Když jsem pracovala v Salamance 5.11.1860, byla jsem v nočním čase ve spojení s Bohem. Byla jsem vytržena do shromáždění v různých státech, kde jsem vydávala rozhodné svědectví, pokárání a výstrahy. V Battle Creeku se shromáždila rada kazatelů a odpovědných mužů z našeho nakladatelství a z jiných odvětí, slyšela jsem tyto shromážděné uplatňovat smýšlení a vnucovat opatření pro jejich přijetí, což mne naplnilo obavami a zármutkem.

Před léty jsem byla povolána, abych prošla podobnou zkušeností a tehdy mi Pán odhalil mnoho věcí životně důležitých a dal mi varování, které musí být předáno těm, kteří jsou v nebezpečí. V noci 3.11. byly mně tyto výstrahy připomenuty a bylo mně přikázáno, abych je předložila mužům v odpovědných postaveních a abych na to nezapomněla, ani abych se necítila zmalomyslněnou. Byly mně předloženy některé věci, které jsem nemohla pochopit, ale dostalo se mně ujištění, že by Bůh nepřipustil, aby Jeho lid byl zahalen do mlhy světského skepticismu a světské nevěry, aby byl svázán do jednoho pytle se světem, ale budou-li jen naslouchat Jeho hlasu a následovat Ho, budou-li poslušní Jeho přikázání, vyvede je nad mlhu skepticismu a nevěry a postaví jejich nohy na Skálu, kde budou moci dýchat ovzduší, bezpečí a vítězství.

Jsouc zabrána do vážné modlitby, byla jsem ztracena pro všechno kolem sebe, světnice se zalila světlem a já jsem slyšela poselství pro shromáždění, které se zdálo být Generální konferencí. Byla jsem puzena Duchem Božím, abych učinila tu nejvážnější výzvu, neboť jsem měla dojem, že je před námi velké nebezpečí a to v samém srdci díla. Byla jsem a jsem dosud sklíčena na duši i na těle, obtížena při pomýšlení, že musím přinést poselství našemu lidu v Battle Creeku, abych je varovala před počínáním, které by odloučilo Boha od našeho nakladatelství.

Výtka církvi

Bůh pohlížel se zármutkem, smíšeným s nelibostí na lid a promlouval tato slova: „Mámť proti tobě to, že jsi tu lásku svou opustil. Protož pomni, odkud jsi vypadl a čiň pokání a první skutky. Pakliť toho nebude, přijdu na tebe rychle a pohnu svícnem tvým z místa jeho, nebudeš-li pokání činiti”. Zj. 2,4-5.

Ten, který plakal nad vzpurným a nekajícím Izraelem pro jejich neznalost Boha a Krista, jejich Vykupitele, pohlížel do srdce díla v Battle Creeku. Veliké nebezpečí se vznášelo nad lidem, ale někteří ničeho o tom nevěděli. Nevěra a nekajícnost zaslepily jejich zrak a oni důvěřovali lidské moudrosti ve vedení nejdůležitějších zájmů věci Boží v díle vydavatelském. Ve svém slabém lidském uvažování shromažďovali mužové ve svých smrtelných rukou nitky veškeré kontroly, aniž by pokládali za nezbytné dotazovat se Boží vůle, Božích cest a Boží rady. Mužové tvrdošíjné, železné vůle, jak v úřadě, tak i mimo něj se spolčovali k rozhodnutí prosadit jistá opatření dle svého vlastního úsudku.

Potřeba duchovního rozsuzování

Pravila jsem jim: „Nemůžete to učinit. Dohled nad těmito širokými zájmy nemůže být svěřen cele takovým, kteří jasně ukazují, že mají malou zkušenost ve věcech Božích a že neznají duchovního rozsuzování. Lid Boží ve všech našich řadách nesmí pro špatné vedení několika bloudících mužů, mít otřesenou důvěru v důležité zájmy velkého srdce díla, které má rozhodný vliv na naše církve ve Spojených státech i v cizích zemích. Vložíte-li ruku na naše nakladatelství, tento velký nástroj Boží, abyste vtlačili svou formu a své jméno, poznáte, že to bude nebezpečné vašim vlastním duším a neblahé pro dílo Boží, bude to v očích Božích právě tak velikým proviněním, jak byl hřích Uzův, když vztáhl ruku svou, aby podepřel archu. Mnozí přijali práci jiných mužů a vše, co Bůh od nich požaduje je, aby jednali spravedlivě, milovali milosrdenství a pokorně chodili se svým Bohem, aby pracovali svědomitě, jako mužové dosazeni lidem a konali dílo svěřené jejich rukám. Někteří toho opomenuli, jak dokazují jejich skutky. Nechť je však jakékoliv jejich postavení, jakákoliv odpovědnost, i kdyby měli tolik moci, jako měl Achab, poznají, že je Bůh nad nimi, že je Jeho svrchovanost Nejvyšší”. ....

Netvořte spolků s nevěřícími, ani nesvolávejte jisté vyvolené členy, smýšlející jako vy a kteří řeknou „Amen” ke všemu, co navrhujete, zatím co vylučujete takové, o kterých se domníváte, že by s vámi nesouhlasili. Bylo mně ukázáno, že v tom vězí velké nebezpečí.

„Neboť Pán takto ke mně mluvil a poručil mi, abych nepostupovala po způsobu tohoto lidu, řka: „Neříkejte: Spuntování, když lid ten praví: Spuntování, aniž se jako oni strachujte, nerci-li, abyste se děsiti měli. Hospodina zástupů samého posvěcujte, on budiž bázeň vaše i strach váš”. Iz. 8,12-13. Posvěťte samého Pána zástupů a nechte Ho být vaším strachem, nechte Ho být svou bázní. Co se týče svědectví, nemluví-li v souhlase s tímto slovem, činí tak proto, poněvadž v nich není světla. Svět nesmí být naším kriteriem, nechte Pána pracovat, neboť je slyšen hlas Hospodinův.

Žádná aliance s nevěřícími

Ti, kteří jsou zaměstnání v některém odvětví díla, kterým snad svět může být přeměněn, nesmějí uzavírat spolků s takovými, kteří neznají pravdu. Svět nezná ani Otce, ani Syna a duchovně rozeznávat nemůže charakter našeho díla, co bychom měli, nebo neměli dělat. Musíme poslouchat příkazů shůry. Nesmíme poslouchat rady, nebo se řídit plány nevěřících. Rady a pokyny lidí neznajících dílo, které Bůh koná pro tento čas, by jen oslabily moc nástrojů Božích. Přijímáním pokynů takovýchto by byla rada Kristova za nic považována.

Oko Hospodinovo spočívá na všem díle, na všech plánech, na výmyslech každého mozku. Vidí pod povrch všech věcí a rozeznává myšlení srdce, (úmysly). Není jediného činu temnosti, jediného plánu, není marnivosti srdce, není jediné myšlenky, kterou by On nečetl jako v otevřené knize.

Každý čin, každé slovo, každá pohnutka je věrně zanesena v záznamech velkým Zpytatelem srdcí, který pravil: „Znám skutky tvé”.

Bylo mně ukázáno, že se budou opakovat v lidu Božím z dneška, nepravosti Izraele za dnů Samuelových, nebude-li větší pokora, méně sebedůvěry a více spoléhání na Pána Boha Izraelského, Vládce lidu. Jedině spojí-li se Boží moc s lidským úsilím, ostojí dílo ve zkoušce. Když se již nebude člověk opírat o člověka, nebo o vlastní úsudek, ale složí důvěru v Boha, projeví se to každým okamžikem pokorou ducha, méně mluvením a více modlením, obezřetností v plánech a jednáních. Takoví mužové budou skutečně zjevovat svou závislostí na Bohu, že mají Ducha Kristova.

Spoléhání na lidi

Opět mně bylo ukázáno, že lid Boží nemůže v těchto posledních dnech být bezpečen ve svém důvěřování v člověka, i když bude tělo jeho sílou. Mocná pravda je vyvedla ze světa jako hrubé kameny, které musí být otesávány a leštěny pro nebeskou stavbu. Musí být otesávány proroky, výtkami, varováním, napomínáním a radami, aby byly zformovány podle božského vzoru. Zvláštní dílo Utěšitelovo je přetvářet srdce a charakter, aby lidé mohli zachovat cesty Hospodinovy....

Od roku 1845 bylo mně čas od času jasně ukazováno nebezpečí lidu Božího, které bude obklopovat ostatky v posledních dnech. Tato nebezpečí mně byla zjevena až do přítomné doby. Brzy se budou před námi odehrávat veliké děje. Pán přichází s mocí a slávou velikou. A satan ví, že moc jím uznaná brzy navždy skončí. Má nyní před sebou poslední příležitost získat vládu nad světem a projeví nejrozhodnější úsilí, aby dokonal zkázu obyvatel země. Věřící pravdě musí stát jako věrné stáže na strážných věžích, nebo jim satan vnukne zvláštní mudrování a oni dají průchod domněnce, která zradí posvěcenou, svatou důvěru. Nepřátelství satanovo proti dobru bude stále zjevnější, jak bude všechny své síly napínat v poslední vzpouře. A každá duše, která není plně oddaná Bohu a udržována Boží mocí, spolčí se se satanem proti nebi a připojí se v boji proti vládci Vesmíru.

Ve vidění roku 1880 jsem se tázala: „Kde jest bezpečí pro lid Boží posledních dnů”? Odpověděl: „Ježíš oroduje za svůj lid, ačkoli satan stojí po jeho pravici a brání mu”. Ale Hospodin řekl satanu: Potresciž tě Hospodin, satane, potresciž tě, pravím, Hospodin, kterýž vyvoluje Jeruzalém. Zdaliž tento není jako hlaveň vychvácena z ohně”: Zach. 3,2. Jako prostředník a obhájce člověka, povede Ježíš všechny, kteří jsou ochotní dát se vést a řekne jim: „Následujte mne vzhůru, krok za krokem tam, kde září slunce Spravedlnosti”.

Ale ne všichni následují světlo. Někteří odbočují z bezpečné cesty, která je na každém kroku stezkou pokory. Bůh svěřil svým služebníkům poselství pro tento čas. Ale toto poselství se neshoduje v každé své podrobnosti s myšlením všech vedoucích mužů a někteří kritizují poselství i posly. Odvažují se dokonce odmítat slova výtky, poslaná jim Bohem skrze Jeho svatého Ducha.

Jakou moc má ještě Pán, kterou může zasáhnout ty, kteří odhodili Jeho výstrahu a kárání a nečinili si svědectví Ducha výše, než světské moudrosti?Když takto činíte, jako omluvu budete moci na soudu nabídnout Bohu, že jste se odvrátili od jasného důkazu, který vám dal, že On sám vede dílo? „Po ovocích jejich poznáte je”. Nechci vám nyní vypočítávat důkazy, dané vám v uplynulých létech, jak Bůh pracoval skrze své vyvolené služebníky. Ale přítomné důkazy jeho působení jsou vám zjeveny a vy jste povinní věřit. Nemůžete přehlížet Božího výstražného poselství, můžete je však zavrhovat, nebo s ním lehkomyslně nakládat, avšak s nebezpečím nekonečné ztráty.

Hanobení duše

Můžete si libovat v chytráctví, posmívání a falešném předstávání, jedině za cenu hanobení vlastní duše. Používání takových zbraní vám nevyzíská vzácných vítězství, ale spíše ochudí ducha a odloučí duši od Boha. Posvátné věci jsou sníženy na úroveň věcí všedních a vytvoří se tak podmínky, libící se knížeti temnosti a zapuzující Ducha Božího. Chytráctví a kritizování zbavují duši rosy milosti tak, jako byly kopce z Gelboe zbaveny deště. Nemůže být důvěry v úsudky takových, kteří mají zálibu v zesměšňování a falešném předstírání. Nemůže být přikládána váha jejich radám a rozhodováním. Musíte mít božské pověřovací známky, než podniknete rozhodné kroky, abyste formovali práci věci Boží.

Obviňovat a kritizovat ty, které Bůh používá, znamená obviňovat a kritizovat Pána, který je poslal. Všichni potřebují pěstovat náboženské schopnosti (sílu), aby správně vnímali a posuzovali náboženské věci. Někteří nerozeznávali mezi čistým zlatem a pouhým pozlátkem, mezi podstatou a stínem.

Předsudky a domněnky, které převládaly v Minneapolis, nejsou nikterak mrtvé. Setba, která byla zde do některých srdcí zaseta, je hotova vzejít a přinášet stejné ovoce. Korunky byly sťaty, ale kořeny nebyly nikde vyvrácena a přinášejí dosud své nesvaté ovoce. Otravují úsudek, převracejí vnímání a zaslepují chápání poselství a poslů u těch lidí, se kterými se stýkáte. Když zničíte úplným vyznáním kořen hořkosti, uvidíte světlo ve světle našeho Boha. Bez této důkladné práce nikdy neočistíte svých duší. Musíte účelně studovat Slovo Boží, nikoli proto, abyste potvrdili vlastní myšlenky, ale aby byly urovnány, navrhnuty, nebo schváleny dle toho, jsou-li v souhlasu se Slovem Božím, nebo nikoli. Bible by měla být vašim stálým společníkem. Měli byste studovat svědectví, ne však proto, abyste z nich vyjímali jisté věty, kterých byste používali, jak a kdy by se vám to zdálo vhodným, abyste podpořili svá tvrzení, zatím co byste nedbali nejjasnějších výkladů, napsaných proto, abyste napravili své počínání.

Pravé náboženství zneváženo

Velmi jsme se odklonili od Boha a horlivé dílo pokání a návratu k naší první lásce, důležité pro znovuspojení a znovuzrození srdce, nebylo dosud vykonáno. Nevěra se vloudila do našich řad, neboť jest v módě odcházet od Krista a dát místo skeptickým úvahám. Mnozí volají celým srdcem: „Nechceme, aby nám tento muž vládl”, Bál, Bál, taková je nyní volba.

Náboženství mnohých z nás se stane náboženstvím odpadlého Izraele, poněvadž milují své vlastní cesty a zříkají se cesty Hospodinovy. Pravé náboženství, jedině pro zásluhy Ukřižovaného a zmrtvýchvstalého Spasitele, který obhajuje spravedlnost skrze víru v Syna Božího, je zneváženo, zesměšňováno a zavrhováno. Je nařčeno, že vede k poblouznění a fanatismu. Ale jedině život Ježíše Krista a v srdci činorodá zásada lásky, udělena Duchem svatým, nakloní duši pro dobré skutky. Láska Kristova je mocí a sílou každého Božího poselství, které by plynulo s lidských rtů. Jakou budoucnost bychom měli před sebou, kdyby se nám nedostávalo jednoty víry?

Budeme-li spojeni jednomyslností, za kterou se Kristus modlil, skončí tento dlouhý, satanem udržovaný spor a my již neuvidíme lidi klamající podle zvyklostí světa, protože nemají duchovního zraku, aby mohli rozsuzovat duchovní věci. Oni v omto stavu vidí lidi jako keře, kteří teprve potřebují Božího doteku, aby i oni viděli tak, jako vidí Bůh a pracovali tak, jak pracoval Kristus. Tehdy jednotně zatroubí strážcové na Sionu, jasněji a hlasitěji, poněvadž uvidí přicházející meč a uvědomí si nebezpečí, ve kterém se nachází lid Boží.

Budete muset kráčet po přímých stezkách, aby kulhavý nebyl věřícím příkladem odvrácení z cesty. Jsme obklopeni chromými, ve víře pokulhávajícími a vy jim máte pomáhat, ne abyste sami kulhali, ale abyste pevně stáli, jako lidé vyzkoušení a osvědčení, abyste byli zásad pevných jako skála. Vím, že musí být pro lid vykonáno dílo, noho jich nebude připraveno pro přijetí světla, se kterým bude poslán anděl s nebe, aby osvítil celou zemi jeho slávou. Nedomnívejte se, že budete nalezeni v době pozdního deště jako nádoby ke cti, abyste obdrželi slávu Boží, pozvedáte-li svých duší k marnostem, mluvíte-li převráceně a chováte-li tajně kořen hořkosti. Hněv Boží určitě spočine na každé duši, která si libuje v těchto kořenech nesvornosti a různic a živí je a vlastní jako ducha tolik nepodobného Duchu Kristovu.

Když Duch Boží spočíval na mně, zdálo se mi, že jsem přítomna na jedné vaší poradě. Jeden z vašich členů povstal, byl velmi rozhodný a vážný a držel před vámi kus papíru. Jasně jsem mohla číst jeho nadpis: byla to „Americká stráž”. Tento list byl kritizován a charakter jeho článku oznamoval. Účastníci rady poukazovali na některá místa, že toto musí být vyškrtnuto a ono opět změněno. Byla pronášena silná slova kritiky metody tohoto listu a převládal silný nekřesťanský duch. Hlasy byly rozhodné a vyzývavé.

Můj průvodce mi vkládal do úst slova výstrahy a kárání, která jsem měla mluvit k těm, kteří se účastnili tohoto počínání, kteří pohotově vyjadřovali svá obvinění a zavržení. V podstatě byla udělena tato výtka: Pán nepředsedal této radě, neboť mezi poradci byl duch sváru a hádky. Mysl a srdce těchto mužů není pod působením Ducha Božího. Přenechte odpůrcům naší víry, aby oni navrhovali a rozvinovali takové plány, o jakých vy se nyní radíte. S hlediska světa nemůže být proti některým z těchto plánů ničeho namítáno, ale nemají rozhodně být přijímány těmi, kteří mají světlo nebeské. Světlo, jež Bůh dal, má být respektováno, nejen pro vaše vlastní bezpečí, ale též pro bezpečí církve Boží. Cesta, po které nyní kráčejí mnozí, nemůže být cestou ostatků lidu Božího. Pán nemůže podpírat váš způsob, z vašeho jednání jasně vysvítá, že jste dělali plány bez pomoci Toho, jenž jest mocný v radě, ale Pán bude pracovat. Ti, kteří kritizovali dílo Boží, mají zapotřebí, aby byly jejich oči pomazány, neboť se cítili mocnými ve své vlastní síle. Ale je zde ještě Někdo, kdo může svázat paže mocných a zneškodnit radu moudrých a opatrných.

Neste Boží poselství

Poselství, které máme nésti, není poselstvím, na které by se museli lidé vykrucovat. Nemusí se je snažit zakrýt, skrývat jeho původ a účel. Jeho obhájci musí být mužové, kteří nemlčeli ve dne, ani v noci. Jako takoví, kteří jsme složili slavnostní slib Bohu a kteří jsme byli pověřeni na vyslance Kristovy, na šafáře tajemství milostí Boží, máme povinnost věrně hlásat celou pravdu Boží. Nesmíme činit méně důležitými zvláštní pravdy, které nás oddělily od světa a učinily z nás to, co jsme, neboť jsou naplněny věčnými zájmy. Bůh nám dal světlo o věcech, které se nyní ději v posledním zbytku času a my musíme hlásat pérem i ústy pravdu světu, nikoli však kriticky, bezduchým způsobem, ale zjevením Ducha a mocí Boží. Nejmocnější konflikty jsou spojeny s šířením poselství a výsledky jeho hlásání jsou významné jak pro nebe, tak i pro zemi.

Spor mezi dvěma mocnostmi dobra a zla má brzy být skončen. Ale v době jeho zakončení bude neustálý a ostrý boj. Měli bychom se nyní rozhodnout jako Daniel a jeho druhové v Babyloně, že budeme věrni zásadě, nechť přijde, co přijde. Ohnivá pec sedmkrát rozpálenější, než obvykle, neodvrátila věrné služebníky Boží od oddanosti pravdě, stáli pevně v době zkoušky a i když byli vrženi do pece, nebyli opuštěni Bohem. Čtvrtá postava byla viděna, jak se prochází s nimi v plamenech a oni vyšli, aniž by jen kouř ohně ulpěl na jejich rouchu...

Dnes je svět plný lichotníků a pokrytců, ale Bůh zapovídá, aby ti, kdo chtějí být strážci jeho povinností, zrazovali zájmy Boží věci vnášením plánů a našeptáváním a lstí nepřítele vší spravedlnosti.

Není nyní k tomu čas, abychom se stavěli po boku přestupníků Zákona Božího, abychom hleděli jejich očima a chápali jejich zvrácenými smysly. Musíme se semknout, musíme pracovat k tomu, abychom se stali jednotlivým celkem, abychom byli svatí svým životem a čistým charakterem. Kéž se ti, kteří se cítí být služebníky živého Boha, již neklaní modle lidského nazírání, kéž již nejsou dále otroky nějaké mrzké choutky, kéž již nepřinášejí poskvrněné oběti s hříchem poskvrněnou duší.

Jako pilní badatelé, čtěte Slovo, buďte činitelé Slova a Duch svatý bude blízek každému pracovníku a láska Boží bude zapálena v duši přisluhujícího a bude vykonávat právě ono dílo, které Bůh přikázal konat v misijních řadách.
Special TM, and Workers, No.11.