Cooranbong, Austrálie, 17.8.1896

Je nám zapotřebí zbožnosti. Potřebujeme méně sebedůvěry a mnohem více pokory. Na dílo Boží se počíná pohlížet jako na všední záležitost. Bylo by mnohem lépe, kdyby se vyměnili mužové na palubě a ve výborech, než aby byli drženi titéž mužové tak dlouho, až by došli k přesvědčení, že jejich návrhy jsou již mimo diskusi. A obvykle se nepozvedl ani jediný hlas, který by protestoval. V radě zasedají mužové, kteří nemají rozpoznávacího daru, jak by měli mít. Chápání jejich je nízké a sobecké. Zde je nutná změna. Nebylo by moudré provádět jen polovinu, nebo část toho, co bylo plánováno. Nechť si každý, kdo zasedá v radě, nebo výborech, zapíše do srdce tato slova: Pracuji pro čas a věčnost. Musím skládat počet ze všech pohnutek (Bohu), které mně vedly k činům. Nechť je to jeho motto: Nechť stoupá k Bohu prosba Žalmisty: „Polož Hospodine, stráž ústům mým, ostříhej dveří rtů mých. Nedopouštěj srdci mému uchýlit se ke zlé věci, k činění skutků bezbožných, a muži činícími nepravost a abych nebyl přelouzen libostmi jejich.“ Žalm 141,3,4.