Cooranbong, Austrálie 5.7.1896

Měla by být věnována zvláštní péče tomu, aby se každý člověk naučil svou závislost znát k Bohu, neboť On je pramenem vší moudrosti, moci a výkonnosti. Bylo mně ukázáno, že je omylem domnívat se, že by měli mužové ve zvlášť odpovědném postavení v Battle Creeku daleko větší moudrost, než obyčejní lidé. Ti, kteří se domnívají, že mají Boží osvícení, spoléhají se na lidský úsudek a přijímají jejich rady jako hlas Boží. Ale toto není bezpečné, neboť dokud nejsou lidé plně posvěcení Bohu, bude satan skrze ně tímto přesvědčením pracovat, což nebude pro přítomné, ani věčné dobro těch, kteří je poslouchají.

Mnozí si zvykli psát, nebo dotazovat se o radu a pokyny, když se dostali do obtížné situace. Ale jest omylem pro ty, kteří jsou v odpovědném postavení v našich různých ústavech, aby byli závislí na mužích, kteří všichni musí nésti mnoho břemen a odpovědnosti. Slabá, nezdravá zkušenost bude údělem těch, kteří jsou učeni, aby plně spoléhali na druhé. Ti, na nichž jsou závislí, mohou mít mnoho větší bázeň Boží, než oni sami a navíc duchovní moci a schopnosti, než je výsadou jejich samotných. Kéž by si jen uvědomili, že mají být ne dětmi, ale pevnými muži, statečnými, snažícími se získat opatrnost v tom, co již vlastnili jako schopnosti, zapůjčené jím Bohem. Jsme osobně odpovědni za využití schopností, jež nám Bůh dal. Náš úsudek musí být pěstován. Usilovným a vytrvalým přemýšlením musí být pracováno na vyřešení těžkostí. Bůh dal každému člověku určitou práci a postavil-li muže do odpovědných postavení, dá jim také svého Ducha svatého a sílu pro dílo jim svěřené. Ale mužové, kteří jsou voláni, aby podnikali dlouhé a drahé cesty, aby pomáhali druhým radit a plánovat, nejsou sami v úzkém spojení s Bohem vší moudrostí, důvěřují-li své vlastní síle a moudrosti. K čemu budou dobré jejich nákladné cesty, nejeví-li ochotu nést jho Kristovo, nebo učit se v Jeho škole být něžného a pokorného srdce, jako On byl, nenaučí-li se pozvedat břemena, která jim Bůh uložil a následovat Ho, kamkoliv by je vedl. Jakou cenu má jejich moudrost? Není vyložené bláznovství před Bohem?

Učte tomu lid

Přípravné konference mohou být závislé na Generální konferenci v otázce světla, znalostí a moudrostí, ale je to pro ně zdravé? Battle Creek nemá být střediskem díla Božího. Jedině Bůh může naplnit toto místo. Když má náš lid v různých místech své zvláštní shromáždění, učte je pro jméno Ježíše Krista a pro spásu jejich vlastní duše, aby si nedělali z těla moc a sílu. Člověk nemá moci, aby četl v srdcích svých bližních, Pán je jediným, na koho se může bezpečně spolehnout a Pán je přístupným na každém místě a v každém sboru a Unii. Stavět lidi na místo, kde má být Bůh, neuctívá a neoslavuje Boha. Má snad být předseda Generální konference Bohem svého lidu? máme snad pohlížet na muže v Battle Creeku jako na neomezenou moudrost? Když má Pán pracovat na lidských srdcích a na lidském intelektu, předkládají se lidu zásady a činy zcela rozdílné od této vůle, „Přestaňte doufati v člověku“. Iz. 2,22.

Bůh se nesnadní v této věci se svým lidem. Proč zanechali svého Boha, který je tak miloval, že „Syna svého jednorozeného dal, aby každý, kdož věří v Něho, nezahynul, ale měl život věčný“? Jan 3,16. Jeho láska není nestálá a nejistá, ale převyšuje všechnu jinou lásku, jako nebe zemi. Stále bdí nad svými dítkami nezměrnou a věčnou láskou. „Ó hlubokosti bohatství i moudrostí a umění Božího! Jak jsou nevyzpytatelní soudové Jeho a nevystižitelné cesty Jeho“ Řím. 11,33.

„Jestliže pak komu z vás nedostává se moudrosti, žádejž ji od Boha, kterýž všechněm dává ochotně a neomlouvá, i budeť dána jemu“. Jak. 1,5. Milosrdenství, láska a moudrost mají být nacházeny v Bohu, ale mnoho těch, kteří prohlašují, že Ho znají, odvrátili se od Něho, v němž se soustřeďuje naše naděje života věčného a vycvičili se v závislosti na chybujících a klamajících bližních. Jsou duchovně pokřiveni, když takto činí, neboť žádný člověk není neomylný a spolehlivý a jeho vliv může svést z cesty. Kdo skládá důvěru v člověka, nejen že se opírá o nalomenou třtinu a dává satanu příležitost ku vniknutí, ale zraňuje i toho, v něhož je skládána důvěra. Stává se domýšlivým a ztrácí smysl závislosti na Boží moci. Jakmile je postaven člověk tam, kde má být Bůh, ztrácí sou čistotu, svou sílu, svou důvěru v Boží moc. Výsledkem je mravní zmatek, poněvadž se stává jeho síla neposvěcenou a zvrácenou. Má se za kompetentního soudit své bližní a snaží se neoprávněně být bohem nad lidmi.

„To tedy ciťte při sobě“. Fil. 2,5

V díle Božím nesmí nikdo sebe sám vyvyšovat. Ať jakkoli mnoho známe, nechť jest sebevětší naše nadání, nikdo z nás se nemůže vychloubat, neboť to, co vlastníme, je pouze svěřeným darem, propůjčeným nám na zkoušku. Věrné využití těchto schopností rozhoduje o našem osudu pro celou věčnost, ale my sami nemáme ničeho, čím bychom se mohli vyvyšovat, neboť to, co máme, není naším vlastnictvím.

Musíme být zdvořilí ke všem lidem, něžní a soucitní, neboť takový charakter projevoval Kristus, když chodil po této zemi. Čím úžeji jsme spojeni s Ježíšem Kristem, tím něžněji a upřímněji se budeme chovat jeden k druhému. Vykoupení lidské rasy bylo tak plánováno, že člověk, jakkoli padlý, může být účastní božské povahy, bude náš vliv na osoby kolem nás opravdu blahodárný. V pohledu na Ježíše, učinitele a dokonavatele naší víry, můžeme být požehnáním pro všechny, s nimiž se stýkáme, neboť moc Ducha svatého na lidská srdce může je očistit a uchovat čistými.

Ti, kteří nepřijímají Krista jako svého osobního Spasitele, kteří necítí potřebu jeho milosti pro srdce a charakter, nemohou působit dobrým vlivem na osoby kolem sebe. Ať podniknou cokoli ve svém životě, budou vždy šířit vliv, kterého použije ve své službě satan. Takoví ztrácejí sami všechnu naději, i jiné přivádějí na scestí.

Studujte kříž

Kříž na Golgatě znamená vše pro hynoucí duše. Skrze utrpení a smrt Syna člověka byla umožněna spása člověka. Působením Ducha svatého chce Bůh, aby byl Jeho obraz v lidstvu obnoven, aby byla nová a živá životní zásada vštípena v srdce, která se hříchem poskvrnila. Láska Boží je schopna plně obnovit, znovuzrodit, povzbudit a posílit každou věřící duši, která chce přijmout pravdu, jaká je v Kristu Ježíši. Ale aby to mohlo být dokonáno, musí lidé vzít na sebe jho Kristovo. Kristův kříž musí být studován. Musí upoutat pozornost a udržovat lásku. Krev, jež zde byla za hříchy prolita, vyčistí a očistí srdce i mysl od jakéhokoli sobectví.

Posvěcení pravdou

Bůh je původcem vší pravdy a prožívaná pravda připravuje cestu pro pokročilejší, větší a hlubší pravdu. Když Boží vyslaní služebníci hlásají cestou pravdu, pracuje Duch svatý na mysli, která byla připravována chozením ve světě, zbystřuje vnímavost, aby mohla rozeznat krásu a velebnost pravdy.

Ale pravda není pravdou tomu, kdo neodhaluje svým povzneseným duchovním charakterem mocí to, což převyšuje vše, co může dát svět, odpovídající svým posvěcením, zvláštním charakterem samotné pravdy. Kdo je posvěcen pravdou, bude působit zachraňujícím vlivem na všechny, s nimiž přijde do styku. To je biblické náboženství.

Lidé, kteří byli jedině zachráněni smírčí obětí Pána Ježíše, nemají práva vyvyšovat se nad své bližní. Nechť jen sedí u nohou Ježíšových, učí se od Něho a nesnaží se ukazovat sebe. Zůstává-li láska Ježíšova v nich, budou nevědomky svítit a šířit světlo slávy Kristovy po celém světě. Ježíš pravil: „A já budu-li povýšen, všecky potáhnu k sobě“. Jan 12,32. Učiní-li kazatel Krista svou nadějí, svou důvěrou, svou závislostí, bude zajedno s Kristem, bude spolupracovníkem s Bohem a jeho přisluhováním budou duše obráceny ke Kristu.

Všechny schopnosti jdou od Boha

Mnozí nejsou učení a nejsou bohatí množstvím darů, ale proto nemusejí ještě propadat malomyslností. Ať jen užívají toho, co mají, nechť věrně bdí nad každou slabou stránkou své povahy a snaží se ji s Boží pomocí upevnit. Není živého člověka, který by měl nějakou schopnost, nebo moc, kterou by nebyl obdržel od Boha a pramen, odkud toto všecko pochází, je stále přístupný i té nejslabší lidské bytosti. Chce-li se přiblížit k Bohu, neomylnému to prameni síly, pozná, že Bůh plní svá zaslíbení. Ale v tomto díle nemusíme volat muže z dálky několika tisíc kilometrů, aby nám pomohli, neboť Kristus zaslíbil: „Proste a dáno bude vám, hledejte a naleznete“. Mat. 7,7.

Bůh nedal lidem hřivny z pouhého rozmaru, ale dle Bohem daných schopností, aby je užívali. Čím větší hřivna je člověku propůjčena, tím více bude od něho požadováno. Bůh požaduje od každého lidského nástroje, aby dbal živého Slova a aby se důkladně seznámil s Jeho výslovnou vůli ve všech věcech tak, aby lidským používáním darů jemu propůjčených mohl získat ještě další dary.

Bůh by nás naučil, že sami jsme strůjci svého osudu. Charakter, který si vytvoříme v tomto životě rozhoduje, zda budeme, či nebudeme způsobilí žít po celou věčnost. Žádný člověk nemůže být neužitečným a nečinným,. Nemusí mít mnoho schopností, ale nechť šafáři s těmi, které má. Bůh mu požehná v tomto poměru, v jakém bude poctivý a upřímný vůči Bohu i svým bližním. Duch svatý čeká, aby mohl pomoci každé věřící duši a Ježíš prohlašuje: „Já jsem s vámi po všechny dny až do skonání světa“. Nechť jsou věřící v Ježíše silní, zbožní a plní důvěry v Ježíšovu moc spasení. „Vzývej mne v den soužení a já tě vytrhnu a ty mne budeš slaviti“. Mat. 28,20., Žalm 50,15.

Naléhavá prosba Páně

Dovolte, abych naléhavě prosila naše přípravné konference, aby přestali s vědomou závislostí na jedincích a aby přestali dělat z těla své pomocníky. Nehleďte na druhé lidi, jak se chovají při usvědčování pravdy, nebo je neproste o pomoc. Nehledejte síly u mužů ve vysokých odpovědných postaveních, poněvadž právě oni jsou v nebezpečí, že budou pohlížet na své odpovědné postavení, jako na viditelný důkaz zvláštní moci Boží. Naše církev je slabá, protože členové jsou učeni, aby vzhlíželi a byli závislí na lidské pomoci a tisíce jsou zbytečně vydávány na cesty smrtelníků z jednoho místa na druhé, aby upravili malé těžkosti, ač přece Ježíš je vždy blízko ku pomoci všem, kdo jsou potřební a zarmoucení.

Výstrahy dané ve Slově Božím synům Izraelským nejsou zmíněny pouze pro ně, ale pro všechny, kdož žijí na této zemi. Praví jim: „Běda synům vzpurným, dí Hospodin, skládajícím radu, kteráž není ze mne a přikrývajícím ji přikrytím, ale ne z Ducha mého, aby hřích k hříchu přidávali, kteříž chodí a sestupují do Egypta, nedotazujíce se úst mých, aby se zmocňovali v síle Faraonově a doufali v stínu Egyptském“. IZ. 30,1-2. Když Bůh káral svůj lid zdávna proto, že nehledal rady u Něho, když byl v nesnázích, nebude i dnes nespokojen, když místo, aby byl závislým na jasných paprscích Slunka Spravedlnosti pro osvícení své cesty, odvrací se ve svých zkouškách Jeho lid od Něho, aby hledal pomoc lidských bytostí, bloudících, neschopných a bezmocných, jako oni sami? Kde je naše síla? Je snad v mužích, kteří jsou právě tak bezmocní a závislí jako my, kteří potřebují vedení Boží právě tak jako my?

Ochotná okamžitý pomoc

Kristus praví: „Beze mne nemůžete nic učinit“. A On zajistil okamžitou pomoc v každé době potřeby. Ale mnozí mají slabou náboženskou zkušenost, protože místo, aby hledali Pána pro působení Ducha svatého, činí si tělo svým pomocníkem. Učte lid Boží, aby se obracel k Bohu ve svých nesnázích a získával tak sílu ze zaslíbení, které znamenají „amen“ pro každou věřící duši.

Slovo Páně k nám zní: „Proste a bude vám dáno, hledejte a naleznete, tlučte a bude vám otevříno. Nebo každý, kdož prosí, béře a kdož hledá, nalézá a tomu, kdož tluče, bude otevříno. Kterého pak z vás otec, prosil by syn za chléb, zdali kamene dá jemu? Aneb za rybu, zdali místo ryby dá jemu hada? Aneb, prisil-li by za vejce, zdali podá jemu štíra? Poněvadž tedy vy, jsouce zlí, umíte dobré dary dávati dětem svým, čím více Otec váš nebeský dá Ducha svatého těm, kteříž ho prosí“? Luk. 11,9-13. Zaslíbení Boží jsou plná a přehojná a nikdo nepotřebuje být závislým na lidské síle. Bůh je blízko ku pomoci a podpoře všem, kteří Ho volají. A Je velmi zneuctěn, když nám věnoval svou důvěru a my se odvracíme od Něho. Od Toho jediného, který nás chápe, který nám může dát neomylné rady, když se odvracíme od Něho k lidem, kteří ve své lidské slabosti jsou schopni nás svést na scestí.

Nebo praví Pán: „Proto, že lid tento přibližuje se ústy svými a rty svými ctí mne, srdce pak své vzdaluje a bázeň jejich, jíž se mne bojí, jest z přikázání lidských pošlá: Z té příčiny, aj, já také divně zajdu s lidem tímto, divně pravím a zázračně. I zahyne moudrost moudrých jeho, a opatrnost opatrných jeho vymizí. Běda těm, kteříž hluboko před Hospodinem skrývají radu, jejichž každý skutek děje se v temnostech a říkají: Kdo nás vidí? A kdo nás četří“? Iz.29,13-15. Pán nám ukázal svou cestu, půjdeme po ní? Anebo půjdeme my, časní a bloudící, tací jací jsme, ve své vlastní radě a budeme se řídit zásadami, před nimiž nás varoval?

Přítomná výstraha

„Nyní jdi, napiš to na tabuli před očima jejich a na knize vyryj to, aby to zůstávalo do nejposlednějšího dne a až na věky věků. Že lid tento zpurný jest, synové lháři, synové, kteří nechtí poslouchati Zákona Hospodinova, kteříž říkají vidoucím: Nemívejte vidění a prorokům: Neprorokujte nám toho, což pravého jest, mluvte nám pochlebenství, prorokujte oklamání. Sejděte s cesty, svozujte od stezky, nechať se vzdálí od tváří naší Svatý Izraelský. Protož takto praví Svatý Izraelský: Protož pohrdáte Slovem tím a doufáte ve lsti a v převrácenosti a spoléháte na ni: Z té příčiny bude vám tato nepravost jako zeď tržená padající a vydutí na zdi vysoké, jejíž brzké a náhlé bývá zboření“. Iz. 30,8-13.

„Kdož by vyučoval umění? A komu by posloužil, aby vyrozuměl naučení? Zdali ostaveným od mléka, odtrženým od prsí? Poněvadž měli naučení za naučením, správu za správou, správu za správou, trošku odtud, trošku odonud. Avšak jako by neznámou řečí a cizím jazykem mluvil lidu tomuto. Když to jim řekl: Totoť jest odpočinutí, způsobte odpočinutí ustalému, toť jest pravím, odpočinutí. Ale nechtěli slyšeti. I bude jim Slovo Hospodinovo naučení za naučením, zpráva za zprávou, zpráva za zprávou, trošku odtud, trošku odonud, k tomu, aby šli a padajíce nazpět, setření byli a zapleteni jsouce, aby polapeni byli. Protož slyšte slovo Hospodinovo, muži posměvači, panující nad lidem tímto, kterýž jest v Jeruzalémě: Protože říkáte: Učinili jsme smlouvu se smrtí a s peklem máme srozumění, pomsta rozvodnila, až přecházeti bude, přijde na nás, jakžkoli jsme položili svod za útočiště své a pod falší jsme se ukryli: z té příčiny takto praví Panovník Hospodin: Aj, já zakládám na Sionu kámen, kámen zkušený, úhelný, drahý, základ pevný, kdo věří, nebude kvapiti. A vykonám soud podle pravidla a spravedlnost podle závaží, i zamete to omylné útočiště krupobití a skrýši povodeň zatopí. Iz. 28,9-17.

Nebo tak řekl Panovník Hospodin, Svatý Izraelský: Obrátíte-li se a spokojíte-li se, zachováni budete. V utišení se a v doufání bude síla vaše. Ale nechcete.“ Iz.3O,15. „I uslyší v ten den hluší slova knihy a z mrákoty a tmy oči slepých prohlédnou.

Ale tiší rozveselí se náramně v Hospodinu, a chudí lidé v Svatém Izraelském plésati budou, kdyžto přestane ukrutník a zahyne posměvač a všichni, kteříž jsou plní marnosti, vypleněni budou, kteříž obviňují z hříchu člověka pro slovo a na toho, kterýž je tresce, v bráně lécejí a pro nic utiskují spravedlivého. Protož takto dí o domu Jákobovu Hospodin, kterýž vykoupil Abrahama: Nebudeť již zahanben Jákob, aniž více tvář jeho zbledne. Nebo když uzří syny své, dílo rukou mých uprostřed sebe, an posvěcují jména mého, tedy posvěcovati budou Svatého Jákobova a v bázni Boha Izraelského sloužiti, aby bloudící duchem nabyli rozumnosti a reptáci naučili se umění“. Iz. 29,18-24.

Přejdeme snad tyto výstrahy jako bezvýznamné? Pán volá ke každému učiteli, ke každému kazateli, ke každému, kdo obdržel světlo Jeho pravdy, aby dobře dbal na svůj duchovní stav. Dostalo se jim velkého světla, nemusejí již být závislí na časných lidech. Chtějí-li si zajistit život věčný, musí stavět na bezpečném základě.

Drž se Božích zásad

Žádný lidský výbor - koncil, nemůže bezpečně odstranit Boží zásady a stanovit své vlastní, neboť Slovo Boží prohlašuje: „A vykonám soud podle pravidla a spravedlnost podle závaží, i zamete to omylné útočiště krupobití a skrýši povodeň zatopí“. „Nebo jako na hoře Parazim povstane Hospodin, jako v údolí Gabaon hněvati se bude, aby dělal dílo své, neobyčejné dílo své, aby vykonal skutek svůj, neobyčejný skutek svůj. A proto nebuďte již posměvači, aby se nezadrhla osidla vaše, nebo o zkažení a to jistém, vší země slyšel jsem ode Pána, Hospodina zástupů. Iz. 28,17,21,22,

Žijeme ve velmi významné době pro jednoho každého z nás. Je-li toto světlo správně přijímáno a oceňováno, bude nám i druhým k požehnání. Ale položíme-li důvěru ve svou vlastní moudrost a sílu, nebo v moudrost a sílu svých bližních, obrátí se v jed. V zápase o život věčný nemůžeme se opírat o druhého. Každý musí sám jíst chléb života. Musíme se osobně účastnit, aby duše, tělo i duch mohly být oživeny a posíleny jeho proměňující mocí a staly se tak podobnými duchu a charakteru Kristovu. Bůh musí být ve všem první a poslední a nejlepší.

Každý musí sám osobně hladovět a žíznit po spravedlnosti. Opírání se o lidí a důvěřování v jejich moudrost je nebezpečné pro duchovní život každého křesťana. Ti, ve které jsi skládal důvěru, mohou být poctiví a pravdiví a mohou i pilně sloužit Bohu, ale snažíme-li se sami osobně kráčet ve šlépějích Kristových, můžeme Ho právě tak dobře následovat, jako ti, které obdivujeme pro jejich pevný a pokorný život.

Ne člověk, ale Pán

Často se stává, že ti, ke kterým vzhlížíme, nejsou takoví, jakými se zdají být. Často se v srdci skrývá a číhá hřích a zlé návyky a klamné jednání je vetkáno do charakteru. Jak na to pohlíží náš nebeský Otec? Jeho rada je vždy spolehlivá, jasně dokázal svou velkou lásku k lidskému pokolení a rmoutí Ho, když jsou Jeho dítky povzbuzování, aby se od Něho odvrátily a spolehly se na časného člověka, kterého neznají a jehož soud a zkušenost nemohly být spolehlivé.

Ale stalo se tak a Bůh byl postaven až na druhé místo.

Ve jménu Ježíše Krista Nazaretského, úpěnlivě prosím lid Boží, aby se opíral a spoléhal jen na Pána a obracel se k Němu o sílu. Běda, budete-li dávat člověka tam, kam patří Bůh. Nejsme jisti, ani bezpečni, bereme-li si za autoritu, nebo svého vůdce, člověka, každý nás určitě zklame. Sami musíme pracovat s bázní a s třesením na své záchraně. „Bůh zajisté jest, kterýž působí v vás i chtění i skutečné činění, podle dobře libé vůle své“. Fil.2,13. Máme vysoké povolání v Ježíši Kristu: Šíříme mocné a svaté dílo a Bůh volá každého, aby pozvedl jako korouhev v očích tohoto světa a nebeského Vesmíru, mocí Hospodinovou, v němž jest věčná síla.

Pro další studium: PK 119-189.

Buďme s Kristem jedno, tak jako On je jedno s Otcem a Otec nás bude milovat, jako miluje svého Syna. Můžeme mít tutéž pomoc jako Kristus, můžeme mít dostatečnou sílu pro každou obtížnou situaci, neboť Bůh chce být naším předním i zadním vojem. Chce nás se všech stran ohradit a až budeme předvedeni před vladaře, před mocné tohoto světa, nebudeme muset již předem přemýšlet, jak budeme mluvit. Bůh nás ve dni potřeby tomu naučí. Nechť nám nyní Bůh pomůže, abychom přišli k nohám Ježíšovým a učili se od Něho dříve, než se budeme chtít stát učiteli druhých.

Review and Herald, 18.2.1890.