Cooranbong, Austrálie, 27.8.1895

Drahý bratře a sestro ----:

Žáci manuelní cvičné školy v tomto městě se činí seč jsou, aby následovali světla, daného jim Bohem, jak sloučit s duchovním výcvikem správné užívání mozků a svalů. V tom výsledky předstihly daleko naše očekávání. Po skončení prvního semestru, který byl pokládán za zkušební, byly dány žákům prázdniny a příležitost, aby si vybrali práci, která by se jim líbila. Ale všichni prosili, aby se ve vyučování pokračovalo jako dříve, aby byla každého dne manuelní práce spojená s jistým počtem hodin studia. Žáci se nechtěli vzdávat příležitosti, jak se naučit pracovat a studovat. Dopadla-li dnes takto jejich volba za těch nejnevýhodnějších okolností, jak bude na ně působit, až budou školní budovy dostaveny a bude tak získáno mnohem příznivější prostředí pro žáky?

Budova, ve které jsou teď je jediná vůbec, která je způsobilá pro tento účel, je to starý hotel, který jsme pronajali a plně využili. Čtyři strany postavené v přilehlé stáji, jsou taktéž obsazeny žáky. Každé jitro o 6.hodině jsou svoláváni členové školy k ranní pobožnosti a studiu Bible. Tyto chvilky se ukázaly být požehnáním.

Mluvila jsem k žákům osm jiter, Pán Ježíš byl skutečně v našem shromáždění, které čítalo přibližně 26-30 duší.V první schůzce sestoupil na mne Duch prostřednictvím a všichni pociťovali, že Pán slyšel naše modlitby. Potom jsem mluvila asi 30 minut a Pán vkládal do mých úst slova pro tyto shromážděné. Tyto chvíle byly pro nás těmi nejúspěšnějšími. Svědectví žáků bylo jasným důkazem, že Duch svatý dal všem náznak věcí Božích.

Duchovní dojmy se staly výraznějšími v tom měřítku, jak shromáždění pokračovala. Boží přítomnost byla s námi. Soulad a cítění všech přítomných bylo inspirováno mocí a přízní Boží. Srdce se stala přístupná vlivu Ducha svatého a rozhodné změny se projevily v myslích i charakterech přítomných. Duch Boží pracoval na lidských nástrojích. Chválím Boha za povzbuzující vliv Jeho Ducha na mé vlastní srdce. Všichni jsme cítili, že Bůh s námi spolupracuje k tomu, abychom chtěli, rozhodovali a jednali.

Pán nemá v úmyslu, dokonat za nás ani chtění, ani činění. To je naše vlastní práce. Ale jakmile se s veškerou vážností dáme do díla, počne v nás pracovat milost Boží k tomu, abychom chtěli a činili ale nikdy nebude náhražkou za naše úsilí. Naše duše musí procitnout k spolupráci s Bohem. Duch svatý zpracovává nás - lidský nástroj, aby zformoval (vypracoval) naši vlastní spásu. Tj. praktická lekce, kterou se Duch svatý snaží nás naučit. „Bůh zajisté jest, kterýž působí v nás chtění i skutečné činění, podle dobré libé vůle své“. Fil. 2,13.

Nikdy jsem hlouběji nepociťovala vzácnost pravdy a její moc na lidskou mysl, jako když jsem promlouvala k těmto žákům v ranních shromážděních.

Ráno co ráno mně bylo uloženo poselství od Boha. Dvakrát jsem měla také zvláštní výsadu mluvit o sobotě.

V každém shromáždění bylo přítomno několik nevěřících a tito byli velmi dojati předkládanou pravdou. Kdybychom měli vhodné místo pro naše shromáždění, mohli bychom takto pozvati naše sousedy. Ale naše dlouhá a úzká jídelna do nemožnosti přeplněná, není právě vhodným místem pro pobožnosti. Mně bylo určeno malé místečko v rohu místnosti a byla jsem tam přitom přilepena na stěnu. Přesto je však Pán Ježíš v našem shromáždění přítomen. A my to více. Mnoho duší přemýšlí již nyní velmi vážně o pravdě.

Všichni víme, že nejtěžší a nejintensivnější duševní zápasy patří k hodině velkého rozhodnutí, aby pohnuly lidské srdce k uvěření. Posvěcení duše Bohu znamená předat oéči o duši Tomu, který vykoupil její svobodu za nesmírnou cenu a pak musíme dále poznávat Pána, (Oz.6,3) abychom docházeli k přesvědčení, že jeho péče o nás je tak jistá, jako každodenní svítání. „Poslouchati je lépe, nežli obětovati“. 1.Sam. 15,22, Všechna práce křesťana je obsažena ve chtění a činění.

Vyvážený (vyrovnaný) výcvik

Žáci pracují tvrdě a poctivě. Získávají silné nervy a pevné i činné svaly. Tj. ta správná výchova, při níž vyjdou z našich škol mladí lidé, kteří nebudou slabí a neschopní, kteří nemají jednostrannou, ale všestrannou výchovu, jak tělesný, tak i duchovní a mravní výcvik. Tvůrci charakteru nesmí zapomenout položit základy pro nejhodnotnější výchovu. To si však vyžaduje sebezapření, ale musí se ovšem tak stát. Bude-li tělesný výcvik řádně veden, připraví je i pro duchovní hodnoty, ale z jednostrannosti povstane vždy jen člověk nedostatečný. Tělesné hodnocení, spojené s duchovním úsilím udržuje mysl i morálku zdravější a umožní vykonat mnohem lepší dílo. Po tomto výcviku vyjdou žáci z našich škol s dobrou výchovou pro praktický život, schopní co nejlépe využít svých osobních schopností. Tělesné i duchovní cvičení musí být kombinováno, chceme-li učiniti zadost potřebám našich žáků. Pracujeme zde na tomto plánu s dokonalým zadostiučiněním přes všechny nedostatečnosti, za kterých musí žáci pracovat.

Přišla jsem sem a započala pracovat na svém místě s takovou vážností, že to povzbudilo k nové horlivosti a k takovému odhodlání, že počali mít radost z této výsady. Nadchli jsme se vzájemně pro horlivost a dobré skutky. Školní pracovníci pochybovali, když jsem zasadila první stromky, nebyli jsme uspokojeni oni i já, že mám první skutečný ovocný sad v celém okolí. Některé z našich stromků ponesou ovoce již příštím rokem a broskve dají za dva roky již celou úrodu. Pán, od kterého jsme koupili naše stromky, bydlí asi 20 mil odtud. Má rozlehlý a nádherný sad. Říká, že máme skvostnou zahradní půdu.

Nuže, škola započala výborně. Žáci se učí pěstovat stromy, jahody atd. Ó, jak musí udržovat v pořádku každý výhonek a každé vlákno kořínků, aby tyto měly možnost růstu. Není-li to nejvzácnější lekce, jak také nutno zacházet i s lidskou myslí a právě tak i s tělem, abychom neudusili některý orgán, ale dali každému dostatek možností, aby mohl plnit dobře svou funkci. Mysl musí být probuzena a její energie zhodnocena. Potřebujeme muže i ženy, kterým by mohl Duch Boží propůjčit energii, aby pak mohli vykonat dokonalé dílo pod vedením Ducha. Ale tyto mysle musí být pěstovány, užívány a ne lenivé a zakrnělé nečinností. Potřebujeme právě tak muže, jako ženy a děti, kteří chtějí obdělávat půdu a používat svého taktu a své zručnosti ne s pocitem, že by snad byli čeledíny a děvečkami, ale že konají právě tak ušlechtilou práci, jakou dal Bůh Adamovi a Evě v ráji, kteří rádi viděli zázraky konané božským Rolníkem. Lidský nástroj zasévá setbu a Bůh ji zalévá a dává slunci na ni svítit a tak vypudí útlý stvol Zde nám Bůh dává lekci o vzkříšení těla a o obnově srdce. Musíme se učit poznávat věci duchovní a vývoj věcí pozemských.

Výchova a obdělávání půdy

Nesmíme se zaleknout a ztratit odvahu, přijdou-li zdánlivé neúspěchy ve věcech časných, ani se trápit pro odklad, nebo prodlení. Máme radostně obdělávat půdu plní naděje a vděčně u víře, že země chová ve svém lůně bohaté poklady pro špýchary věrných rolníků, bohatší než zlato a stříbro.Obviňovat ji ze skouposti je špatným vysvědčením. Správným a rozumným obděláváním země, dá své poklady ku prospěchu člověka.

Duchovní lekce, již se máme naučit, není menšího významu. Setba pravdy, zaseta do půdy srdce není všechna ztracena, ale vyrazí nejprve stéblo, potom klas a pak v lasu zrno. Bůh pravil na počátku: „Zploď země trávu a vylinu, vydávající símě a strom plodný, nesoucí ovoce podle pokolení svého“. Gn.1,11. Bůh stvořil símě právě tak, jako stvořil zemi, svým božským slovem. Při obdělávání půdy musíme použít svého rozumu a mít víru ve slovo našeho Boha, které stvořilo plody země k užitku člověka. Obdělávání našich pozemků vyžaduje celý náš mozek a důvtip. Pozemky kolem nás svědčí o lenivosti lidí. Doufáme, že vyburcujeme dřímající smysly k činu. Doufáme, že uvidíme inteligentní rolníky, kteří sklídí odměnu za svou svědomitou práci. Ruka a srdce musí spolupracovat a zavádět nové rozumné plánování do obdělávání půdy. Vidíme zde poražené a vyvracené obrovské stromy, vidíme radlici zarytou do země, vyorávající veliké brázdy pro sázení mladých stromků a pro zasévání semene. Žáci se učí, co to znamená orat a že sekera, rýč, hrábě a brány jsou nástroje úctyhodného a užitečného řemesla. Často se dělají chyby, ale omyl leží těsně vedle pravdy. Moudrostí se naučíme chybami a energie, použitá na začátku, dává na konci naději na úspěch. Váhání vše zdržuje, unáhlenost je pak totéž jako odklad, ale vše poslouží k poučení, bude-li jen lidský nástroj chtít.

Ve škole, která vznikla zde v Cooranbengu, snažíme se dopracovat opravdového úspěchu v zemědělství ve spojení se studiem vědeckým. Je naším úmyslem, aby se toto město stalo střediskem, ze kterého by vyzařovalo světlo a vzácné pokrokové poznání, jehož výsledkem by byla práce na dosud neobdělávané půdě tak, aby návrší i údolí byly jedním květem, jako růže. Jak dětem, tak i dospělým dá práce spojená s duchovním výcvikem správné všestranné vzdělání. Vzdělání mysli dodá cit a čerstvou vzpruhu pro obdělávání půdy. Povstane zde nový druh lidí, vydělávajících si chléb, kteří se cvičili a také naučili s úspěchem obdělávat půdu. Jejich rozum nebude do krajnosti přetížen vědeckým studiem. Takoví lidé potřou převládající názory na manuelní práci. Vliv bude pokračovat nikoli v hlasitém řečnění, ale ideami, vtisknutými v paměť. Shledáme se se zemědělci, kteří nebudou hrubí, drsní, těžkopádní a nedbalí, kteří si nehledí svého zevnějšku a vzhledu svých domovů, ale kteří vnesou úhlednost a vkus do svých usedlostí. Místnosti v nich budou úhledné a lákavé. V takových domovech se bude jevit uvědomění, duch, rozumnost a moudrost. Na obdělávání půdy se bude pohlížet jako na povznášející a zušlechťující práci. Čisté, praktické náboženství se projeví v zacházení s půdou, jako s pokladnicí Boží. Čím bude člověk inteligentnější, tím více z něho bude vyzařovat vliv náboženství. A Pán nás uvidí, jak zacházíme s půdou, jako s drahocenným nám svěřeným pokladem.