Žádejte od Hospodina deště v čas příhodný, i způsobí Hospodin pršku a dá vám déšť hojný. Zach. 10,1. Nebo vám dá déšť příhodný a sešle vám déšť hojný”. Joel 2,23. Na východě přichází jarní déšť v době setí. Je nutný, aby setba mohla vzklíčit. Pod vlivem hojného deště, vzejdou něžné výhonky. Ale pozdní déšť, dostávající se ke konci roku způsobuje, aby obilí dozrálo a připravuje je ke žni. Pán používá tohoto postupu v přírodě, aby znázornil dílo Ducha svatého. Jako přichází rosa a déšť, aby nejdříve setba vzešla a potom dozrála ke žni, právě tak dán bude Duch svatý, aby vedl pokrok duchovního vzrůstu od jednoho stupně k druhému. Dozrávání žita představuje působení Boží milosti v duši. Mocí Ducha svatého má být zdokonalen mravní obraz Boží v našem charakteru. Máme být dokonale proměněni v podobu Kristovu.

Pozdní déšť, který přivádí zemskou žeň k dozrání, představuje charakter a duchovní milost, která připravuje církev na příchod Syna člověka. Kdyby však nepřišel jarní déšť, nebylo by života, zelené výhonky by nevyrazily. Kdyby byl jarní déšť nevykonal své dílo, nemohl by pozdní déšť přivést setbu k plnému dozrání.

Jako se musí nejprve utvořit stéblo, potom klas a nakonec zrno v klasu, právě tak se musí neustále rozvíjet křesťanské ctnosti a ustavičný pokrok v křesťanské zkušenosti.

Toho bychom měli vší sílou hledat, abychom zvelebili učení Ježíše Krista, našeho Spasitele.

Ve velké míře zameškali mnozí přijímat jarní déšť, neobdrželi všechna dobrodiní, které Bůh takto pro ně připravil. Očekávají, že bude tomuto nedostatku odpomoženo pozdním deštěm. Když tento hojný nadbytek milosti bude udílen, zamýšlejí otevřít své srdce, aby jej přijali. Dopouštějí se však strašlivého omylu. Dílo, které Duch započal v lidském srdci, působením svého světla a poznání, musí stále spět vpřed. Každý jednotlivec musí poznat svou vlastní bídu. Srdce musí být zbaveno a očištěno od každé poskvrny, aby tam mohl Duch svatý přebývat. Vyznáním a zanecháním hříchu, opravdovou modlitbou a osobním zasvěcením se Bohu, připravovali se první učedníci o Letnicích na vylití Ducha svatého. Totéž dílo, ale v daleko větší míře, musí být vykonáno dnes. Proto lidský nástroj musí jedině prosit o požehnání a čekat, až Pán pro něj své dílo dokoná. Dílo Bůh započal a On také sám své dílo dokoná a učení v Ježíši Kristu člověka dokonalého. Nesmí se však zanedbávat milost, jež je znázorněna jarním deštěm. Jedině ti, kteří žijí podle světla, které mají, obdrží světlo větší. Jestliže nebudeme denně pokračovat v osvědčování křesťanských ctností, nepoznáme v pozdním dešti zjevení se Ducha svatého. Mohl by být vlit do srdcí všem kolem nás, ale my bychom jej nepoznali, aniž přijali.

V žádném případě naší zkušenosti nemůžeme se obejít bez pomoci toho, co nám umožňuje učinit první krok. Požehnání obdržena v jarním dešti, jsou velmi nutná pro nás, kteří jsme blízcí skonání. Ale toto by nám nepostačilo. I když se radujeme v požehnání jarního deště, nesmíme pustit se zřetele onu skutečnost, že bez pozdního deště, který plní klas zrnem a umožní, aby dozrál, nebyla by žeň připravena, a práce rozsévače by byla marná. Boží milost je nutná nejen na počátku, ale i na každém kroku našeho postupování. Jedině Boží milost může toto dílo dokonat. Nemáme čas, abychom bezstarostně odpočívali. Nikdy nesmíme zapomenout na Kristovu výstrahu: „Bděte na modlitbách”. Bděte všelikého času a modlete se. Ustavičné spojení s Božským působením jest nejdůležitější pro náš krok. Můžeme sice mít určitou míru Ducha Božího, ale modlitbou a vírou máme vždy usilovat o větší dar Ducha. V tomto úsilí nemáme nikdy ustávat. Nebudeme-li činit pokroku, nezaujme-li sami takové stanovisko, abychom mohli obdržet jarní a pozdní déšť, ztratíme vlastní duše a zodpovědnost bude na nás. „Žádejte od Hospodina deště v čas příhodný”. Nespokojujte se, že podle přirozeného postupu roční doby déšť přijde. Proste o něj. Vzrůst a dozrání setby nespočívá na rolníkovi. Bůh sám může nechat žeň dozrát, ale požaduje od nás činnost našeho rozumu a pocvičení naší víry. Musíme celým srdcem svým hledat Jeho přízeň a dobrotu, má-li se nám dostat deště Jeho milosti. Měli bychom použít každé vhodné příležitosti, abychom dosáhli Jeho požehnání. Kristus pravil: „Kdežkoli shromáždí se dva, neb tři ve jménu mém, tuť jsem já uprostřed”. Mat.18,20. Všechna církevní shromáždění, jako táborová shromáždění, oborová shromáždění a všechny příležitosti, kde se osobně pracuje pro duše, jsou Božími zvolenými příležitostmi, aby nám mohl dát jarní i pozdní déšť. Ale nikdo se nedomnívej, že jsi chozením do těchto shromáždění již učinil zadost své povinnosti. Pouhé navštěvování těchto shromáždění nepřinese samo o sobě duši požehnání. Není neměnitelným důkazem, že všichni, kdo chodí na Generální konferenci, nebo do místních shromáždění, musí obdržet hojné požehnání shůry. Okolnosti se mohou zdát příznivé pro bohaté vylití deště milosti, ale sám Bůh musí přikázat, aby se déšť dostavil. Proto bychom neměli v pokorných modlitbách za něj polevovat. Nespoléhejme se na obvyklé působení Boží Prozřetelnosti. Musíme Boha prosit, aby nám otevřel studnici vody živé. A sami musíme obdržet této vody živé. Prosme opravdově se zkroušeným srdcem, aby nyní v době pozdního deště mohly být na nás vylity proudy milosti. V každém navštíveném shromáždění by měly naše modlitby stoupat k nebesům, aby v této těžké době udělil teplo a vláhy našim duším. Prosíme-li Boha o Ducha svatého, vzbudí v nás tichost a pokoru ducha a pevnou důvěru v Boha v dokonání pozdního deště. Prosíme-li u víře o požehnání, obdržíme je tak, jak je Bůh zaslíbil.

Nepřetržité spojení Ducha svatého s církví jest představeno prorokem Zachariášem, jiným obrazem, který předivně povzbuzující naučení představuje. Prorok praví: „Potom navrátil se anděl, kterýž mluvil se mnou a vzbudil mne, jako muže, kterýž zbuzen bývá ze sna svého. I řekl mi: „Co vidíš? Jemuž jsem řekl: Vidím, že aj, svícen zlatý všechen a olejný džbán na vrchu jeho a sedm lamp jeho na něm a sedm nálevek k těm sedmi lampám, kteréž jsou na vrchu jeho. A dvě olivy při něm, jedna po pravé straně džbána olejného a druhé po levé straně jeho. Tehdy odpověděl jsem a řekl jsem andělu tomu, kterýž mluvil ke mně, řka: Co ty věci jsou, pane můj? Tedy odpovídaje, mluvil ke mně, řka: Toto jest slovo Hospodinovo k Zorobábelovi, řkoucí: „Ne silou, ani mocí, ale Duchem mým praví Hospodin zástupů... Opět odpovídaje jemu, řekl jsem: Co ty dvě olivky, kteréž jsou mezi dvěma trubicemi zlatými, kteréž vylévají z sebe olej čistý, jako zlato? ... Tedy řekl: To jsou ty dvě olivy, kteréž jsou u Panovníka vší země”. Zach. 4,1-6,14.

Z těchto dvou oliv vytékal zlatý olej zlatými trubkami do nádrže svícnu a odtud do zlatých lamp, které ozařovaly svatyni. Tak i skrze svaté, nacházející se v přítomnosti Boží je udělován Duch svatý těm lidským nástrojům, které jsou posvěceny Jeho službě. Tak jako se olivy vylévají do zlatých trubic, tak se snaží Boží poslové předávat nám vše, co od Boha obdrželi. Všechny poklady nebeské očekávají na naše požádání a přijetí tak, jak jsme sami požehnání obdrželi, máme je zase sdělovat druhým. Tak jsou svaté lampy naplňovány a církev se stává světu nositelem světla.

Toto jest dílo, pro které si Pán přeje, aby byla každá duše připravena v té době, kdy čtyři andělé zadrží čtyři větry, aby nevály, dokud služebníci Boží nebudou na svých čelích zapečetěni. Nyní není času na nějakou sebelásku. Lampy duší musí být očištěny. Musí být naplněny olejem milosti. Musí být učiněno každé bezpečnostní opatření, aby bylo zabráněno duchovnímu úpadku, aby nás velký den Páně nepřekvapil jako zloděj v noci. Každý svědek Boží musí nyní rozumně pracovat v intencích, stanovených Bohem. Denně bychom měli získat větší a živější zkušenost v díle zdokonalování naší křesťanské povahy. Denně bychom měli přijímat zlatý olej, abychom jej mohli předávat druhým. Všichni mohou být nositeli světla světu, pakliže jen budou chtít. Musíme zaniknout v Ježíši. Máme následovat rad a poučení, jichž se nám dostalo od Pána a radostně je máme zase dále sdělovat. K tomu je však zapotřebí mnoho modliteb. Kristus přikazuje: „Bez přestání se modlete”, to znamená, povznášeti ducha k Bohu, ke zdroji všeliké síly a všelikého působení.

Dlouho jsme mohli kráčet po úzké stezce, avšak to nelze pokládat za bezpečný důkaz, že půjdeme touto cestou až do konce. Jestliže jsme s Bohem chodili ve společenství Ducha, je to jen proto, že jsme Ho u víře denně hledali. Zlatý olej, tekoucí ze dvou oliv zlatými trubicemi je nám udílen. Ale ti, kteří nepěstují ducha modlitebného, nemohou očekávat, že obdrží zlatý olej dobroty, tichosti, trpělivosti, vytrvalosti, pokory a lásky.

Každý se má oddělit od světa, který je plný hříchu a nepravosti. Neměli bychom chodit s Bohem jen po nějakou dobu, abychom se potom odloučili od Jeho společenství a šli svou vlastní cestou. Musíme mít pevnou vytrvalost a stálost ve skutcích u víře. Máme chválit a oslavovat Boha, zvelebujíce Jeho vlastní spravedlivou povahu. Nikdo z nás nedosáhne vítězství, bez vytrvalého, neúnavného úsilí, které by odpovídalo ceně toho, co hledáme, totiž životu věčnému.

Působení prozřetelnosti, ve kterém nyní žijeme, má být pro ty, kdo prosí, vylitím Ducha svatého. Proste o Jeho požehnání. Je čas, abychom se plněji zasvětili Bohu. Nám je svěřeno těžké, ale šťastné a slavné dílo, zvěstovat přicházejícího Spasitele světu, který je v temnosti. Jsme povoláni, abychom hlásali zvláštní pravdy pro tuto dobu. K tomu je však nutně zapotřebí vylití Ducha svatého. O to bychom měli prosit. Pán očekává, že Ho budeme prosit. Dosud jsme to neučinili celým srdcem.

Co mohu říci svým bratřím ve jménu Páně? Jaké úsilí bylo učiněno, aby se to shodovalo se světlem, které se Pánu zalíbilo nám dát? Nemůžeme být závislí na způsobu, nebo zevnějšku, to co nutně potřebujeme, je občerstvující působení Ducha svatého. „Ne sílou, ani mocí, ale Duchem mým, praví Hospodin zástupů”. Zach. 4,6. Bez ustání se modlete a bděte, aby se vaše skutky shodovaly s vašimi modlitbami. A modlíce se, věřte a důvěřujte Bohu. Jest doba pozdního deště, kdy Pán chce hojnou měrou udělit ze svého Ducha. Vroucně se modlete a bděte v duchu.

Pro další studium: EW 36-38, 269-273.

Jak máme následovat Ježíše, jak se máme učit od našeho Velkého Učitele? Můžeme bádat v Jeho Slovu, které máme přijímat jako chléb pro své duše. Všude, kde se člověk ocital zanechal nám Pán Ježíš své šlépěje. Činíme dobře, když Jej následujeme. Ducha, jímž On mluvil, musíme pěstovat, musíme zvěstovat pravdu, jak jest v Kristu Ježíši. Hlavně Ho musíme následovat v čistotě srdce a v lásce. Naše „Já” musí být skryto s Kristem v Bohu, neboť když se ukáže Kristus, život náš, i my se ukážeme s Ním v Jeho slávě.

Special TM, and Workers, č. 3.