Coorangong, Austrálie, 4.5.1896

Byla jsem zarmoucena, když jsem četla tvůj dopis, ze kterého vanul duch stísněnosti. Přečti si Ef. 2,3-22. Toto Písmo mně bylo dáno pro tebe. Čti je pečlivě, jak jsi dosud nikdy nečetl. Je plné naučení. Kristus přebývající vírou v našich srdcích - znamená hledět na Krista, přemýšlet o Kristu, milovat drahého Spasitele, jako svého nejvážnějšího přítele tak, že Ho nechceme žádným činem zarmoutit a urazit. Máme vždy Jeho zaslíbení ku potěše a ku pomoci. „Nebo milostí spaseni jste skrze víru, a to ne sami z sebe, darť jest to Boží. Ef.2,8.

Mějte stále na paměti, že nikdy nenastane doba, kdy by pekelný stín satanův nepadal na na našei stezku, aby nebránil naší víře a nezatemňoval světlo, vyzařující z přítomnosti Ježíšovy, Slunce Spravedlnosti. Naše víra nesmí kolísat, ale musí se probíjet stínem. Máme zkušenost, která nesmí být pochována v temnotách pochybností. Naše víra není v cítění, nýbrž v pravdě. Inspirovaný apoštol mluví o našem bytí, vzdělaném na základ apoštolský a prorocký, kdežto je gruntovní úhelný kámen sám Ježíš Kristus. Církev Kristova je představována jako příbytek Boží v „Duchu svatém“. Abyste „v lásce vkořeněni a založeni jsouce, mohli stihnouti se všechněmi svatými, kteraká by byla širokost a dlouhost a hlubokost a vysokost a poznati přenesmírnou lásku Kristovu, abyste naplněni byli ve všelikou plnost Boží“. Ef. 3,18,19. Ach, jak vzácné možnosti a povzbuzení v lidském srdci, očištěném ode vší mravní nečistoty, kde přebývá Spasitel, zušlechťuje a posvěcuje celou povahu a činí z člověka chrám pro Ducha svatého.

Kristus osobním Spasitelem

Je tedy Kristus naším osobním Spasitelem? Nosíme na svém těle znamení umírání toho Pána Ježíše, který je pro nás životem, spásou a spravedlností? Kamkoli jdeme, doprovází nás vzpomínka na Toho, který nám je tak drahý? Přebýváme živou vírou v Kristu? On přebývá v našich srdcích naší osobní vírou, kterou jsme si osvojili. Máme společenství s Božskou přítomností a když si Jeho přítomnost živě představíme, přivedeme své myšlenky do vlivu Ježíše Krista. Naše duchovní zkušenosti odpovídají živosti tohoto společenství. Enoch chodil takto s Bohem. Kristus bude přebývat vírou v našich srdcích, budeme-li jen uvažovat, čím nám je a jaké dílo pro nás vykonal v plánu vykoupení. Máme se cítit nejšťastějšími, když se budeme snažit pochopit tento veliký dar Boží našemu světu i nám osobně.

Tyto myšlenky mají moc ovládat celý náš charakter. Chci vám vštípit v paměť, že můžeme mít vždy božského společníka, budete-i jen chtít. „A jaké spolčení chrámu Božího s modlami? Nebo vy jste chrám Boha živého, jakž pověděl Bůh: Přebývati budu v nich a procházeti se a budu jejich Bohem a oni budou mým lidem“. 2.Kor.6,16. Jakmile bude mysl přebývat v Kristu, je charakter formován podle Božího obrazu - podoby. Myšlenky jsou proniknuty Jeho dobrotou, Jeho láskou. Pohlížíme na Jeho charakter a tak přebývá Ježíš ve všem našem myšlení. Jeho láska nás objímá a ohražuje. Pohledíme-li na slunce i jen na okamžik v jeho polední slávě a odvrátíme-li pak svůj zrak, zjeví se nám obraz slunce na všem, nač pohlédneme. Tak tomu je, pohledíme-li na Ježíše, vše odráží jeho obraz - Slunce spravedlnosti. Nevidíme ničeho jiného a nemůžeme o ničem jiném mluvit. Jeho obraz je vtisknut v oko naší duše a ovlivňuje každou částečku našeho denního života, zmirňuje a podrobuje si celou naši povahu. Stálým hleděním na Něho jsme přizpůsobování božskému obrazu, i Kristově podobě. Všem, s nimiž se stýkáme, odrážíme jasné radostné paprsky Jeho spravedlnosti. Náš charakter se změnil, neboť srdce, duše i mysl jsou prozářeny a osvíceny tím, který nás miloval a dal sebe samého za nás. Zde se opět projevuje osobní, živý vliv, přebývající vírou v našich srdcích.

Stálá přítomnost Ježíše

Když jsme přijali Slova Jeho naučení a když se nás cele zmocnil, stává se Ježíš pro nás trvale přítomným, ovládá naše myšlenky, slova i činy. Jsme proniknuti - prostoupeni a nasyceni učením největšího Učitele, jakého kdy svět znal. Pochopení lidské odpovědnosti a lidského vlivu propůjčuje charakter našim životním názorům a denní povinnostem. Ježíš Kristus je nám vším - prvním i posledním a ze všeho nejlepším. Je naší osnovou a náš útek, pravým tkanivem naší celé bytosti.
Slova Kristova jsou Duch a život. Nemůžeme tedy zaměřit a soustředit své myšlení na sebe, nejsme to již my, kteří žijeme, ale je to Kristus, který v nás žije a On je naší nadějí a slávou. Naše „já“ je mrtvé, ale Kristus je živým Spasitelem. Budeme-li pokračovat v hledění na Ježíše, budeme vyzařovat Jeho obraz všem kolem nás.
Nepřestaneme sice uvažovat o svých nezdarech a zklamáních, nebo dokonce o nich mluvit, ale příjemnější obraz bude přitahovat náš zrak - vzácná láska Ježíšova bude přebývat slovem pravdy v nás.
Co řekl Ježíš Samaritánce u Jákobovy studnice? „Kdybys znala ten dar Boží a kdo jest ten, kterýž praví tobě: Dej mi píti, ty bys prosila jeho a dal by tobě vody živé“. „Kdož by se napil vody té, kterouž já dám jemu, nežíznil by na věky, ale voda ta, kterouž já dám jemu, bude v něm studnicí vody, prýštící se k životu věčnému“. Jan 4,10,14. Voda, o které zde Ježíš mluví, je zjevení Jeho milosti v Jeho slovu. Jeho duch, Jeho učení je jako pramen žízeň ukájejících, každé duši. Žádný jiný pramen, ke kterému by se utíkali, by neuspokojil. Ale slovo pravdy je jako chladné proudy nepřestávající vody Libanonu, které vždy uhasí žízeň a uspokojí. V Kristu je na věky plnost radosti. Touhy, radovánky a světské zábavy nikdy duši neuspokojí, ani neuzdraví. Ale Ježíš praví: „Kdož jí mé tělo a pije mou krev, máť život věčný“. Jan 6,54.
Kristova milostivá přítomnost v Jeho slově stále mluví k duši a představuje Ho jako studnicí živé vody pro občerstvení žíznící duše. Je naší výsadou a předností, že máme živého, stálého Spasitele. On je pramenem duchovní moci v nás a Jeho vliv bude vyvěrat v slovech a skutcích a bude občerstvovat všechny, kteří budou v okruhu našeho vlivu. Bude v nich vyvolávat přání a touhu po síle a čistotě, po svatosti a pokoji a po oné radosti, která sebou nepřináší starosti.

A to je výsledek toho, když v nás přebývá Spasitel.

Prostřednická služba Kristova

Ježíš praví: „Aj, já s vámi jsem po všecky dny, až do skonání světa“. Mat. 28,20. Kdysi chodil jako člověk po tomto světě. Jeho božství bylo oděno člověčenstvím, byl trpícím, pokoušeným člověkem, tísněným satanovými úklady. Byl ve všem pokoušen jako my a proto ví dobře, jak pomáhat pokoušeným. Nyní je po pravici Boží, je v nebi jako náš zástupce, aby za nás orodoval. Můžeme vždy čerpat úspěch a naději, když na to pomyslíme. On stále myslí na pokoušené na tomto světě. Myslí na jednoho každého z nás a zná všechny naše potřeby. Když jsi pokoušen, řekni si jen: On o mne pečuje. On za mne oroduje, On mne miluje. On za mne zemřel. Chci se mu bezvýhradně odevzdat. Zarmucujeme srdce Kristovo, když nad sebou truchlíme, jak bychom byli svým vlastním Spasitelem. Nikoliv, musíme svěřit zachování svých duší Bohu, jako věrnému Stvořiteli. On stále žije, aby mohl být prostředníkem zkoušených a pokoušených. Otevřete svá srdce jasným paprskům Slunce spravedlnosti a nechť nevyjde z vašich rtů ani vánek pochyby, ani slovo nevěry, abyste nezasévali setbu pochybnosti. Máme bohaté požehnání. Uchopte se jich vírou. Snažně vás prosím, abyste byli stateční v Pánu. Máme božskou sílu, která nám dodává odvahy, síly a víry. Čtěte Efez.3.kapitolu. Řiďte se udělenými naučeními. Neste za všech okolností živé svědectví pro našeho Boha.