Melbourne, Austrálie, 23.12.1892.

Drazí bratři Generální Konference!

Dosvědčuji bratřím i sestrám, že je církev Krista, byť byla i oslabená a nedokonalá, jediným předmětem na zemi, kterému věnuje svou největší péči. Zatím co zve všechen svět, aby k Němu přišel a byl spasen, dává příkaz svým andělům, aby byli nápomocni každé duši přicházející k Němu s pokáním a zkroušenosti. Sám pak přichází osobně Duchem svatým doprostřed své církve. „Budeš-li nepravosti šetřiti, Hospodine Pane, kdo ostojí? Ale u Tebe jest odpuštění, tak aby uctivost k Tobě zachována byla. Očekávám na Hospodina, očekává duše má a ještě očekává na Slovo Jeho. Duše má čeká Pána, víc než ponocní svítání…. Očekávej Izraeli na Hospodina, nebo u Hospodina jest milosrdenství a hojné u Něho vykoupení. Onť zajisté vykoupí Izraele ze všech nepravostí jeho.“ Žalm 130, 3-8.

Kazatelé a celá církev, odpovídejte celým svým srdcem na dobrotu a velikou lásku Boží k nám jako lidu i k jednomu každému z nás. „Doufej, ó Izraeli v Hospodina, od tohoto času až na věky.“ Žalm 131,3. “Kteříž stáváte v domě Hospodinově, v síňcích domu Boha našeho. Chvalte Hospodina, nebo jest dobrý Hospodin, žalmy zpívejte jménu Jeho, nebo rozkošné jest. Jákoba zajisté sobě vyvolil Hospodin a Izraele za svůj lid zvláštní. Jáť jsem jistě seznal, ^{TM 16} že veliký jest Hospodin a Pán náš nade všecky bohy“. Žalm 135,2-5. Uvažte, bratři a sestry, že Bůh má svůj vlastní lid, svůj vyvolený lid, svou církev, svou vlastní pevnost, kterou udržuje v tomto hříšném světě, a On si přeje, aby v něm nebyla uznávána žádná moc, žádné zákony, než Jeho vlastní.

Satan má velké společenství, svou církev. Kristus ji nazývá synagogou satanovou, poněvadž její členové jsou dětmi hříchů. Údy církve satanovy bez ustání pracují na potlačení zákona Božího a uvádějí ve zmatek rozdíl mezi dobrem a zlem. Satan pracuje velikou mocí v dítkách neposlušných i skrze ně, aby povýšil zradu a odpadlictví nad pravdu a věrnost. A v této době ponouká moc jeho ďábelské inspirace živé nástroje, aby dokonali velkou vzpouru proti Bohu, která započala v nebesích.

Jasná a nesporná odlišnost

Nyní si musí církev obléci své nádherné roucho - „Kristus naše spravedlnost“. Musí být znovu stanoveny a světu na příkladech ukázány jasné a nesmlouvavé rozdíly zachováváním přikázání Božích a víry Ježíšovy. Krása svatosti se musí zjevit ve své původní slávě v přímém kontrastu k neduživosti temnoty nevěry těch, kteří se vzbouřili proti Zákonu Božímu. Tak uznáváme Boha, uznáváme Jeho Zákon, základ jeho vlády v nebesích a neomezené Jeho panování na zemi. Jeho autorita má býti jasně a plně uznávána před světem, a žádné zákony nemají být uznány, které přicházejí do rozporu se Zákonem Hospodinovým. ^{TM 17} Když je navzdory všem příkazům Božím světu dovoleno ovlivňovat naše rozhodování, nebo naše činy, úmysl Boží je zmařen. Zakolísala-li by církev, i kdyby byla příčina jakkoli lákavá, je proti ní zaznamenána věrolomnost k nejsvětějším povinnostem a zrada na království Kristově. Církev má být pevná a rozhodná ve svých zásadách před celým nebeským vesmírem i před královstvími tohoto světa; vytrvalá věrnost a zachování Zákona Božího v úctě a svatosti, na sebe upozorní a vyvolá obdiv i u světa a dobré skutky, které svět vidí, přimějí mnohé, aby oslavovali našeho Otce v nebesích. Člověk věrný a poctivý má doporučující listiny z nebe a nikoli od zemských vládců. Všichni lidé mají poznat, kdo jsou učedníci Kristovi, vyvolení a věrní, a mají je též vidět, až budou korunováni a oslaveni, jakožto ti, kteří ctili Boha a které i Bůh poctil a daroval jim věčnou slávu….

Pán opatřil svou církev schopnostmi a požehnáním, aby mohli představit světu obraz Jeho vlastní dokonalosti a aby byla Jeho církev v Něm dokonalá, aby byla neustálou představitelkou jiného, dokonce věčného světa, aby byla představitelkou vyšších zákonů, než jsou zákony světské. Jeho církev má být chrámem, vybudovaným dle Božího vzoru a andělský architekt přinesl zlatou míru z nebes, aby byl každý kámen přitesán a upraven dle Boží míry a vyleštěn, aby zářil jako nebeský symbol, vysílaje všemi směry zářící, jasné paprsky slunce Spravedlnosti. Církev má být sycena manou z nebes a udržována jedině pod ochranou Jeho milosti. Oděna plnou zbrojí světla a spravedlnosti, nastupuje ke konečnému zápasu. Struska, bezcenný materiál ^{TM 18} bude strávena a působení pravdy dokáže světu její posvěcující a zušlechťující charakter….

Boží zkoušky

Pán Ježíš zkouší lidská srdce zjevením svého milosrdenství a přehojné milosti. Uvádí ve skutek tak překvapující proměny, že satan se vším společným zlem proti Bohu a Zákonům Jeho vlády, vidí v nich nedobytné pevnosti i pro svou vychytralost a své podvody. Jsou pro něho nepochopitelnou záhadou. Andělé Boží, serafíni a cherubíni, mocnosti určené ke spolupráci s lidskými nástroji, se dívají s údivem a radostí na to, že padlí lidé, kdysi dítky zla, vyvíjejí pod návodem Kristovým charakter dle Božího vzoru, aby byli Božími syny a dcerami, a aby hráli důležitou roli v práci i radostech nebeských.

Své církvi dal Kristus neomezené přednosti, aby získal velkou slávu skrze své vykoupené a vyplacené vlastnictví. Církev, obdařená spravedlností Kristovou je Jeho klenotnicí, ve které se má v závěrečné přehlídce zcela projevit plnost bohatství Jeho milosti, Jeho lásky, Jeho milosrdenství. V Jeho přímluvné modlitbě je prohlášení, že Otcova láska k nám je právě tak veliká jako k Němu, jednorozenému Synu a že máme být s Ním tam, kde je On a navždy spojeni s Kristem a Otcem. Nad tím žasnou nebeské zástupy a to je jejich velikou radostí. Dar Jeho svatého Ducha, bohatý, dokonalý a přehojný, má být pro Jeho církev ochranou s ohnivou zdí, kterou mocnosti pekla nepřemohou. Ve své neposkvrněné čistotě a dokonalosti pohlíží Kristus na svůj lid jako na odměnu za všechno své utrpení, ponížení a lásku, a na dovršení své slávy je Kristus středem, ze kterého vyzařuje všechna sláva. „Blahoslavení ti, kteří jsou pozvaní k večeři svatby Beránkovy“.(Zjev.19,9)

Pro další studium: GW 200, 331, 501, 502, DA 441, 680.