Cranville, Austrálie 13.9.1895

Naši kazatelé se musí určitě změnit. V srdci a charakteru musí mít více Krista a méně svého Já. Máme být představiteli svého Pána. Ti, kteří obdrželi veliké světlo a vzácné příležitosti, jsou Bohu odpovědni, protože dal každému člověku jisté dílo. Nikdy nemají zradit svatou důvěru, ale mají být skutečným světlem světa.

„V tomť jest láska, ne, že bychom my Boha milovali, ale že On miloval nás a poslal Syna svého, oběť slitování za hříchy naše“. 1.Jan 4,10. A zde je řeč vyjadřující jeho mínění o zkaženém, modlářství propadlém lidu: „Jakž bych tě vydal, ó Efraime? Jakž bych tě vydal, ó Izraeli? Kterak bych tě položil jako Adamu, podvrátil jako Seboim? Zkormoucené jest ve mně srdce mé, ano i střeva slitování mých pohnula se. Oz.11,8. Musí se vzdát lidu, pro který učinil taková opatření, který dokonce poslal svého jednorozeného Syna, vlastní svůj obraz. Bůh svoluje, aby jeho Syn byl vydán pro naše přestoupení. On sám béře na sebe proti nositeli hříchu charakter soudce a sebe zbavuje vzácných vlastností Otce.

V tom se Jeho láska sama podivuhodně doporučuje vzpurné lidské rase. Jaký to pohled pro anděly. Jaká naděje pro člověka, že „když jsme ještě hříšníci byli, Kristus umřel za nás“. Řím.5,8. Spravedlivý trpěl za nespravedlivého. On nesl naše hříchy na svém vlastním těle na dřevo. „Kterýž ani vlastnímu Synu svému neodpustil, ale za nás za všecky vydal jej, i kterakž by tedy nám s ním všech věcí nedal“? Řím.8,32.

Známe jako svědkové vyvolení Bohem, cenu Kristova vykoupeného vlastnictví? Jsme hotovi přinésti jakoukoli a každou oběť, která je v naší moci, abychom se zapřáhli do Kristova jha, abychom s ním spolupracovali a abychom byli spolupracovníky s Bohem? Všichni, kdož učinili smlouvu s Bohem a šetří jeho přikázání, milují hynoucí lidské plémě, jak je miloval Kristus. Ti následují příkladu Kristova pro nejvážnější, sebeobětavé, vznešené i prosté, bohaté i chudé, aby všem přinesli poselství, že jsou předmětem Kristovy zvláštní lásky a ochranné péče.

Práce pro všechny

Ač lidská přirozená slepota a neznámost Boha a Spasitele je tak veliká, přece však každý, kdo miluje Ježíše, může nalézt práci pro Něho. Ani jediný člověk, chovající opravdovou lásku ke Kristu nezůstane lhostejným a lenivým. Zde právě je nápadný rozdíl mezi charakterem a životem duší, poslušných všech přikázání Božích a mezi neposlušnými.

Rodiče nepotlačují sobectví svých dítek. Samolibostí jsou zavázány celé davy v služebnost satanovi. Jsou otroky svých vlastních pohnutek a vášní, které kontroluje onen zlostník. Tím, že je Bůh povolává do svých služeb, nabízí jim svobodu. Poslušnost vůči Bohu znamená osvobození z otroctví hříchu, oproštění od lidských vášní a pohnutek.

Ale my se musíme stýkat a hovořit s lidmi, kteří používají vší své moci k hanobení dítek, věrných Bohu. Svůj důvtip a Bohem daný rozum používají k tomu, aby dokazovali, že poslušnost přikázání Božích je únavou a obtížnou službou. Ale ti, kteří hájí právo Zákona Božího, osvědčují, že „Pokoj mnohý těm, kteříž milují Zákon Hospodinův jest dokonalý, občerstvující duši“. Ž.19,8. Pán předkládá pravdu proti bludu a předkládá též jistý výsledek přijetí pravdy, zkušenost, která vždy následuje po ochotné poslušnosti. Je to pokoj a odpočinutí.

Dílo stávající před služebníky Božími je představovat Ježíše. Dílo pro kazatelé Kristovy záleží v upnutí jejich bezmocných duší k Jeho zásluhám. Lidé odvracejí se od stezky poslušnosti, činící z přestupování zákona ctnost, jsouce vedení duchem arcipodvodníka. Jsou zaslepení jeho mocí. Potřebují mít před sebou představu toho, jak může pravda učinit lidí schopnými zachovat si charakter podobný charakteru Kristovu, když již podléhají pokušení stát se panovačnými a netrpělivými. Nepřátelé pravdy chtějí vyprovokovat ty, kteří vyučují závažným požadavkům Zákona Božího. Satanovy zástupy jásají, propadáme-li pomstychtivosti. Nalezly slabé, nechráněné místo v naší výzbroji. Svým nízkým působením snaží se satanovy nástroje uvést v pokušení zastánce pravdy, aby mluvili a činili věci nechvalitebné.

Zacházení s oposicí

Máme mít zálibu v jasném cítění a v ušlechtilostí duše. Duch pravdy a ušlechtilosti má ovládat naše chování, naše slova a naše péra. „Tělesný člověk nechápe těch věcí, kteréž jsou Ducha Božího, nebo jsou jemu bláznovstvím, aniž jich může poznat, protože ony duchovně mají rozsuzovány býti“. 1.Kor.2,14. Vidí-li kazatel ve shromáždění nevěřící úsměv na tvářích protivníků, nechť dělá, jako by toto neviděl. Byl-li by někdo tak neposlušným, až by se smál a posmíval, nechť neodpovídá kazatel ani hlasem takovým zbraním. Péro napíše často ostrá slova a opakováním výkladů obhájců bludů, uvedou naši bratři někdy do oběhu i omyl. To je chyba. Nechť jejich péra píší jen o přítomné pravdě.

Duch svatý nepracuje rád s lidmi, kteří jsou rádi ostří a kritičtí. Tento duch je oblíben ve shromáždění diskutérů a někteří si učinili bojovný postoj zvykem. Tím však je Bůh zneuctíván. Zadržte ostré útočení. Neučte se tomuto způsobu ve škole satanově. Duch svatý nám neklade do úst slova výtek. Máme před sebou dobu soužení a každá poctivá duše, které se dostalo světla pravdy, zaujme kladný postoj pro Krista. Ti, kteří věří pravdě, musí každého dne prožít nové obrácení.

Správný způsob jednání s protivníky

Neopakuj slov svých protivníků a nepouštěj se do sporu s nimi. Nejednáš zde pouze s lidmi, ale se satanem a jeho anděly. Kristus nevznesl proti satanovi hanlivou obžalobu, ač šlo o tělo Mojžíšovo. Jestliže se neodvážil Spasitel světa, který znal neřestný a podvodný způsob jednání satanova, vznésti proti němu hanlivou obžalobu, ale řekl pouze ve svatosti a pokoře: „Potresciž tě Pán, satane“! Není-li moudré, aby i jeho služebníci následovali Jeho příkladu? Má se snad časný lidský tvor dát cestou, které se sám Kristus vyhnul, poněvadž by poskytla satanovi příležitost, aby překroutil, nesprávně vykládal a zfalšoval pravdu?

Střežme se urážlivosti - jízlivosti

V tomto období lidských dějin máme příliš mnoho práce, než abychom vyhledávali nový způsob boje s nadpřirozenou mocí satanových nástrojů. Musíme odložit urážlivost, jakkoli bychom jí podléhali, pokušení využití slov, nebo činů. Své duše musíme ovládat v trpělivosti. Bratři, zjevte jasně, že jste cele na straně našeho Pána. Nechť pravda svatého Slova Božího odhalí přestoupení a hřích a zjeví posvěcující moc pravdy na srdce lidské. Vysokomyslný, pyšný duch nesmí škodit dílu Božímu. Máme důvod být Bohu každého okamžiku vděční za tu přednost, že můžeme být ve spojení s Ním.

Musíme každého dne roztrhnout svá srdce. Pán ohlašuje velkou přednost pro každého, kdo pokoří své srdce a kryje se v Ježíši. „Nebo takto dí ten důstojný a vyvýšený, kterýž u věčnosti přebývá, jehož jméno je svatý: Na výsosti a v místě svatém bydlím, ano i s tím, kterýž jest zkroušeného a poníženého ducha přebývám, obživuje ducha ponížených, obživuje také ducha zkroušených“. Iz.57,15. „I však na toho patřím, kdož jest chudý a zkroušeného ducha a třese se před slovem mým“. Iz.66,2. „Nebo blízko jest Hospodin těm, kteříž jsou srdce zkroušeného a potřebným v duchu pomáhá“. „Tento chudý volal a Hospodin vyslyšel i ze všech úzkostí jeho vysvobodil jej. Vojensky se klade anděl Hospodinův okolo těch, kteříž se ho bojí a zastává jich“. Žalm 34,19,7,8.

Nechte ty, kteří nenávidí Zákona Hospodinova, ať zuří a proklínají ty, kteří mají mravní odvahu přijmout a prožívat pravdu. Hospodin jest naší sílou. Je pro nás bezpečné nepěstovat své já, ale dovolit Pánu, aby svou vůlí pracoval v nás, s námi a skrze nás. Zachovejme si zkoušeného a pokorného ducha, kterého Pán znovu obživí.

Cena rady a pokynů

Sebeúcta a samolibost s určitostí vzbudí v srdci pocit nevole proti každému, kdo by se odvážil kritizovat jeho způsob jednání. Vše, co se podobá radě, nebo pokynům, je přijímáno s rozhořčením, jako úmysl zranit a rozdrtit. Zalíbení nedovolí vás upozornit, že bloudíte, poněvadž by na takového upřímného bylo vámi pohlíženo jako na nepřítele. Tak je ubíjena upřímnost a laskavost, která by měla existovat mezi bratry u víře, pro nedůvěřivé pojetí Bohem daných výstrah. Slovům je přikládána důležitost, obrazotvornost přehání celou záležitost a způsobuje odcizení.

Nicméně nepravost nesmíme u bratra trpět. Domýšlivost a ješitnost musí být přemožena. Na chtivost po chvále musíme hledět jako na osidlo. Jsme vždy v nebezpečí, že se dopustíme hrubých přehmatů, budeme-li mít příliš velké mínění o své moudrosti a svých schopnostech. Nechť tyto schopnosti zjeví svou pravou cenu a dojdou ocenění (uznání).

Duch jednoty a rovnosti mezi pracovníky

Duch svatý mně nutká, abych radila bratřím ke vzájemné jednotě v práci. Milujte se jako bratři, buďte zdvořilí a přívětiví, buďte věrní k sobě jako ocel. Rozdrťte v sobě pocit nadřazenosti nad svými bratry kazateli, kteří vás přivádí k domněnce, že se nemůžete spolu s ostatními zařadit do práce. Žádný člověk by se neměl domnívat, že musí vykonat celé dílo. Nechť je i jakkoli zkušený, nebo kvalifikovaný, přece jen je zapotřebí, aby se s jeho vlohami spojily ještě vlohy druhých. Je chybou domnívat se, že by pochod myšlenek jednoho člověka dokonal v náboženském úsilí dílo pro všechna srdce. Potřebujeme lidi různých povah, lidí, jejichž srdce s něžností dovedou získávat duše. Potřebujeme lidi různých povah, lidí, jejichž srdce s něžností dovedou získávat duše. Různé metody jsou bezpodmínečně nutné pro setbu pravdy a pro shromáždění ke žním. Často se stává, že lidé nejnepatrnějších schopností zasáhnou srdce, která byla obrněna proti práci druhé člověka. Hlavní věcí je mnoho modlení. Přitahování duše blíže k Bohu znamená, že Bůh se sklání k duši, která Ho hledá. Je zaptřebí větší oddanosti srdce i života ve službě Bohu.

Pro další studium: DA 19-26, 408-409, 417, 435, 436, 439, 440.