí neví, co to je. Není to moc, co by mohlo býti oblečeno. Je to život spojený s životem Ježíše. Znamená to, že nosíme roucho spravedlnosti Kristovy. Ve vztahu ke světu řeknou křesťané se vší rozhodností: Jsme poutníci a cizinci“, naše občanství je nahoře. Nebudou viděni, že by vyhledávali společnost pro zábavu. Řeknou: Nejsme již zaslepeni dětinstvím. Jsme cizinci a poutníci, očekávajíce na město, jež má základy v nebesích a jehož stavitelem m a učinitelem jest sám Bůh.

Pro další studium: FE 107-112, 174-180, 9T 161-166, 169-172, 200-201.