8. března 1895

Musím mluvit k bratřím z blízka i z dáli. Nemám pokoje. Nepracují ve správném duchu. Ti, kteří zastávají odpovědná místa, nesmějí se domýšlet, že jejich důležitá postavení z nich činí muže neomylného usuzování.

Všechno lidské dílo je podřízeno Boží pravomoci. Člověka činí naprosto bezpečným pouze vědomí, že má známost Nejvyššího. Neboť jen ti, kteří důvěřují Bohu a Jeho moudrosti a nikoliv své vlastní, kráčejí po bezpečné cestě. Takoví se nikdy nebudou domýšlet, že jsou oprávněni, dát býť jen náhubek volu, vymílajícímu zrno. Jak potom jest urážející dohlížet na lidský nástroj, který jest ve spojení s Bohem a který Pán Ježíš pozval slovy: „Pojďte ke mně všichni, kteříž pracujete a obtíženi jste a já vám odpočinutí dám. Vezměte jho mé na se a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný srdcem a naleznete odpočinutí dušem svým. Jeho mé zajisté jest rozkošné a břímě mé lehké“. Mat. 11,28-30. „Boží jsme zajisté pomocníci, Boží rolí. Boží vzdělání jste“. 1.Kor. 3,9.

Pán nepostavil žádný ze svých lidských nástrojů pod poručnictví a nadvládu těch, kteří sami nejsou, než bloudícími smrtelníky. Nedal člověku moc, aby směl říci: Musíš udělat to a to, ale nesmíš to a to udělat. V Battle Creeku se užívá moci, kterou Bůh nedal a proto bude soudit ty, kteří si tuto moc osobují. Mají podobného ducha, který vedl Uzu, aby podepřel truhlu slouvy, jakoby Bůh nebyl mocen sám pečovat o svůj posvátný symbol. Mělo by být užíváno daleko méně lidské moci a lidského vlivu vůči lidským nástrojům. Bratři, přenechte vládu Bohu.-

Dílo pro tento čas

Veliké dílo pro tento čas vyžaduje aby mužové šli všude, blízko i dál na silnice i na rozcestí a šířili světlo a slova života. Uložil snad Bůh jednomu člověku na radě mužů, aby vzal toto dílo do svých rukou, jako pracovníci Boží do vlastnictví a toto dílo bylo tak pod jejich kontrolou?

Činnost spojená s dílem Božím v každém odvětví vyžaduje lidi, pracující ve shodě s Bohem, nemoci a úspěchu díla může být dosaženo jedině spoluprací lidského s božským. Bez nejlepších důkazů, že nikdo chápe nebeské a věčné věci, neměl by nikdo dosíci oprávnění přisluhovat v záležitostech, týkajících se díla spásy duší, za které Kristus zemřel. Neposvěcené ruce a mozky svěřily jim příliš mnoho moci a jednaly velmi nemoudře, což není ve shodě s vůli Boží a Jeho cestami.

Žádný člověk není způsobilý, aby byl soudcem povinnosti druhého člověka. Člověk je odpověden Bohu a když časní bloudící lidé berou do svých rukou soud nad svými bližními, jakoby Pán je pověřil povyšováním a ponižováním. Celá nebesa jsou naplněna nevůli a rozhořčením. Lidskými soudci byly stanovené podivné a neslýchané zásady pro ovládání myslí a díla lidí.

Jakoby časní lidé byli bohové.

A jak tomu je s některými, kteří nesou tuto posvátnou odpovědnost? Mužové, kteří nejsou duchovně založení, kteří nejsou posvěcení Bohu, nemají vydávat příkazy, ani užívat moci vůči chtění a činění svých bližních. Ale dokud nejsou mužové denně ve spojení s Bohem, aniž by ho hledali celým srdcem svým, aby byli způsobní pro sílo, pokud si budou osobovat moc poručenství nad svědomím druhých. Vnímání přítomnosti Boží by duši naplnilo svatou uctivostí a probudilo by ji, ale toho oni nemají. Bez lásky k Bohu, planoucí v duši, stydne láska k lidem. Jejich srdce nejsou dotčena pohledem na lidskou bídu. Sobectví poskvrnilo jejich život i charakter. Někteří již nikdy neztratí pečeť sobectví.

Má být právo na věci Boží svěřeno takovým rukám? Má být zacházeno s dušemi, za které Kristus zemřel, podle vůle lidí, kteří zavrhli světlo, dané jim nebesy? Měli bychom se bát zákonů lidmi stanovených a plánů a metod, nejsoucích v souladu se zásadami Slova Božího a vztahu člověka k bližnímu. „Vy pak všichni bratři jste“. Mat. 23,8.

Příjemný stav musí být změněn

Přítomný stav věcí se musí změnit, nebo dopadne hněv Hospodinův na Jeho nástroje, které nepracují v jedné řadě s Kristem.Dal Bůh někomu z vás příkaz, abyste vládli nad Jeho dědictvím? Tento druh práce se jeví již po léta. Bůh to vše vidí a nelíbí se Mu to. Lidé zneuctívají Boha tím, že se staví mezi Něho a Jeho lidský nástroj a škodí těm duším, které potřebují právě povzbuzení sympatie a lásku. Jsem nucena apelovat na naše pracovníky: Ať jste v jakémkoliv postavení, nebuďte závislí na lidech, nebo nečiňte tělo své svou silou.

Duch Boží mně pudí, abych vám sdělila, vám, kteří jste ve spojení s dílem Božím, když ztratíte jen hodinu, nebe a jen okamžik bez spléhání se na Jeho milost, bez otevřeného srdce pro přijetí moudrosti, která není z tohoto světa, bez jistoty, že bez Krista ničeho nemůžeme učinit, budete neschopní rozeznávat nečistý oheň od ohně posvátného. Z vašich rtů budou splývat přísně zapovězená slova, aby mařila naději, odvahu a víru. Takto je psáno v nebeských knihách: Vaše slova nebyla Bohem vnuknuta, ale nepřítelem, který zranil a potřel Krista v osobě Jeho koupeného vlastnictví. S dušemi nedozírné hodnoty bylo zacházeno lhostejně, bez zájmu byly zanechány, aby samy bojovaly s pokušením a byly přinuceny vstoupit na satanovo bojiště.

Přátelé Jehovi byli prašpatnými utěšiteli, kteří mu jeho případ ještě ztěžovali a činili nesnesitelným a Job přece nebyl viníkem, jak se oni domnívali. Ti, kteří se trápí pro své poklesky a které satan hledí vehnati do zoufalství, právě ti potřebují co nejvíce pomoci. Jak málo chápou intensivní agonii duše, přemožené satanem a cítící se poraženou a bezmocnou, ti, kteří by měli přistupovat k bloudícím s něžným soucitem.

Nejvíce hodným politování je stav toho, kdo trpí výčitkami svědomí. Je jako člověk omráčený, potácející se a klesající do prachu. A mnoho těch, kteří se mají za spravedlivé, stáají se dráždícími utěšovatëli, jednají tvrdě s těmito dušemi. Když dávají najevo tvrdost srdce urážkami a utiskováním, konají právě to, z čeho má satan to největší potěšení. Zkoušená a pokoušená duše nevidí nic jasně. Její mysl je zmatená, neví, že by měla něco dělat. Ach, tehdy nevyslovujte ani slůvka, které by vyvolalo ještě hlubší bolest.

Jak jednat s bloudícími

Náš Spasitel pravil: „Kdo by pak pohoršil jednoho z maličkých těch, věřících ve mně, lépe by jemu bylo, aby zavěšen byl žernov osličí na hrdlo jeho a pohřížen byl do hlubokosti mořské. Běda světu pro pohoršení, Ačkoliv musí být, aby přicházela pohoršení, ale však běda člověku, skrze něhož přichází pohoršení. Viztež, abyste nepotupovali žádného z maličkých těchto. Neboť pravím vám, že andělé jejich v nebesích vždycky hledí na tvář Otce mého, kterýž v nebesích jest. Přišel zajisté Syn člověka, aby spasil to, což by zahynulo. Co se vám zdá? Kdyby některý člověk měl sto ovec a zbloudila by jedna z nich, zdaliž nenechá těch 99 a jde na hory, nehledá té pobloudilé? A nehodí-liť mu se nalézati ji, amen pravím vám, že se raduje nad ní více, než nad těmi 99 nepobloudilými. Takť není vůle Otce vašeho, kterýž jest v nebesích, aby zahynul jeden z maličkých těchto“. Mat. 18,6-14.

Kristus též pravil: „Nepřišel jsem volati spravedlivých (vás, kteří necítíte potřebu pokání), ale hříšných ku pokání“. Mat.9,13. Ti, kteří spolupracují Bohem, budou pracovat v jedné linii s Kristem. Jsou ještě mnohé ubohé duše nepochopené, neuznané, plné zoufalství a agonie, jako ztracené a bloudící ovečky. Její rozum je zatemněn, nemůže nalézt Boha a zmocňuje se jí téíměř beznadějná nevěra. Ale přece má intensivní touhu po odpuštění a pokoji. A tak, jak je vám předváděn tento obrázek, tak je vám kladena otázka: což neexistují křesťané, u kterých by mohla taková duše hledat pomoci a úlevy? Na tuto otázku odpovídá nám Bůh: „Ale mámť proti tobě to, že jsi tu první lásku svou opustil. Protož pomni, odkud jsi vypadl a čiň pokání a první skutky, pakliť toho nebude, přijdu na tebe rychle a pohnuť svícnem tvým z místa jeho, nebudeš-li pokání činiti“. Zj.2,4-5. Studené, tvrdé, farizejské srdce se zmocnilo mnohých, kteří si říkají následovníci Kristovi a láska Ježíšova je mrtvá.

„Andělu pak církve Sardinské piš: Toto praví ten, kterýž má sedm duchů Božích a sedm těch hvězd: Vím skutky tvé, že máš jméno, že jsi živ, ale jsi mrtvý. Budiž bedlivý a utvrzuj jiné umírající. Neboť jsem nenalezl skutků tvých plných před Bohem“. Zj. 3,1.2. Zde je problém rozřešen. Zde popsané osoby měly světlo, které by jim vnuklo různé činy, kdyby následovaly světla a potvrdily věci, které měly zemřít. Světlo planoucí v jejich vlastních srdcích, když Ježíš promlouval k jejich srdcím. „Odpuštění jsou tobě hříchové tvoji“. Mat. 9,2., měly udržet na živu a pomáhat těm, kteří pomoci potřebovali.

Dílo, které má být vykonáno, je jasně oznámeno: „Budiž bedlivý a utvrzuj jiné umírající. Neboť jsem nenalezl skutků tvých plných před Bohem. Pomniž tedy, co jsi přijal a slyšel a ostříhej a čiň pokání. Pakli bdíti nebudeš, přijdu na tě jako zloděj a nezvíš, v kterou hodinu na tě přijdu“. Zj.3,2.3. Mnozí slyšeli a přijali Slova života a byli silně pojati pravdou, ale dovolili svým duším, aby ustydly, aby se jejich víra zatemnila samospravedlností, sebedůležitostí, sobectvím a pýchou z vlastnictví známostí pravdy, kterou ale neprožívali. Víra, která není převedena do praktického života, ztrácí svou moc. Srdce je jejímu božskému působení uzavřeno a ti, kteří by měli pracovat pro Krista, jsou nečinní a duše, kterým by mohli pomoci, jsou zanechány ve sklíčenosti, temnosti a zoufalství.

Pomáhejte klesajícím duším

Jsou duše lačnící po účasti, lačnící po chlebu života, ale nemají důvěry mluvit o této své velké potřebě. Ti, kteří nesou odpovědnost za dílo Boží, měli by chápat, že je jejich největší, nejsvětější povinností pomáhat těmto duším. A byli by také připraveni jim pomoci, kdyby sami pro sebe podrželi podmaňující vliv lásky Boží. Vzhlíží tyto ubohé duše, které jsou hotovy zemřít, k nim o pomoc? Nikoli, činily by tak, kdyby měly naději na pomoc z této strany. Nevidí však vztaženou ruku ke své záchraně.

Tato věc mně byla vysvětlena takto: Tonoucí člověk, marně zápasící s vlnami, spatří loďku a s posledním zbytkem sil ji strhne a zachytí se jí. Je tak slab a vysílen, že nemůže mluvit, ale bolest v jeho obličeji vzbudila by soucit v každém srdci, které je dotčeno lidskou něžností. Ale vztáhnouť majitelé loďky ruce, aby ho vytáhli? Nikoliv. Celá nebesa pohlížejí na to, jak tito mužové odtrhují slabé, křečovitě se chytající ruce a trpící klesá do vln aby se již nikdy nevynořil.

Tato scéna se neustále opakuje. Jejím svědkem je Ten, kdo dal svůj život jako výkupné, právě za takové duše. Bůh vztáhl svou vlastní paži k jejich záchraně. Hospodin sám vykonal práci, kterou nechával vykonati člověku, zjevuje milosrdenství a soucit Kristův hříšníkům. Ježíš praví: „Přikázání nové dávám vám, abyste se milovali vespolek, jakož já miloval jsem vás, abyste i vy milovali jeden druhého“. Jan 13,34. Golgota odhaluje hloubku této lásky, jako každému z vás.

Jsou duše, nalézající se ve své temnotě plné výčitek svědomí a úzkosti, které dosud cítí, že Bůh je spravedlivý a dobrý. Hospodin udržuje v jejich srdcích jiskru naděje. Ubohá, zatemnělá duše cítí: Kdybych se jen mohla objevit před Bohem a předložit Mu svou záležitost, smiloval by se pro Krista a mému děsnému strachu a hrozné úzkosti by bylo odpomoženo. Pokusila se mluvit s lidmi a byla hrubě odbyta, kárána a vysmívána domnělými přáteli. Často téměř výtky navršené na její hlavu, zničily poslední jiskřičku naděje. Duše, která si je vědoma upřímných a poctivých úmyslů, shledává, že se musí méně obávat Boha, než lidí, kteří mají srdce z ocele. Duše, svíjející se v lidské agonii odvracejí se od nesprávných¨soudů a odsouzení lidí, kteří neumějí číst v srdci, ale přesto se odvažují soudit své bližní. Odvracejí se od toho, který je bez stínu neporozumění, k Tomu, který zná všechny záchvěvy srdce, který je obeznámen se všemi okolnostmi pokušení. Bůh zná každý skutek z minulosti a když zkormoucená duše toto vše uváží, je hotova svěřit záležitost svou Bohu u vědomí, že On je Bohem milosrdenství a soucitu.

Nechať upadneme v ruku Hospodinovu

Když byl David žádán, aby si zvolil potrestání za svůj hřích, pravil: „Nechať, prosím, upadnu v ruce Hospodinovy, neboť jsou mnohá slitování jeho, jedině a‘t v ruce lidské neupadám“. 1.Par. 21,13. Věděl, že Bůh zná zápasy a úzkosti duše. Když někdo může pohledět na charakter Boží, nevidí v něm mstícího se ducha bez srdce, jak Jej zjevují lidské nástroje, vidí, že soužení a zkoušky jsou Bohem stanovené prostředky pro výchovu Jeho dítek a pro vyučení jich cestám Jeho, aby mohly docílit Jeho milosti. „Kdo jest mezi vámi, ježto se bojí Hospodina, poslouchej hlasu služebníka jeho. Kdo jest, ježto chodí v temnostech a nemá žádného světla, doufej ve jméno Hospodinovo a spolehni na Boha svého“. Iz. 50,10. Když je ubohý odpadlík veden k proudu Boží lásky, zvolá: Až mne vyzkouší, vyjdu jako pročištěné zlato. Topící duše se stává trpělivou, důvěřivou ve vítězství v Boha i za nepříznivých okolností.

Protož ve všem připodobněn býti měl bratřím, aby milosrdný byl a věrný nejvyšší kněz v tom, což se u Boha k očistění hříchů lidu díti mělo. Nebo, že sám trpěl, pokoušín byv, může také pokušení trpícím spomáhati“. Žid. 2,17, 18. „Protož majíce velikého nejvyššího kněze, kterýž pronikl nebesa, Ježíše Syna Božího, držmež to vyznání. Nebo nemáme nejvyššího kněze, kterýž by nemohl čitedlen býti mdlob našich, ale zkušeného ve všem nám podoben, kromě hříchu. Přistupmež tedy směle s doufáním k trůnu milosti, abychom dosáhli milosrdenství a milost nalezli ku pomoci v čas příhodný“. Žid. 4,14-16. „Viztež, bratři, aby snad v někom z vás nebylo srdce zlé a nevěrné, kteréž by odstupovalo od Boha živého“. Žid. 3,12.

Když smrtelný bloudící člověk dokazuje, že se má za důležitějšího, než je Bůh a když se má za spravedlivého, ač nezjevuje něžností ducha, která charakterizovala život našeho Pána Ježíše, můžeme si být jisti, že nebude-li tento činit pokání, bude rychle pohnuto svícnem z místa jeho. Celá nebesa jsou udivena strašlivou lhostejností lidských nástrojů. Lidé, kteří jsou sami pokoušení, aby padli do hříchu a potřebují odpuštění, jsou přesto plní soběstačnosti a necítí s bratrem, který je v osidle nepřítele a jehož bída a nebezpečí by měly vyvolati Krista podobnou účast a úsilí, aby jeho nohy byly postaveny na pevnou skálu.

Osudný klam

Osudný strašlivý klam spočívá na mysli člověka, poněvadž mužové, požívající důvěry v díle Božím, vyvyšují sami sebe a nevidí, že jiné duše, právě tak vzácné v očích Božích, jako omni sami, jsou zanedbány a že je s nimi hrubě zacházeno, že jsou drceny a zraňovány a ponechány, aby umřely.

Proměňující moc Boží musí sestoupit na muže, kteří zacházejí s posvěcenými věcmi a kteří jsou přesto neschopni z nějaké příčiny, známé nejlépe Bohu, rozeznávat posvátný oheň vylastního Božího zápalu od cizího ohně, který musí sami obětovat. Tento cizí oheň zneuctívá Boha právě tak, jako oheň Nádaba a Abiu. Svatý oheň Boží lásky činí lidi něžnými, laskavými a soucitnými k tě , kteří jsou v nebezpečí. Ti, kteří si libují v ostrých a panovačných slovech, ve skutečnosti říkají: Já jsem svatější, než ty. Nevidíš mou nadřazenost?

Ale postavení ještě nedělá člověka. Je to dokonalost a čistota charakteru - Duch Kristův, který ho činí vděčným, nesobeckým, bez stranickosti a pokrytectví - a to je to, čeho si Bůh cení.

Těm, jejichž život je skryt s Kristem v Bohu, praví Pán: „Aj, na dlaních vyryl jsem tě, zdi tvé jsou vždycky přede mnou“. Iz.49,16.

Pro všechny v odpovědných postaveních mám poselství, promlouvané ústy Hospodinovými v 55. Kap. Izaiáše. Studujte tuto kapitolu a nepřipusťte, aby kterákoli lidská bytost si domýšlela, že stojí nad svými spolupracovníky, protože si domýšlí, že jemu svěřené odvětví díla je spojeno s větší odpovědností, aby, je-li podobná Danielovi, který toužil po moci, přicházející jedině od Boha, aby mohl zjevovat nikoli sebe sama a svou nedokonalost v sobeckém a podvodném počínání, ale pravdu ve spravedlnosti, nebude při ní ani stopy pýchy, nebo vlastní důležitosti, ale bude obtížena duchem moudrosti od Boha.

Svatý a cizí oheň

Představuje posvátnost díla, oslavuje pravdu a bude vždy představovat člověka i andělům svatou vůni charakteru Kristova. Toto jest svatý oheň Božího vlastního zápalu. Vše ostatní je cizí oheň, odporným Bohu a tím více urážejícím, čím větší odpovědnost v díle přináší něčí postavení.

Mám poselství o Boha hříšníkům na Sioně, které Kristus takto napomíná: „Budiž bedlivý a utvrzuj jiné umírající. Neboť jsem nenalezl skutků tvých plných před Bohem“. Zj.3,2. Obětuj vždy jen svatý oheň, neboť jen Kristovy skutky, Jeho láska, Jeho milosrdenství a Jeho spravedlnost budou stoupat vzhůru jako velmi libý oblak svatého, libě vonícího kadidla.

Ale cizí oheň je obětován uživateli tvrdých slov v domýšlivosti a ješitnosti, ve vyvyšování sebe sama v samospravedlnosti, ve svévolné autoritě, v despotismu, v utlačování, v omezování svobody lidu Božího vašimi plány a předpisy, které Bůh nejen neformoval, ale ani mu na mysl nepřišly. To vše je cizí oheň, neuznávaný Bohem. Ten neustále zkresluje Jeho charakter.

Mám pro vás poselství: „Hledejte Hospodina, pokudž může nalezen být, vzývejte ho, pokudž blízko jest. Opusť bezbožný cestu svou a člověk nepravý myšlení svá a nechť se navrátí k Hospodinu i slitujeť se nad ním a k Bohu našemu, neboť jest hojný k odpuštění. Nejsouť zajisté myšlení má jako myšlení vaše, ani cesty mé cesty vaše a myšlení má myšlení vaše. Nebo jakož prší déšť, nebo sníh s nebe a zase se tam nenavracuje, ale napájí zemi a činí ji plodistvou a úrodnou, tak že vydává símě rozsívajícímu a chléb jedoucímu. Tak bude slovo mé, kteréž vyjde z úst mých. Nenavrátí se ke mně prázdné, ale učiní to, což mi se líbí a prospěšně to vykoná, k čemu je posílám“. Iz. 55,6-11.

„Tak, že odvrácen jest nazpět soud a spravedlnost zdaleka stojí, nebo klesla na ulici pravda a pravost nemá průchodu. Nýbrž zhynula pravda a ten, kdož se uchyluje od zlého, loupeži vydán bývá, což vidí Hospodin a nelíbí se mu to, že není žádného soudu. Když tedy viděl, že není žádného muže, až se užasl, že není žádného prostředníka. A protož vysvobození jemu způsobilo rámě Jeho a spravedlnost jeho sama jej zpodepřela. Nebo oblékl spravedlnost jako pancíř a lebka spasení na hlavě jeho. Oblékl se v roucho pomsty jako v sukni a oděl se horlivostí jako pláštěm. I budou se báti na západ jména Hospodinova a na východu slunce slávy jeho, což se přivalí jako řeka nepřítel, jejž duch Hospodinův pryč zažene. Neboť přijde k Sionu Vykupitel a k těm, kteříž se odvracejí od přestoupení v Jákobovi, praví Hospodin“. Iz. 59,14-17, 19,20.