Granville, Austrálie, srpen 1895

Můj duch nenalézá pokoje. Scéna za scénou mně je v symbolech předváděna a já nenalézám klidu, dokud nezačnu o tom psát. V centru díla se vytvářely věci takovým způsobem, že každá druhá instituce následuje tímto směrem. A sama Generální konference je nakažena nesprávným cítěním a nesprávnými zásadami. V pracovních plánech se ukazují tytéž zásady, které ovládaly po dosti dlouhou dobu záležitosti v Battle Creeku.

Bylo mi ukázáno, že národ Izraelský nezměnil náhle své smýšlení a konání. I generace za generací pracovali na falešných teoriích, uskutečňujíce zásady nepřátelské pravdě a kombinujíce s výplodem lidského rozumu. Lidským výmyslům byla dána přednost.

Svaté zásady, které Bůh dal, jsou předkládány jako svatý oheň, ale cizí oheň byl kladen na místo ohně svatého. Pravý opak pravdy a spravedlnosti je lstivě zaváděn pod záminkou, že tomu tak musí být, poněvadž se tak děje pro šíření věci Boží. Ale je to vynález lidský, vedoucí k útisku, nespravedlnosti, a špatnosti. Věc Boží je prostá jakéhokoli poskvrnění nespravedlností. Olupování členů rodiny Boží a jejich individuálů, nebo jejich práva nemůže přinést přednost, nebo užitek. To vše je Bohu odporné. On neinspiruje takové jednání, jako proniklo do vašich usnesení o uveřejňování knih.

Bůh nepřijímá žádné takové podnikání. Takové kroky nebude provázet prospěch. Muži v Jeho díle jednají nesprávně a je na čase, aby byli zadrženi. Nechť lidé jednají s lidmi na podkladě zásad Desíti přikázání a neignorují tyto zásady v obchodním podnikání. Nesprávné návrhy byly prováděny, což není v souladu s vůli Boží, ale je to skreslování Jeho charakteru.

Velký, milosrdný a svatý Bůh nikdy nevstoupí ve spolek s nečestným jednáním, nevezme pod svou ochranu ani ten nejmenší náznak nespravedlnosti. Lidé berou nepoctivý zisk, nebo užitek od těch, o kterých se domnívají, že podléhají jejich pravomoci. Jsou rozhodnuti přiměti jednotlivce k přijetí jejich podmínek, chtějí vládnout, nebo ničit. Nenastane podstatná změna, dokud nebude podniknut rozhodný krok pro zavedení nového pořádku.

Nepřijímejte v žádném z našich ústavů plány ani metody, které by přiváděly rozum, nebo schopnost pod kontrolu lidského soudu, neboť to není Božím úmyslem. Bůh dal lidem talent moci, která přináleží jedině jemu a Bůh nemůže být více zneuctěn, než když časný nástroj chce přivést pod svou kontrolu schopnosti druhých lidí i když by zisk z toho byl použit pro užitek díla Božího. V takovém uspořádání je rozum jednoho člověka ovládán rozumem druhého člověka a lidská činnost je oddělena od Boha a vystavena pokušení. Satanova metody směřuje k jednomu cíli - učinit člověka otrokem člověka. A když se tak stane, je výsledkem toho zmatek a nedůvěra, žárlivost a podezřívání. Takový postup maří víru v Boha a v zásady, které mají být kontrolovány, aby byly očištěny od lsti a od veškerého sobectví a pokrytectví.

Domýšlivá moc

Domýšlivost, jakoby postavení činilo z lidí bohy, mně působí obavy a úzkost. Je kletbou, ať se jí dopustí kdokoliv a kdekoliv. Toto poručnictví nad Božím dědictvím vyvolá takový odpor k lidské pravomoci, že dojde k neposlušnosti. Lidé poznají, že mužům ve vysokých a odpovědných postaveních nemůže být svěřeno, aby formulovali rozum a charakter druhých lidí. Výsledek toho bude ztráta důvěry i řízení věrných mužů. Ale Pán vzbudí dělníky, kteří si budou vědomi vlastní nicotnosti bez zvláštní pomoci od Boha.

V každém čase předával Ježíš své statky své církvi. V sobě prvého příchodu Kristova na tento svět, vykonávali mužové, z nichž se skládal Sanhedrin, svou nadvládu nad lidmi tím, že jim vnucovali svou vůli. Tak byly duše, kterým Kristus dal svůj život, aby je osvobodil z pohanství satanova, přiváděny opět jiným způsobem zpět do tohoto poddanství.

Uvědomujeme si osobně své pravé postavení, že nesmíme jako Boží najatí služebníci kupčit svým šafářstvím? Máme osobní odpovědnost před nebeským Vesmírem za věrnost a důvěru, svěřenou nám Bohem. Naše vlastní srdce musí být zapáleno. Naše ruce musí mít něco, co by mohly předávat z toho, co nám Bůh svěřil. Ti nejnepatrnější z nás mohou být nástroji Božími, umožníme-li, aby On používal našich darů k Jeho nevyslovitelné slávě. Kdo zdokonaluje své schopnosti ze vší síly své, může přinášet Bohu svou oběť jako posvěcený dar, který je Mu líbeznou vůní. Je povinností jednoho každého z nás dbáti o to, aby naše schopnosti přinesly užitek jako dar, který musí být navrácen, když jsme se byli ze všech sil snažili, aby byl zdokonalen.

Duch panovačnosti sahá až k předsedům našich konferencí. Je-li někdo na svou moc domýšlivý a chce-li ovládat své bratry, cítí-li, že je nadán mocí, aby učinil svou vůli vládnoucí silou, pak je jeho odstranění nejlepší a jedině správnou cestou, aby nebyla způsobena škoda, aby neztratil-li vlastní duši, neohrozil duše druhých. „Vy všichni bratři jste“. Tento sklon vládnouti nad Božím dědictvím, vyvolá protiklad, jestliže tito mužové nezmění své jednání. Mocní mají zjevovat Ducha Kristova. Mají jednat tak, jak by On jednal s každým případem, vyžadujícím pozornosti. Měli by chodit obtíženi Duchem svatým. Postavení člověka neudělá ho ani o vlas lepším v očích Božích. Bůh si cení jedině charakteru.

Kristus oznámil Mojžíšovi dobrotu, lásku a milosrdenství Boží. To byl Boží charakter. Když lidé, kteří prohlašují, že slouží Bohu, ignorují Jeho Otcovský charakter a odklánějí se od uctivosti a spravedlnosti v jednání s bližními, satan jásá, neboť on jim vnukl tyto vlastnosti. Kráčejí ve šlépějích římsko-katolických.

Ve šlépějích katolicismu

Ti, jimž je uloženo, aby representovali vlastnictví Božího charakteru, opouštějí platformu Bible a vynalézají předpisy a rozhodnutí, aby si podrobovali vůli druhých. Nucení lidí, aby se řídili ustanoveními lidskými, zavádí pořádek, který přehlíží něžný soucit a slitování, který zaslepuje zrak pro milosrdenství, spravedlnost a lásku Boží. Mravní vliv a osobní odpovědnost jsou pošlapány.

Někteří nechávají bez povšimnutí spravedlnost Kristovu skrze víru, neboť to je proti jejich duchu a proti všem jejich životním zkušenostem. Vládnout, je jejich způsob jednání. Satan má příležitost představit se. Když se někdo, kdo se pokládá za představitele Kristova, dá strhnout k příkrému jednání a k nucení lidí do těžké služby, dočká se toho, že takto utiskování buď zlomí každé pouto nátlaku, nebo budou vedeni k tomu, že pohlíželi na Boha jako na tvrdého Pána. Budou si libovat v tvrdých pocitech vůči Bohu a jejich duše se od Něho budou odvracet právě tak, jak to bylo plánem satanovým.

Tuto tvrdost srdce lidí, kteří tvrdí, že věří pravdě, svaluje satan na vliv pravdy samé a tím si lidé počínají pravdu ošklivit a odvracejí se od ní. Z této příčiny nemá mít žádný člověk odpovědné spojení s našimi ústavy, když nepokládá za důležité, zda má srdce masité, nebo srdce kamenné. Lidé se domnívají, že zjevují spravedlnost Boží, ale nezjevují Jeho něžnost a Jeho velkou lásku, kterou On nás miloval. Jejich lidské vynálezy, mající svůj původ v lákavých plánech satanových a v jeho lsti, zdají se být dost příjemné zaslepenému zraku lidí, poněvadž to odpovídá jejich povaze. Lež uvěřená a prováděna se jim stává pravdou. A tak je dokonán účel satanových nástrojů, aby lidé došli k těmto koncům působením vlastní vynalézavosti.

Ale jak upadnou lidé do takového omylu? Vycházením ze špatných předpokladů a potom snahou dokázat, že je omyl pravdou. V některých případech mají první zásady dávku pravdy, protkanou omylem, ale to nevede k správnému počínání a tak jsou lidé svedeni. Aby mohli vládnout a nabýt moci, používají satanových metod, aby ospravedlnili své vlastní zásady. Vyučují se jako lidé většího rozumu a bystro zraku a chovají se jako představitelé Boha. Takoví jsou falešnými bohy.