Církev je vlastnictvím Božím a Bůh ji má neustále v patrnosti takovou, jaká stojí ve světě, vydaná pokušením satanovým. Kristus nikdy nezapomněl na dny svého ponížení. I když opustil dějiště svého pokoření, neztratil Ježíš ničeho ze své lidskosti. Chová stále tutéž něžnou, milosrdnou lásku a lidská bída se Ho dosud dotýká. Má vždy v dobré paměti, že byl mužem bolesti a byl obeznámen s utrpením. Nezapomíná na lid, který jej představuje a který bojuje, aby pozvedl Jeho pošlapaný Zákon. On dobře ví, že svět, který Jej nenáviděl, nenávidí je. Ačkoli Pán Ježíš vstoupl na nebesa, zůstal zde přece dosud živým řetězem, vážícím Jeho věřící k Jeho srdci, srdci to nekonečné lásky. I ti, nejponíženější a nejslabší jsou těsně připoutáni páskou náklonnosti k Jeho srdci. On nikdy nezapomíná, že je naším představitelem, že nese naši přirozenost.

Ježíš vidí na zemi svou pravou církev, jejíž největší ctižádostí je spolupráce s Ním ve velkém díle záchrany duší. Slyší jejich modlitby, pronášené mocně a zkroušeně a Všemohoucí nemůže odolati jejich úpěnlivým prosbám, za kterýkoli zkoušený a pokoušený úd těla Kristova. ^{TM 20}„Protož majíce nejvyššího kněze, kterýž pronikl nebesa, Ježíše, Syna Božího, držme to vyznání. Nebo nemáme nejvyššího kněze, který by nemohl čitedlen býti mdlob našich, ale zkoušeného ve všem podobně, kromě hříchu.

Přistupme tedy směle s doufáním k trůnu milosti,abychom dosáhli milosrdenství

A milost nalezli ku pomoci v čas příhodný . Žd. 4,14-16. Kristus stále žije, aby byl naším přímluvcem. Jakých požehnání by nemohl dosáhnout věrný věřící v našem Vykupiteli? Církev, která brzy vstoupí do svého nejvážnějšího zápasu, bude Bohu tím nejdražším předmětem na této zemi. Bratrstvo zla bude pohaněno mocí zdola a satan uvalí všemožnou potupu a hanu na vyvolené, které nemůže podvést a oklamat svými ďábelskými výmysly a svou věrolomností. Ale mohl-li by Kristus, povýšený na „Knížete a Spasitele, aby bylo dáno lidu Izraelskému pokání a odpuštění hříchů“ Sk. 5,31, náš představitel a hlava - zda by mohl uzavříti své srdce a stáhnouti svou pravici, nebo nedodržeti svého zaslíbení? Nikoliv, nikdy, nikdy.

Ztotožněn se svou církví.

Bůh má církev, lid vyvolený a kdyby všichni mohli viděti, jako já jsem viděla, jak úzce se Kristus ztotožňuje se svým lidem, nebylo by žádného takového označujícího poselství, církev jako Babylon. Bůh má lid, který s Ním spolupracuje a který jde přímo vpřed, poněvadž má na zřeteli Jeho slávu. Slyšte modlitbu našeho zástupce v nebesích: „Otče, kteréž jsi mi dal, chci, kdež jsem já, aby i oni byli se mnou, aby hleděli na slávu mou“. Jan 17,24. Ach, jak toužila Božská hlava, aby byla Jeho církev s Ním! Byli jeho druhy v utrpení a ponížení a je Jeho nejvyšší touhou, aby byli s Ním i účastníky Jeho slávy! ^{TM 21} Kristus se dovolává svého zvláštního práva, míti svoji církev u sebe. „Kteréž jsi mi dal, chci, kdež jsem já, aby i oni byli se mnou“. Jan 17, 24. Aby byli s Ním dle smlouvy a dohody s Otcem. Pokorně předkládá trůnu milosti dokonalé vykoupení svého lidu. Duha zaslíbení obklopuje našeho zástupce, vylévajícího svoji prosbu lásky „Otče, kteréž jsi mi dal, chci, kdež jsem já, aby i oni byli se mnou, aby hleděli na slávu mou“. Jan 17,24. Spatříme Krále v Jeho kráse a církev bude oslavena.

Můžeme se nyní modliti, jako se modlil David: Čas jest, aby ses přičinil, Hospodine: zrušili Zákon tvůj“. Ž 119,126. Lidé se takřka cvičí v neposlušnosti a rychle se blíží k hranici Boží trpělivosti a lásky a Bůh jistě zasáhne. Určitě vezme v ochranu svou čest a učiní přítrž převládající nepravosti. Nechá svůj lid zachovávající přikázání, snésti převládající nepravosti. Budou snad v pokušení, poněvadž bude Zákonem Božím všeobecně pohrdáno, aby i oni měli menší mínění o onom Zákoně, který je základem Jeho vlády, jak na nebesích, tak i na zemi? Nikoli. Jeho církvi bude Jeho Zákon tím dražší, úctyhodnější, čím více budou lidé pohrdati a jej podceňovati. Budou moci říci s Davidem: „Z té příčiny miluji přikázání tvá více, nežli zlato, i to, kteréž jest nejlepší. A proto, že všecky rozkazy tvé o všech věcech pravé býti poznávám, všeliké stezky bludné nenávidím“. Ž 119, 127,128.

^{TM 22} Církev bojující není nyní církví vítězící, avšak Bůh miluje svou církev a líčí ústy proroka, jak se jí zastává a odporuje satanovi, který odívá dítky Boží nejčernějším a nejposkvrněnějším rouchem a žebroní o výsadu, aby ji směl zničiti. Anděly Boží chrání je před útoky nepřítele.

Prorok praví:

„Potom mi ukázal Jozue, kněze nejvyššího, stojícího před andělem Hospodinovým a satana, stojícího po pravici jeho, aby se mu protivil. Ale Hospodin řekl satanu: Potresciž tě Hospodin, satane, potresciž tě pravím, Hospodin, kterýž vyvoluje Jeruzalém! Zdaliž tento není jako hlaveň, vychvácena z ohně? Jozue pak oblečen byl v roucha zmazaná a stál před andělem. I odpověděl a řekl těm, kteříž stáli před ním, řka: Vezměte roucho to zmazané z něho. A řekl jemu: Pohleď, přenesl jsem z tebe nepravost tvou a oblékl jsem tě v roucha proměnná. Opět řekl: Nechť vstaví čepici pěknou na hlavu jeho a oblékli ho v roucha. Anděl pak Hospodinův tu stál. A osvědčil anděl Hospodinův Jozue, řka: Takto praví Hospodin zástupů: Jestliže po cestách mých choditi budeš a jestliže stráž mou držeti budeš, budeš-li také souditi dům můj a budeš-li ostříhati síní mých, dám zajisté to, abys chodil mezi těmito přistojícími“. Zach. 3,1-7.

Varujte se falešných proroků

Když povstanou mužové, osobující si právo na prohlášení, že mají poselství od Boha, ale místo, aby bojovali proti knížectvu a mocnostem a vládcům temna tohoto světa obracejí válečné zbraně proti církvi bojující, takových se bojte. Nemají Božího pověření. ^{TM 23} Bůh na ně nevložil žádné břímě takové práce. Zdeptali by to, co si Bůh přeje znovu pozvednouti skrze církev Laodicejskou. On raní pouze to, co může býti uzdraveno, ale nezpůsobuje zahynutí. Bůh neukládá nikomu poselství, které by církev zmalomyslnělo. Zavrhuje, kára, trestá, ale to jen proto, aby mohl nakonec uzdraviti a přijmouti. Jak se mě srdce zaradovalo při zprávě z Generální konference, že byla pokorná vyznání a odstraňovali ode dveří svého srdce všechno smetí, které zabraňovalo vstupu Spasitelovu Jak ráda jsem slyšela, že mnoho jich přivítalo Ježíše, jako stálého hosta. Jak se to jen stalo, že tyto letáky, které nařkly církev Adventistů sedmého dne Babylonem, byly všude roztrušovány v téže době, kdy se církvi dostalo vylití Ducha svatého? Jak je jen možné, že mohou býti lidé tak oklamáni, že si představují, že hlasité volání je výzva lidu Božímu, aby opustil společenství a církvi, která se právě raduje z občerstvení? Ach, kéž by tyto oklamané duše mohly býti strženy do proudu hnutí a obdržeti požehnání, kéž by mohly býti nadány mocí z výsosti.

Pro další studium: EW 97-104, 5T 394,582.

Každý učitel musí býti stále se učícím žákem, aby jeho zrak mohl býti pomazán tak, aby viděl jasné důkazy šířící se pravdy Boží. Paprsky slunce spravedlnosti musí zářiti do jeho vlastního srdce, má-li přinésti světlo druhým. - Reviev and Herald, 18.2.1898.