Všichni nesou jméno Kristovo, mají pro Něho pracovat srdcem, myslí, duší i sílou. A oni také budou pracovat, věří-li velikému evangeliu pravdy. Srdečnost jejich horlivosti pro Krista bude svědčit o míře jejich víry. Jejich „já“ zmizí v Kristu, jestliže jsou opravdově s Ním spojeni. Velký apoštol praví: „Živť jsem pak již ne já, ale živ jest ve mně Kristus. Že pak nyní živ jsem v těle, u víře Syna Božího živ jsem, kterýž zamiloval mne a vydal sebe samého za mne.“ Gal. 2,20.

Světlo opětovně sdělované Duchem svatým je: Neusazujte se. Jděte do velkých měst a vzbuďte zájem u vysoce postavených i nízkých. Kažte evangelium chudým, ale na tom nepřestávejte. Snažte se dosáhnout i vyšších tříd. Studujte svůj úsek a mějte na zřeteli, aby světlo svítilo i druhým. Toto dílo mělo již dříve být konáno. Nečiňte u otázky soboty svou první zvláštnost. Musíme se blížit lidem s praktickými předměty, se kterými by mohli všichni souhlasit…

Lid Boží má vykonat dílo, které dosud nebylo vykonáno. Poselství milosti musí být dáno světu, hynoucímu ve svých hříších. Ti, kteří jsou spojeni s našimi ústavy, mají všechny předpoklady a možnosti pracovat pro ubohé hříšníky, kteří neznají Krista. Ale jsou němí. Kdyby jen naše církve žily pravdou a tak ukázaly víru, že Kristus přišel na svět, aby zachránil hříšníky, pak by doprovázela síla Boží jejich práci. Ale musí být ve styku s Pramenem všeho světla a vší účinnosti a ve styku se světem, nikoli však, aby přijali jeho ducha, ale aby mohli pracovat na díle, které jim Bůh přikázal dělat…….

Kazatelské učiliště

„Jdouce po všem světě, kažte evangelium všemu stvoření“. Mat.16,15 zní Kristův příkaz jeho pracovníkům.

Ale tohoto jasného prohlášení není dbáno. Ačkoliv bylo světlo opětovně dáváno, jsou mužové odvoláni s polí, kde mohli pokračovat v práci, v lásce a bázní Boží a snažit se zachránist ztracené. Tak tráví celé týdny v kazatelských ústavech. Byla doba, kdy byla tato práce nutnou, poněvadž náš vlastní lid se stavěl proti dílu Božímu, odmítáním světla a pravdy o ospravedlnění z víry. Tuto měli přijmout a šířit srdcem, hlasem i pérem, neboť jedině tak mohli účinně působit. Měli pracovat v inspiraci Ducha svatého, aby předávali světlo druhým. Pole, bělející se ke žni byla zanedbána tím, že rok co rok byla veškerá pozornost věnována ústavům pro vzdělání kazatelů. Pracovníci byli seslabeni, místo posilněni. To však je chyba. Bůh vyzývá své služebníky, aby sloužili a nikoli aby se stále učili a nikdy nedošli známosti pravdy.

Působení Ducha svatého

Veliké události příchodu - adventu Ducha svatého - jsou jasně vyjádřeny Kristem. Pravil: „Onť přijde, obviňovati bude svět z hříchu a z spravedlnosti a z soudu“. Jan 16,8. Toto světlo je po léta v našem lidu živeno. Moc Ducha svatého je mocně hlásána v Battle Creeku, ve velkém to srdci díla, aby mohla být sdílena těm, kteří jsou na rozcestích a mezi ploty, tak aby masa lidských bytostí pod satanovou vládou hříchu a smrti mohla být napravena a obnovena mocí Ducha. Ale když světlo přišlo k těm, kteří jsou ve středu díla, nevěděli, jak s ním zacházet. Svědectví dané Bohem Jeho lidu jsou v souladu s Jeho Slovem.

Když Kristus pronášel tato slova, stál ve stínu potupného kříže, symbolu to víry, která učinila oběť Kristovu nutnou, aby byl svět zachráněn před úplnou zkázou. Kristus vzhližel k době, kdy měl přijít Duch svatý jako Jeho zástupce, aby konal předivné dílo v Jeho zásluhách a skrze Něho. Cítil, že je Jeho výsadou oznámit svou pomocí podporu svým žákům.

Ti, kdo nemají živé spojení s Bohem, neoceňují zjevení Ducha svatého a nerozlišují mezi posvátným a všedním. Nejsou poslušní hlasu Božího, poněvadž tak, jako národ židovský neznají časů svého navštívení. Není pomoci muži, ženě, ani dítěti, kteří nechtějí slyšet a poslouchat hlasu povinnosti, neboť hlas povinnosti je hlasem Božím. Oči, uši a srdce se stanou nevnímavými, jestliže mužové a ženy odmítnou dbát božské rady a zvolí si cestu, která je jim nejpříjemnější.

Ach, jak mnohem lépe by bylo, kdyby všichni takoví pracovali na něčem jiném, než na posvátných institucích, určených Bohem za jeho velká střediska. Je předpokládáno, že jsou pod vedením Ducha svatého, ale to je omyl. Nekonají věrně dílo Boží, nedávají jasného důkazu, že si jsou vědomi jeho posvátného charakteru. Jejich příklad svádí druhé a způsobuje domněnky, že nemusí brát vážně Boží nástroje, určené Bohem pro záchranu duší a přivádí je k domněnce, že mohou vnášet vlastní myšlenky a všední plány do evangelia. Tak se dosahuje nízké a laciné úrovně a Bůh je tím velmi zneuctěn.

Bůh by byl rád, kdyby si všichni, kteří mají takovou zkušenost ve svém náboženském životě, našli povolání jinde, v nízkých sférách, kde by věčné zájmy nebyly zlehčovány jejich neposvěceným životem, kde je méně místa k setkání se s pokušením. Ale horlivá, tělo vysilující námaha může potlačit jejich špatné vlastnosti a druzí pak nebudou sváděni jejich škodlivými sklony a rysy charakteru.

Není neutrální půdy

Ti, kteří jsou nějak spojeni s dílem Božím v některém našem ústavě, musí být ve spojení s Bohem a musí správně jednat za všech okolností, aby viděli, kde budou nalezeni ve dni zkoušky. Nikdo, kdo je spojen s posvátným dílem Božím, nemůže zůstávat na neutrální půdě. Dokud je člověk nerozhodný, rozpolcený a nestálý, je si jist sám sebou, že nemůže nic ztratit, dokud ukazuje, že je člověkem, jejž Bůh nemůže použít. Ale mnozí pracují tímto způsobem. Nejsou Bohem povoláni, neboť by jinak tak rozhodně neotáleli dát se změnit mocným působením Ducha svatého. Pán použije vyučených mužů, nebudou-li chtít ve své domnělé moudrosti zpracovávat Ducha svatého a poučovat Pána, že je lidská moudrost lepší, než plány Boží, poněvadž se lépe shodují s běžným míněním. Každý, kdo je ve službě Boží, je povinen stát statečně a čelit předsudkům, oposici a lidským vášním. Vždy musí být pamětliv, že je Božím služebníkem a v Jeho službě.

Pro další studium: 6T 89,90,137,138,442, 8T 28, 36. DA 309.