Adelaida, Austrálie, 12.10.1896

Muži v odpovědných postaveních se nesmí obrace ke shovívavosti vůči sobě samým a k výstředním zásadám světa, poněvadž si toho nemohou dovolit. A kdyby i mohli, nedovolily by jim toho zásady křesťanské. Učení musí být mnohostranné. „Kohož bych vyučoval umění? Zdali odstaveným od mléka, odtrženým od prsí? Poněvadž měli naučení za naučením, zprávu za zprávou, trošku odtud, trošku odonud“. Iz. 28,9,10. Takto musí být Slovo Páně trpělivě přinášeno dětem a připomínáno jim rodiči, kteří věří Slovu Božímu“. Avšak jako by neznámou řečí a cizím jazykem mluvil lidu tomuto. Když to jim řekl: Totoť jest odpočinutí, způsobte odpočinutí ustálému, toť jest pravím, odpočinutí. Ale nechtěli slyšet. I bude jim Slovo Hospodinovo naučení za naučením, naučení za naučením, zpráva za zprávou, zpráva za zprávou, trošku odtud, trošku odonud, k tomu, aby šli a padajíce nazpět, setříni byli a zapletení jsouce, aby polapeni byli“. Iz.28,11-13. Proč? - Protože nešetřili Slova Hospodinova, které jim bylo dáno.

To znamená ty, kteří nepřijímali instrukce, ale libovali si ve vlastní moudrosti a zvolili si způsoby práce dle vlastního smýšlení. Pán jim dává na vybranou, aby následovali buď Jeho rady, nebo aby ji zamítli a řídili se vlastním smýšlením. Potom ovšem je Bůh přenechá jistému výsledku. Na všech našich cestách, v každé naší službě Bohu k nám promlouvá: „Dej mi srdce své“. Bůh si žádá poddajného a učenlivého ducha. Co činí modlitbu vznešenou, je ta skutečnost, že vychází z milujícího a poslušného srdce.

Bůh požaduje jistých věcí od svého lidu. Říkají-li, že nechtějí přiložit své srdce k tomu, nechá je Bůh pokračovat v jejich domnělém rozumu bez nebeské moudrosti, dokud se nenaplní toto Písmo. Oz.7,13. Nesmíme říkat: Chci se podřídit Hospodinovu vedení až k jistému bodu, který souhlasí s mým úsudkem a potom se chci pevně držet vlastního přesvědčení a odmítám být formován dle podoby Boží. Dovolte mi otázku: „Je toto vůle Páně“? Nikoli. Je to mínění, nebo úsudek bratra---?

Hospodin vzorem

Na vše musí být pohlíženo ve světle příkladu Kristova. On jest pravda. On je tím pravým světlem, které osvětluje každého člověka, jenž přijde na tento svět. Naslouchejte Jeho slovům, napodobujte Jeho příklad v sebezapření a v sebeobětování, vzhlížejte k zásluhám Kristovým pro slávu charakteru, kterou On vlastní a kterou chce propůjčit i vám. Ti, kdo následují Krista, nežijí proto, aby se sobě líbili. Lidské vzory jsou jako třtina. Vzorem dokonalosti je charakter našeho Pána.

„Nebo jako na hoře Perazim povstane Hospodin, jako v údolí Gabaon hněvati se bude, aby dělal dílo své, neobyčejné dílo své, aby vykonal skutek svůj, neobyčejný skutek svůj. A protož nebuďtež již posměvači, aby se nezadrhla osidla vaše, nebo o zkažení a to jistém, vší země slyšel jsem ode Pána, Hospodina zástupů“. Iz.28,21,22. Přečtěte si Dt. 7,6. Přečtěte si i kapitolu 1. a 8. Tyto mně byly předloženy jako slova Hospodinova. Je to napsáno pro naše napomenutí, pro nás, kteří se máme dožít konce tohoto světa.

Do našich ústavů smíme pouze připustit ty, kteří chtějí slyšet Slovo Hospodinovo, váží si Jeho hlasu a jsou poslušní. Když se některý člověk obhajuje a vymáhá, aby bylo jeho mínění a úsudek respektován v kterémkoli našem ústavě, nemůžeme mít již jasnějšího důkazu, že tento člověk nezná dosud sám sebe a není tudíž kvalifikován pro vedoucí postavení. Bude se dopouštět chyb a bude spíš škodit, než budovat. Neví, jakou odpovědnost zahrnuje jeho vztah k Bohu a k bližním.

„Poněvadž tedy to všechno má se rozplynouti, jací pak vy býti máte“. 2.Petr 3,11. Ti, kteří kráčejí pokorně se svým Bohem, nebudou usilovat o získání větších odpovědností - úřadů, ale uvědomí si, jak zvláštní dílo mají vykonat a budou vykonávat věrně svou svěřenou povinnost. V našich ústavech může být vykonáno mnoho dobra ve výchově příkladem a šetrností v každém směru. Kdybys se, milý bratře, naučil ve škole Kristově být milý a pokorný srdcem, stál bys na výhodném základě. Ty však neznáš stejnoměrně vyvážený charakter. Nemůžeš se bezpečně ve všem spolehnout na svůj vlastní úsudek. Člověk usiluje, jak by si zpříjemnil povinnost a přizpůsobil ji vlastní přirozené povaze, zatím co život je bojištěm. Život je závodem, který musí běžet každý, chce-li se stát vítězem….

Omluvy a výmluvy jsou bezcenné

Musíme si položit otázku, zda máme vlastnosti Kristovy. Jakékoli výmluvy jsou bezcenné. Všechny okolnosti, všechny choutky a vášně, mají být služebníky bohabojného člověka a nikoli jeho vládci. Křesťan nemá být otrokem dědičných, nebo vypěstovaných zvyků a náklonností. Má ovládat živočišné vášně a ne se dát držet v zajetí obyčejů.

Nesmíme být služebníky okolností, ale musíme okolnosti ovládat zásadami, kterým jsme se naučili od největšího Učitele, jakého kdy svět znal. Vznešené postavení, ve kterém dnes jsme vůči tomuto světu, velké a důstojné odpovědnosti a povinnosti, vložené na nás naším Pánem, nemají být zanedbávány, až by naše vlastní dílo a vlastní poměry byly urovnány. Zásada sebezapření a sebeobětování, tak jak nám byla zjevena na příkladu Kristově, Jana Křtitele, Daniele a tři jeho spolupracovníků, musí porazit jako pluh dědičnými a vypěstovanými návyky, poměry a okolím.

Táži se vás: Je království Boží ve vás? Lid Boží musí být pohotový, vždy připraven, vždy vyrovnán v Ježíši Kristu. Nadchází nyní doba, kdy můžeme být v jednom okamžiku na pevné zemi a v příštím se již může země pod našima nohama zachvívat. Dojde k zemětřesení tam, kde by se toho nejméně čekalo. Křesťanství má daleko širší význam, než mu mnozí přikládali. Není pouhým vyznáním víry. Je to Slovo Toho, kdo žije a zůstává na věky. Je to živá povzbuzující zásada, zmocňující se mysli, srdce, pohnutek a nakonec celého člověka. Ach, kdybychom jen mohli jeho působení zakusit. Je živou, osobní zkušeností, která pozvedá a zušlechťuje celého člověka. Každý člověk je odpověden Bohu, který učinil pro všechny opatření, aby mohli přijmout toto požehnání. Ale mnozí jej neobdrží, ačkoliv Kristus je pro ně vykoupil za nezměrnou cenu. Neuchopili se požehnání, nacházejících se v jejich dosahu a proto podrželi své vadné charakterové rysy i hřích, který leží ve dveřích. Zatím, co se staví zbožnými, učinil si satan z nich své nástroje, aby strhal a uvedl ve zmatek to, co uzná za nejlepší. Působí škodlivým vlivem na duše mnohých, kteří potřebují příkladu, pomáhajícímu jim k nebi.

Kdo jsou poddaní království Božího? Všichni, kdo konají Jeho vůli. Mají spravedlnost, pokoj, radost v Duchu svatém. Členové království Kristova jsou synové Boží, podílníci v Jeho velkém podnikání. Vyvolení Boží jsou vyvoleným pokolením, lidem zvláštním, národem svatým, aby šířili slávu Toho, který je povolal ze tmy v předivné světlo své. Jsou solí země, světlem světu. Jsou živými kameny, královským kněžstvem, jsou ve společnosti s Ježíšem Kristem. Jsou to ti, kteří následují Beránka, kamkoli by šel.

Naše zvláštnost

Každé individuum má svá práva. I my máme svou individualitu a svou indentitu. Nikdo nemůže svou indentitu vyměnit za indentitu druhého. Všichni musí jednat samostatně tak, jak jim diktuje vlastní svědomí. Jelikož odvozujeme svůj život od Boha, budeme Jemu muset klást počet ze své odpovědnosti a vlivu. To neobdržíme od lidí, ale jedině od Boha. Jsme Jeho stvořením a vykoupením. Ani naše vlastní těla nejsou naším vlastnictvím, abychom s nimi nakládali, jak se nám zlíbí, abychom je zmrzačili špatnými návyky, vedoucími ke zkáze a činícími je neschopnými prokazovat Bohu dokonalou službu. Naše životy i všechny naše schopnosti náleží Jemu. On o nás každým okamžikem pečuje, On udržuje náš živý stroj v chodu, kdybychom my jej směli jen po jediný okamžik řídit, zemřeli bychom. Jsme absolutně závislí na Bohu.

Naučili jsme se velké úloze, jestliže jsme pochopili svůj vztah k Bohu a Jeho vztah k nám. Slova: „Nejste sami svoji, nebo koupeni jste za mzdu“, 1.Kor.19,20 by měla vždy být vyvěšena v pamětní síni, abychom provždy uznali Boží právo na naše schopnosti, náš majetek, náš vliv, naše osobní „já“. Jest nám se učiti, jak zacházet s tímto darem Božím ve své mysli, ve své duši, abychom jako Kristovo zakoupené dědictví mohli mu prokazovat zdravou a příjemnou službu.