Vše na našem světě je v pohybu. Nadcházející události vrhají své stíny. Znamení času jsou skutečně neblahá, ba zlověstná. V ničem není jistoty, co je lidské, nebo pozemské. Andělé ještě drží čtyři větry. Bůh nám ještě milostivě prodlužuje lhůtu. Každá, Bohem nám propůjčená moc, ať již fysická, duchovní, nebo morální, musí být posvátně opatrována, aby mohla vykonat dílo, které nám bylo určeno pro naše bližní, kteří hynou ve své nevědomosti. Výstraha musí proniknout do všech světadílů. Nesnese odkladu. Rychle se lidé řadí pod korouhev, kterou si volili a neklidně čekají a bdí nad postupem svých vůdců. Jsou takoví, kteří bdí a čekají a pracují pro příchod našeho Pána, kdežto druhá skupina se urychleně staví do řad pod vedení prvního velkého odpadlíka. Hledají svého boha v humanitě (lidskosti) a satan zosobňuje toho, koho hledají. Pro zavrhnutí pravdy bude většina tak zklamaná, že přijme padělek. Humanita (lidská povaha, slabost) je pozdravována jako Bůh.

Někdo přišel z nebeských dvorců, aby representoval Boha v lidské podobě. Syn Boží byl učiněn člověkem a přebýval mezi námi. „V něm život byl a život byl světlo lidí. A to světlo v temnostech svítí, ale tmy ho neobsáhly… Tentoť byl to pravé světlo, kteréž osvěcuje každého člověka, přicházejícího na svět. Na světě byl a svět skrze Něho učiněn jest, ale svět Ho nepoznal. Do svého vlastního přišel, ale vlastní jeho nepřijali Ho. Kteříž pak koli přijali Jej, dal jim moc syny Božími býti, těm, kteříž věří ve jméno Jeho“. Jan 1,4-5, 9-12.

Existují pouze dvě skupiny. Satan pracuje svým nečestným podvodem a silný klamáním pochytá všechny, kteří nezůstávají v pravdě, kteří odvrátili svůj sluch od pravdy a přiklonili se k pohádkám a lžím. Že satan sám nezůstal v pravdě, jest tajemnou hádankou hříchu. Svou dovedností dává svým srdce ničícím omylům zdání pravdy. V tom spočívá jejich klamající podvodná moc. Poněvadž jsou padělkem pravdy, získávají spiritismus a víra v duchy, teosofie - nauka o tajemné podstatě vesmíru a boha a podobné podvody takovou moc nad lidským duchem. (spiritismus). Je to mistrovské dílo satanovo. Předstírá, že je Spasitelem člověka, dobrodincem lidského plemene a takto mistrně láká své oběti do zkázy.

Jsme varováni ve Slově Božím, že bdělost je cenou bezpečí. Jedině na přímé stezce pravdy a spravedlnosti můžeme uniknout moci pokušitele. Avšak svět je polapen v léčku. Satanova zručnost je vycvičena ve vynalézání nespočetných plánů a metod, jak by provedl a dokončil své úmysly. Dovedně se představuje a pracuje v přestrojení anděla světlosti. Jedině oko Boží rozpoznává jeho plány na poskvrnění světa falešnými a zhoubnými zásadami, které nesou zdání pravé dobroty. Pracuje na tom, aby omezil náboženskou svobodu a aby vnesl do náboženského světa jakýsi druh otroctví. Organizace a instituce, pokud nejsou udržovány mocí Boží, budou pracovat pod satanovým diktátem, aby dostal lidi pod nadvládu lidí. Podvod a klam ponesou zdání horlivosti pro pravdu a pro přiblížení se království Božího. Cokoli není v našem životě jasné jako den, patří k metodám, které jsou prováděny dokonce i mezi Adventisty sedmého dne, činícími si nárok na přítomnou pravdu.

Když lidé odporují výstrahám, jež jim Pán posílá, stanou se dokonce vůdci špatného činění. Takoví lidé neprávem se domnívají, že spravují přednosti a výsady Boží, odvažují se toho, čeho by Bůh sám nečinil, hledí vládnout myslí člověka. Zavádějí vlastní metody a plány, svým špatným chápáním Boha oslabují víru druhých k pravdě, vnášejí nesprávné zásady, které budou pracovat jako kvas, poskvrňující a kazící naše ústavy a církve. Vše, co snižuje lidskou představu o spravedlnosti, slušnosti a nestranném posuzování, jakýkoliv výmysl, nebo příkaz a nauka, přivádějící lidské Boží nástroje pod kontrolu lidského rozumu, oslabuje jejich víru v stezky přímé dokonalosti a spravedlnosti.

Bůh neospravedlní žádný nápad, kterým by člověk i v tom nejmenším ovládal, nebo utiskoval svého bližního. Jedinou nadějí pro padlého člověka je pohled na Krista a Jeho přijetí za osobního Spasitele. Jakmile začne člověk vládnout rukou železnou druhého člověka, jakmile začne zapřahat člověka a pohánět ho dle vlastního rozumu, zneuctívá Boha a uvádí v nebezpečí svou vlastní duši i duše svých bratří. Hříšný člověk může nalézti naději a spravedlnost jedině v Bohu a lidská bytost může být jen potud spravedlivá, pokud má víru v Boha a udržuje s Ním živé spojení. Polní květina musí mít kořeny v půdě, musí mít vzduch, rosu, deštiček a slunce. Jen tehdy pokvete, dostane-li se jí těchto předností a ty jsou všechny od Boha. Tak je tomu i s lidmi, dostáváme od Boha to, co je užitečné pro dušení život. Je nám dána výstraha, abychom nedůvěřovali člověku, ani abychom nečinili tělo svou sílou. Všem, kteří takto činí, se dostane zlořečenství.

Ježíš a Nikodém

Nikodém hledal v noci rozhovor s Ježíšem a pravil: „Mistře, vím, že jsi od Boha přišel, Mistr, nebo žádný nemůže divů činiti, kteréž ty činíš, leč by Bůh byl s ním“. Jan 3,2. To vše bylo pravda, ale co řekl Ježíš? Odpověděl: „Amen, amen, pravím tobě: Nenarodí-li se kdo znovu, nemůže viděti království Božího“. Jan 3,3. Zde máme člověka, požívajícího důvěry, člověka, na kterého se pohlíželo jako na znalce židovských zvyků, člověka, jehož mozek byl naplněn vědomostmi a moudrostí. Měl skutečně neobyčejné schopnosti. Nebyl by šel ve dne k Ježíši, poněvadž to by bylo budilo pozornost, byl by se stal předmětem poznámek. Bylo by příliš pokořující pro Židovského zákoníka, aby se přiznal k opovrhovanému Nazaretskému. Nikodém si myslí: Ověřím si poslání a nároky tohoto učitele, je-li skutečně světlem k osvícení lidstva a slávou Izraele.

Ježíš odpověděl Nikodémovi působivě. Slovní potýčky tvé věci nepomohou, argumenty nepřinesou duši světlo. Musíš získat nové srdce, jinak nemůžeš vjíti do království Božího. Není to větší schopnost dokazování, co tě uvede do správného postavení, ale nová předsevzetí, nové pohnutky jednání. Musíš se znovuzrodit. Pokud nenastane tato změna a neučiní vše nové, budou bezcenné i ty nejpádnější důkazy, které mohou být podány, nedostatek je ve tvém vlastním srdci. Vše musí být změněno, jinak nemůžeš vjíti do království Božího.

To bylo pro Nikodéma velmi pokořující vysvětlení a s pocitem rozhořčení se chápe slov Kristových a praví: „Kterak může člověk naroditi se, starý jsa“? Jan 3,4. Nebyl dost duchovní aby pochopil význam slov Kristových, ale Spasitel nepopíral argument argumentem. Pozdvihne svou pravici se slavnostní klidnou důstojností klade důraz na pravdu a s větší určitostí a důrazností: „Amen, amen, pravím tobě: Nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůže vjíti do království Božího. Což se narodilo z těla, tělo jest a což se narodilo z Ducha, duch jest. Nedivíš se, že jsem řekl tobě: Musíte se znovuzrodit. Vítr, kam chce věje a hlas jeho slyšíš, ale nevíš odkud přichází a kam jde. Takť jest každý, kdo se z Ducha narodil. Jan 3,5-8. Nikodém řekl jemu: „Kterak mohou tyto věci býti“? Jan 3,5.

Některé paprsky světla pronikly do zákoníkova mozku. Kristova slova ho naplnila svatou bázní a přiměla ho k otázce: „Kterak mohou tyto věci býti“? S hlubokou vážností odpověděl Ježíš: „Ty jsi mistr v Izraeli a toto neznáš“? Jan 3,10. Tato slova dávají Nikodémovi naučení, že má mít mnohem pokornější mínění o sobě pro svou duchovní nevědomost, místo, aby se cítil pohoršen nad jasnými slovy pravdy. Avšak slova Kristova byla promlouvána s tak vznešenou důstojností a Jeho pohled a zvuk hlasu vyjadřoval tak velikou lásku, že se Nikodém necítil uražen, když si uvědomil své pokořující postavení.

Zajisté, že neměl být člověk pověřený náboženskými zájmy svého lidu, tak neznající pravdy pro ně tak důležité. Vždyť tato pravda ukazovala podmínky možnosti vejití do královstí nebeského. „Amen, amen, pravím tobě“, pokračoval Ježíš, „že což víme, mluvíme a což jsme viděli, svědčíme, ale svědectví našeho nepřijímáte. Poněvadž zemské věci mluvil jsem vám, nevěříte, kterak budu-li vám praviti nebeské, uvěříte“? Jan 3,11,12.

Tato lekce platí pro nás i dnes

Tato Nikodémova lekce se velmi hodí na muže, kteří jsou dnes v odpovědných místech, jako tehdy zákoníci v Izraeli a jejichž hlasy často slyšené ve výborech podávají jasný důkaz, že mají tohož ducha, jako měl Nikodém. Bude mít lekce, udělená přednímu zákoníku tentýž účinek na jejich srdce a život? Po této rozmluvě byl Nikodém obrácen. Kristus promlouvá své slovo právě tak opravdově k předsedům konferencí, jako ke starším sborů a k těm, kteří zastávají úřednická místa v našich ústavech: „Amen, amen pravím vám, nenarodí-li se kdo znovu, nemůže vejíti do království Božího“. „A dám vám srdce nové“. Bude-li Duch svatý denně pracovat na vašem srdci a formovat je, dostane se vám božského bystrozraku, abyste rozpoznali charakter království Božího. Nikodémovi se dostalo od Krista naučení a stal se pravým věřícím. Jeho hlas bylo slyšet v radě Sanhedrinu proti jejich opatřením, směřujícím k prosazení smrti Kristovy. „Zdaliž zákon náš soudí člověka, leč prve uslyší od něho a zví, co by činil“? S posměchem zněla odpověď: „Nejsi-li i ty Galilejský? Ptej se a viz, žeť prorok z Galilee nepovstal“. Jan 7, 51,52.

Ježíš získal v Nikodémovi žáka. C oné noční rozmluvě s Ježíšem, stál přesvědčený muž před Spasitelem pod konejšivým a podmaňujícím vlivem pravdy, která zasvítila do komůrky jeho mozku a zapůsobila na jeho srdce. Ježíš řekl: „Poněvadž zemské věci mluvil jsem vám a nevěříte, kterak, budu-li vám praviti nebeské, uvěříte? A jistě žádný nevstoupil v nebe, než ten, kterýž sestoupil s nebe“. Jan 3,12,13. Ježíš neříká Nikodémovi pouze, že musí mít nové srdce, aby mohl spatřit království nebeské, ale říká mu též, jak je může získat. Čte v tázavém pohledu opravdového hledatele pravdy a předkládá mu svůj vlastní obraz: „A jakož Mojžíš povýšil hada na poušti, takť musí být povýšen Syn člověka, aby každý, kdož věří v Něho, nezahynul, ale měl život věčný“. Jan 3,16. Tato lekce má tu největší důležitost pro každou žijící duši, poněvadž zde jsou v jasných liniích stanoveny podmínky spasení. Kdyby někdo neznal žádný jiný text v Bibli, tento jediný by již stačil, aby byl jasným kazatelem pro duši. Jako poradce je tento text pro každého člověka, který přijímá odpovědnost, pro každého kdo zachází s lidskými dušemi,má být tato velká, nádherná pravda jasným a zářícím světlem. Není ctí pro toho, kdo vlastní Slovo Boží, aby řekl: „Nemám zkušenosti, nerozumím těmto věcem“. Nestane se moudřejším, dokud si nebude sám sebe mnohem méně vážit. Musí se učit své lekci jako malé dítě. Jako první povinností musí být chápání Slova Božího ve smyslu znovuzrození duše. Tato změna musí nastat u každého člověka dříve, než přijme postavení vedoucího ve spojení s posvěceným dílem Božím. Nemá-li někdo živé spojení s Bohem, budou vždy převládat jeho vlastní city a vlastní duch. Toto může být dobře představováno jako cizí oheň, obětovaný místo ohně posvátného. Člověk vetkal do díla Božího své vlastní kazy charakterové, myšlenky lidské a pozemské, klamy a omyly, svádějící jej i všechny, kteří je přijímají.

Soud Amalechův

Bůh se zavazuje svým nejsvětějším slovem, že vám požehná, budete-li choditi po jeho cestách a konati spravedlnost a soud. „Nebudeš míti v pytlíku svém nejednostejného kamene, většího a menšího. Aniž budeš míti v domě svém nejedno stejného korce, většího a menšího. Váhu celou a spravedlivou míti budeš, též míru celou a spravedlivou budeš míti, aby se prodlili dnové tvoji v zemi, kterouž Hospodin, Bůh tvůj dá tobě. Nebo v ohavnosti jest Hospodinu, Bohu tvému, kdožkoli činí ty věci, všeliký činící nepravost. Pamatuj na to, coť učinil Amalech na cestě, když jste šli z Egypta, kterak vyšed v cestu tobě, zadní houf tvůj všech mdlých, kteříž šli za tebou, pobil, když jsi ty byl zemdlený a ustálý a nebál se Boha“. Dt. 25, 13-18.

Přesto, že synové Izraelští velmi často zarmucovali Boha tím, že se odvraceli od Jeho rady, přece On stále o ně něžně pečoval. Pán Ježíš viděl, jak nepřátelé využívají jejich situace, aby jim uškodili, neboť jejich dílem (úkolem) bylo, aby vnesli utrpení mezi znavené, kteří putovali pod Božím vedením. Poslyšte soud, který vynesl Bůh: „Protož, když by Hospodin Bůh tvůj dal tobě odpočinutí ode všech nepřátel tvých vůkol v zemi, kterouž Hospodin Bůh tvůj dává tobě v dědictví, abys dědičně obdržel ji, vyhladíš památku Amalecha pod nebem, nezapomínejž na to“. Dt. 25,19.

Píši tato Boží slova proto, aby ti, kteří vyznávají, že jsou Jeho dětmi, nepřijali zlořečenství, vyslovené nad Amalechem, proto, že by následovali činů Amalechových. Jestliže, se pohanům dostalo této vyhrůžky za to, že přepadli slabé a unavené, co asi vyřkne Bůh proti těm, kteří mají světlo, velké možnosti a výsady, ale nezjevují Ducha Kristova vůči vlastním bratřím?

Pán vidí, každé jednání bratra s bratrem, oslabují víru a maří důvěru v sebe sama, jako mužů jednajících spravedlivě a nestranně. Co nejdůrazněji vyjadřuje svou nelibost nad nepoctivostí v obchodování. Praví: „Zdaliž ospravedlnit mám vážky nepravé a v pytlíku kamení falešné“? Mich. 6,11. Tato zde uvedená špatnost by se neměla objevovat v našich ústavech. Žel, že činy, o kterých je zde mluveno, se děly a ještě stále dějí. Mnoho stran by mohlo být o těchto věcech popsáno. Celé konference jsou mocně týmiž zvracenými zásadami ovlivňovány. „Bohatí jeho plní jsou nátisku a obyvatelé jeho mluví lež a jazyk jejich lstivý jest v ústech jejich“. Mich. 6,12. Pán bude pracovat na očištění církve. Mluvím vám pravdu, Pán se již chystá, aby vše převrátil v ústavech, nesoucích Jeho jméno.

Kdy přesně tento očisťovací proces započne, nemohu říci, ale nebude dlouho odkládat. Ten, který má věječku v ruce, vy čistí svůj chrám ode vší mravní poskvrny. Vyčistí pečlivě a důkladně svou půdu. Bůh je ve sporu se všemu, kteří se dopouštění i té nejmenší nepravostí, neboť když tak činí, zavrhují autoritu Boží a ohrožují svou výsadu a účast na smírčí oběti vykoupení, které Pán Ježíš podstoupil pro každého syna a dcerku Adamovu. Vyplatilo by se jít cestou odpornou Bohu? Vyplatilo by se jít cestou odpornou Bohu? Vyplatilo by se zapalovat Bohu ve vašich kadidelnicích cizí oheň jako oběť a tvrdit, že v tom není rozdílu?

Není to příkaz Boží, aby se tolik soustředilo v Battle Creeku. Nyní stávající stav vůči mně byl předložen jako varování. Srdce mne bolí z tohoto odhalení. Pán varoval, aby tak předešel tomuto demoralizujícímu stavu, ale Jeho výstrahy nebylo dbáno. „Vy jste sůl země. Jestliže sůl zmařena bude, čím bude osolena? K ničemu se nehodí více, než aby byla ven vyvržena a od lidí pošlapána“. Mat. 5,13.

Snažně prosím své bratry, aby procitli. Nenastane-li urychleně změna, musím lidu oznámit fakta, neboť tento stav se musí změnit. Neobrácení mužové nesmí být dále správci a řediteli v tak důležitém a posvátném díle. Musíme s Davidem zvolat: „Čas jest, abys se přičinil, Hospodine, zrušili Zákon tvůj“. Žalm 119, 126.

Pro další studium: DA 167-176.